Věroslav Němec

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Tam, kde se posouvají hranice: Lukáš Vondráček na PJ

Pětačtyřicetiletý americký dirigent estonského původu Kristjan Järvi pochází ze slavného „dirigentského“ rodu: je synem Neeme Järviho a bratrem Paava Järviho. Mluví se o něm jako o osobnosti značně nekonformní. Ostatně ani program, který si připravil pro své vystoupení s Českou filharmonií na letošním Pražském jaru (Smetanova síň, 18. 5. 2017), nelze považovat za tuctový.

Beethoven vs. Cage

26. duben 2017
Beethoven vs. Cage

Klavírista Jan Bartoš nabídl na svém recitálu 20. dubna 2017 v malostranském kostele sv. Vavřince posluchačům program značně neotřelý, ba možná až lehce provokativní. Propojil v něm totiž díla Ludwiga van Beethovena se skladbami Johna Cage, jednoho z nejavantgardnějších umělců dvacátého století (v jeho nejslavnější a zároveň asi i nejkontroverznější „kompozici“, nazvané 4´33´´, nezazní ani jediný tón). Cestou na koncert jsem přemýšlel o tom, jak a zda vůbec se dva tak naprosto rozdílní skladatelé snesou navzájem vedle sebe, a zkoušel jsem si představit, co by si asi Beethoven pomyslel o Cageovi, kdyby měl možnost slyšet jeho hudební výtvory.

Rudolf Buchbinder – vtip a rutina

25. duben 2017
Rudolf Buchbinder – vtip a rutina

Jedenasedmdesátiletý Rudolf Buchbinder je dnes řazen mezi nejvýznamnější světové pianisty. V jeho životopisech se všeobecně zdůrazňuje, že má mimořádně rozsáhlý repertoár a bohatou diskografii – nahrál mj. kompletní klavírní dílo Haydnovo a všechny Beethovenovy klavírní sonáty, koncerty a variace. Měl jsem možnost slyšet ho v Praze už dvakrát, ale pokaždé jsem z koncertního sálu odcházel s rozporuplnými pocity. A měl jsem je bohužel i po jeho recitálu, který uvedl ve Dvořákově síni 22. dubna 2017 v rámci cyklu Světová klavírní tvorba.

FOK s novým Steinwayem a olbřímím Brucknerem

Pátý koncert Cyklu A Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK (Smetanova síň Obecního domu, 22. 2. 2017) připravil pro posluchače hned několikero lákadel: v první půli hrál Eugen Indjic Beethovenův Klavírní koncert č. 2 B dur, op. 19, přičemž propagační materiály FOKu neopomněly upozornit na skutečnost, že pianista bude prvním hostem orchestru, který bude mít pro své vystoupení k dispozici nově zakoupeného Steinwaye. Ve druhé části večera nabídl pak FOK nádhernou, ale málo uváděnou Symfonii č. 8 c moll Antona Brucknera.

Festival EuroArt Praha: Stamicovo kvarteto a Marek Kozák

Festival komorní hudby EuroArt Praha, který pořádá od roku 2000 společnost EuroArt, nabízí v letošní koncertní sezóně deset pozoruhodných koncertů významných tuzemských i zahraničních smyčcových kvartet. Všechny koncerty se vyznačují zajímavou dramaturgií – a nejinak tomu bylo i v případě šestého festivalového koncertu (Lichtenštejnský palác – Sál Martinů, 14. 2. 2017), na němž vystoupilo Stamicovo kvarteto, rezidenční soubor festivalu, se svým hostem – čtyřiadvacetiletým klavíristou Markem Kozákem.

