Olga Janáčková

Olga Janáčková

Muzikoložka, teatroložka, operní režisérka, hudební a divadelní kritička a organizátorka. Studovala hudební a divadelní vědu na Filozofické fakultě tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, sólový zpěv na brněnské konzervatoři a operní režii na JAMU. V letech 1968–90 pracovala jako odborná pracovnice specializovaná na hudební divadlo v Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd. Přispívala do samizdatového divadelního časopisu Dialog (1977–80). V letech 1987–89 byla dramaturgyní opery Státního divadla v Ústí nad Labem, pracovala také v Divadelním ústavu Praha. Od roku 1990 soustavně sleduje produkci českých a moravských operních divadel, recenze a články publikuje v odborných médiích.

Plynutí času v Růžovém kavalírovi

Růžový kavalír, přepůvabná, sršatá i sentimentální komická opera Richarda Strausse, patří k těm dílům, která se na našich jevištích objevují opravdu velmi zřídka. V Brně jej viděli před šestatřiceti lety pod taktovkou Jiřího Pinkase a za režie Ilji Hylase. V hledišti jsem zahlédla pana Richarda Nováka, který byl tenkrát svérázným baronem Ochsem a tehdejší Žofii Jaroslavu Janskou, která se střídala s Natálií Romanovou. Hráli tehdy v českém překladu režiséra Karla Jerneka. Růžový kavalír je  konverzační opera a velmi u ní záleží na srozumitelnosti replik, které jsou neskonale trefné. Přesto, že chápu tendenci k téměř výlučnému uvádění oper v originálním jazyce libreta, nemohu se ubránit pocitu, že kdyby čeští diváci více rozuměli těm vtipným jemnostem úžasného Hofmannsthalova textu, cítili by se jistě mnohem lépe. Opera je to velmi dlouhá a titulky nad jevištěm obecenstvu přece jenom značně omezují jeho bezprostřední divadelní vnímání. Musím se přiznat, že v tomto případě bych se přikláněla k paličskému řešení a použila bych ve prospěch konciznější divadelnosti večera odlehčující „elegantní škrty“. Ano, myslím to naprosto vážně.

Formanův Dalibor jihočeské Boudě svědčí

Před sto lety zahájilo české profesionální divadlo Smetanovým Daliborem svou činnost v Českých Budějovicích. Čím jiným tedy uctít takto významné výročí než uvedením tohoto díla. Dramaturgická trefa do černého. Ale to by bylo málo. Čiperné vedení divadla připojilo k oslavě několik dalších přidaných hodnot. Pronajalo si dřevěnou Boudu bratří Formanů a postavilo ji na Mariánském náměstí, které bylo vybráno už někdy v šedesátých letech minulého století pro stavbu divadla nového. A že tam taková budova již mnohá desetiletí chybí! Maličké, velmi neobratně zrekonstruované divadlo na nábřeží Malše pojme jen komorní opery s malým obsazením orchestru (maximálně třicet hráčů), takže rozsáhlejší díla uvádějí v Kulturním domě Metropol. Teď se však blýská na lepší časy, město a kraj chtějí nové divadlo začít stavět v roce 2021.

Operní naděje z Karlových Varů

18. listopad 2019
Operní naděje z Karlových Varů

Před pár lety jsem do Karlových Varů poprvé jela na závěr Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka a od té doby jsem si udělala čas na finále kategorie Junior a Opera a na závěrečný koncert každý rok. Letos jsem sledovala také úvodní kategorii zvanou Operní naděje, jíž se mohou zúčastnit pěvci od šestnácti do dvaceti let. Můj pohled na soutěžící může být pouze povrchní už proto, že je okleštěn mou krátkou posluchačskou přítomností. Považuji  však  karlovarskou soutěž za natolik ojedinělou možnost nahlédnout do rejstříku našich i zahraničních mladých pěvců, že neodolávám a pokusím se postihnout své dojmy ze svého krátkodobého pobytu.

Nesmrtelná Minghellova Butterfly z Metropolitní opery

Aerofilms pokračují v přímých přenosech z Metropolitní opery do kin. Tentokrát jsme viděli inscenaci Pucciniho opery Madame Butterfly, kterou vytvořil se svými spolupracovníky na podzim roku 2005 pro English National Opera v Londýně jako svůj operní debut anglický filmový režisér Anthony Minghella. V následujícím roce získala inscenace Olivierovu cenu za nejlepší novou operní inscenaci (Best New Opera Production).

