Olga Janáčková

Olga Janáčková

Muzikoložka, teatroložka, operní režisérka, hudební a divadelní kritička a organizátorka. Studovala hudební a divadelní vědu na Filozofické fakultě tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, sólový zpěv na brněnské konzervatoři a operní režii na JAMU. V letech 1968–90 pracovala jako odborná pracovnice specializovaná na hudební divadlo v Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd. Přispívala do samizdatového divadelního časopisu Dialog (1977–80). V letech 1987–89 byla dramaturgyní opery Státního divadla v Ústí nad Labem, pracovala také v Divadelním ústavu Praha. Od roku 1990 soustavně sleduje produkci českých a moravských operních divadel, recenze a články publikuje v odborných médiích.

Pastorkyňa v Olomouci s panenkou Marií

19. prosinec 2018
Pastorkyňa v Olomouci s panenkou Marií

Janáčkova Pastorkyňa se údajně „režíruje sama“, pokud inscenátoři nezatouží po výrazné stylizaci a vyjdou z realistického dramatu, které je spolu s Janáčkovou hudbou jaksi samonosné. Ale to bychom vše viděli opravdu velmi zjednodušeně…

Pucciniho Triptych poprvé v Ostravě

19. prosinec 2018
Pucciniho Triptych poprvé v Ostravě

Pucciniho operní Triptych by měl být na skladatelovo výslovné přání uváděn vždy jako celek, a navíc v takovém sledu jednotlivých oper, jaký mu skladatel určil. První skladatelův požadavek poměrně často dodržován nebývá a inscenace Triptychu, již vytvořilo Národní divadlo moravskoslezské Ostrava v koprodukci se Státním národním divadlem Bratislava, změnilo původní pořadí oper: Plášť, Sestra Angelika a Gianni Schicchi tím, že Sestru Angeliku zařadilo jako první v pořadí. Po stránce dramaturgické nepřináší tato změna žádnou převratnou kvalitu, spíš naopak. Nicméně Pucciniho Triptych uvádí ostravské divadlo poprvé.

Několik poznámek k Mezinárodní pěvecké soutěži v Karlových Varech

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech je naším rodinným stříbrem už víc než padesát let. Úroveň jejího letošního 53. ročníku byla vysoká. Komentář jejího charismatického dlouholetého ředitele Aloise Ježka k jejímu průběhu byl, jak je jeho zvykem, trefný, stručný a jasný: „Soutěž je pořád stejná, záleží jenom na tom, kdo přijede.“ Letos se do Karlových Varů sjelo sto pět soutěžících ze šestadvaceti zemí a finálová vystoupení talentovaných mladých pěvců byla opravdu mimořádná. Mohla jsem posoudit výkony finalistů soutěžních kol Junior (pro pěvce do čtyřiadvaceti let) a Opera (do třiceti pěti let) a také vystoupení devíti nejlepších na závěrečném koncertu soutěže o den později. Vítězové jednotlivých kategorií většinou zpívají na koncertě stejnou árii jako ve finále a bývá víc než zajímavé, jak se den po dni jejich výkon promění. Hodnotila je jedenáctičlenná mezinárodní porota vedená paní Evou Randovou.

Nabucco výtvarný

5. listopad 2018
Nabucco výtvarný

Verdiho raná opera Nabucco patří k nejoblíbenějším a nejlépe navštěvovaným operám a není divu, že ji plzeňské Divadlo J.K.Tyla zařadilo do svého repertoáru. Patrně míní novou inscenaci udržet dlouho v hracím plánu, protože obsadilo hlavní role hned třikrát. Jako Nabucca můžeme v průběhu času vidět  Michele Kalmandyho, Pavla Klečku a Nikolaje Někrasova, v roli Abigail Csillu Boross, Ivanu Šakovou nebo Ivanu Veberovou, jako Zachariáše Jana Hnyka, Jevhena Šokala a Františka Zahradníčka, v roli Feneny Beccu Conviser, Václavu Krejčí Houskovou a Janu Foff Tetourovou.

Nedokončený Mojžíš a Áron v drážďanské Semperově opeře

Setkání se Schönbergovou operou Moses und Aron (Mojžíš a Áron), k níž si skladatel sám napsal libreto, je mimořádnou událostí už proto, že se tato dvanáctitónová opera hraje pro svou náročnost jen velmi zřídka. Pro svou interpretaci potřebuje dva vynikající pěvce, pro Mojžíše basistu, pro Árona tenoristu a kromě velmi kvalitního orchestru stejně kvalitní bohatě obsazený sbor. V drážďanské Semperově opeře se nám podařilo zastihnout poslední reprízu Mojžíše a Árona v této sezóně. Konala se od třinácti hodin a byla určena pro seniory.

