Věra Drápelová

Věra Drápelová

Dva Tannhäuserové na jevišti a jiné dojmy z Drážďan

Tannhäuser v drážďanské Semperově opeře? Sen operního fanouška. Lazebník sevillský tamtéž? No dobře, když je čas… Takhle odhadovat předem však není radno. Divadlo umí být nevyzpytatelné.

Otello s Kaufmannem, ale bez rozumu i citu

Verdiho Otello je jistě psychodrama. Nová inscenace mnichovské Bavorské státní opery to ale zdůrazňuje tak urputně a polopaticky, že psychodrama naopak potlačuje. Režisérka Amélie Niermeyer se rozhodla koncentrovat toliko na psychologii hrdinů, zvláště Desdemony, a posunout dílo někam do světa realistických činoher konce 19. století. Problém je, že opera není a nemůže být realistické drama od Ibsena či Strindberga. Zvlášť ne Verdiho Otello. S operním stylizovaným jazykem se musí umět zacházet, a ne každý to umí tak, jak to třeba kdysi předvedl Willy Decker na La traviatě.

Ve vídeňském Vilému Tellovi bojují gangy i letadla

A jsou tu zase. Hrdinové z dávných staletí vybavení moderními puškami, kravatami, nátělníky, vojenskými uniformami. „Povinné“ atributy současné operní režie se tentokrát sešly v Rossiniho Vilému Tellovi, kterého uvedla vídeňské scéna Theater an der Wien.

Hlas, charisma, kázeň. Dědictví Montserrat Caballé

Operní svět zarmoutila zpráva o úmrtí Montserrat Caballé. Španělské sopranistce bylo 85 let. Jaký odkaz po sobě zanechala? Její život i pěvecká dráha byly dlouhé, pestré, nechyběly v nich dramatické zvraty, překonané vážné nemoci, angažovanost pro charitu, ale třeba i obvinění z daňových úniků... A samozřejmě vydařený (a jinými interprety mnohokrát neuměle napodobovaný) výlet do popu s Freddiem Mercurym.

Bakchantky a Poppea v Salcburku: pokus o aktualizaci opery

Dva roky po sobě se na programu Salcburského festivalu objevila Monteverdiho Korunovace Poppey. Loni ji dirigoval John Eliot Gardiner, letos William Christie. Zatímco loňská produkce se hrála poloscénicky jako součást Gardinerova koncertního projektu Monteverdiho oper, ta letošní měla „řádného“ režiséra, Belgičana Jana Lauwerse.

Lahůdky Petra Nekorance

16. červen 2018
Lahůdky Petra Nekorance

Tenorista Petr Nekoranec platí za velký příslib české opery. Přednosti i mantinely svého hlasu předvedl 14. června na koncertě v Dvořákově síni Rudolfina nazvaném Lahůdky bel canta. Nekoranec má za sebou dvouleté studium v Lindemannově programu pro mladé umělce, který organizuje Metropolitní opera, a dokonce se na jevišti slavné scény objevil v menší úloze v produkci Massenetovy Popelky, která byla odvysílána do světových kin. Od příští sezony pak nastupuje do Opery Stuttgart, patřící k předním německým scénám.

Sólo pro Aidu v Rigolettovi

14. červen 2018
Sólo pro Aidu v Rigolettovi

Hlavním lákadlem 25. představení současné inscenace Verdiho Rigoletta ve Vídeňské státní opeře měl být Juan Diego Flórez, který ale pro nemoc odřekl. Ale i tak to nebyl marný večer. Současná produkce měla premiéru v prosinci 2014 a byla to premiéra značně dramatická, neboť v jejím průběhu odešel z jeviště představitel titulní role Simon Keenlyside, jenž kvůli indispozici nebyl schopen pokračovat. Představení dozpíval italský barytonista Paolo Rumetz, který dostal příležitost i v nynější sérii.

Katarina Karnéus: Hlas je zrcadlo duše

Švédskou mezzosopranistku Katarinu Karnéus bychom asi nezařadili do kategorie mediálních operních hvězd, ale v operním světě je již řadu let spolehlivou stálicí. Přesněji od chvíle, kdy vyhrála soutěž BBC Cardiff Singer of the Year, jež se vždy po dvou letech koná ve velšské metropoli. Tehdy se psal rok 1995 a spolu s ní byli dalšími finalisty Rosalind Sutherland, Brett Polegato, Kirsi Tiihonen a Larisa Rudakova. V následujících letech začala být rodačka ze Stockholmu, která studovala i v Londýně, zvána na světové scény včetně Metropolitní opery, kde debutovala roku 1999 jako Varvara v Janáčkově Káti Kabanové pod taktovkou sira Charlese Mackerrase. Má tedy za sebou více jak dvacetiletou kariéru, pro niž by se jako nejvýstižnější označení hodilo slovo všestrannost. Katerina Karnéus je doma jak v opeře, tak v písních, orientuje se také v různých stylech, jak dokládá i její repertoár, který sahá od 18. století po soudobá díla. V současnosti je členkou souboru Opera Göteborg, hostuje však i na dalších evropských scénách.

Sen noci svatojánské a Radamisto v Theater an der Wien

Už třináct sezon slouží Theater an der Wien opeře. A každý rok předvádí vynalézavou dramaturgii. Nedávno uvedlo Brittenův Sen noci svatojanské, operní fantasmagorii podle Shakespearovy divadelní hry. Světovou premiéru měla v červnu 1960 v Aldeburghu pod taktovkou autora. Libreto zpracoval Britten s tenoristou Peterem Pearsem, jenž v této opeře výjimečně nezpíval hlavní roli, nýbrž jednoho z řemeslníků. Velkou příležitost naopak dostal v roli Oberona kontratenorista Alfred Deller.

Berlínský Prorok se samopaly a maskáči

Nová inscenace Meyerbeerova Proroka, kterou uvedla berlínská Deutsche Oper, je přehlídkou všech možných klišé současného režisérismu. K vidění jsou například samopaly nebo auto. Opery Giacoma Meyerbeera svého času ovládaly evropská jeviště, kult tohoto autora vydržel ještě začátkem 20. století, pak ale začal ustupovat. Za příčinu bývá někdy vydáván rostoucí antisemitismus, nedostatek pěvců schopných se vyrovnat s obtížnými party a vůbec problém s architekturou velké francouzské opery, kterou tento berlínský rodák dovedl k dokonalosti.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.