Michaela Vostřelová

Michaela Vostřelová

Narodila se ve městě Bedřicha Smetany, první hudební vzdělání získala ve městě Bohuslava Martinů. Bakalářské studium hudební vědy v Olomouci ukončila prací o raném vokálním díle Martinů, brněnské magisterské studium jejím rozšířením pod vedením Miloše Štědroně. Písněmi, tentokrát Ebenovými a Schubertovými, završila i studium zpěvu na Pardubické konzervatoři pod vedením Hany Medkové. Badatelskou práci si vyzkoušela v Centru Bohuslava Martinů, pedagogickou v ZUŠ Ratibořická, novinářskou v Harmonii, kde se od roku 2011 učí, jak hudbu slyšet a jak o ní psát. Je editorkou webu, který právě čtete.

Zimní cesta na Pražském jaru aneb Rychlá poznámka k pomalému umění

Psát recenze na streamované koncerty je ze své podstaty blbost, nota bene pokud jde o koncerty klasické hudby. Krátký komentář si ale neodpustím. Pokud má totiž letošní ročník Pražského jara nějaká pozitiva, jedním z nich je ten, že z živě přenášených koncertů vznikají záznamy, které mají mnohdy větší hodnotu než pracně natáčená a hustě propagovaná alba.

Mše, která neexistuje: Collegium 1704 na nové nahrávce umí využít příležitost

Urputným, naléhavým, vášnivým provoláním sborového Kyrie eleison začíná hodinová Missa 1724, imaginární mše složená ze samostatných částí ordinaria, které Jan Dismas Zelenka komponoval v letech 1724 a 1725. A s výjimkou několika momentů úlevně rozvedené disonance vám tahle hudba až do finálního Dona nobis pacem jen nerada dopřeje chvíli odpočinku. Ne snad formální náročností – pořád jsme v posluchačsky srozumitelném baroku –  svou intenzitou a nábojem ale jistě. Jde o hudbu dramatickou,

Stoletý salcburský Kdokoli

18. květen 2020
Stoletý salcburský Kdokoli

Už stým rokem má letos znít na salcburském náměstí Domplatz, přímo pod základy monumentální katedrály svatého Ruperta a Vergila, tenhle slib. Ve hře Jedermann, česky Kdokoli, ho dává Smrt rozhněvanému pánu Bohu a otevírá jím Hru o umírání bohatého muže. Toto univerzálně platné středověké mystérium u nás není příliš známé, ale pro Rakušany má podobný význam jako pro nás Má vlast na Pražském jaru. Hraje se především na Salcburském festivalu, každoročně se k němu upíná velká pozornost a nejinak tomu má být v létě 2020, kdy Salzburger Festspiele chystají oslavu sta let své existence.

Harmonie 5/2020

28. duben 2020
Harmonie 5/2020

Aj, máte husle, a nehráte. Letošní Velikonoce byly nezvykle tiché. V křesťanské liturgii připadá na Bílou sobotu čtení z prastaré homilie, které začíná větou Hodie magnum silentium est in terra. Dnes je Velké ticho po celé zemi. Tohle Velké tajemné ticho ale končí s příchodem sobotní noci, zatímco naše současné ticho od živých koncertů a veřejného kulturního ruchu ještě chvíli potrvá. „Pokud v souladu s rozvolňováním vládních opatření většina podnikatelů začne pracovat a vydělávat pravděpodobně již v průběhu května, hudebníci se na pódia nepodívají ještě dlouhé měsíce. Téměř všechny kulturní aktivity jsou nenávratně a bez náhrady zrušeny až do podzimu a dlouhé měsíce je třeba překlenout tak, aby hudebníci nebyli nuceni pověsit své nástroje na hřebík,“ říká mi umělecký vedoucí Collegia 1704 Václav Luks v polovině dubna, tedy měsíc po vyhlášení karantény.

Roman Bělor: Nemůžu se bát něčeho, co nelze ovlivnit

Od včerejška už je jasné, že Pražské jaro letos nebude. Respektive ne v podobě, v jaké ho známe Před necelým měsícem jste vydávali prohlášení, že všechno běží podle plánu, dneska už je jasné, že festival proběhne v jiné podobě. Mohl byste popsat ten poslední měsíc? Jak probíhalo dění v týmu managementu? Jak se vám řídila takováhle krizová situace?