Prodaná nevěsta jako divadelní jarmark

Smetanově Prodané nevěstě, konkrétně její první verzi s mluvenou prózou, věnuje Slezské divadlo v Opavě celý prokomponovaný večer. U vchodu do divadla vítali diváky při premiéře krojovaní představitelé vedení divadla včetně jeho ředitele Ilji Racka, na schodech kouřil dýmku Indián z Otahitánských ostrovů (Evžen Trupar), mužský sbor ve foyeru opakovaně zpíval „To pivečko to věru je nebeský dar“ (sbormistryně Kremena Pešakova), diváky vítali chlebem a solí, dalšími pochutinami a pivem. Byl tu osobně mistr Bedřich Smetana ztělesněný dirigentem představení Vojtěchem Spurným. Potkali jsme i Smetanovy současníky – dvě rodiny s dětmi, jejichž dívenka a hoch spolu během představení neustále navazovali kontakt, v němž jim rodiče marně bránili (kostýmy Josef Jelínek). Hlediště bylo propojeno s jevištěm i v době přestávky, kdy byli diváci zváni k občerstvení na prknech, která znamenají svět (scénografie Ondřej Bartoš a Lubor Cukr).

Smetanovský víkend na oslavu sta let od založení Československa

Ach, ta Smetanova Libuše… Severočeskému divadlu v Ústí nad Labem nechyběla odvaha k  uvedení slavnostního národního tableau, ač má jeho operní soubor v dramaturgickém plánu této sezóny pouze dvě operní premiéry (následovat bude Bizetova Carmen). Libuši pečlivě nastudoval Milan Kaňák (řídil premiéru 12. října) a za dirigentským pultem se bude střídat s Milošem Formáčkem. Sbormistrem byl Jan Snítil, který velmi dobře připravil nepříliš početný sbor. Titulní roli ztvárnila Eva Urbanová, její alternantka Eliška Weissová ji vystřídá až 27. října. Libuše bývala jednou z parádních rolí Evy Urbanové, dnes je už spíše odleskem jejích tehdejších úspěchů. Pěvkyně modeluje každý tón svého partu, takže její výkon je jakousi mozaikou různých přístupů pěvecko-technických. Potíže jí dělají souvislejší celky, s námahou a bez patřičně pružné hladkosti pracuje s dynamikou. Závěrečné proroctví jí naštěstí vyšlo bez větších problémů, takže vlastně uspěla. Divadla ji obsazují do rolí, které jsou v této chvíli už na hranici jejích pěveckých možností a ona se tomu nebrání.

Hravá Popelka v Liberci

4. říjen 2018
Hravá Popelka v Liberci

Začátek předehry k Rossiniho Popelce zazněl pomalu a zatěžkaně, následující kontrastní část však už byla svižná a tak tomu bylo i nadále. Nebylo pochybnosti o tom, že pěvci i orchestr mají uvážlivě volená tempa zažitá a pokud došlo k menším nedostatkům v souhře, způsobila je jistě především premiérová nervozita.

Mrtvé město v berlínské Komické opeře

Skladatel Erich Wolfgang Korngold (1897-1957), brněnský rodák, byl zázračným dítětem. Jeho otec Julius Korngold, který byl známým hudebním kritikem, si byl jeho talentu vědom a cílevědomě jej podporoval. Předlohou skladatelovy první opery Mrtvé město se stal román belgického autora Georga Rodenbacha Bruges-la-Morte (Das tote Brügge), který vyšel ve francouzštině roku 1892. Skladatel se setkal s jeho německým překladem ve svých devatenácti letech a spolu s otcem vytvořili libreto k opeře pod pseudonymem Paul Schott. Dvacátá léta, doba velkolepého rozkvětu moderního umění mezi dvěma světovými válkami, s sebou nesla mnoho inspiračních podnětů a mladý skladatel se vcelku pochopitelně zhlédl především v díle Richarda Strausse. Poučil se i u jiných mistrů operní literatury, v lecčem je jistě následoval, ale přesto se mu podařilo vytvořit mimořádně svébytné dílo plné žánrových kontrastů, které oživovaly prazvláštní námět na pomezí symbolismu a jisté morbidity končícího devatenáctého století. Zkomponoval hořkosladkou operu plnou psychologického napětí, jejímž středem je muž jménem Paul.

Libuše jako leporelo

17. září 2018
Libuše jako leporelo

Připravit v Národním divadle inscenaci Smetanovy Libuše je vždy úkol z nejnáročnějších už jenom proto, že je tato opera uváděna v průběhu sezóny vzácně, zejména ke slavnostním příležitostem a drží na na repertoáru velmi dlouho. Tentokrát byla příprava Libuše ztížena ještě i závaznou povinnosti oslavit sté výročí existence Československé republiky. Dosavadní inscenace měly bez výjimky slavnostní charakter, majestátnost a vznešenost byly jejich základní vlastností. V současné Libuši si tyto vlastnosti bezesporu zachovává hudební nastudování dirigenta Jaroslava Kyzlinka, který rozezněl orchestr v jeho bohaté barevnosti hutně a masivně až do mnoha fortissim. Téměř bombastičnost hudebního nastudování byla v prudkém kontrastu k tomu, co se odehrávalo na jevišti.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.