Peter Katina – Flashing

Peter Katina – akordeon, Janette Katinová Šingerová – klavír. Produkce: Peter Katina. Text: A, S. Nahráno: 5/2001, koncertní sál Carl Nielsen Academy of Music, Odense, Dánsko. Vydáno: 2006. TT: 63:06. DDD. 1 CD Hevhetia HV 0017-2- 131.

Slovenský akordeonista Peter Katina (1975) si pro svou profilovou nahrávku zvolil šest titulů pěti soudobých skandinávských autorů a jedné Japonky. Na první komerčně-hlediskový pohled neprodejný titul. Výsledek – perlička na dně.

V případě všech skladeb se Peter Katina představil jako skvěle technicky vybavený interpret, s citem pro barvu nástroje, který tu v průběhu třiašedesáti minut zazní snad ve všech svých výrazových, technických, ale především barevných polohách. Žádné transkripce oblíbených fláků, ale hudba psaná přímo nástroji na tělo. Skandinávie je velmi progresivní co do soudobé hudby, zejména pak, jedná-li se o akordeon. Peter Katina v Dánsku tři roky studoval, o tuto oblast se zajímá už dlouho, a proto přirozeně výběr skladeb pro nahrávku padl právě sem.

Co nás tedy čeká? Nejdříve devět miniatur Nine friends (1985) dánského autora Pera Norgarda (1932). Každá z nich je jiná, v zásadě pracující s vícehlasem, polyrytmikou, nástrojovou barvou, tanečními motivy a vtipem. Tady se nejvíc projevil Katinův cit pro pregnantní rytmus a artikulaci. Následující Spheres to Spikes (2000 – 2001) Dána Larse Graugaarda (1957) je nejdelší jednovětou skladbou nahrávky. Jedná se o virtuózní, technicky velmi náročnou kompozici, psanou přímo pro Petera Katinu. Titulní skladba Flashing (1985) pochází z dílny norského autora Arne Nordheima (1931). Ta také, co do zvukových možností, nejlépe předvádí, čeho všeho je akordeon schopen. Po přehlídce technických možností v předešlém díle následuje přehlídka zvuková. V necelých sedmi minutách je soustředěno neuvěřitelné množství energie, překrásných zvukových ploch, gradace, exploze, světelných problesků, daných zajímavými rejstříky, něžné melodie. Jeden z nejlepších příkladů pro hodiny instrumentace při kompoziční výuce. Z desetidílného cyklu Arabesques (1974) Dána Leifa Kaysera (1919 – 2001) vybral Peter Katina tři. Každá z nich, podobně jako úvodní miniatury zpracovává vlastní hudební myšlenku. Arabesky jsou psány v tradičním hudebním jazyce, jsou jednoduché a hravé. Předposlední skladba Alone (1979) pochází z pera Fina Erkki Jokinena (1941). Je nesmírně zajímavá po výrazové stránce. Akordeon tu vystupuje jako starý brbla, fňukálek, romantik, skladba začíná jedním tónem, barevně blízkým flétně, který záhy narůstá jak dynamicky, tak polyfonně. Jokinen rád zkoumá nové nástrojové možnosti a jeho kompoziční proces se proto neustále rozvíjí a obohacuje. Kromě extrémní technické náročnosti dává hráči možnost svobodně se projevit prostřednictvím aleatorních ploch. Příjemným překvapením je závěrečná skladba Ibuki (1998) mladé japonské skladatelky Noriko Motomatsu (1979), ve které se k až dosud sólovému akordeonu přidá klavír (Janette Katinová Šingerová ). Slovo Ibuki znamená touhu, očekávání. Je to úplně jiný hudební svět než to, co jsme doposud na nahrávce slyšeli. Formálně je skladba klasicky řešená: dva rychlé, téměř identické úseky dělí střední, pomalá část. Velmi efektní kus pro závěr disku.

Největší přínos nahrávky vidím v originální a odvážné dramaturgii. Skladby, jakkoliv různorodé, na sebe přirozeně navazují, gradují a probouzí naši zvědavost od jednoho tracku k dalšímu. Také booklet a jeho grafika je velmi pěkně, jednoduše, přitom šik řešena a nelze opomenout zasvěcené průvodní slovo interpreta v dvojjazyčné verzi. Z něj čiší jeho zaujetí nástrojem, láska k němu a k soudobé hudbě, touha objevovat stále nové a nové možnosti a světy.

Peter Katina svůj projekt velmi pečlivě připravil, sestavil, nacvičil a se vším všudy dotáhl do konce. Proto mu náleží hodnocení výjimečné, protože jeho CD skutečně výjimečné je.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: