Milan Tesař

Milan Tesař

Richard Galliano mezi Piazzollou a Bachem

24. říjen 2017
Richard Galliano mezi Piazzollou a Bachem

Tak jako měl Astor Piazzolla své tango nuevo, má Richard Galliano nouvelle musette, vlastní styl, vystavěný na základě tradiční francouzské taneční hudby. V rozhovoru, který můžete brát jako pozvánku na akordeonistovo vystoupení na festivalu Struny podzimu, však nehovoříme pouze o tanci. Galliano hraje na akordeon klasiku od „boha hudby“ Bacha po Dvořákovy valčíky a přitom zdůrazňuje, že je především skladatelem a že důležité jsou pro něj především jeho vlastní skladby a také improvizace. Richard Galliano vystoupí 31. října v Rudolfinu.

Tvůj hlas mě nepřestává volat. Ahmad Jamal a jeho milostné vyznání kosmopolitnímu Marseille

Pianista Ahmad Jamal sice „svému jazzu“ říká americká klasická hudba, ale to mu nebrání v čerpání inspirace v Evropě. Ostatně před časem se v rozhovoru pro Harmonii vyznal ze své lásky k Ravelovi a Debussymu. K Francii má 87letý skladatel a hudebník vůbec vřelý vztah a Francie k němu. Je držitelem řádu od francouzské vlády a nyní na svém novém albu vzdává hold druhému největšímu francouzskému městu, středomořskému přístavu, kosmopolitnímu Marseille. Pro své vyznání zvolil formu suity, jejíž ústřední část se na albu opakuje ve třech verzích, které se střídají s dalšími skladbami včetně zajímavých coververzí. Novinkou však není pouze struktura alba, ale i fakt, že výjimečný instrumentalista tentokrát napsal k titulní písni i text. Text, který má místy až formu milostného dopisu: „Marseille, mé srdce, tak osamělé, tě hledá a objímá, protože můj život je až příliš naplněn smutkem. Marseille, tvůj hlas mě nepřestává volat. Marseille, nikdy nebudu litovat toho požehnaného dne, kdy jsem tě potkal.“

Jazz ve jménu Alláha

29. květen 2017
Jazz ve jménu Alláha

Jazz se sice zrodil ve světském prostředí nevěstinců a barů, ale jeho tvůrci byli a jsou často lidé hluboce duchovně založení. Kurt Elling například v dětství zpíval v luteránském chrámovém sboru, Gregory Porter s oblibou zdůrazňuje, jak jeho vnímání hudby ovlivnil gospel, a Ondřej Pivec působí v New Yorku jako varhaník při afroamerických bohoslužbách. Nejen křesťanství však jazzmany inspiruje.

Kristina Barta: hudbu vidím černobíle

20. březen 2017
Kristina Barta: hudbu vidím černobíle

Pianistka a skladatelka Kristina Barta vydává své debutové album EMA29. Jeho přípravou strávila tři roky života, během nichž se snažila, aby vznikla skutečně co nejreprezentativnější vizitka v podobě desky.

Jazzové Grammy za vkusné ohlížení do minulosti

John Scofield s albem Country For Old Men a Gregory Porter s deskou Take Me To The Alley, vítězové hlavních jazzových kategorií 59. ročníku cen Grammy (nejlepší instrumentální, respektive vokální jazzové album; Scofield navíc zvítězil v kategorii nejlepší improvizované jazzové sólo), podávají plastickou – ale pochopitelně neúplnou – zprávu o stavu současného posluchačsky přístupného jazzu.

Terčino milé údolí podle Jana Spáleného

7. prosinec 2016
Terčino milé údolí podle Jana Spáleného

Čtyři roky po živém albu Panenko skákavá vydalo Jan Spálený Trio další koncertní záznam, tentokrát z pozdně středověké tvrze Cuknštejna v Terčině udolí v Novohradských horách. Jestliže Skoky evokují poválečný odsun německého obyvatelstva a následné pustnutí pohraničí, s Terčiným údolím se pojí Spáleného osobní příběh. V bookletu alba zpěvák popisuje, jak v údolí u Nových Hradů trávil léto „s tátou, který se vrátil z Brity osvobozeného koncentráku“. I proto je možná nové album celkově osobnější než předchozí titul.

Omer Avital: Musím mít pevný bod

25. říjen 2016
Omer Avital: Musím mít pevný bod

Od roku 1992, kdy jako mladý hudebník bez zkušenosti přiletěl do Spojených států, tvoří součást newyorské jazzové scény. Omer Avital nyní vydal nové album New Song, na kterém propojuje jazz s hudebními tradicemi svých předků. A právě přemítáním o nové desce jsme telefonický rozhovor s izraelským kontrabasistou zahájili.

Jiní než spolužáci: zázračné děti v jazzu

Je jim kolem desíti let věku, mnohdy i méně, a už hrají se světoznámými jazzovými legendami. Jaký je svět zázračných dětí v jazzu? Před rokem publikoval internetový server SortiesJAZZnights.com video, na kterém říká pianista Joey Alexander z indonéského ostrova Bali: „Celý život mám rád jazz. Se svým otcem společně poslouchám Louise Armstronga, Harryho Connicka jr., Duka Ellingtona, samozřejmě Thelonia Monka…“ A po chvílí výčet pokračuje dalšími jmény klavíristových vzorů: Miles Davis, John Coltrane, „pochopitelně“ Wayne Shorter nebo

Miriam Bayle: Texty jsou pro mě stále důležitější

Před rokem slavila zpěvačka Miriam Bayle koncertní úspěchy s programem Fenomén scat. Album, do kterého toto své hudební pásmo přetransformovala, překvapivě více než na improvizovaném zpěvu beze slov stojí na písňové formě. Oproti svému debutovému CD z roku 2010, které sestávalo především ze standardů, dává interpretka tentokrát vedle coververzí

Mimořádně silná pocta bopové tradici: Afterdark pánů Viklický   Hloucal

„Kapela je tým, který si mezi sebe rozdělí jednotlivé kompetence. Když jsme před publikem pouze dva, suplujeme celý orchestr. Zranitelnost, kterou prožíváme, můžeme sdílet s publikem. Nemůžeme se za nikoho schovat, a to považuji za pozitivní stránku.“ Těmito slovy líčil před několika měsíci v Harmonii francouzský trumpetista Nicolas Genest, jak se cítí při hraní v komorní sestavě par excelence, v duu s pianistou Yvanem Robilliardem.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.