Michaela Vostřelová

Michaela Vostřelová

Narodila se ve městě Bedřicha Smetany, první hudební vzdělání získala ve městě Bohuslava Martinů. Bakalářské studium hudební vědy v Olomouci ukončila prací o raném vokálním díle Martinů, brněnské magisterské studium jejím rozšířením pod vedením Miloše Štědroně. Písněmi, tentokrát Ebenovými a Schubertovými, završila i studium zpěvu na Pardubické konzervatoři pod vedením Hany Medkové. Badatelskou práci si vyzkoušela v Centru Bohuslava Martinů, pedagogickou v ZUŠ Ratibořická, novinářskou v Harmonii, kde se od roku 2011 učí, jak hudbu slyšet a jak o ní psát. Je editorkou webu, který právě čtete.

Objev z Holešova III: punkerské baroko Jany Vondrů

Vystudovala bakaláře na JAMU a magistra v Bratislavě na VŠMU. Na barokní kurzy do Holešova přijela letos poprvé a jak jsem k mému překvapení zjistila, nepatří mezi nejzapálenější barokní nadšence, natož puritánské zastánce historicky poučené interpretace. Její oblíbená hudba se pohybuje na opačném konci časové linky a možná i díky tomu mě sopranistka Jana Vondrů na pódiích holešovského zámku tolik bavila. V porovnání s ostatními podle mého technicky nejvyrovnanější hlas, zdravý, svěží. Poetický kritik by na její témbr vymyslel spoustu šťavnatých přívlastků. Ano, mladých a šikovných sopranistek je hodně. Janě bych moc přála, aby mezi nimi byla slyšet.

Objev z Holešova II: kontratenorista Vojta Pelka, téměř diskvalifikovaný vítěz

Nerada předjímám, kam by který mladý muzikant mohl dorůst, ale pokud bych se u někoho přece jen odvážila, pak by to byl právě Vojta Pelka, další z mých objevů, které jsem potkala na holešovské škole barokní hudby. Je mu 18 let a má před sebou ještě spoustu práce, ale zdá se, že umí o sobě i o tom, co zpívá, přemýšlet, a umí jít nenásilně, ale jistě za tím, co chce. A neslyšela jsem ještě jiného českého kontratenoristu, který by měl takhle barevný a volný hlas.

Zemřela Zuzana Růžičková, první dáma cembala

Devadesátiny Zuzany Růžičkové na začátku letošního roku plnily česká i zahraniční kulturní média poměrně vydatně. Vycházely nové rozhovory, recyklovaly se starší vzpomínky a rozhlasové pořady, udělovaly se ceny. Spousta věcí ale nezazněla, a proto jsme se s paní profesorkou rozhodly nahrát volnou sérii rozhovorů, která nebude svázaná chronologickým rámcem. Jako první téma přišly na řadu samotné oslavy devadesátin, přes které jsme plynule navázaly na slavení rodinné, náboženské a trochu i to politické.

Objev z Holešova I: Pavla Radostová a nad ní Pán Bůh

V úvodníku zářijové Harmonie jsem slibovala rozhovory s třemi mladými zpěváky, které jsem během srpna potkávala na Letní škole barokní hudby v Holešově. Tady je první z nich, sopranistka Pavla Radostová. I kdyby nevyhrála soutěž, jejíž hlavní cenou je sólový výstup s orchestrem (návštěvníci příštího ročníku Hudebního festivalu Znojmo se mají na co těšit), nadchla by mě tahle mladá zpěvačka náloží radosti a energie, která z ní na pódiu sálá. A v první řadě samozřejmě tím, jak zpívá. Nezaměnitelnou barvou hlasu s jemně kouřovým nádechem, rozsahem, který podle mého odhadu všichni zúčastnění záviděli, a muzikalitou, díky níž jsem byla zvědavá na každou další frázi, kterou uslyším.

Hana, Poppea a umění, které nemá zušlechťovat

Před půl stoletím založil mladý britský student historie a dirigování sbor, se kterým chtěl zpívat hlavně svého milovaného Claudia Monteverdiho. Letos stojí John Eliot Gardiner se svým Monteverdi Choir za největšími oslavami výročí 450 let od Monteverdiho narození. Mezi pečlivě vybíranými sólisty, kteří pod Gardinerovým vedením během téměř celého letošního roku provádějí všechny tři Monteverdiho opery na scénách od Benátek až po New York, je i Hana Blažíková. Toho času Poppea, La Musica, Eurydice, Minerva i Fortuna zároveň.

