Milan Tesař
Mikołaj Kostka: Spojujeme chlad s živelností
27. listopad 2020
Mikołaj Kostka, houslista, skladatel a zakladatel kvarteta Follow Dices patří k velkým nadějím polské jazzové scény. Rozhovor s ním jsme pořídili na festivalu a showcase JazzBus v Košicích, kde se Kostka se svou kapelou předvedl v rámci večera polských jazzmanů, organizovaného řadou Voicingers.
Dva měsíce byl britský písničkář a sběratel lidových písní Sam Lee s aktuálním albem Old Wow na vrcholu žebříčku World Music Charts Europe. Hudebník, kterého známe i z tuzemských festivalů, na své novince zaujal nejen výběrem lidových písní a jejich interpretací, ale i barevným zvukem a špičkovou produkcí.
Nové album basisty Omera Avitala je koncentrovanou připomínkou pocitu z drsného a neustále pulzujícího velkoměsta, v němž vysvítá naděje v podobě ostrůvku souznění bližních. Novinka New York Paradox je také o poznání jazzovější než Avitalovy starší projekty.
Jan Hammer: Myslel jsem, že jazz budu dělat navždy
26. červen 2020
První, co vás při rozhovoru s úspěšným skladatelem a držitelem Grammy Janem Hammerem překvapí, je, jak skvěle i po více než padesáti letech života v Americe mluví česky. Syn českých jazzových interpretů Jana Hammera st. a Vlasty Průchové se po letech, kdy se věnoval především elektronické hudbě, letos přihlásil s novou jazzovou nahrávkou.
Chris Potter, podle časopisu Downbeat jeden z „nejčastěji studovaných a kopírovaných“ saxofonistů současnosti, se po třech letech vrací do Brna. V rámci festivalu JazzFest Brno se 24. března představí ve společném programu s kytaristou Billem Frisellem. Oba frontmany doprovodí Craig Taborn na piano a Eric Harland na bicí.
Marcel Comendant: Cimbál na mnoho způsobů
16. leden 2020
Jeden z předních cimbalistů slovenské scény pochází z Moldavska. Hráčské umění a žánrová všestrannost Marcela Comendanta vyniknou jak v kapelách, v nichž působí jako sideman, tak v souborech, ve kterých hraje výraznější roli. Trio PaCoRa nebo Bashavel patří k nejdůležitějším, ale zdaleka nejsou jediné.
Adam Baruch: Hudební kritik má ukazovat cestu
17. prosinec 2019
Hostem konference a festivalu vydavatelství Hevhetia v Košicích byl izraelský hudební kritik Adam Baruch. S autorem webu, který obsahuje několik tisíc hudebních recenzí a který denně navštěvují tisíce čtenářů, jsme hovořili jak o jeho osobním přístupu k hudební kritice, tak o roli kritiky v dnešní době.
Slovenský pianista a skladatel Tibor Feledi získal za své debutové album Common Playgrounds prestižní cenu Radio_Head Award v kategorii Jazzová hudba. Album obsahuje Felediho autorské variace na dětské lidové písně jako Dínom Dánom, Prší prší, Kukulienka nebo Zlatá brána.
Málokdo má u nás takový přehled o klasickém jazzu jako pianista Najponk. Jeho alba tvoří směsi standardů a dalších převzatých skladeb, které jako koření doplňují Najponkovy autorské skladby. Platí to i o novince What’s Next, která vyšla v samém závěru roku 2018.
Padesát šest let dělí od sebe data narození letošního držitele jazzové Grammy v kategorii instrumentálního jazzu, Waynea Shortera, a držitelky ceny za jazz vokální, Cécile McLorin Salvant. Ani v jednom případě přitom není zisk ocenění překvapením: Shorter za svou dlouhou kariéru nasbíral už jedenáct gramofonků, z toho první na konci 70. let se skupinou Weather Report. Floridská rodačka s haitskými a francouzskými kořeny obdržela během čtyř let už třetí trofej v téže kategorii a stává se tak nejúspěšnější jazzovou zpěvačkou poslední doby. Přitom zatímco mladičká Cécile (ročník 1989) zabodovala s albem složeným především ze standardů, na kterém její sytý hlas doprovází pouze piano (nebo varhany) a saxofon, 85letý Shorter na základní verzi své novinky Emanon představuje pouhé čtyři náročné kompozice o průměrné délce třináct minut. Zatímco toto CD zaujme bohatší instrumentací (Wayne Shorter Quartet jej nahrál s komorním orchestrem Orpheus), další dva bonusové disky přinášejí syrovější pohled na tytéž (a některé další kompozice), pouze v podání kvartetu. Přitom skladba The Three Marias v této bonusové koncertní verzi trvá přes 27 minut. Vidíme tedy, že věk v jazzu nehraje roli – šanci má mládí i desetiletími prověřená jistota, přičemž ona jistota může nabízet odvážnější pohledy, což ale v žádném případě neznamená, že by třicetiletá Cécile McLorin Salvant produkovala nějakou easy listening hudbu. I její verze písní Stevieho Wondera nebo Colea Portera stojí za pozornost a opravdu velmi pečlivý poslech.
