Mirka Zemanová

Mirka Zemanová

Mirka Zemanová je autorka dvou knih o Janáčkovi, vydaných v Londýně (Janáček. A Composer’s Life, 2002 a Janáček's Uncollected Essays on Music, 1993). Její články vyšly v několika evropských zemích, včetně Rakouska, Německa, Holandska, Španělska, Švédska a Švýcarska; v Británii psala pro scény English National Opera, Welsh National Opera, Scottish Opera a Opera North, a pro různé hudební časopisy, včetně měsíčníků Opera a Opera Now. V severní Americe psala pro Playbill, a pro scény Lyric Opera Chicago, Houston Grand Opera, San Francisco Opera, Seattle Opera, Santa Fe Opera, Washington Opera a Canadian National Opera v Torontu; v Asii pro National Centre for Performing Arts v Pekingu a Saito Kinen Matsumoto Festival v Japonsku. Pravidelně přispívá do španělského časopisu Ópera Actual. Pro Harmonii píše od roku 2009.

Ochromené operní scény v Evropě a jejich nové iniciativy v době karantény

Jak vypadá operní provoz během karantény na jiných renomovaných scénách v Evropě, kromě Bavorské státní opery a opery v Curychu, o nichž již Harmonie přinesla kratší zprávy? A jaké nové iniciativy vznikly? K operním scénám v Británii, o kterých jsem již psala 26. března, musím ještě přidat English National Operu v Londýně, která zavřela dveře 20. března. Zrušena byla proto zbývající představení nové inscenace Figarovy svatby, navíc nová inscenace Rusalky (v angličtině). Opera North v Leedsu je uzavřena do konce dubna.

La Seine Musicale: Nové kulturní centrum poblíž Paříže je „jachtou na dobrodružné plavbě“

Vizuálně působivý, nápaditý a překvapivě všestranný koncertní komplex La Seine Musicale, který se nachází na malém ostrově jménem Île Seguin, okolo 9 km od centra Paříže, byl otevřen v roce 2017. Někteří publicisté jej označili za „maják“ nebo „parník plovoucí na Seině“, ale snad nejvtipněji popsal tento komplex jeho generální ředitel Oliver Haber – „jachta na dobrodružné plavbě“.

Operní provoz v Británii v době karantény: Solidarita, nejistá náhrada umělcům a prokletý pavouk

Po době kamenné, bronzové, železné a dalších nastala letos, jak praví různí vtipálkové, doba roušková. Jak se vypořádávají se současnou situací operní scény v Británii?

Leif Ove Andsnes a Mozartovy dialogy sólisty a orchestru v Londýně

V záplavě letošních beethovenovských koncertů po celé Evropě, ba po celém světě, se uskutečnilo v únoru i důležité mozartovské turné. Proslulý norský pianista Leif Ove Andsnes, umělecký partner Mahlerova komorního orchestru, vystoupil se třemi členy orchestru (Matthew Truscott – housle, Joel Hunter – viola a Frank-Michael Guthmann – cello) ve výběru z Mozartových komorních skladeb nejprve v lázeňském středisku Schloss Elmau (v bavorských Alpách, 100 km od Mnichova), a dále v Eindhovenu, Antverpách, Londýně a Brémách.

Rehabilitace Charpentiera v Londýně

7. leden 2020
Rehabilitace Charpentiera v Londýně

Poslechnout si za pochmurného prosincového večera adventní koncert v londýnské Wigmore Hall bylo vzácné potěšení. Vystoupilo šest členů (včetně tří zpěváků) renomovaného francouzského souboru Les Talens Lyriques, jež řídil jeho zakladatel, vynikající cembalista a varhaník Christophe Rousset. Na programu byl výhradně Marc-Antoine Charpentier (1643–1704) – jak vokální skladby doprovázené třemi violami (dvěmi da braccio a jednou gambou) a varhanami, popř. cembalem, tak instrumentální skladby pro tuto malou sestavu.

Neustále opakovaný příběh od bídy k bohatství: Nový festival ve švýcarském Andermattu

Po armádě a divokých bondovských jízdách průsmykem Furka se do švýcarského zimního centra vrací stále víc turistů, a nakonec zde spatřil světlo světa i nový hudební festival. New Generation Festival založili ve Florencii v roce 2017 tři mladí, prozíraví britští producenti Maximilian Fane, Roger Granville a Frankie Parham; jejich cílem bylo vytvořit festival „umělců nové generace, který by inspiroval i publikum nové generace“. 

Láska a zrada v Londýně

22. prosinec 2019
Láska a zrada v Londýně

Čtyřdenní listopadové turné proslulé kanadské skupiny dobových nástrojů Tafelmusik zahrnovalo několik evropských měst, jejichž jména kupodivu začínají vždy na „B“ (Basingstoke a Bristol v Anglii, a Bruggy v Belgii). Závěrečný koncert se konal 24. listopadu v Londýně v koncertním sále Milton Court, známým pro svou výbornou akustiku. Sólistkou na turné byla skvělá sopranistka Karina Gauvin; sympatická, temperamentní Kanaďanka je často označována za „královnu barokní hudby“.

Operní svět Signory Muti. Ohlédnutí za podzimní festivalovou trilogií v Ravenně

Povahu operních trilogií, které se v Ravenně konají každoročně od roku 2011, definují zejména dvě hlavní charakteristiky. První je vysoká kvalita hlasů (mezi mladými sólisty jsem letos na podzim neslyšela jediný průměrný hlas), druhou pak důsledná podpora publika. A nejsou to jen místní, kteří se účastní téměř vždy vyprodaných představení v pěkném divadle Alighieri z roku 1852 (kapacita 900 míst). Během oper uvedených v tomto roce (Norma a Aida, a poprvé byla zařazena také francouzská opera, Carmen) sedělo nalevo ode mne 18 Norů (jejich skupina byla na operním zájezdě po různých italských divadlech) a napravo několik Holanďanů. Bylo slyšet němčinu i francouzštinu, o přestávkách jsem hovořila s mladou Číňankou, která v Ravenně studovala restaurátorské techniky, i s dalšími cizinci. V publiku jsou nejen starší diváci, ale mnoho mladších, kteří o představeních dychtivě diskutují.

Brexit a hudba (a 'trumpizace' Británie)

Jak ví celý svět, během několika posledních měsíců došlo v Británii ke čtyřem dramatickým událostem: v pátek 24. května podala premiérka Theresa May demisi – bylo zřejmě lepší odejít samovolně, než být k odstupu donucena – a v neděli 26. května pak výsledky voleb do Evropské unie potvrdily, že tradiční britský systém dvou hlavních politických stran je patrně v posledním tažení.

Nová Káťa uchvátila publikum i kritiku: americká sopranistka Amanda Majeski ve své první janáčkovské roli, s Pavlem Černochem jako rovnocenným partnerem

Novou, z větší části přesvědčivou, a hudebně bezchybnou inscenaci opery režíroval v Královské opeře v Covent Garden v únoru renomovaný Brit Richard Jones; scénu navrhl další Brit, Antony McDonald, a osvětlení navrhla Britka Lucy Carter. Obsazení se skládalo převážně z britských zpěváků, s výjimkou jedné Američanky, jedné Australanky a jedné zpěvačky ze Severního Irska; v inscenaci vystoupil pouze jeden český zpěvák, tenorista Pavel Černoch.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.