Povahu operních trilogií, které se v Ravenně konají každoročně od roku 2011, definují zejména dvě hlavní charakteristiky. První je vysoká kvalita hlasů (mezi mladými sólisty jsem letos na podzim neslyšela jediný průměrný hlas), druhou pak důsledná podpora publika. A nejsou to jen místní, kteří se účastní téměř vždy vyprodaných představení v pěkném divadle Alighieri z roku 1852 (kapacita 900 míst). Během oper uvedených v tomto roce (Norma a Aida, a poprvé byla zařazena také francouzská opera, Carmen) sedělo nalevo ode mne 18 Norů (jejich skupina byla na operním zájezdě po různých italských divadlech) a napravo několik Holanďanů. Bylo slyšet němčinu i francouzštinu, o přestávkách jsem hovořila s mladou Číňankou, která v Ravenně studovala restaurátorské techniky, i s dalšími cizinci. V publiku jsou nejen starší diváci, ale mnoho mladších, kteří o představeních dychtivě diskutují.

Jak ví celý svět, během několika posledních měsíců došlo v Británii ke čtyřem dramatickým událostem: v pátek 24. května podala premiérka Theresa May demisi – bylo zřejmě lepší odejít samovolně, než být k odstupu donucena – a v neděli 26. května pak výsledky voleb do Evropské unie potvrdily, že tradiční britský systém dvou hlavních politických stran je patrně v posledním tažení.

Stoleté výročí založení Estonské republiky připadlo na 24. února 2018. Dějiny této malé pobaltské země jsou v mnohém podobné dějinám a postavení zemí Koruny české: strategicky důležitá poloha obou zemí v sousedství větších a mocnějších států a různé historické okolnosti vedly k častým invazím, okupaci a anexi území. Naštěstí sdílíme s Estonskem v rámci evropských dějin i obnovení nezávislosti po první světové válce a nekrvavé revoluce spolu s návratem demokracie koncem 20. století. Avšak ihned po vyhlášení nezávislosti v únoru 1918 bylo Estonsko znovu obsazeno nejdříve Německem a po ukončení 1. světové války i Sovětským svazem, a nový stát si musel, na rozdíl od nás, svou existenci vybojovat. V roce 1919 však porazilo malé Estonsko jak Rudou armádu, tak landeswehr, a v únoru 1920 byl konečně uzavřen mezi Sovětským svazem a Estonskem mír, v jehož rámci se SSSR vzdal svých nároků. Oslavy jak stoletého výročí založení svobodného estonského státu, tak stoletého výročí jeho skutečné existence proto potrvají – pod hlavičkou Estonia 100 – až do února 2020.

Je až překvapivé, kolik událostí ze starých i nových německých dějin se vztahuje k severoněmeckým Brémám: toto hanzovní město, 128 km na jih od Hamburku, zůstává například dodnes - i když počet obyvatel je jen okolo 671 000 - jedním ze tří existujících městských států v Německu (další freie Städte jsou mnohem větší Hamburk a Berlín), a má i svůj vlastní senát. Ochráncem Brém je legendární Roland, jehož 5,5 metrů vysoká socha - symbol svobody a nejstarší dochovaná socha tohoto hrdiny na území někdejší římské říše - stojí na Rathausplatzu od roku 1404. Podle staré legendy zůstanou Brémy svobodné a nezávislé jen pokud nad nimi bude Roland držet ochrannou ruku; tvrdí se proto, že v podzemí městské radnice je pro všechny případy ukryta jeho náhradní socha.