Stabat Mater na začátek Dvořákovy Prahy: velká sláva, ale obsahu trochu méně

Jedním z nejpůsobivějších oratorií v dějinách evropské hudby zahájil včera festival Dvořákova Praha svůj letošní ročník. Dvořákova Stabat Mater byla avizována především jako příležitost pro „hvězdný kvartet sólistů“ nebo taky „hvězdy Metropolitní opery“, jedna z nich ale před pár dny bohužel ze zdravotních důvodů musela odříct, a tak místo tenoristy Piotra Beczaly, kterého si pražské publikum užilo před několika měsíci jako Prince v Rusalce, zpíval tenorový part Richard Samek. A nutno říct, že se zařadil k tuzemským oporám, díky kterým mohl být koncert dobrým zážitkem.

Harmonie 9/2017

28. srpen 2017
Harmonie 9/2017

Milí čtenáři, během prázdnin jsem objevila nový pojem. V obchodní komunikaci znamená slovo „disclaimer“ zřeknutí se odpovědnosti a jedná se o prohlášení, jehož cílem je vymezit rozsah práv a povinností vůči ostatním subjektům. Může se vám ale taky stát, že potkáte někoho, kdo tímhle pojmem označuje sám sebe, vyjadřuje jím svůj životní postoj a lehce alibisticky za něj schovává svou nechuť vnímat realitu otevřenýma očima a reago­vat na ni. Což teď s dovolením na chvíli udělám i já a navzdory tomu, že novou HARMONII otvíráte na začátku sezony a nového školního roku, zůstanu ještě myšlenkami někde v útrobách holešovského zámku, kde jsem trávila deset srpnových dní na Letní škole barokní hudby.

Petr Nekoranec uprostřed newyorských dní

Naposledy vzbudil pozdvižení kolem své osoby letos v lednu, kdy se stal absolutním vítězem barcelonské soutěže Francesca Viñase. Kromě toho ale celou sezonu strávil v New Yorku, kde má jako první Čech možnost získávat zkušenosti v „operním studiu“ Metropolitní opery. Do Lindemannova programu bývají většinou vybíráni mladí zpěváci z Ameriky, mnoho z nich má už na svém kontě nikoli bezvýznamné role na velkých scénách. Podle oficiálních informací nejde o klasické operní studio pro začínající zpěváky, stejně jako MET se totiž i Lindemannův program prezentuje jako instituce, která nabízí to nejlepší, co současná světová operní scéna nabízí. Poměrně úsměvně působí výčet rodných měst některých frekventantů. Montreal, Brooklyn, Chicago, New York, Šen-čen, Soul a vedle toho Nové Dvory, odkud mladý český tenorista pochází. Před pár lety jsme se s Petrem potkávali na chodbách pardubické konzervatoře a už tehdy měl poměrně jasno o své budoucnosti. Když jsem se ho jednou zeptala, co by chtěl dělat, odpověděl prostě: „Chtěl bych být velký zpěvák.“ Zdá se, že má nakročeno dobře.

Terezie Fialová se ve švýcarském Verbieru bude učit dovednostem pro hudebníky 21. století

Od roku 1994 se každoročně na přelomu července a srpna koná ve švýcarském Verbieru mezinárodní hudební festival, který se díky zvaným interpretům, nepodbízivé dramaturgii a určitě také díky horským masivům, které městečko Verbier obklopují, stal evropským fenoménem. Těžiště programu celého festivalu tkví většinou v komorní hudbě a letošní ročník bude ozdoben takovými jmény jako Renaud Capuçon, András Schiff, Grigory Sokolov, Denis Kozhukhin, Kirill Gerstein nebo Janine Jansen. Mezi nimi se ale v tomto roce objeví i čeští zástupci.

Nový život v Telči podruhé: Francouzsko-české akademii se pod čerstvým vedením daří

Od 19. do 29. července 2017 bude Telč dějištěm třiadvacátého ročníku Francouzsko-české hudební akademie, která vychází z propojení francouzské dechové a české smyčcové školy. Mistrovské kurzy letos povede například první flétnistka orchestru Pařížské Opery Catherine Cantin, hobojista Jean-Louis Capezzali, sólohornista v l´Orchestre de Paris André Cazalet, violista Vladimír Bukač, profesor na Vysoké hudební škole v Drážďanech a na Královské konzervatoři v Bruselu, houslista Jan Talich nebo violoncellista Michal Kaňka. Letos se v Telči poprvé otevírá také třída kontrabasu, kterou povede Jiří Hudec, člen České filharmonie a profesor hry na violoncello na Královské hudební akademii v Manchestru.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.