Mirek Černý

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Cena Cecílie pro české interprety

8. duben 2016
Cena Cecílie pro české interprety

Poprvé od roku 1974, kdy Svaz belgických hudebních novinářů začal předávat ceny Cecílie pro nejlepší gramofonové nahrávky uplynulého roku, se slavnostní předávání cen nekonalo. Za účasti oceněných umělců a vydavatelů se slavnostní večer většinou koná v bruselské opeře, její interiér se ale restauruje a tak byl zvolen sál bývalého rozhlasu Flagey. Několik hodin před předáváním cen, nazvaných podle patronky

Surrealistický Král Kandaules Zemlinského

Po uvedení dvou absolutních taháků, starší Bohémy v režii Roberta Carsena a Verdiho Otella, sáhla Opera Flandry po téměř neznámém titulu, Králi Kandaulesovi Alexandra Zemlinského. Tímto odvážným dramaturgickým činem sice antverpská opera odradila příznivce Pucciniho a Verdiho - už při premiéře byla volná místa – ale určitě potěšila pravé operní příznivce. Nás musí tento skladatel zajímat, protože

Potemnělý mariánský středověk na nové desce Hany Blažíkové a Barbory Kabátkové

Sebelepší nahrávka hudby tohoto druhu se nedostane na vrchol nejvíce prodávaných CD. Cantigas de Santa Maria by si to určitě zasloužila, jenže popularita středověké hudby je přece jen omezená. Většině dnešních posluchačů připadají písně z 13. století příliš monotónní, melodicky chudé a harmonicky jednoduché. Přestože je okruh milovníků této hudby omezený, pevně doufám, že Cantigas de Santa Maria najde dostatečný počet zájemců už jen proto, že interpreti jsou ze tří čtvrtin čeští.

Gent: Rossiniho Armida v ofsajdu

11. leden 2016
Gent: Rossiniho Armida v ofsajdu

Opera Flandry uvedla inscenaci málo hrané opery Gioachina Rossiniho Armida. To by byl záslužný dramaturgický čin, Armida je jednou z nejdelších a nejnáročnějších oper Rosinniho, jenže to by muselo vedení opery pozvat jinou dvojici než Mariame Clémentovou (režie) a Julii Hansenovou (výprava a kostýmy). Jejich transpozice do sportovního prostředí se vůbec nepovedla a starý dobrý dirigent Alberto Zedda a výborní sólisté to nemohli zachránit.

Nestárnoucí Carsenova inscenace Bohémy

30. prosinec 2015
Nestárnoucí Carsenova inscenace Bohémy

Ve svém dlouhém životě jsem měl příležitost poznat několik stovek operních inscenací, ale téměř žádná z nich na mne nezapůsobila tak silně jako inscenace Pucciniho Bohémy v roce 1993. Mladý kanadský režisér Robert Carsen tehdy teprve začínal, nebyl známý a tedy ani drahý. Dnes pendluje mezi operními domy světového jména, momentálně režíruje v Covent Garden, MET, Scale a Opéra Comique. Dá se říci, že ho tehdy Vlámská opera vlastně objevila. Navíc jsem měl možnost s

Missa Transfigurationis, o níž by se mělo vědět

Musique en Wallonie (MEW) je malý label, vydávaný valonskou částí belgického království, přesto by mohl být vzorem mnohem větším vydavatelským firmám. Již předchozí alba se skladateli jako de la Rue, Binchois, Dufay, de Orto, Desprez nebo Lassus dávají tušit, že akcent v dramaturgii MEW leží v dávné hudební minulosti jižního území dnešní Belgie. Kromě originálního výběru skladeb – vydavatel spolupracuje s univerzitou v Lutychu – upoutá luxusní obal ve formě malé vázané knížky,

Jos van Immerseel a jeho Anima Eterna slaví narozeniny

Pionýři autentické interpretace staré hudby stárnou. Jos van Immerseel, člen zlaté belgické čtyřky Kuijken – Herreweghe – Van Immerseel – Jacobs, se v listopadu dožívá 70 let a jeho orchestr Anima Eterna 30 let. Setkali jsme se v Bruggách, kde je orchestr a jeho dirigent v nádherném kulturním paláci Concertgebouw „v rezidenci“, tedy doma. Benátky severu, jak se tomuto starému městu protkanému mnoha

Zlínský smíšený sbor Cantica Laetitia zvítězil v Belgii

Příjemná zpráva přišla z belgického města Maasmechelenu, kde se každý druhý rok koná Mezinárodní sborová soutěž Flander. V kategorii smíšených sborů získala první cenu Cantica Laetitia ze Zlína. Stejné ocenění v kategorii stejnohlasých sborů dostala ukrajinská Oriana z Oděsy, která byla rovněž oceněna cenou nejlepšího sboru soutěže, ale jen o jedno procento více než český sbor.

Bruselská  Grand opéra  v malém provedení

Bruselská královská opera prožívá těžké časy. Vzhledem k úsporným opatřením se některé již oficiálně oznámené inscenace neuskuteční a vzhledem k nutným interním restaurátorským pracím se opera dočasně stěhuje do různých objektů evropského hlavního města a jak to tak vypadá asi na celou sezonu. Přesto opera odstartovala s nebývalým elánem. Za jeden měsíc představila tři různé inscenace ve třech různých lokacích. Po Donizettiho 'Nápoji lásky' uvedla první operu britského skladatele Thomase Adèse 'Powder het face' a do třetice málo známou

Rozpačitý Bieitův Tannhäuser

12. říjen 2015
Rozpačitý Bieitův Tannhäuser

Opera Flandry odstartovala novou sezonu Wagnerovým 'Tannhäuserem'. Ten kdo očekával hodně sexu a z toho vycházející skandály, jak tomu bylo v jeho minulé inscenaci Weillova 'Aufstieg und Fall der Stadt Mahagonny', byl bezpochyby zklamán, ale i ten kdo se domníval, že ho španělské 'enfant terrible' a jeho skupina překvapí inspirativními scénami odcházel stejně nespokojen. A plný sál premiérového představení to dal zcela jasně najevo častými výkřiky nespokojenosti.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.