Milan Tesař
Slovenský pianista a skladatel Tibor Feledi získal za své debutové album Common Playgrounds prestižní cenu Radio_Head Award v kategorii Jazzová hudba. Album obsahuje Felediho autorské variace na dětské lidové písně jako Dínom Dánom, Prší prší, Kukulienka nebo Zlatá brána.
Málokdo má u nás takový přehled o klasickém jazzu jako pianista Najponk. Jeho alba tvoří směsi standardů a dalších převzatých skladeb, které jako koření doplňují Najponkovy autorské skladby. Platí to i o novince What’s Next, která vyšla v samém závěru roku 2018.
Padesát šest let dělí od sebe data narození letošního držitele jazzové Grammy v kategorii instrumentálního jazzu, Waynea Shortera, a držitelky ceny za jazz vokální, Cécile McLorin Salvant. Ani v jednom případě přitom není zisk ocenění překvapením: Shorter za svou dlouhou kariéru nasbíral už jedenáct gramofonků, z toho první na konci 70. let se skupinou Weather Report. Floridská rodačka s haitskými a francouzskými kořeny obdržela během čtyř let už třetí trofej v téže kategorii a stává se tak nejúspěšnější jazzovou zpěvačkou poslední doby. Přitom zatímco mladičká Cécile (ročník 1989) zabodovala s albem složeným především ze standardů, na kterém její sytý hlas doprovází pouze piano (nebo varhany) a saxofon, 85letý Shorter na základní verzi své novinky Emanon představuje pouhé čtyři náročné kompozice o průměrné délce třináct minut. Zatímco toto CD zaujme bohatší instrumentací (Wayne Shorter Quartet jej nahrál s komorním orchestrem Orpheus), další dva bonusové disky přinášejí syrovější pohled na tytéž (a některé další kompozice), pouze v podání kvartetu. Přitom skladba The Three Marias v této bonusové koncertní verzi trvá přes 27 minut. Vidíme tedy, že věk v jazzu nehraje roli – šanci má mládí i desetiletími prověřená jistota, přičemž ona jistota může nabízet odvážnější pohledy, což ale v žádném případě neznamená, že by třicetiletá Cécile McLorin Salvant produkovala nějakou easy listening hudbu. I její verze písní Stevieho Wondera nebo Colea Portera stojí za pozornost a opravdu velmi pečlivý poslech.
What's Next: Najponkovo nahlédnutí do jazzových kronik
12. leden 2019
Čtyři roky po velmi povedeném sólovém albu A Child Is Born vydává pianista Najponk další studiovou nahrávku. Z dvanácti položek na albu nahrál dvě sólově, tři v kvartetu (s hostujícím kytaristou Barneym Kantorem) a sedm v triu, které vedle něj tentokrát tvoří český bubeník Jiří Slavíček a švédský kontrabasista Hans Backenroth. Ten se může chlubit hezkou řádkou mezinárodních spoluprací – vedle Clarka Terryho, Tootse Thielemanse nebo Kennyho Barrona doprovázel například amerického pianistu Horace Parlana, v jehož skladbě Return Engagement exceluje právě na novém Najponkově albu.
Kulaté narozeniny oslavila Oumou Sangaré v únoru. Během prvního půlstoletí života a čtvrtstoletí své hvězdné kariéry se stala nejen jednou ze světově nejuznávanějších interpretek západoafrické hudby, ale také neúnavnou bojovnicí za práva žen, podnikatelkou v zemědělství, majitelkou hotelu v hlavním městě Mali Bamaku nebo ženou, podle níž čínští výrobci pojmenovali značku automobilu určeného pro africký trh Oum Sang.
Concept Art Orchestra a vánoční písně s přidanou jazzovou hodnotou
14. prosinec 2018
Natočení vánočního alba je v hudebním světě téměř povinnou disciplínou a několik zajímavých pokusů známe i z českého jazzového rybníčku (z poslední doby např. Jan Smigmator, Beata Hlavenková, Noční optika). Nyní k této pestré směsi více či méně povedených pohledů na Vánoce a vánoční hudbu přibyla novinka progresivního bigbandu Concept Art Orchestra v čele s trumpetistkou Štěpánkou Balcarovou. Album, na kterém hostují mimo jiné Dan Bárta a Markéta Foukalová a na němž se autorsky či aranžérsky podílela opět kompletní skladatelská skupina Pražská šestka, zaujme v první řadě svou přístupností. Orchestr sice neslevil ze svého „uměleckého konceptu“ a na své si přijdou i milovníci kvalitních jazzových sól, základem „dospělého“ vánočního alba jsou však písně.
Festival Struny podzimu zakončí 10. listopadu ve Dvořákově síni pražského Rudolfina koncert pianisty Michela Camila (1954) z Dominikánské republiky a španělského flamencového virtuosa Tomatita (1958). Dvojice spolupracuje už dvacet let, nahrála společně tři alba a získala mimo jiné Latin Grammy. S Michelem Camilem jsme telefonicky hovořili primárně o tomto duu, ale dostali jsme se samozřejmě i k dalším zajímavým tématům.
Zpěvák, skladatel a hudebník Jono Heyes (vystupuje také pod jménem Jono Bono) se ve své tvorbě inspiruje tradiční kulturou svého rodného Nového Zélandu i hudbou Afriky. Cestuje světem, potkává hráče z různých zemí a s nimi nahrává svá alba. Na jeho novince 9 Pilgrims najdeme silný český otisk. Ve dvou písních zpívá písničkářka Beata Bocek a v jedné skladbě si na akordeon zahrál Tomáš Háček z brněnské skupiny Listolet. Navíc Jono Heyes přednedávnem s rodinou přesídlil na nějaký čas do Brna.
Novým albem 1970 basista Avishai Cohen vzdává hold svým hudebním vzorům od africké a latinskoamerické hudby přes sefardskou tradici až po sofistikovaný soul a pop Stevieho Wondera a dalších legend afroamerické hudby. Co čekat od jeho dubnového vystoupení na JazzFestu Brno?
Richard Galliano mezi Piazzollou a Bachem
24. říjen 2017
Tak jako měl Astor Piazzolla své tango nuevo, má Richard Galliano nouvelle musette, vlastní styl, vystavěný na základě tradiční francouzské taneční hudby. V rozhovoru, který můžete brát jako pozvánku na akordeonistovo vystoupení na festivalu Struny podzimu, však nehovoříme pouze o tanci. Galliano hraje na akordeon klasiku od „boha hudby“ Bacha po Dvořákovy valčíky a přitom zdůrazňuje, že je především skladatelem a že důležité jsou pro něj především jeho vlastní skladby a také improvizace. Richard Galliano vystoupí 31. října v Rudolfinu.