Zastavit se a popřemýšlet: Jak se žije českým orchestrům a divadlům v karanténním čase

Krize jako šance. Může tohle motto, skloňované a probádané odborníky od vývojových psychologů přes finanční analytiky po duchovní myslitele, platit nějakým způsobem i pro dnešní situaci ve světě? A může platit i u nás v Česku, dokonce v kulturní sféře? Jsem přesvědčená, že ano. A obdivuji manažery kulturních institucí, kteří, přestože mají zodpovědnost nejen za sebe, ale i za své lidi, šanci v nějaké formě vnímají a mnohdy se jí chápou skvělým způsobem. A vlastně nemá cenu se ptát, co má větší hodnotu, jestli ušít roušku místo divadelního kostýmu, nebo si zahrát stolní hru s manželkou. Obojí se ve vynuceně zpomaleném čase dnešního zrychleného světa počítá.

Zimní cesty letošního roku: Které minout a na kterých se zastavit

Nahrávek Schubertovy Winterreise přibývá neustále jako hub v právě uplynulé houbařské sezoně a pokud jsem v recenzi na poslední český záznam tohoto cyklu (Jan Martiník a David Mareček, HAR 12/19) srovnávala nejlepší Zimní cesty předchozích let, za rok 2019 přibylo několik dalších více či méně osobitých příspěvků „do diskuse“. Spíše nedoporučuji konvenční záznamy rakouského barytonisty Martina Archainera (Preiser Records) nebo německého barytonisty Johanese Helda (Ars Produktion), minout můžete nahrávku slovenského tenoristy Pavola Breslika (Orfeo) i švédského barytonisty Petera Matteie (BIS), těžko přijatelná je pro mě zvukově nepříjemná Winterreise španělského kontratenoristy Xavera Sabaty (Berlin Classics). Pokud se řadíte k otevřeným posluchačům, velkou radost vám udělá kanadský basbarytonista Philippe Sly, který spolu s malým ansámblem Le Chimera Project pojal Zimní cestu (Analekta) s nadhledem a vtipem – jakkoli to může znít ve spojení se Schubertem podezřele, výsledek je skvělý a nepovrchní.

Mariss Jansons, srdce plné hudbou

Ve věku 76 let zemřel v Petrohradě lotyšský dirigent Mariss Jansons. Jeden z nejvýznamnějších světových dirigentů podlehl problémům se srdcem.

Operní sezona napříč Evropou

5. listopad 2019
Operní sezona napříč Evropou

Francois Mitterrand a Helmut Kohl před třiceti lety společně stáli u nápadu vybudovat kulturní kanál, který propojí celou Evropu. Dnes díky téhle utopické myšlence můžeme sledovat přenosy oper z Paříže, Barcelony nebo Amsterdamu.

Vzkříšení Collegia 1704 s akcentem

Málokterá barokní Ouvertura se tak skvěle hodí na slavnostní zahájení sezony jako ta z Händelova La Resurrezione. Gejzír radosti, energie, virtuozity, společného muzicírování a napětí. Právě tou včera otevřelo Collegium 1704 sezonu v pražském Rudolfinu, a následovalo po ní samozřejmě i celé římské oratorium velkého Georga Friedricha. České publikum má to štěstí, že může poměrně pravidelně slýchat velká Händelova oratoria ve většinou skvělém podání, bylo tomu tak v poslední době například při koncertech, na kterých zněl Mesiáš nebo Izrael v Egyptě. La Resurrezione patří k tomu nejlepšímu, co Händel během svého římského období stvořil. Na nekomplikovaném námětu boje dobra a zla prostupujícího Kristovo Vzkříšení vystavěl dvouhodinovou přehlídku své geniální hudební invence, která na první poslech dojme, rozruší, rozradostní. Je to lapidárně řečeno překrásná hudba. A návštěvníci včerejšího koncertu ji ocenili bouřlivými ovacemi, které se často v Rudolfinu neslyší, to je nutno zmínit hned na začátku.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.