Novou, z větší části přesvědčivou, a hudebně bezchybnou inscenaci opery režíroval v Královské opeře v Covent Garden v únoru renomovaný Brit Richard Jones; scénu navrhl další Brit, Antony McDonald, a osvětlení navrhla Britka Lucy Carter. Obsazení se skládalo převážně z britských zpěváků, s výjimkou jedné Američanky, jedné Australanky a jedné zpěvačky ze Severního Irska; v inscenaci vystoupil pouze jeden český zpěvák, tenorista Pavel Černoch.

Od ledna do konce dubna letošního roku vystoupil skvělý francouzský soubor Les Talens Lyriques (který založil v roce 1991 přední francouzský cembalista a dirigent Christophe Rousset) na několika vynikajících koncertech věnovaných jak francouzské, tak německé hudbě. 

V nové inscenaci Z mrtvého domu, kterou uvedla Royal Opera House Covent Garden v březnu (poprvé za 90 let od vzniku opery), se děj odehrával v tělocvičně věznice amerického typu. Na jevišti se objevil už před předehrou mladý vězeň, patrně afrického původu; krátil si dlouhou chvíli hraním basketbalu a opakovaně se snažil strefit se do koše, umístěného vzadu. Vlevo byla jednopodlažní zasklená budova pro vedení, vpravo několik řad sedadel pro přihlížející vězně; scénický návrh nijak nenaznačoval sibiřskou trestnici Janáčkova libreta, popřípadě sovětský gulag minulého století nebo soudobou ruskou věznici. Polský režisér Krzystof Warlikowski, který inscenací v ROH debutoval, umístil příběh záměrně mimo Rusko, do jakéhosi univerzálního vězení (transponovat jevištní díla z původního prostředí do současného je dnes módní).

Založit London Piano Festival byl nápad dvou vynikajících interpretů působících v Londýně v současné době: klavíristka ruského původu Katya Apekisheva je profesorkou na tamější prestižní Guildhall School a Brit Charles Owen je profesorem tamtéž.  Oba působí jako sólisté - Apekisheva získala ocenění jako např. London Philharmonic 'Soloist of the Year' a Terence Judd Award, a její nahrávka Griegových sólových skladeb v roce 2008 byla vybrána stanicí Classic FM jako CD týdne a 'Editor's Choice' a 'Critics' Choice' v časopise Gramophone; s Owenem působí jako klavírní duo.  Na jejich bohatém programu na zahajovacím koncertě druhého ročníku festivalu (5. října) byly Brahmsovy dvě rapsodie Op. 79,  Lisztův Au bord d'une source (z 'Années de pèlerinage), Lisztova transkripce Schumannova Widmung a Wagnerovy Liebestod, Weinbergova Sonata č. 2 Op. 8 a skladby Čajkovského, Rachmaninovy a Borodinovy.  Lituji, že jsem se na tento koncert nedostala, neboť v interpretaci tohoto dua jsem slyšela část jejich ruského repertoáru letos v květnu, a jejich podání bylo skvělé.

Rejchovský festival v Benátkách skončil 4. listopadu (viz HARMONIE 2/2018), ale 10.-12. listopadu 2017 se konalo v Lucce, pod záštitou Centra Studi Opera Omnia Luigi Boccherini a Palazzetta Bru Zane, kolokvium rovněž věnované Rejchovi (i to obdrželo finanční podporu Palazzetta Bru Zane - Centre de musique romantique française). Kolokvium mělo několik témat: Rejchovy spisy, Rejcha a kontrapunkt, Rejchův odkaz, Rejchovi současníci, Komorní hudba a 

Weill napsal svůj balet chanté Die sieben Todsünden (Sedm smrtelných hříchů, 1933) až po populárních Die Dreigroschenoper (1928) a Austieg und Fall der Stadt Mahagonny (1930). Řada režisérů (a zpěvaček) miluje tento příběh dvou sester, které opustily rodnou Louisianu a vydaly se do sedmi velkých amerických měst v naději, že si za sedm let vydělají tolik, aby si mohly koupit domek na Missisippi. Možnost zpodobnit na jevišti sedm smrtelných hříchů, s nimiž se sestry na své cestě setkají - pýchu, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost - je pochopitelně neodolatelná.

Berliozova čtyřdílná „dramatická legenda“ La damnation de Faust, kterou provedl 8. srpna John Eliot Gardiner s prvotřídními sólisty, třemi skvěle připravenými sbory a se svým Orchestre Révolutionnaire et Romantique (hrajícím na dobových nástrojích nebo jejich kopiích), byla pod jeho taktovkou objevem a jedním z nejvíce vzrušujících koncertů letošních Proms.