Milan Tesař

Milan Tesař

Jazzové Grammy 2019 – mládí i zkušenost

12. únor 2019
Jazzové Grammy 2019 – mládí i zkušenost

Padesát šest let dělí od sebe data narození letošního držitele jazzové Grammy v kategorii instrumentálního jazzu, Waynea Shortera, a držitelky ceny za jazz vokální, Cécile McLorin Salvant. Ani v jednom případě přitom není zisk ocenění překvapením: Shorter za svou dlouhou kariéru nasbíral už jedenáct gramofonků, z toho první na konci 70. let se skupinou Weather Report. Floridská rodačka s haitskými a francouzskými kořeny obdržela během čtyř let už třetí trofej v téže kategorii a stává se tak nejúspěšnější jazzovou zpěvačkou poslední doby. Přitom zatímco mladičká Cécile (ročník 1989) zabodovala s albem složeným především ze standardů, na kterém její sytý hlas doprovází pouze piano (nebo varhany) a saxofon, 85letý Shorter na základní verzi své novinky Emanon představuje pouhé čtyři náročné kompozice o průměrné délce třináct minut. Zatímco toto CD zaujme bohatší instrumentací (Wayne Shorter Quartet jej nahrál s komorním orchestrem Orpheus), další dva bonusové disky přinášejí syrovější pohled na tytéž (a některé další kompozice), pouze v podání kvartetu. Přitom skladba The Three Marias v této bonusové koncertní verzi trvá přes 27 minut. Vidíme tedy, že věk v jazzu nehraje roli – šanci má mládí i desetiletími prověřená jistota, přičemž ona jistota může nabízet odvážnější pohledy, což ale v žádném případě neznamená, že by třicetiletá Cécile McLorin Salvant produkovala nějakou easy listening hudbu. I její verze písní Stevieho Wondera nebo Colea Portera stojí za pozornost a opravdu velmi pečlivý poslech.

What's Next: Najponkovo nahlédnutí do jazzových kronik

Čtyři roky po velmi povedeném sólovém albu A Child Is Born vydává pianista Najponk další studiovou nahrávku. Z dvanácti položek na albu nahrál dvě sólově, tři v kvartetu (s hostujícím kytaristou Barneym Kantorem) a sedm v triu, které vedle něj tentokrát tvoří český bubeník Jiří Slavíček a švédský kontraba­sista Hans Backenroth. Ten se může chlubit hezkou řádkou mezinárodních spoluprací – vedle Clarka Terryho, Tootse Thielemanse nebo Kennyho Barrona doprovázel například amerického pianistu Horace Parlana, v jehož skladbě Return Engagement exceluje právě na novém Najponkově albu.

Oumou Sangaré: Evropa není žádný ráj

21. prosinec 2018
Oumou Sangaré: Evropa není žádný ráj

Kulaté narozeniny oslavila Oumou Sangaré v únoru. Během prvního půlstoletí života a čtvrtstoletí své hvězdné kariéry se stala nejen jednou ze světově nejuznávanějších interpretek západoafrické hudby, ale také neúnavnou bojovnicí za práva žen, podnikatelkou v zemědělství, majitelkou hotelu v hlavním městě Mali Bamaku nebo ženou, podle níž čínští výrobci pojmenovali značku automobilu určeného pro africký trh Oum Sang.

Concept Art Orchestra a vánoční písně s přidanou jazzovou hodnotou

Natočení vánočního alba je v hudebním světě téměř povinnou disciplínou a několik zajímavých pokusů známe i z českého jazzového rybníčku (z poslední doby např. Jan Smigmator, Beata Hlavenková, Noční optika). Nyní k této pestré směsi více či méně povedených pohledů na Vánoce a vánoční hudbu přibyla novinka progresivního bigbandu Concept Art Orchestra v čele s trumpetistkou Štěpánkou Balcarovou. Album, na kterém hostují mimo jiné Dan Bárta a Markéta Foukalová a na němž se autorsky či aranžérsky podílela opět kompletní skladatelská skupina Pražská šestka, zaujme v první řadě svou přístupností. Orchestr sice neslevil ze svého „uměleckého konceptu“ a na své si přijdou i milovníci kvalitních jazzových sól, základem „dospělého“ vánočního alba jsou však písně.

