Mirka Zemanová

Mirka Zemanová

Mirka Zemanová je autorka dvou knih o Janáčkovi, vydaných v Londýně (Janáček. A Composer’s Life, 2002 a Janáček's Uncollected Essays on Music, 1993). Její články vyšly v několika evropských zemích, včetně Rakouska, Německa, Holandska, Španělska, Švédska a Švýcarska; v Británii psala pro scény English National Opera, Welsh National Opera, Scottish Opera a Opera North, a pro různé hudební časopisy, včetně měsíčníků Opera a Opera Now. V severní Americe psala pro Playbill, a pro scény Lyric Opera Chicago, Houston Grand Opera, San Francisco Opera, Seattle Opera, Santa Fe Opera, Washington Opera a Canadian National Opera v Torontu; v Asii pro National Centre for Performing Arts v Pekingu a Saito Kinen Matsumoto Festival v Japonsku. Pravidelně přispívá do španělského časopisu Ópera Actual. Pro Harmonii píše od roku 2009.

Brexit a hudba (a 'trumpizace' Británie)

Jak ví celý svět, během několika posledních měsíců došlo v Británii ke čtyřem dramatickým událostem: v pátek 24. května podala premiérka Theresa May demisi – bylo zřejmě lepší odejít samovolně, než být k odstupu donucena – a v neděli 26. května pak výsledky voleb do Evropské unie potvrdily, že tradiční britský systém dvou hlavních politických stran je patrně v posledním tažení.

Nová Káťa uchvátila publikum i kritiku: americká sopranistka Amanda Majeski ve své první janáčkovské roli, s Pavlem Černochem jako rovnocenným partnerem

Novou, z větší části přesvědčivou, a hudebně bezchybnou inscenaci opery režíroval v Královské opeře v Covent Garden v únoru renomovaný Brit Richard Jones; scénu navrhl další Brit, Antony McDonald, a osvětlení navrhla Britka Lucy Carter. Obsazení se skládalo převážně z britských zpěváků, s výjimkou jedné Američanky, jedné Australanky a jedné zpěvačky ze Severního Irska; v inscenaci vystoupil pouze jeden český zpěvák, tenorista Pavel Černoch.

V Roussetově podání jde hudba vždy přímo k jádru věci

Od ledna do konce dubna letošního roku vystoupil skvělý francouzský soubor Les Talens Lyriques (který založil v roce 1991 přední francouzský cembalista a dirigent Christophe Rousset) na několika vynikajících koncertech věnovaných jak francouzské, tak německé hudbě. 

Estonian Festival Orchestra: Vycházející hvězda orchestrálního světa

Stoleté výročí založení Estonské republiky připadlo na 24. února 2018. Dějiny této malé pobaltské země jsou v mnohém podobné dějinám a postavení zemí Koruny české: strategicky důležitá poloha obou zemí v sousedství větších a mocnějších států a různé historické okolnosti vedly k častým invazím, okupaci a anexi území. Naštěstí sdílíme s Estonskem v rámci evropských dějin i obnovení nezávislosti po první světové válce a nekrvavé revoluce spolu s návratem demokracie koncem 20. století. Avšak ihned po vyhlášení nezávislosti v únoru 1918 bylo Estonsko znovu obsazeno nejdříve Německem a po ukončení 1. světové války i Sovětským svazem, a nový stát si musel, na rozdíl od nás, svou existenci vybojovat. V roce 1919 však porazilo malé Estonsko jak Rudou armádu, tak landeswehr, a v únoru 1920 byl konečně uzavřen mezi Sovětským svazem a Estonskem mír, v jehož rámci se SSSR vzdal svých nároků. Oslavy jak stoletého výročí založení svobodného estonského státu, tak stoletého výročí jeho skutečné existence proto potrvají – pod hlavičkou Estonia 100 – až do února 2020.

Sto padesát let Brahmsova lidského rekviem v Brémách

Je až překvapivé, kolik událostí ze starých i nových německých dějin se vztahuje k severoněmeckým Brémám: toto hanzovní město, 128 km na jih od Hamburku, zůstává například dodnes - i když počet obyvatel je jen okolo 671 000 - jedním ze tří existujících městských států v Německu (další freie Städte jsou mnohem větší Hamburk a Berlín), a má i svůj vlastní senát. Ochráncem Brém je legendární Roland, jehož 5,5 metrů vysoká socha - symbol svobody a nejstarší dochovaná socha tohoto hrdiny na území někdejší římské říše - stojí na Rathausplatzu od roku 1404. Podle staré legendy zůstanou Brémy svobodné a nezávislé jen pokud nad nimi bude Roland držet ochrannou ruku; tvrdí se proto, že v podzemí městské radnice je pro všechny případy ukryta jeho náhradní socha.

