Miloš Bittner

Miloš Bittner

Říjnový Tip Harmonie: Píseň o Zemi Magdaleny Kožené a Simona Rattla

Troufnu si tvrdit, že nahrávek tak překrásné kompozice, jakou je bezesporu Mahlerova Píseň o Zemi, nebude nikdy dostatek. Britský dirigent Simon Rattle by tuto myšlenku jistě potvrdil, vždyť nový snímek tohoto díla, který právě vydává mnichovské vydavatelství BR KLASSIK, je již v pořadí druhým, jenž realizoval. Návrat a touha k záznamu již jednou uskutečněných projektů je přirozenou součástí uměleckého vývoje a dozajista souvisí i s interprety. Měl-li v roce 1995 Rattle v Birminghamu k dispozici tak ikonická jména, jakými dodnes jsou tenorista Peter Seiffert a barytonista Thomas Hampson, nutně již tenkrát musel vzniknout počin, který dodnes sice patří k těm nejvýznamnějším, ale na který je též možno navázat.

Zábavná operní show v podobě nové Figarovy svatby na letním festivalu v Bavorské státní opeře v Mnichově

Uplynulá sezóna v Bavorské státní opeře v Mnichově přinesla jednu mozartovskou premiéru. Byla to Figarova svatba, která se nyní objevila i na jedné z nejprestižnějších letních hudebních akcí. Tou bezesporu je festival v Mnichově. Ke spolupráci na opeře, která bude celkem v pěti dalších večerech představena i v sezóně následující, byl sezván inscenační tým v čele se zkušeným německým režisérem Christophem Loyem.

Premiéra Verdiho Síly osudu ve výtečném obsazení v Drážďanech

Saské město na Dunaji se svou Semperoper žilo na přelomu měsíce dubna a května premiérou Verdiho Síly osudu. Dílo na libreto Piaveho mělo premiéru roku 1862 v Petrohradu, již relativně brzy poté se však skladatel k partituře vrátil a definitivní podobu, tak jak ji známe ze současných jevišť, slyšelo milánské publikum v roce 1869. Nemáte-li ovšem v lásce zaběhnuté pořádky a uvítáte-li čas od času změnu, právě v Semperoper vás nyní překvapí hned úvod večera, kdy, aniž by zazněla předehra, vstupujeme do úvodní scény. Verdiho slavnou orchestrální skladbu si pak v podání Staatskapelle Dresden můžeme vychutnat ve formě jakési mezihry, kdy se již hlavní postavy pohybují po scéně a svým konáním dokreslují události úvodního jednání.

Simon Rattle, Berlínská filharmonie a jejich Parsifal: zvuk, k němuž neexistuje mnoho alternativ

Velikonoční festival v Baden-Badenu letos přinesl poslední vystoupení Simona Rattla ve spolupráci s Berlínskými filharmoniky. Jedno velké a umělecky zdařilé období se uzavírá a rok 2019 již do překrásného lázeňského městě na okraji Černého lesa před legendární symfonické těleso přivede Kirilla Petrenka, Riccardo Mutiho a Daniella Gattiho. Uveden bude mj. Verdiho Otello. Festival, který je vzrušujícím protipólem k Velikonočnímu festivalu v Salcburku a který stejně jako rakouské město disponuje festivalovým domem obrovitých rozměrů a mimořádných akustických kvalit, se čerstvě s orchestrem rozhodl prodloužit spolupráci do roku 2022.

Jeden rok Pierre Boulez Saalu: Oslava v režii dvou Barenboimů a Boulez Ensemble

Je tomu právě rok od doby, kdy byl v prestižní lokalitě na berlínské Französische Straβe, která je situována jen několik set metrů od znovuotevřené Státní opery Pod lipami, slavnostně otevřen sál Pierra Bouleze (1925 – 2016). Nová koncertní síň velice moderně a nadčasově působícího, nepravidelného kruhovitého designu s centrálně situovaným elipsovitým orchestřištěm nese jméno jedné z nejvýznamnějších legend světa hudby 20. století. Jejím autorem je americký architekt Frank Gehry (narozen 1929), u něhož ještě připomeňme zajímavost, že je spoluautorem pražského Tančícího domu. Boulezův sál byl kapacitně navržen pro téměř sedm set posluchačů a z hlediska akustiky na něm pracoval věhlasný Japonec Yasuhisa Toyota (narozen 1952).

