Olga Janáčková

Olga Janáčková

Muzikoložka, teatroložka, operní režisérka, hudební a divadelní kritička a organizátorka. Studovala hudební a divadelní vědu na Filozofické fakultě tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, sólový zpěv na brněnské konzervatoři a operní režii na JAMU. V letech 1968–90 pracovala jako odborná pracovnice specializovaná na hudební divadlo v Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd. Přispívala do samizdatového divadelního časopisu Dialog (1977–80). V letech 1987–89 byla dramaturgyní opery Státního divadla v Ústí nad Labem, pracovala také v Divadelním ústavu Praha. Od roku 1990 soustavně sleduje produkci českých a moravských operních divadel, recenze a články publikuje v odborných médiích.

Drážďanská Prodaná nevěsta aneb Když v báru houstne dým

Po pravdě řečeno, donekonečna se opakující retroinscenace vložené do druhé poloviny minulého století mi připadají už poněkud stereotypní. Prodanka s Jeníkem v džínovém oblečku a s Mařenkou v džínových lacláčích – no proč ne, kdyby to bylo k něčemu dobré. Prý jde o osmdesátá-devadesátá léta zřejmě v postkomunistické zemi. Drážďanská Die verkaufte Braut je hraná s jednou pauzou v baru nazvaném Kezals Village. Mařenka je tam servírkou ve stylizovaném lidovém kroji s barevnými teniskami na nohou, Kezal šéfuje v bleděmodrém obleku s černou košilí a žlutými brýlemi, balet v barevných krojích vystupuje na malém barovém jevišti. Paní režisérka Mariame Clément udělala všechno pro to, aby Prodance vytvořila pevné zázemí. Někdy trochu proti logice příběhu pravda, ale jde přece o komedii. Kromě barového koutku na pravé straně proscénia hraje svou nezastupitelnou roli vstup pro barový personál (dveře vlevo) a v pozadí čitelně označené WC pro dámy a pro pány, přičemž mnohá legrace spočívá v tom, že některý pán vstupuje omylem do dámských dveří. Je žádoucí, aby divák sledoval, jak dlouho se ta která postava na toaletě zdrží a s jakou vychází. Na jevišti nechybí uklízečka (bez koštěte a kbelíku není, jak známo, „moderní“ operní režie a zde přibyl i fungující vysavač).

Aleko a Komedianti v Opavě

25. únor 2019
Aleko a Komedianti v Opavě

Leoncavallova opera Komedianti bývá často uváděna ve dvojici s Mascagniho Sedlákem kavalírem, tentokrát k ní však v opavském Slezském divadle přiřadili u nás poprvé uvedenou jednoaktovou operu Sergeje Rachmaninova Aleko. Obě opery měly svou světovou premiéru v roce 1892, Rachmaninova hudba však směřuje ještě k romantismu, zatímco Leoncavallova k veristické dramatičnosti. Předlohou libreta k Alekovi, které vytvořil Vladimír Ivanovič Němirovič Dančenko, byla Puškinova povídka Cikáni (1824).

Když opeře stačí čtyři noty

21. únor 2019
Když opeře stačí čtyři noty

Operní akademie Ostrava (OAO) - společný projekt opery Národního divadla moravskoslezského a Fakulty umění Ostravské univerzity- se poprvé představila v novém Divadle „12“, které vzniklo při rekonstrukci Divadla Jiřího Myrona. OAO dává studentům možnost vystupovat po boku svých pedagogů, letos v komorním prostředí, v příštím roce však plánuje inscenaci Salieriho Školy žárlivých v Divadle Antonína Dvořáka. Nad malým jevištěm Divadla „12“ se zaskvěl bombastický „operní“ zlatý nápis Grand teatro dodici (Velké divadlo dvanáct), aby se pod ním mohla odehrát jednoaktová opera amerického skladatele Toma Johnsona The Four Note Opera (Čtyřnotová opera). Zkomponoval ji už v roce 1972 a u nás byla poprvé předvedena v pražském Divadle Kolowrat v únoru roku 2005 pod taktovkou dirigenta Přemysla Charváta, který přeložil její libreto. V jeho překladu hrají Čtyřnotovou operu také v Ostravě.

Pětiaktový Don Carlos v Janáčkově divadle

Verdiho opera Don Carlos je jednou ze skladatelových nejzralejších oper. Vznikla jako dvacátá pátá z jeho osmadvaceti oper na francouzské libreto Josepha Méryho a Camilla du Loclea na objednávku pařížské Velké opery. Je Verdiho čtvrtou operou inspirovanou dramaty Friedricha Schillera, předcházely jí Giovanna di Arco, Luisa Miller a I masnadieri (Loupežníci). Její téma je věčné – svoboda jedince i celých skupin lidí v soukolí společenského vývoje, zde v neustálém střetávání moci světské a církevní.

