Michaela Vostřelová

Michaela Vostřelová

Narodila se ve městě Bedřicha Smetany, první hudební vzdělání získala ve městě Bohuslava Martinů. Bakalářské studium hudební vědy v Olomouci ukončila prací o raném vokálním díle Martinů, brněnské magisterské studium jejím rozšířením pod vedením Miloše Štědroně. Písněmi, tentokrát Ebenovými a Schubertovými, završila i studium zpěvu na Pardubické konzervatoři pod vedením Hany Medkové. Badatelskou práci si vyzkoušela v Centru Bohuslava Martinů, pedagogickou v ZUŠ Ratibořická, novinářskou v Harmonii, kde se od roku 2011 učí, jak hudbu slyšet a jak o ní psát. Je editorkou webu, který právě čtete.

Pouhá chvíle i celá věčnost na Hudebním festivalu Znojmo

„Já tomu říkám labyrint. Něco studuješ, sbíráš materiál, pohybuješ se kolem středu, přibližuješ se k němu různými cestami, hledáš, zavrhuješ, nacházíš, ztrácíš. Většinou se vždycky vrátíš k tomu prvnímu nápadu, ale stejně si musíš projít celou cestu od začátku do konce,“ popisuje mi obvyklý proces své přípravy choreografka Ladislava Košíková o pauze premiérového uvedení Rappresentatione di Anima et di Corpo, alegorického duchovního dramatu, které je ve většině skript hudebních dějin uvedeno v čestné kolonce s dobře zapamatovatelným datem: první oratorium, rok 1600.

Harmonie 7/2018

25. červen 2018
Harmonie 7/2018

Milí čtenáři, žádný dobře fungující obor lidské činnosti se neobejde bez osobností, které jdou neprobádanou cestou, nebojí se nejistých vizí nebo se případně umí šikovně inspirovat u jiných. Jedním z takových hledačů a inspirátorů v české kultuře je violoncellista Tomáš Jamník. Než se v roce 2010 stal stipendistou Berlínské filharmonie, získával tři roky zkušenosti na kurzech komorní hudby v rámci instituce Villa Musica, což je přes třicet let fungující německá státní nadace, která pečuje o výjimečně talentované mladé instrumentalisty z celé Evropy a zároveň patří mezi jednu z největších koncertních institucí v zemi (ročně zorganizuje kolem 150 koncertů komorní hudby, jde tedy o všestranně výhodný systém). Před třemi lety u nás Tomáš Jamník spustil podobný projekt podpořený Středočeským krajem, Česko-německým fondem budoucnosti a organizačně propojený právě s nadací Villa Musica. Jamníkova Akademie komorní hudby poskytla od té doby formou stipendií bezplatné kurzy několika desítkám mladých českých instrumentalistů. V červenci čeká AKH podle Jamníkových slov „přirozený a delší dobu plánovaný krok“. Na českou kulturní scénu vstoupí koncerty v Kostelci nad Černými lesy, v Kutné hoře a v Poděbradech nově založený Orchestr akademie komorní hudby, který bude působit především na území Středočeského kraje.

Markéta Cukrová o skutečném zpěvu a mylných představách

Je listopad 1879 a ve vídeňských dílnách Bösendorferu se právě dokončuje výroba  jednoho z řadových salónních křídel. V lednu 1880 putuje do Prahy za svým novým majitelem, díky jehož jménu se z tohoto nástroje stává budoucí muzejní exponát. Dvořákův klavír je dnes označován za chloubu sbírky Muzea Antonína Dvořáka a vloni se také stal „pátým protagonistou“ kompletní nahrávky Dvořákových Moravských dvoj­zpěvů, kterou iniciovala mezzosopranistka Markéta Cukrová. K nahrávání si přizvala Simonu Šaturovou, Petra Nekorance a klavíristu Vojtěcha Spurného, který říká, že „na žádném jiném moderním, byť sebedokonalejším nástroji by skladatelova hudba nepromluvila s takovou sugestivní silou a bezprostředností, jako právě na historickém klavíru Bösendorfer“.  O sugestivním zvuku Dvořákova klavíru si můžete poslechem nové supraphonské desky udělat obrázek sami. Pro mě byla nová nahrávka dvojzpěvů dobrým důvodem, proč se s Markétou sejít a popovídat si o Dvořákovi, ale i Wagnerovi nebo o dobrých knihách o zpěvu, kterých je jak šafránu.

Lekce Bach

18. květen 2018
Lekce Bach

Na Štědrý den roku 1999 zahájil John Eliot Gardiner se svým Monteverdi Choir a English Barouque Soloists koncertem v německém Výmaru monumentální, jeden rok trvající oslavu výročí 250 let od Bachova úmrtí. V kostelech a koncertních síních napříč Evropou a Amerikou provedl necelé dvě stovky dochovaných Bachových duchovních kantát a svůj olbřímí projekt s názvem Bach Cantata Pilgrimage zaznamenal i na sérii CD vydaných pod vlastním labelem Soli Deo Gloria. Těžko představitelný psychický i fyzický zápřah všech zúčastněných přinesl mimořádné plody, 56 CD, na nichž můžete slyšet i Magdalenu Koženou, Marka Padmora nebo Saru Mingardo.

