Tomáš S. Polívka

Tomáš S. Polívka

Dorota Barová: Písničky mi klepou na dveře

Zpěvačku, cellistku a skladatelku Dorotu Barovou nelze na naší scéně přehlédnout, respektive přeslechnout. Vždyť intenzivně nahrává i koncertuje v duu Tara Fuki, s kapelou Vertigo, v improvizačním triu Tellemarkk, v doprovodné skupině Anety Langerové, v triu s Lenkou Dusilovou a Beatou Hlavenkovou, v rockové sestavě Tugriki. Nemluvě o dalších skupinách i hostováních (Doma Ensemble, Chorchestr, Bucinatores Orchestra, Jaromír Honzák Quintet, Points, Čankišou, Jan Burian…), které kdysi přehledně a zdaleka ne vyčerpávajícím způsobem shrnula kompilace Dorota Barová feat. (2012). Jedné mety však dosud pilná muzikantka nedosáhla. Sólového alba. Právě to se má nyní změnit. Rozhovor proběhl krátce poté, co Dorota pořídila studiové náběry první zcela vlastní desky Iluzja.

Miriam Bayle: Věřím svým uším

27. duben 2018
Miriam Bayle: Věřím svým uším

Už předchozí album Song naznačilo, že v zaměření a repertoáru vynikající interpretky jazzových standardů a scatwoman Miriam Bayle dochází k zásadní proměně. Nová deska What? dotahuje metamorfózu jak po stránce autorského přístupu, tak soundu a s ním vlastně částečně i žánru. Pro řadu posluchačů možná půjde o velké překvapení. Jedno však zůstává beze změny: muzikantské kvality a přesvědčivost zpěvačky, skladatelky, aranžérky a nyní už také textařky. Jak říká samotná Miriam, „pořád jsem to já“. Ať už využívá k emo­tivnímu uměleckému vyjádření jakékoliv ­prostředky.

Březnový Tip Harmonie: Michal Nejtek a jeho 8 For 3 And 4

Michal Nejtek patří k muzikantům v tom nejlepším smyslu slova všestranným a nadžánrovým. Přitom zůstává svůj, ať už komponuje soudobou hudbu symfonickou i komorní, vytváří soundtrack, nechá se inspirovat elektronikou a tanečními groovy v triu NTS, hraje s rockovými interprety nebo se přidá k undergroundové kapele. Tentokrát si splnil sen ­natočit jazzové album v jedné z nejtradičnějších sestav, v pianovém triu. Ale jak už tomu u něj (naštěstí) bývá, vše nakonec dopadlo trochu jinak. Jak sám uvádí v bookletu: „Není to jen trio, není to jen mainstream, i když to tak místy může znít... Je to návrat k akustickému zvuku, ke klavíru, návrat oklikou, návrat s respektem k rozmanitosti cest, jež nám svět zvuku nabízí. Byla by škoda vydat se jen po jedné z nich.“

Vít Křišťan: Jsme tak trochu vesmířané

I v tiché hudbě se může snoubit intimita s ohromnou energií. Což dokazuje i trio iniciované Vítem Křišťanem. Pianistou a skladatelem, aktivním v kapele Jaromíra Honzáka, skladatelské skupině The Prague Six a bigbandu Concept Art Orchesta, zodpovědně učícím na Konzervatoři Jaroslava Ježka a JAMU a známým i díky zdařilému profilovému debutu Imprints (2013). S trumpetistou Oskarem Törökem a kontrabasistou Jiřím Slavíkem vydal na sklonku loňského roku zdařilé eponymní album, které zní tak trochu „nadpozemsky“.

Nastala doba post-jazzová?

3. leden 2018
Nastala doba post-jazzová?

Ne, není již éra velkých žánrových manifestů a proudů ve stylu bebopu, cool jazzu či fúze. Jazzová scéna naší doby je samozřejmě dávno synkretická a mnohem členitější. Titulek článku záměrně přehání. Ale čas od času se objeví stylová škatulka, která je prostě módní. Jako právě post-jazz. Kdo zažil naprosto vyprodané, ba doslova „nejazzově“ přecpané koncerty GoGo Penguin či Portico Quartet, ten existenci trendu nejčastěji nazývaného post-jazz potvrdí. Jasně hovoří i nadstandardní prodejnost alb s nálepkou post-jazz, jakkoliv jde o termín nepřesný a rozvolněný. Přitom posluchači, kteří se o jazzové dění nezajímají detailně, se často právem táží, co ono „post“ vlastně znamená a kde se vzalo.

