Michaela Vostřelová

Michaela Vostřelová

Narodila se ve městě Bedřicha Smetany, první hudební vzdělání získala ve městě Bohuslava Martinů. Bakalářské studium hudební vědy v Olomouci ukončila prací o raném vokálním díle Martinů, brněnské magisterské studium jejím rozšířením pod vedením Miloše Štědroně. Písněmi, tentokrát Ebenovými a Schubertovými, završila i studium zpěvu na Pardubické konzervatoři pod vedením Hany Medkové. Badatelskou práci si vyzkoušela v Centru Bohuslava Martinů, pedagogickou v ZUŠ Ratibořická, novinářskou v Harmonii, kde se od roku 2011 učí, jak hudbu slyšet a jak o ní psát. Je editorkou webu, který právě čtete.

Karel Košárek a jeho deset festivalových let

V první polovině 18. století patřil holešovský zámek k nejvýznamnějším hudebním centrům na Moravě. Na rezidenci hraběcí rodiny Rottalů probíhal bohatý kulturní život, hrály se tu slavné opery své doby, dávaly se koncerty pro aristokracii. Dnes se o Holešově mezi muzikanty mluví v souvislosti s Letní školou barokní hudby, případně jako o rodišti barokního skladatele Františka Xavera Richtera. A posledních deset let má na hudební mapě své místo také festival Musica Holešov. Za vznikem festivalu stojí od počátku klavírista Karel Košárek a spojení jeho jména s Holešovem není náhodné.

Jan Fišer před MenARTem: Dobrý pedagog je inspirátor, psycholog i autorita

Téměř sto padesát nadaných žáků a jejich pedagogů různých oborů základních uměleckých škol zamíří na přelomu srpna a září do Kroměříže, kde se zúčastní druhého ročníku mentoringu uměleckého vzdělávání MenART. Roční stipendijní program Nadačního fondu Magdaleny Kožené má za cíl podpořit vyhledávání, rozvoj a podporu mladých talentů a inspirovat pedagogy. Jedním z lektorů bude letos i houslita Jan Fišer, kterému jsme při této příležitosti položili několik otázek.

Na cestě k Vejvanovskému: Holešovské kurzy chtějí mírnit předsudky a plnit poslání

Od minulého pátku se na pomezí Hané a Valašska, ve dvanáctitisícovém Holešově, potkávají mladí muzikanti na sedmnáctém ročníku Letní školy barokní hudby. V centru dění se letos ocitá skladatel, jehož jméno všichni znají, ale hudbu slyšel málokdo. „Za šestnáct let existence holešovských kurzů jsme poměrně důkladně prošli velký oratorní repertoár a myslíme, že přišla doba, aby se studenti začali zabývat také spartacemi nevydaných skladeb a vůbec základním posláním, které by každý muzikant staré hudby měl naplňovat – snahou o obnovu a restauraci děl. A tentokrát nám půjde o Pavla Josefa Vejvanovského,“ říkají pořadatelé kurzů Tereza a Roman Válkovi.

Hry o Marii deset let po premiéře

I kdyby Bohuslav Martinů za celý svůj život nenapsal nic jiného než dvě a půl hodiny hudebního miráklu otitulovaného jako Hry o Marii, zasloužil by si místo vedle velkých hudebních dramatiků dvacátého století. Způsob, jakým se chopil zdánlivě nesourodých materiálů (staroufrancouzská liturgická hra, vlámská hra, moravská lidová poezie, středověký mirákl...) a stvořil z nich čtyřdílné podobenství o boji duše s tělem, prostor pro velkou divadelní podvíanou a především hudbu naléhavě oslovující emoce, sluch i intelekt posluchače, fascinuje od své premiéry v roce 1935.

