Obecně: trumpetista a skladatel Jaromír Hnilička (1932‒2016) teprve čeká na doplnění diskografické celistvosti. Puzení jazzových skladatelů zvládnout hudební formu mše není příliš obvyklé a dojde-li k takovému počinu v našich ateistických končinách, musí být spouštěcím mechanismem ještě něco dalšího. Konkrétně za vznikem této jazzové mše stála Hniličkova fascinace liturgickými zpěvy vyposlechnutými v pravoslavných kostelích při zájezdu Bromova orchestru do Ruska. To je podstatou ve zdánlivém protikladu ke mším jazzových skladatelů okouzlených černošskými gospely. První verze se zrodila na objednávku a byla napsaná, nahraná a vydaná údajně během jednoho týdne roku 1969 na etiketě MPS: Missa Jazz (Jazz In The Church).

Kontrabasista, skladatel a kapelník František Uhlíř nám ke svým sedmdesátinám poskytl CD s obsažným vhledem do svého života, slovem i fotografiemi. Hudba je složena z Prologu a sedmidílné svity; ke každému Partu jsou přiřazeny příslušné biografické poznámky. Uhlíř si všech osm skladeb napsal a zaranžoval sám, tři části – Prolog, Part 4 a Part 5 aranžoval Andy Schofield.

Americký pianista Jason Moran se vrátil do Prahy s programem věnovaným Theloniu Monkovi. Jaké bylo jeho vystoupení na Strunách podzimu? Biografické zvěsti udávají, že počáteční vztah Jasona Morana (1975) k hip hopu byl narušen ve třinácti letech, když doma zaslechnul ´Round Midnight, skladbu, kterou napsal Thelonious Monk (1917–1982) v roce 1944, v období formování be bopu coby úvodní kapitoly označované pojmem moderní jazz.

Co se asi honilo v hlavě Milana Svobody, jazzmana, skladatele, aranžéra, zakladatele a lídra jazzových komb i velkých orchestrů, když vstoupil na pódium pražského Rudolfina, aby za bouřlivého...

V koncertní sérii pražského Hradu si 2.11. ve Španělském sále zahrál kytarista Bill Frisell se současnými partnery, hráčem na steel kytaru a dobro Gregem Leiszem a houslistkou Jeny Scheinmanovou...

Jam session veteránů české jazzové moderny, k nimž dnes už nutno počítat také o něco mladšího Emila Viklického, nemůže zklamat nikoho, kdo pochopil, co je základem metody muzicírování zvané jazz...

U amerických kapel postswingového jazzu vždy cítíme vnitřní návaznosti na plnokrevnost jazzové tradice. V avantgardě moderního jazzu pak i vlivy evropské hudby 20. století...

Když se skladateli zdaří melodie, bez rozdílu žánru, tato stává se věčnou: evergreenem, standardem, zůstaneme-li v pojmosloví jazzu a populární hudby. Především jazz, jenž netrpí žádnými předsudky...

Vše má svůj rub a líc, nic není černobílé, platí to také v hudbě. Fúzování všeliké, parafrázováno s Komenským, přináší na jedné straně spoustu zajímavého (včetně celistvého žánru tak obohacujícího hudbu, jakým je jazz), na druhé straně slábne rozlišovací cit pro kořeny.

Kritici Down Beatu staví Reginu Carter na špici kategorie jazzových houslistů s výrazným předstihem hlasů před druhým Markem Feldmanem. Proč tomu tak je, vysvětlilo dobře srovnání koncertu...