Martin Flašar

Martin Flašar

Působí jako odborný asistent na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se hudební historiografií 20. a 21. století, vztahy mezi hudbou a technikou a estetikou multimédií. Je autorem a spoluautorem několika odborných knih a řady článků a studií, příležitostně spolupracuje s Českou televizí, Českým rozhlasem, odborným a denním tiskem. V letech 2010-2016 byl členem grantové komise MK ČR pro klasickou hudbu. Ve volném čase hraje na housle v jazzovém Indigo Quartetu a souborech věnujících se interpretaci staré hudby Musica Poetica a Ensemble Serpens Cantat.

 

 

  

Filharmonie Bohuslava Martinů a poslední židle pro sólistku

„Víte, jaký je v orchestru rozdíl mezi prvním a posledním pultem houslí? Někdy i několik dob.“ Tento starý vtip možná popisuje praxi některých slabších orchestrů, ale Filharmonie Bohuslava Martinů má po včerejším koncertě ve Zlíně jistotu, že jí se netýká. Na poslední židli prvních houslí totiž usedla sólistka programu Olga Šroubková, předloňská vítězka Pražského jara a laureátka řady dalších mezinárodních soutěží. Ale pěkně popořádku.

Libuše jako národní politické divadlo

Z dětství se mi vybavuje kreslený vtip Vladimíra Renčína, kdy Libušino poselstvo přichází oznámit vyvolenému českému knížeti radostnou zvěst a bezradně se ptá páru volů zapřažených do pluhu, který z nich je Přemysl. Během premiéry Smetanovy slavnostní opery v Národním divadle Brno jsem měl podobné pocity. Režisér Jiří Heřman a jeho inscenační tým přikročil k Libuši obdobným způsobem, tedy primárně kritickým. Dokonce bychom mohli říci, že přes Wenzigovu 

Zimní hudební inventura ve zlínské filharmonii

Zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů připravila 15. února 2018 svým posluchačům koncert doslova z vlastních zásob. Program otevřela premiéra kompozice prvního klarinetisty filharmonie Aleše Pavlorka (*1971) Trnitou cestou ke hvězdám. Stylově bychom ji mohli přirovnat k modernímu americkému symfonismu typu Edgarda Varèse, Aarona Coplanda, Charlese Ivese či Leonarda Bernsteina. Nejblíže měla asi k poslednímu zmíněnému, protože flexibilní tonální jazyk kříží s jazzovou rytmikou. Nepřehlédnutelnou roli tu dostává celá baterie bicích nástrojů. Zjevně se jedná o obecnější rys Pavlorkova skladatelského rukopisu, který souvisí s jeho

Pravidla slušného chování v moderní společnosti aneb jak se správně narodit, žít a umřít

V brněnské Redutě byla 15. září 2017 provedena Pravidla slušného chování v moderní společnosti zkomponovaná na zakázku Janáčkovy opery Národního divadla. Premiéra nové české opery skladatele Michala Nejtka a libretisty a režiséra v jedné osobě Jiřího Adámka byla poučná z mnoha důvodů. Ukázala další z cest, kterou se současné české hudební divadlo může ubírat. Pokud máme srovnávat s českými operními premiérami posledních let, nabízí se Alice in the bed (Ivo 

Brno sobě aneb tři obrazy z festivalu Janáček Brno 2016

Když se Steve Reich poprvé odvážil pokusit o operu, bylo mu skoro šedesát (jako Janáčkovi). Do té doby marně přemýšlel nad tím, jak má opera konce 20. století vypadat. Pár věcí mu bylo jasných už dopředu: bude se v ní pracovat s elektronikou, jako lidovým nástrojem současnosti, bude se v ní hodně mluvit a nápěvky mluvy budou diktovat tvar instrumentální melodie. Definitivně se rozhodl po svém „kvartetu na druhou“ (tedy kvartetu čtyř smyčcových kvartet, z nichž tři hrají ze záznamu) Different Trains (1988). Už zde si úspěšně vyzkoušel zdvojování mluvených frází nástroji v příběhu o různých vlacích, předválečných, válečných i

Otvírání studánek jako cesta do hlubin Radokovy duše

Začněme hezky od začátku. V roce 1956 Bohuslav Martinů zkomponoval pro Zdeňka Zouhara a jeho sbor Opus kantátu na text Miloslava Bureše Otvírání studánek. Tato kantáta představovala pro Martinů jakýsi osobní očistný rituál od nánosů meziválečné pařížské avantgardy a zároveň utvrzení své identity v lidové kultuře Vysočiny. Jejím zkomponováním Martinů dokonale zmátl představitele domácí kulturní politiky,

Powder Her Face v zrcadle naší současnosti

Thomas Adès (nar. 1971) je britský skladatel, který absolvoval jak školení u Györgyho Kurtága, tak akademické vzdělání na King’s College v Cambridge. Kromě toho je vynikající klavírista a v posledních letech také dirigent se světovým renomé. Jeho první opera, zkomponovaná ve 24 letech, měla českou premiéru v brněnské Redutě 29. ledna 2016.

Frank Peter Zimmermann, Heinrich Schiff: Honegger, Martinů, Bach, Pintscher, Ravel

Každé nové CD z řady ECM New Series je pro mne malým svátkem. Vysoká výtvarná hodnota obalu již tradičně koresponduje s vynikajícím obsahem. Po tomto předpojatém úvodu, který nezakládá ideální...

Alfred Schnittke - Quasi una sonata for violin and chamber orchestra

Alfred Schnittke, respektive Šnitke, zemřel v roce 1998. Přesto jeho hudba vstoupila do síně "klasických" děl už za jeho života. Možná proto, že historie se v jeho skladbách nejeví jako něco nepřítomného...

Jaroslav Ježek - 1906-1942

9. květen 2007
Jaroslav Ježek - 1906-1942

Edice Českého rozhlasu Fonogram vychází ze stejnojmenného rozhlasového pořadu Gabriela Gössela. Jejím posláním a náplní je vydávat archivní nahrávky nonartificiální (tedy populární) hudby z období před...

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.