Berlín patří mezi nejbohatší střediska hudebního života v Evropy a – tak jako Vídeň – není od nás daleko. Jak vypadá situace na třech berlínských operních scénách a ve vynikajících koncertních sálech města od zavedení karantény v Německu, a jak se s ní hudebníci vyrovnávají? Ve Staatsoper unter den Linden musela být zrušena všechna představení od 11. března do 19. dubna; zahrnuje to i prohlídky s průvodci a vystoupení v dalších prostorách, které divadlu patří. V současné době se však hovoří o prodloužení karantény – podle nejnovějších informací ze Staatsoper nemůže být scéna znovu otevřena 20. dubna tak, jak to bylo původně plánováno; namísto toho uvažuje vedení o možnostech živého vysílání od května.

Vizuálně působivý, nápaditý a překvapivě všestranný koncertní komplex La Seine Musicale, který se nachází na malém ostrově jménem Île Seguin, okolo 9 km od centra Paříže, byl otevřen v roce 2017. Někteří publicisté jej označili za „maják“ nebo „parník plovoucí na Seině“, ale snad nejvtipněji popsal tento komplex jeho generální ředitel Oliver Haber – „jachta na dobrodružné plavbě“.

Po době kamenné, bronzové, železné a dalších nastala letos, jak praví různí vtipálkové, doba roušková. Jak se vypořádávají se současnou situací operní scény v Británii?

V záplavě letošních beethovenovských koncertů po celé Evropě, ba po celém světě, se uskutečnilo v únoru i důležité mozartovské turné. Proslulý norský pianista Leif Ove Andsnes, umělecký partner Mahlerova komorního orchestru, vystoupil se třemi členy orchestru (Matthew Truscott – housle, Joel Hunter – viola a Frank-Michael Guthmann – cello) ve výběru z Mozartových komorních skladeb nejprve v lázeňském středisku Schloss Elmau (v bavorských Alpách, 100 km od Mnichova), a dále v Eindhovenu, Antverpách, Londýně a Brémách.

Poslechnout si za pochmurného prosincového večera adventní koncert v londýnské Wigmore Hall bylo vzácné potěšení. Vystoupilo šest členů (včetně tří zpěváků) renomovaného francouzského souboru Les Talens Lyriques, jež řídil jeho zakladatel, vynikající cembalista a varhaník Christophe Rousset. Na programu byl výhradně Marc-Antoine Charpentier (1643–1704) – jak vokální skladby doprovázené třemi violami (dvěmi da braccio a jednou gambou) a varhanami, popř. cembalem, tak instrumentální skladby pro tuto malou sestavu.

Po armádě a divokých bondovských jízdách průsmykem Furka se do švýcarského zimního centra vrací stále víc turistů, a nakonec zde spatřil světlo světa i nový hudební festival. New Generation Festival založili ve Florencii v roce 2017 tři mladí, prozíraví britští producenti Maximilian Fane, Roger Granville a Frankie Parham; jejich cílem bylo vytvořit festival „umělců nové generace, který by inspiroval i publikum nové generace“. 

Čtyřdenní listopadové turné proslulé kanadské skupiny dobových nástrojů Tafelmusik zahrnovalo několik evropských měst, jejichž jména kupodivu začínají vždy na „B“ (Basingstoke a Bristol v Anglii, a Bruggy v Belgii). Závěrečný koncert se konal 24. listopadu v Londýně v koncertním sále Milton Court, známým pro svou výbornou akustiku. Sólistkou na turné byla skvělá sopranistka Karina Gauvin; sympatická, temperamentní Kanaďanka je často označována za „královnu barokní hudby“.