Milan Tesař
Festival Struny podzimu zakončí 10. listopadu ve Dvořákově síni pražského Rudolfina koncert pianisty Michela Camila (1954) z Dominikánské republiky a španělského flamencového virtuosa Tomatita (1958). Dvojice spolupracuje už dvacet let, nahrála společně tři alba a získala mimo jiné Latin Grammy. S Michelem Camilem jsme telefonicky hovořili primárně o tomto duu, ale dostali jsme se samozřejmě i k dalším zajímavým tématům.
Zpěvák, skladatel a hudebník Jono Heyes (vystupuje také pod jménem Jono Bono) se ve své tvorbě inspiruje tradiční kulturou svého rodného Nového Zélandu i hudbou Afriky. Cestuje světem, potkává hráče z různých zemí a s nimi nahrává svá alba. Na jeho novince 9 Pilgrims najdeme silný český otisk. Ve dvou písních zpívá písničkářka Beata Bocek a v jedné skladbě si na akordeon zahrál Tomáš Háček z brněnské skupiny Listolet. Navíc Jono Heyes přednedávnem s rodinou přesídlil na nějaký čas do Brna.
Novým albem 1970 basista Avishai Cohen vzdává hold svým hudebním vzorům od africké a latinskoamerické hudby přes sefardskou tradici až po sofistikovaný soul a pop Stevieho Wondera a dalších legend afroamerické hudby. Co čekat od jeho dubnového vystoupení na JazzFestu Brno?
Richard Galliano mezi Piazzollou a Bachem
24. říjen 2017
Tak jako měl Astor Piazzolla své tango nuevo, má Richard Galliano nouvelle musette, vlastní styl, vystavěný na základě tradiční francouzské taneční hudby. V rozhovoru, který můžete brát jako pozvánku na akordeonistovo vystoupení na festivalu Struny podzimu, však nehovoříme pouze o tanci. Galliano hraje na akordeon klasiku od „boha hudby“ Bacha po Dvořákovy valčíky a přitom zdůrazňuje, že je především skladatelem a že důležité jsou pro něj především jeho vlastní skladby a také improvizace. Richard Galliano vystoupí 31. října v Rudolfinu.
Tvůj hlas mě nepřestává volat. Ahmad Jamal a jeho milostné vyznání kosmopolitnímu Marseille
22. srpen 2017
Pianista Ahmad Jamal sice „svému jazzu“ říká americká klasická hudba, ale to mu nebrání v čerpání inspirace v Evropě. Ostatně před časem se v rozhovoru pro Harmonii vyznal ze své lásky k Ravelovi a Debussymu. K Francii má 87letý skladatel a hudebník vůbec vřelý vztah a Francie k němu. Je držitelem řádu od francouzské vlády a nyní na svém novém albu vzdává hold druhému největšímu francouzskému městu, středomořskému přístavu, kosmopolitnímu Marseille. Pro své vyznání zvolil formu suity, jejíž ústřední část se na albu opakuje ve třech verzích, které se střídají s dalšími skladbami včetně zajímavých coververzí. Novinkou však není pouze struktura alba, ale i fakt, že výjimečný instrumentalista tentokrát napsal k titulní písni i text. Text, který má místy až formu milostného dopisu: „Marseille, mé srdce, tak osamělé, tě hledá a objímá, protože můj život je až příliš naplněn smutkem. Marseille, tvůj hlas mě nepřestává volat. Marseille, nikdy nebudu litovat toho požehnaného dne, kdy jsem tě potkal.“
Jazz se sice zrodil ve světském prostředí nevěstinců a barů, ale jeho tvůrci byli a jsou často lidé hluboce duchovně založení. Kurt Elling například v dětství zpíval v luteránském chrámovém sboru, Gregory Porter s oblibou zdůrazňuje, jak jeho vnímání hudby ovlivnil gospel, a Ondřej Pivec působí v New Yorku jako varhaník při afroamerických bohoslužbách. Nejen křesťanství však jazzmany inspiruje.
Pianistka a skladatelka Kristina Barta vydává své debutové album EMA29. Jeho přípravou strávila tři roky života, během nichž se snažila, aby vznikla skutečně co nejreprezentativnější vizitka v podobě desky.
Jazzové Grammy za vkusné ohlížení do minulosti
14. únor 2017
John Scofield s albem Country For Old Men a Gregory Porter s deskou Take Me To The Alley, vítězové hlavních jazzových kategorií 59. ročníku cen Grammy (nejlepší instrumentální, respektive vokální jazzové album; Scofield navíc zvítězil v kategorii nejlepší improvizované jazzové sólo), podávají plastickou – ale pochopitelně neúplnou – zprávu o stavu současného posluchačsky přístupného jazzu.
Čtyři roky po živém albu Panenko skákavá vydalo Jan Spálený Trio další koncertní záznam, tentokrát z pozdně středověké tvrze Cuknštejna v Terčině udolí v Novohradských horách. Jestliže Skoky evokují poválečný odsun německého obyvatelstva a následné pustnutí pohraničí, s Terčiným údolím se pojí Spáleného osobní příběh. V bookletu alba zpěvák popisuje, jak v údolí u Nových Hradů trávil léto „s tátou, který se vrátil z Brity osvobozeného koncentráku“. I proto je možná nové album celkově osobnější než předchozí titul.
Od roku 1992, kdy jako mladý hudebník bez zkušenosti přiletěl do Spojených států, tvoří součást newyorské jazzové scény. Omer Avital nyní vydal nové album New Song, na kterém propojuje jazz s hudebními tradicemi svých předků. A právě přemítáním o nové desce jsme telefonický rozhovor s izraelským kontrabasistou zahájili.