Pražský Brouček se na výletě neztratí

Honza hrdina, Duše zvonů, Paní mincmistrová nebo Anna Karenina. I tak by se za hypotetické souhry jistých historických okolností mohla jmenovat jedna z oper Leoše Janáčka. Období hledání nového operního námětu během práce na Janáčkově Osudu v letech 1904 – 1907 rozhodně pro zpětného pozorovatele nenese známky rozhodnosti nebo jasné vize. Janáček se naopak v této době pohyboval ve velkém námětovém rozptylu a zvažoval zhudebnění děl dnes neznámých autorů (K. D. Lutinov, Q. M. Vyskočil), Paní mincmistrovou podle Stroupežnického a Annu Kareninu dokonce rozpracoval, ale zůstalo pouze u skic. Zato následovala dlouhá léta „bojů o Broučka“, jak by se dala nazvat urputná cesta Janáčka k libretu o dvou fantaskních výletech prospěchářského Matěje Broučka, hlavní postavy dvou satirických próz Svatopluka Čecha. Na konci této cesty v roce 1917 byly stohy korespondence s ne méně než sedmi libretisty a partitura dvoutaktových Výletů páně Broučkových, které mají v rámci Janáčkových oper díky několika položkám výsadní postavení.

O režisérské sezoně v Brně a proč se těšit na Lidský hlas

Nástup tandemu Ivanović – Heřman do vedení brněnské opery na začátku roku 2015 přinesl na první pohled především dramaturgické změny. Pozornost se přesunula na méně známá díla zavedených skladatelů a větší péči se dostalo i hudbě posledních let a desetiletí. Zdá se ale, že sezona 2018/2019 se odehraje spíš ve znamení silných režisérských vizí než dramaturgicky odvážných kroků.

Dva hlasy a jedno cello u nohou Kristových

Letošní veskrze duchovní sezona Collegia 1704 pokračovala včera koncertem, v jehož obsahovém i interpretačním centru pozornosti stála ženská hrdinka. Oratoria benátsko-vídeňského pozdněbarokního skladatele Antonia Caldary se velkým ženám římskokatolických dějin věnovala poměrně nezřídka, mezi jeho dvaačtyřiceti díly této formy najdeme například Il martirio di Santa Caterina nebo Oratorio per S. Francesca Romana. Častými náměty nejen Caldarových oratorií jsou pomyslné souboje ctností a neřestí, duše a těla, fyzické vášně a duchovního povznesení. A protneme-li tyto dvě veličiny, dostaneme se k jednomu z nejhranějších Caldarových oratorií o novozákonní napravené hříšnici Máří Magdaleně.

Pomalu a nízko Markéty Cukrové

20. únor 2018
Pomalu a nízko Markéty Cukrové

Nestává se příliš často, aby se dva večery přesně po týdnu zaplnilo pražské Rudolfinum díky cembalu v jedné z hlavních rolí koncertu. Před týdnem znělo Dvořákovou síní cembalo dvacátého století (Mahan Esfahani s doprovodem SOČRu skvěle oživil Kalabisův cembalový koncert), včera hrálo prim barokní cembalo pod rukama Vojtěcha Spurného. Po týdnu se na pódiu objevila i mezzosopranistka Markéta Cukrová, která zatímco minulý týden zaskakovala v Glagolské mši (druhá půle koncertu SOČRu), tentokrát byla hlavní hybatelkou večera nejen ve smyslu „hierarchie“ sólista vs. doprovod, ale i ve smyslu muzikantském.

Tramvaj mezi Libercem a Jabloncem jako jedna z operních premiér ND v příštím roce

Michael Nyman, Steven Stucky nebo Petr Wajsar. To jsou jména autorů, s jejichž hudbou se tradiční operní posluchač příliš často nesetká, avšak pokud chce navštěvovat nové pražské operní inscenace v příští sezoně, zřejmě se jim nevyhne. Národní divadlo dnes představilo na tiskové konferenci sympaticky a až překvapivě odvážnou dramaturgii sezony 2018/2019, kterou bude otevírat i zakončovat Bedřich Smetana.

I Figaro má nárok na odpočinek

Co dnes přiměje diváka k tomu, aby usedl na tři hodiny do divadelních sedadel a sledoval stokrát oslavenou Figarovu svatbu, není-li to „pouze“ touha po opakovaném poslechu Amadeovy geniální čtyřaktové buffy? Je to zvědavost, zda je ještě možné vyabstrahovat z Beaumarchaisovy dramatické estetiky (založené mimo jiné na mistrném zvládnutí tzv. coupe de théâtre, neočekávaných zvratů) aspoň špetku nového, objevného? Nebo zda hraběnka i tentokrát velkoryse svému záletnému hraběti potřikrát odpustí? Zda bude mít orchestr dostatečně „lehkou ruku“?

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.