Miloš Bittner

Miloš Bittner

Odzbrojující Agrippina v podání Joyce DiDonato na CD

V otázce, zda má být tato recenze spíše o opeře Agrippina, či raději o umělkyni, která na nové nahrávce Händelovy opery interpretuje hlavní a stejnojmennou představitelku, nepanuje ani u mne samotného jednoznačná shoda. Vzhledem k tomu, že se tento text dostane spíše než k zavřeným očím německého skladatele k otevřeným očím americké pěvkyně, volím možnost druhou.

Berlínští filharmonikové vydali brucknerovský počin, potkávají se na něm velcí dirigenti dneška

Z mého pohledu největší počin v historii nahrávacího průmyslu (optikou interpretační i technickou) před několika měsíci vydal prostřednictvím společnosti Berlin Phil Media vlastní label Berlínských filharmoniků. Jako Brucknerovskou pokladnici plnou omamných klenotů lze označit luxusní box, který po otevření skýtá pohled na celkem devět CD a čtyři blu-ray disky.

Vybroušené Francouzské árie Petra Nekorance

Tenorista Petr Nekoranec se zaslouženě dostává do povědomí domácí i světové operní a písňové posluchačské veřejnosti. K dalšímu postupu v jeho kariéře má přispět i nahrávka, kterou koncem roku 2019 vydává Supraphon. Protože mi jsou na rozdíl od uměleckých agentur a prodejců umění jakékoliv ceny a úspěchy ze soutěží zcela lhostejné (slušně to píšu velmi nerad), srovnám si jednoduše sám ve své hlavě, zda je mladý pěvec tím, kdo si mne svým hlasem získává – či nikoliv. Platí obojí.

Wallis Giunta jako senzační Carmen v lipské opeře

Je to již dva a půl roku od doby, kdy mezzosopranistka Wallis Giunta okouzlila návštěvníky operního domu v Lipsku svým nastudováním Rossiniho Popelky. Pro rok 2018 byla zvolena mladou umělkyní roku v rámci International Opera Awards a v právě probíhajícím měsíci se z ní v Oper Leipzig stala Carmen, po které šílí i stánkaři, nabízející nezbytné předvánoční produkty v prostoru mezi Gewandhausem a budovou opery. Augustusplatz je v těchto dnech opravdu těžko průchozí, únik do útrob divadla, v němž se měl odehrát zážitek v podobě Bizetovy Carmen, tak byl logickým a nezbytným krokem.

Nová Ariadna na Naxu v drážďanské Semperoper s Christianem Thielemannem

Konec roku starého a začátek nového přináší Christianu Thielemannovi dvě zásadní události. Vedle premiérového vystoupení na Novoročním koncertě 2019 s Vídeňskými filharmoniky, který jistě mnoho z nás bude rádo sledovat, je to právě prosincové hudební nastudování Ariadny na Naxu pro drážďanskou Semperoper. Velice rozličné, avšak celkově malé nástrojové obsazení této opery dokázal Thielemann prostřednictvím Staatskapelle Dresden využít do nejmenšího detailu. Snažit se rozebrat hudební provedení jiným způsobem než jednoduchým, ale o to výstižnějším patetickým konstatováním, že to byla zvuková paráda, by bylo zbytečné, a tak pojďme plnou parou k pěvcům. Pro jeden večer se sešlo excelentních hlasů více než dost.

Říjnový Tip Harmonie: Píseň o Zemi Magdaleny Kožené a Simona Rattla

Troufnu si tvrdit, že nahrávek tak překrásné kompozice, jakou je bezesporu Mahlerova Píseň o Zemi, nebude nikdy dostatek. Britský dirigent Simon Rattle by tuto myšlenku jistě potvrdil, vždyť nový snímek tohoto díla, který právě vydává mnichovské vydavatelství BR KLASSIK, je již v pořadí druhým, jenž realizoval. Návrat a touha k záznamu již jednou uskutečněných projektů je přirozenou součástí uměleckého vývoje a dozajista souvisí i s interprety. Měl-li v roce 1995 Rattle v Birminghamu k dispozici tak ikonická jména, jakými dodnes jsou tenorista Peter Seiffert a barytonista Thomas Hampson, nutně již tenkrát musel vzniknout počin, který dodnes sice patří k těm nejvýznamnějším, ale na který je též možno navázat.

Zábavná operní show v podobě nové Figarovy svatby na letním festivalu v Bavorské státní opeře v Mnichově

Uplynulá sezóna v Bavorské státní opeře v Mnichově přinesla jednu mozartovskou premiéru. Byla to Figarova svatba, která se nyní objevila i na jedné z nejprestižnějších letních hudebních akcí. Tou bezesporu je festival v Mnichově. Ke spolupráci na opeře, která bude celkem v pěti dalších večerech představena i v sezóně následující, byl sezván inscenační tým v čele se zkušeným německým režisérem Christophem Loyem.

Premiéra Verdiho Síly osudu ve výtečném obsazení v Drážďanech

Saské město na Dunaji se svou Semperoper žilo na přelomu měsíce dubna a května premiérou Verdiho Síly osudu. Dílo na libreto Piaveho mělo premiéru roku 1862 v Petrohradu, již relativně brzy poté se však skladatel k partituře vrátil a definitivní podobu, tak jak ji známe ze současných jevišť, slyšelo milánské publikum v roce 1869. Nemáte-li ovšem v lásce zaběhnuté pořádky a uvítáte-li čas od času změnu, právě v Semperoper vás nyní překvapí hned úvod večera, kdy, aniž by zazněla předehra, vstupujeme do úvodní scény. Verdiho slavnou orchestrální skladbu si pak v podání Staatskapelle Dresden můžeme vychutnat ve formě jakési mezihry, kdy se již hlavní postavy pohybují po scéně a svým konáním dokreslují události úvodního jednání.

Simon Rattle, Berlínská filharmonie a jejich Parsifal: zvuk, k němuž neexistuje mnoho alternativ

Velikonoční festival v Baden-Badenu letos přinesl poslední vystoupení Simona Rattla ve spolupráci s Berlínskými filharmoniky. Jedno velké a umělecky zdařilé období se uzavírá a rok 2019 již do překrásného lázeňského městě na okraji Černého lesa před legendární symfonické těleso přivede Kirilla Petrenka, Riccardo Mutiho a Daniella Gattiho. Uveden bude mj. Verdiho Otello. Festival, který je vzrušujícím protipólem k Velikonočnímu festivalu v Salcburku a který stejně jako rakouské město disponuje festivalovým domem obrovitých rozměrů a mimořádných akustických kvalit, se čerstvě s orchestrem rozhodl prodloužit spolupráci do roku 2022.

Jeden rok Pierre Boulez Saalu: Oslava v režii dvou Barenboimů a Boulez Ensemble

Je tomu právě rok od doby, kdy byl v prestižní lokalitě na berlínské Französische Straβe, která je situována jen několik set metrů od znovuotevřené Státní opery Pod lipami, slavnostně otevřen sál Pierra Bouleze (1925 – 2016). Nová koncertní síň velice moderně a nadčasově působícího, nepravidelného kruhovitého designu s centrálně situovaným elipsovitým orchestřištěm nese jméno jedné z nejvýznamnějších legend světa hudby 20. století. Jejím autorem je americký architekt Frank Gehry (narozen 1929), u něhož ještě připomeňme zajímavost, že je spoluautorem pražského Tančícího domu. Boulezův sál byl kapacitně navržen pro téměř sedm set posluchačů a z hlediska akustiky na něm pracoval věhlasný Japonec Yasuhisa Toyota (narozen 1952).

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.