Jonny v Národním divadle hraje, či snad vyhrává

Krenkova (Křenkova) opera Jonny spielt auf (Jonny vyhrává) nadchla svého času celý operní svět. Můžeme ji označit jako tak zvanou Zeitoper, která vznikla v souladu s programem Nové věcnosti (Neue Sachlichkeit) v umělecky svobodné poválečné Výmarské republice (1919-1933). Opera zažila svou světovou premiéru v Lipsku 10. února 1927 a vzápětí ji hráli téměř všude ve světě, mezi jiným také v pražském Novém německém divadle (nynější Státní opeře) už 16. června téhož roku. Křídla Jonnymu přistřihli němečtí nacisté, protože Krenkovu operu po svém nástupu v roce 1933 zařadili do složky Entartete Kunst (zvrhlé umění), do níž náležela také díla Arnolda Schönberga, Albana Berga, Kurta Weilla nebo Igora Stravinského a dalších.

Rachmaninovovo předpeklí v Liberci

22. prosinec 2018
Rachmaninovovo předpeklí v Liberci

Liberecký operní soubor opět zazářil. Jeho dramaturgie je mimořádně objevná už po několik let, dramaturgyní souboru je od dubna 2016 Linda Keprtová (na Rachmaninovových operách dramaturgicky spolupracoval Vojtěch Babka). Všichni víme, že dramaturgické směřování souboru není pouze dílem určitého dramaturga, ale výsledkem nesčetných společných úvah vůdčích pracovníků ve spolupráci s vedením divadla. Linda Keprtová je zároveň profilovou režisérkou libereckého souboru a ve spolupráci se šéfem operního souboru dirigentem Martinem Doubravským připravili svým libereckým i těm mimolibereckým divákům, kteří se o jejich produkci zajímají, už několik pozoruhodných inscenací.

Pastorkyňa v Olomouci s panenkou Marií

19. prosinec 2018
Pastorkyňa v Olomouci s panenkou Marií

Janáčkova Pastorkyňa se údajně „režíruje sama“, pokud inscenátoři nezatouží po výrazné stylizaci a vyjdou z realistického dramatu, které je spolu s Janáčkovou hudbou jaksi samonosné. Ale to bychom vše viděli opravdu velmi zjednodušeně…

Pucciniho Triptych poprvé v Ostravě

19. prosinec 2018
Pucciniho Triptych poprvé v Ostravě

Pucciniho operní Triptych by měl být na skladatelovo výslovné přání uváděn vždy jako celek, a navíc v takovém sledu jednotlivých oper, jaký mu skladatel určil. První skladatelův požadavek poměrně často dodržován nebývá a inscenace Triptychu, již vytvořilo Národní divadlo moravskoslezské Ostrava v koprodukci se Státním národním divadlem Bratislava, změnilo původní pořadí oper: Plášť, Sestra Angelika a Gianni Schicchi tím, že Sestru Angeliku zařadilo jako první v pořadí. Po stránce dramaturgické nepřináší tato změna žádnou převratnou kvalitu, spíš naopak. Nicméně Pucciniho Triptych uvádí ostravské divadlo poprvé.

Několik poznámek k Mezinárodní pěvecké soutěži v Karlových Varech

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech je naším rodinným stříbrem už víc než padesát let. Úroveň jejího letošního 53. ročníku byla vysoká. Komentář jejího charismatického dlouholetého ředitele Aloise Ježka k jejímu průběhu byl, jak je jeho zvykem, trefný, stručný a jasný: „Soutěž je pořád stejná, záleží jenom na tom, kdo přijede.“ Letos se do Karlových Varů sjelo sto pět soutěžících ze šestadvaceti zemí a finálová vystoupení talentovaných mladých pěvců byla opravdu mimořádná. Mohla jsem posoudit výkony finalistů soutěžních kol Junior (pro pěvce do čtyřiadvaceti let) a Opera (do třiceti pěti let) a také vystoupení devíti nejlepších na závěrečném koncertu soutěže o den později. Vítězové jednotlivých kategorií většinou zpívají na koncertě stejnou árii jako ve finále a bývá víc než zajímavé, jak se den po dni jejich výkon promění. Hodnotila je jedenáctičlenná mezinárodní porota vedená paní Evou Randovou.

Nabucco výtvarný

5. listopad 2018
Nabucco výtvarný

Verdiho raná opera Nabucco patří k nejoblíbenějším a nejlépe navštěvovaným operám a není divu, že ji plzeňské Divadlo J.K.Tyla zařadilo do svého repertoáru. Patrně míní novou inscenaci udržet dlouho v hracím plánu, protože obsadilo hlavní role hned třikrát. Jako Nabucca můžeme v průběhu času vidět  Michele Kalmandyho, Pavla Klečku a Nikolaje Někrasova, v roli Abigail Csillu Boross, Ivanu Šakovou nebo Ivanu Veberovou, jako Zachariáše Jana Hnyka, Jevhena Šokala a Františka Zahradníčka, v roli Feneny Beccu Conviser, Václavu Krejčí Houskovou a Janu Foff Tetourovou.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.