Jazz z Karibiku Michela Camila

30. říjen 2018
Jazz z Karibiku Michela Camila

Festival Struny podzimu zakončí 10. listopadu ve Dvořákově síni pražského Rudolfina koncert pianisty Michela Camila (1954) z Dominikánské republiky a španělského flamencového virtuosa Tomatita (1958). Dvojice spolupracuje už dvacet let, nahrála společně tři alba a získala mimo jiné Latin Grammy. S Michelem Camilem jsme telefonicky hovořili primárně o tomto duu, ale dostali jsme se samozřejmě i k dalším zajímavým tématům.

Jono Heyes a jeho devět poutníků

28. březen 2018
Jono Heyes a jeho devět poutníků

Zpěvák, skladatel a hudebník Jono Heyes (vystupuje také pod jménem Jono Bono) se ve své tvorbě inspiruje tradiční kulturou svého rodného Nového Zélandu i hudbou Afriky. Cestuje světem, potkává hráče z různých zemí a s nimi nahrává svá alba. Na jeho novince 9 Pilgrims najdeme silný český otisk. Ve dvou písních zpívá písničkářka Beata Bocek a v jedné skladbě si na akordeon zahrál Tomáš Háček z brněnské skupiny Listolet. Navíc Jono Heyes před­nedávnem s rodinou přesídlil na nějaký čas do Brna.

Avishai Cohen: Basista s rozpolcenou myslí

8. březen 2018
Avishai Cohen: Basista s rozpolcenou myslí

Novým albem 1970 basista Avishai Cohen vzdává hold svým hudebním vzorům od africké a latinskoamerické hudby přes sefardskou tradici až po sofistikovaný soul a pop Stevieho Wondera a dalších legend afroamerické hudby. Co čekat od jeho dubnového vystoupení na JazzFestu Brno?

Richard Galliano mezi Piazzollou a Bachem

24. říjen 2017
Richard Galliano mezi Piazzollou a Bachem

Tak jako měl Astor Piazzolla své tango nuevo, má Richard Galliano nouvelle musette, vlastní styl, vystavěný na základě tradiční francouzské taneční hudby. V rozhovoru, který můžete brát jako pozvánku na akordeonistovo vystoupení na festivalu Struny podzimu, však nehovoříme pouze o tanci. Galliano hraje na akordeon klasiku od „boha hudby“ Bacha po Dvořákovy valčíky a přitom zdůrazňuje, že je především skladatelem a že důležité jsou pro něj především jeho vlastní skladby a také improvizace. Richard Galliano vystoupí 31. října v Rudolfinu.

Tvůj hlas mě nepřestává volat. Ahmad Jamal a jeho milostné vyznání kosmopolitnímu Marseille

Pianista Ahmad Jamal sice „svému jazzu“ říká americká klasická hudba, ale to mu nebrání v čerpání inspirace v Evropě. Ostatně před časem se v rozhovoru pro Harmonii vyznal ze své lásky k Ravelovi a Debussymu. K Francii má 87letý skladatel a hudebník vůbec vřelý vztah a Francie k němu. Je držitelem řádu od francouzské vlády a nyní na svém novém albu vzdává hold druhému největšímu francouzskému městu, středomořskému přístavu, kosmopolitnímu Marseille. Pro své vyznání zvolil formu suity, jejíž ústřední část se na albu opakuje ve třech verzích, které se střídají s dalšími skladbami včetně zajímavých coververzí. Novinkou však není pouze struktura alba, ale i fakt, že výjimečný instrumentalista tentokrát napsal k titulní písni i text. Text, který má místy až formu milostného dopisu: „Marseille, mé srdce, tak osamělé, tě hledá a objímá, protože můj život je až příliš naplněn smutkem. Marseille, tvůj hlas mě nepřestává volat. Marseille, nikdy nebudu litovat toho požehnaného dne, kdy jsem tě potkal.“

Jazz ve jménu Alláha

29. květen 2017
Jazz ve jménu Alláha

Jazz se sice zrodil ve světském prostředí nevěstinců a barů, ale jeho tvůrci byli a jsou často lidé hluboce duchovně založení. Kurt Elling například v dětství zpíval v luteránském chrámovém sboru, Gregory Porter s oblibou zdůrazňuje, jak jeho vnímání hudby ovlivnil gospel, a Ondřej Pivec působí v New Yorku jako varhaník při afroamerických bohoslužbách. Nejen křesťanství však jazzmany inspiruje.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.