Tomáš Jamník oživuje Ševčíkova génia

Sám říká, že má troufalé plány, ale nutno říct, že se mu daří je uskutečňovat. Jeho Vážný zájem na podporu domácích koncertů stále přichází s něčím novým, (naposledy s webovou aplikací, kde si můžete objednat třeba i soudobou skladbu), Akademie komorní hudby pro mladé studenty stále koncertuje a vzdělává. V létě spouští další počin, tentokrát ve spolupráci s druhým uměleckým vedoucím Josefem Špačkem. Letní akademie a festival nese jméno Otakara Ševčíka.

Poslední operní premiéra v Brně: Úzkost strašlivě lidská a večer pro Janu Šrejma Kačírkovou

Neměla by se dobrá dramata, ať už hudební, divadelní nebo filmová, líčit do detailů. V běžném hovoru, v recenzi, v programovém textu. Jednak je tím konzument sdělení připraven o osobní zážitek, jednak se slovy, opisem, popisem, síla dramatu rozmělní. Nebudu to dělat ani v následujícím textu.

Nádech a výdech bez konce - s Ruby Hughes

Jedno zářivé sklíčko, operní hvězda z Velké Británie. Tak lákali organizátoři festivalu Concentus Moraviae na jednu z hlavních hvězd letošního ročníku. O zahajovacím koncertě s britskou sopranistkou Ruby Hughes jsme už psali, začátek rozhovoru, který vznikl k této příležitosti, můžete číst zde, komplet pak v tištěném červnovém vydání.

Začal Concentus Moraviae: Festival, který mění poslechovou zkušenost

„Česká republika je sice kvartetní velmocí a některá setkání s rádoby prestižními zahraničními soubory mě v tom jen opakovaně utvrdila, přesto však existují smyčcová kvarteta, za nimiž se rozhodně vyplatí cestovat, a to nejen proto, že jsou v českých zemích vzácnými hosty,“ psal před šesti lety v recenzi na koncert z vídeňského Musikvereinu kolega Martin Jemelka. Řeč byla tenkrát o rakousko-francouzském Quatuor Mosaïques, které se od té doby v České republice ukázalo až teď. Nebylo to ale ani v Ostravě, Kutné Hoře nebo Hradci Králové – víc než tři dekády fungující kvarteto hrálo v sobotu 1. června v Lysicích. Městys na východním úpatí Českomoravské vysočiny s necelými dvěma tisíci obyvatel totiž hostil zahajovací koncert 24. ročníku festivalu Concentus Moraviae.

Philippe Jaroussky: Mysliveček byl modernista

O tom, že se během právě probíhajícího týdne v Praze nahrává hudba k historickému filmu o Josefu Myslivečkovi, jsme už informovali. Po delší době je díky tomu v hlavním městě Philippe Jaroussky. Aktuálně si můžete přečíst část našeho povídání o Myslivečkovi a v jednom z příštích vydání tištěné Harmonie najdete kompletní rozhovor, ve kterém jsme se dostali i k tomu, proč měl Jaroussky potřebu založit vlastní akademii a komu tím chce pomoct, proč je podle něj Francie pesimistická země a co ho vede k názoru, že kdyby začínal svou kariéru dnes, vypadala by úplně jinak.

Čistá krásná sinusovka: Těremin slaví sto let a daří se mu dobře

„V sále bylo slyšet obdivné vzdechy a mumlání, a nakonec hlasitý potlesk. Ale Rachmaninov a Toscanini se neusmívali, třebaže se ani nedá říci, že by zívali nudou. Jsem si jistý, že už si v duchu představovali hromady houslí, viol a violoncell rozřezávaných na třísky a odeslaných nadpozemským zvukem těreminu k věčnému zapomnění.“ Těžko říct, zda ruský fyzik Lev Sergejevič Těrmen během své desetileté americké kariéry uvažoval právě takhle. Jisté je, že jeho vynález, bezdotykový elektronický těremin, sledovalo ve své době s nadšením a údivem zasvěcené publikum v Carnegie Hall i dvacetitisícový dav na baseballovém stadionu a o nahrazení klasických hudebních nástrojů novými elektronickými zázraky mluvil leckdo.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.