Jan Bartoš vydal debut, kterým nezklame

Jan Bartoš je posledním žákem klavírní třídy legendárního Ivana Moravce. Řadu let studoval v zahraničí, úspěšně se zúčastnil mnoha tuzemských i zahraničních soutěží, koncertoval v Evropě, Asii i USA a dnes jej známe nejen jako výborného pianistu, ale také jako zakladatele a uměleckého ředitele ambiciózní hudební organizace Prague Music Performance. Na jeho debutovém CD, věnovaném památce Ivana Moravce, máme možnost slyšet živý záznam recitálu v Sále Martinů ze dne 21. května 2016. Nahrávku zahajují Smetanovy Sny – cyklus šesti programních skladeb převážně lyrického charakteru, proslulý mezi klavíristy svou obtížností jak

Masterclass Francesca Piemontesiho: Místo hodin u klavíru raději přemýšlejte

Hned pětkrát během jednoho týdne mělo v lednu pražské publikum možnost slyšet v Rudolfinu jednoho z nejlepších současných pianistů Francesca Piemontesiho. V pondělí 23. ledna 2017 vystoupil umělec na sólovém recitálu, následně ve třech dnech za sebou – 25., 26. a 27. ledna – provedl s Českou filharmonií a Manfredem Honeckem Beethovenův 3. klavírní koncert a jako bonus nabídl ve čtvrtek 26. ledna dopoledne klavírní masterclass. Předvedl na něm svou pedagogickou práci se dvěma studenty, vybranými v konkurzu: jedenadvacetiletou Michaelou Augustinovou z HAMU a osmnáctiletým Matoušem Zukalem z Gymnázia a hudební školy hl. m. Prahy. Michaela si pro masterclass připravila první větu z Mozartovy Sonáty B dur, KV 570, Matouš hrál Ondinu z druhého sešitu Debussyho Preludií a finální větu z Beethovenovy Mondscheinsonaty.

Francesco Piemontesi – mistr barevných nuancí

Švýcarský klavírista Francesco Piemontesi na sebe poprvé upozornil v roce 2007, kdy – jako čtyřiadvacetiletý – získal třetí cenu v proslulé Soutěži královny Alžběty v Bruselu. V letech 2009–2011 jej BBC Radio nominovalo do prestižní šestice „umělců nové generace“ a dnes je Piemontesi všeobecně považován za jednoho z nejzajímavějších mladých pianistů. Jeho první pražský recitál (Dvořákova síň, 23. 1. 2017) uspořádal v rámci „Cyklu I“ Český spolek pro komorní hudbu.

Hudba nebeských výšin

15. prosinec 2016
Hudba nebeských výšin

Necelé dva týdny před Vánocemi (13. prosince 2016) nabídl FOK v kostele sv. Šimona a Judy svým posluchačům lákavý a svým způsobem i poměrně exkluzívní koncert, nazvaný Hudba nebeských výšin. Vystoupil na něm vokální soubor Cappella Mariana, vedený Vojtěchem Semerádem, a pianista Václav Mácha (který pohotově „zaskočil“ za onemocnělého Ivo Kahánka). Program byl sestaven výhradně z klavírních a vokálních děl Johanna Sebastiana Bacha a Arvo Pärta, dvou autorů, kteří si jsou sice časově značně vzdálení, ale jejichž hudba má i přes onu časovou propast překvapivě mnoho společného.

Olga Scheps nešetřila emocemi

1. prosinec 2016
Olga Scheps nešetřila emocemi

Mladá rusko-německá pianistka Olga Scheps si pro svůj recitál na třetím večeru Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného (Dvořákova síň, 24. 11. 2016) vybrala tři významná díla Chopinova – Baladu č. 1 g moll, op. 23, Sonátu č. 3 h moll, op. 58 a Fantazii f moll, op. 49. K těmto třem Chopinovým kompozicím připojila (trochu překvapivě) Prokofjevovu Sonátu č. 7 B dur, op. 83. V koncertním programu jsme se o umělkyni mohli mj. dočíst, že na klavír hraje od pěti let, že natočila šest CD, z nichž album Chopin, které vydala roku 2010 (ve svých čtyřiadvaceti letech), získalo prestižní ocenění ECHO Klassik, a že její hru označují kritici za „romantickou“ a „emotivní“.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.