Lipusova ostravská Rusalka

21. říjen 2019
Lipusova ostravská Rusalka

Ostravskou Rusalku  očekávali mnozí z nás s oprávněnou nadějí. Režisér Radovan Lipus debutoval jako operní režisér v Národním divadle moravskoslezském před třemi lety neobyčejně působivou inscenací Thomasova Hamleta. Dvořákova Rusalka je dalším  postupným krokem v jeho operní kariéře. Režisér Lipus vstoupil do své druhé operní inscenace s týmž již osvědčeným scénografem Davidem Bazikou (šéf výpravy ostravského divadla), jako autorku kostýmů si vybral Ha Thanh Špetlíkovou, choreografickou spolupracovnicí mu byla Jana Hanušová. Inscenaci hudebně nastudoval a premiéru 17. října 2019 také dirigoval Jakub Klecker. Jak víme, volba spolupracovníků bývá  klíčem k budoucí podobě inscenace a režisér má v průběhu jejího vytváření nepominutelné právo veta.

Turandot z Met na památku Franca Zeffirelliho a taky trochu Jessye Norman

Tato sezona přímých přenosů představení Metropolitní opery v New Yorku do kin je pečlivě namíchána z pěti starších inscenací, které už viděli i diváci v kinech - Turandot, Massenetova Manon, Madama Butterfly, Tosca a Donizettiho Marie Stuartovna - a z pěti nových produkcí, Achnaton Philipa  Glasse, Vojcek, Porgy a Bess, Händelova Agrippina a Wagnerův Bludný Holanďan. U dvou z nich, u Achnatona a u Agrippiny budeme dokonce přítomni premiéře.

Lidský hlas trošku jinak ve Venuši ve Švehlovce

Ano, v budově koleje Karlovy univerzity ve Slavíkově ulici číslo 22. Účinkuje Run OpeRun, jejich slovy: „neziskový spolek nadšených mladých umělců, kteří se rozhodli dělat operu trošku jinak.“ Působí už pátým rokem a mají za sebou řadu site-specific inscenací, třeba Kouzelnou flétnu na Letné u bývalého Stalinova pomníku, thrillerovou Figarovu svatbu, hororovou Rusalku, ale také vystoupení v OD Kotva. Organizují flashmoby mezi hosty kaváren či barů. Uměleckou ředitelkou je operní režisérka Veronika Loulová.

Brněnská opera potvrdila prim: Sezonu otevřel Hoffmann se svým alter egem

Nedokončená Offenbachova opera Hoffmannovy povídky (1880) je vždy znovu dramaturgickým oříškem. Po celých desetiletích nejistot, různých úprav i  nových nálezů vydal konečně roku 1993  Jean-Christophe Keck souhrn všeho, co bylo k této opeře dosud nalezeno. Na tomto základě si mohou inscenátoři vytvořit svou vlastní dramaturgickou verzi.

Dalibor podruhé a radostněji

1. červenec 2019
Dalibor podruhé a radostněji

Je nezbytné vidět obě premiéry, aby divák mohl korigovat své názory se znalostí kompletního obsazení sólových rolí a nejen proto. Atmosféra druhé premiéry byla v mnohém nesrovnatelně klidnější. Souhra mezi jevištěm a orchestřištěm až na drobné výjimky fungovala, sbor zněl sezpívaně, orchestr hrál vyrovnaněji a více dbal o dynamicky nižší lyrické plochy, méně kryl sólisty. Obecenstvo bylo decentní a odměňovalo potleskem výkony sólistů.

Dalibor jako loutková rytírna

28. červen 2019
Dalibor jako loutková rytírna

Poslední inscenace Smetanova Dalibora byla v Národním divadle před osmnácti lety a měla pouze třináct repríz.  To, že se Dalibor ocitá znovu na repertoáru teprve teď vás nepřekvapí, když si uvědomíte, jak vzácně uvádí operní soubor české opery, které bývaly součástí jeho kmenového repertoáru. Domnívám se, že máme-li si najít své místo na operním slunci, bez českých oper se neobejdeme. Jen se je musíme znovu naučit chápat a interpretovat.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.