Inscenačně skromný, leč poctivě provedený Don Carlo v Lipsku

Hned v úvodu tohoto pojednání o nové inscenaci Verdiho velkolepé opery Don Carlo se přiznám, že jsem vždy velmi roztrpčen, jedná-li se o uvedení tzv. milánské verze o čtyřech dějstvích z roku 1884. Ta je bohužel uváděna velice často a je vcelku politováníhodné, že je zřejmě jen z čistě praktických důvodů preferována před mnohem zajímavěji vystavěnou pětiaktovou verzí. Historie vzniku Verdiho vrcholného díla nepatří k nejjednodušším, jako nejsnazší cestu k poznání jeho plné krásy lze proto doporučit i nahrávky. Jedná se jak o legendární snímek Soltiho (Decca – 1965 – Ghjaurov, Bergonzi, Bumbry, Tebaldi, Fischer-Dieskau), tak o prakticky v pravém slova smyslu dokonalou nahrávku Giuliniho (Warner Classics – 1970 - Raimondi, Domingo, Verrett, Caballé, Milnes). Oba jsou to studiové záznamy, které shodně využily sil Královské opery Covent Garden.

Orchestrálně a vokálně strhující Trójané v Semperoper v Drážďanech

Hned ve dvou německých městech oplývajících nebývalou hudební historií a krásou lze právě v tento podzim zhlédnout představení opery Trójané Hectora Berlioze. V Norimberku se do práce pustil dirigent Marcus Bosch spolu s kontroverzním režisérem Calixtem Bieitem, operní dům v Drážďanech vsadil na nám známého dirigenta Johna Fioreho a na ve Spojených státech amerických narozenou režisérku Lydii Steier. Co může divák očekávat při návštěvě Semperoper, to si povězme nyní.

Donald Trump v Prstenu Nibelungově ve Wiesbadenu?

Nestává se příliš často, aby se v kompletním provedení Wagnerova Prstenu Nibelungova v roli Brünnhildy objevila ve všech třech operách stejná pěvkyně. Neobvyklé to však není, zažil jsem to několikrát a ohromným štěstím bylo, že se opakovaně jednalo o německou sopranistku Evelyn Herlitzius. Právě ta, nezávisle na tom, jedná-li se o operu italskou, francouzskou, německou, ruskou či jakoukoliv jinou, je jedinečnou a jedinou vládkyní současného operního světa. Co se však nestává vůbec a město Wiesbaden mělo to štěstí, že se to událo v útrobách právě jeho překrásného divadla, je fakt, že právě v takovéto sérii představení je též jedním a tímtéž představitelem Siegfrieda a zároveň Siegmunda stejný tenorista! Koncem května to bylo hlavní město Hesenska, jehož stromy se v malebném lázeňském parku nechvěly větrem, nýbrž vzrušením, že to bude právě rakouský tenorista Andreas Schager, jehož hlas k nim dolehne!

Velikonoční festival v Salzburgu a jeho 50 let

Velikonoční festival v Salzburgu má několik atributů, o kterých lze hovořit jako o nezaměnitelných. Prvním z nich je Velký festivalový dům, jehož obrovitý prostor, akustické vlastnosti a poloha v jednom z nejkrásnějších a nejhudebnějších měst celé Evropy  mají neopakovatelné kouzlo, a jsou tak ideálním místem pro setkání umělců té nejvyšší možné úrovně. Míním tím členy orchestru Staatskapelle Dresden, jež lze jako celek považovat za druhý pilíř zdejší každoročně se konající události. Jakkoliv nelze zpochybnit fakt, že třetím zásadním elementem je německý dirigent Christian Thielemann, jehož jakákoliv umělecká vyjádření, ať už symfonická či operní, oslňují posluchače tím nejzářivějším světlem.

Úspěšné debuty v drážďanských Hoffmannových povídkách

Počátkem prosince připravila Semperoper v Drážďanech premiéru opery Hoffmannovy povídky Jacqua Offenbacha a byla to hned pro několik umělců zkušenost, kterou v tomto světově věhlasném operním domě uvedli zcela poprvé. Debut to byl pro francouzského dirigenta a hudebního skladatele Frédérica Chaslina, který se narodil roku 1963 v Paříži a je častým hostem na mnoha divadelních scénách po celém světě. Se značně zredukovaným počtem hráčů souboru Staatskapelle Dresden si doslova, a to v nejlepším slova smyslu, pohrál. A nejenže jako celek připravil posluchačům nepřebernou řadu pikantních offenbachovských barev, nechal

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.