Martin Konvička: Pianové trio bez photoshopu

Albová prvotina původem přerovského pianisty a skladatele Martina Konvičky (1993) je bezesporu jedním z nejpříjemnějších letošních překvapení na domácí jazzové scéně. Málokdy se náhle vynoří nahrávka tak zralá a nápaditá jako vtipně pojmenovaný titul Coming Homo. I když, možná ne tak náhle. Vždyť od držitele stipendia festivalu Struny podzimu a studenta prestižní hudební akademie v Grazu se čekalo jen dobré. Z rozhovoru se dozvíte o pianistových největších hudebních láskách, zahrnujících zdánlivě protichůdně Bacha, Jarretta i hip hop, i proč pro debut zvolil formát pianového tria.

Nové album Organic Quartetu: Podmínky, se kterými se vyplatí souhlasit

Název skladby Libora Šmoldase Fill In The Blanks možná naznačuje jakési přetahování s úředním šimlem, snad při zámořských cestách, ale na novém albu po deseti letech vydavatelské odmlky (pokud nepočítáme pouze digitálně publikovaný koncertní titul Live! z roku 2011) se transatlantická vzdálenost bydlišť členů Organic Quaretu neprojevila nijak negativně. Proč také. Vždyť i řada zcela „zdejších“ jazzových kapel se z organizačních a sebeobživných důvodů potkává podobně výjimečně. Podle modelu týden ročně na miniturné, jednou za uherský rok v nahrávacím studiu. Z hudby neční dojem, že by sehranosti geograficky rozdělené kapely chyběla rutina pravidelného objíždění klubů. Naopak, spíše se pozitivně projevily zkušenosti, které mezitím každý ze čtveřice nasbíral. O svěží, až euforické atmosféře vzácných setkání nemluvě.

Truhla pokladů Karla Velebného

7. červenec 2017
Truhla pokladů Karla Velebného

Řada osmi CD archivních nahrávek skupin i příležitostných sestav Karla Velebného, tedy Studia 5, SH Quintet/S+H kvartet/SHQ či Jaromír Hnilička & Karel Velebný Tentet, patří k vůbec nejdůkladnějším a nejpreciznějším vydavatelským počinům mezi reedicemi domácího jazzu. Jak po stránce zkompletování zvukových materiálů, tak kvality remasteringu a v neposlední řadě díky precizní dokumentaci.

B-Side Band po první dekádě

19. květen 2017
B-Side Band po první dekádě

B-Side Band slaví deset let na scéně, což je rozhodně důvod ke gratulaci. Vždyť udržet v dnešních poměrech při životě početné těleso a navíc prosperovat působí jako malý zázrak – nebo spíše výsledek velké a poctivé dřiny. A spolupráce s Kurtem Ellingem, New York Voices a The Puppini Sisters, stejně jako podíl na nastudování Bernsteinovy Mše, jsou těmi nejlepšími vizitkami práce big bandu. Na první dekádu existence brněnské kapely, shrnutou také na albu nazvaném prostě a výstižně 10 let, vzpomíná kapelník Josef Buchta.

Jiří Slavík: Rád hraji k tanci

28. březen 2017
Jiří Slavík: Rád hraji k tanci

Kontrabasista, vlastně multiinstrumentalista a skladatel Jiří Slavík, strávil většinu tvůrčího života na londýnské a pařížské jazzové scéně. Ovšem v posledních letech se plně etabloval v domovině. Můžeme ho slyšet hned na dvou mimořádně zdařilých albech, vydaných na sklonku loňského roku. Rozhovor jsme věnovali okolnostem vzniku titulu Autumn Tales tria Davida Do­růž­ky a samozřejmě sólovému albu Ma­teřšti­na, na kterém se Jiří Slavík vrací doslo­va k základům svého muzikantství, k folk­lóru a ohlasové tvorbě.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.