Warlikowského Janáček v Royal Opera House režijně zklamal

V nové inscenaci Z mrtvého domu, kterou uvedla Royal Opera House Covent Garden v březnu (poprvé za 90 let od vzniku opery), se děj odehrával v tělocvičně věznice amerického typu. Na jevišti se objevil už před předehrou mladý vězeň, patrně afrického původu; krátil si dlouhou chvíli hraním basketbalu a opakovaně se snažil strefit se do koše, umístěného vzadu. Vlevo byla jednopodlažní zasklená budova pro vedení, vpravo několik řad sedadel pro přihlížející vězně; scénický návrh nijak nenaznačoval sibiřskou trestnici Janáčkova libreta, popřípadě sovětský gulag minulého století nebo soudobou ruskou věznici. Polský režisér Krzystof Warlikowski, který inscenací v ROH debutoval, umístil příběh záměrně mimo Rusko, do jakéhosi univerzálního vězení (transponovat jevištní díla z původního prostředí do současného je dnes módní).

Dvakrát z London Piano Festivalu

25. listopad 2017
Dvakrát z London Piano Festivalu

Založit London Piano Festival byl nápad dvou vynikajících interpretů působících v Londýně v současné době: klavíristka ruského původu Katya Apekisheva je profesorkou na tamější prestižní Guildhall School a Brit Charles Owen je profesorem tamtéž.  Oba působí jako sólisté - Apekisheva získala ocenění jako např. London Philharmonic 'Soloist of the Year' a Terence Judd Award, a její nahrávka Griegových sólových skladeb v roce 2008 byla vybrána stanicí Classic FM jako CD týdne a 'Editor's Choice' a 'Critics' Choice' v časopise Gramophone; s Owenem působí jako klavírní duo.  Na jejich bohatém programu na zahajovacím koncertě druhého ročníku festivalu (5. října) byly Brahmsovy dvě rapsodie Op. 79,  Lisztův Au bord d'une source (z 'Années de pèlerinage), Lisztova transkripce Schumannova Widmung a Wagnerovy Liebestod, Weinbergova Sonata č. 2 Op. 8 a skladby Čajkovského, Rachmaninovy a Borodinovy.  Lituji, že jsem se na tento koncert nedostala, neboť v interpretaci tohoto dua jsem slyšela část jejich ruského repertoáru letos v květnu, a jejich podání bylo skvělé.

Professeur Reicha - le compositeur, le théoricien et l'enseignant

Rejchovský festival v Benátkách skončil 4. listopadu (viz HARMONIE 2/2018), ale 10.-12. listopadu 2017 se konalo v Lucce, pod záštitou Centra Studi Opera Omnia Luigi Boccherini a Palazzetta Bru Zane, kolokvium rovněž věnované Rejchovi (i to obdrželo finanční podporu Palazzetta Bru Zane - Centre de musique romantique française). Kolokvium mělo několik témat: Rejchovy spisy, Rejcha a kontrapunkt, Rejchův odkaz, Rejchovi současníci, Komorní hudba a 

Sedm smrtelných hříchů Davida Radoka a další příběhy z Göteborgu

Weill napsal svůj balet chanté Die sieben Todsünden (Sedm smrtelných hříchů, 1933) až po populárních Die Dreigroschenoper (1928) a Austieg und Fall der Stadt Mahagonny (1930). Řada režisérů (a zpěvaček) miluje tento příběh dvou sester, které opustily rodnou Louisianu a vydaly se do sedmi velkých amerických měst v naději, že si za sedm let vydělají tolik, aby si mohly koupit domek na Missisippi. Možnost zpodobnit na jevišti sedm smrtelných hříchů, s nimiž se sestry na své cestě setkají - pýchu, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost - je pochopitelně neodolatelná.

Gardiner a jeho dramatická Faustova legenda v novém světle

Berliozova čtyřdílná „dramatická legenda“ La damnation de Faust, kterou provedl 8. srpna John Eliot Gardiner s prvotřídními sólisty, třemi skvěle připravenými sbory a se svým Orchestre Révolutionnaire et Romantique (hrajícím na dobových nástrojích nebo jejich kopiích), byla pod jeho taktovkou objevem a jedním z nejvíce vzrušujících koncertů letošních Proms.  

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.