Luboš Stehlík

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Festa di Mozart

14. říjen 2021
Festa di Mozart

Můj komentář se dotkne dvou koncertů, které ač koncepcí zcela rozdílné, měly přece jen cosi společného. 11. října pořádalo Collegium 1704 ve Dvořákově síni Rudolfina, pár dnů po volbách, večer s názvem „Mozartova labutí píseň“, kterým otevřelo svůj pražský cyklus. 12. října tamtéž zahájily Svátky hudby a musicCom potřicáté svůj festival, který rozložením do celé sezony je vlastně také koncertním cyklem. I tento večer byl hlavním tvůrcem Mozart. Navíc oba projekty spojovaly prvky spontánní oslavy hudby.

Slovanský souboj?

27. září 2021
Slovanský souboj?

Titulek nechce bulvárně poutat vaši pozornost. Jde pouze o hyperbolu a simplifikaci. Zrcadlí jen skutečnost, která vzešla z dramaturgie festivalu Dvořákova Praha. 21. 9. zakončili Bamberští symfonikové svoje druhé festivalové vystoupení provedením druhé řady Dvořákových Slovanských tanců (op. 72, B. 147). Posledním dílem letošní Dvořákovy Prahy byla 24. 9. v podání České filharmonie první řada Slovanských tanců (op. 46, B. 83). Bylo zajímavé poslechnout si dvě koncepčně zcela odlišné interpretace, dvě různá dirigentská pojetí – Jakuba Hrůši a sira Andráse Schiffa, jiná naturelem, věkem, zkušenostmi i zázemím. Tolik ke slůvku „souboj“. Je to i „simplifikace“, protože koncerty nabídly naštěstí i jinou hudbu a podle mě Dvořák sice byl pro posluchače velmi atraktivní, avšak nebyl na obou večerech úhelným kamenem.

Harmonie 10/2021

23. září 2021
Harmonie 10/2021

Chvála hudební diplomacie. Jako člověku veskrze nesportovnímu mi vždy přišlo zábavné pozorovat, jak mocně stát podporuje tzv. vrcholový sport, přičemž výsledný efekt by se asi dal často úspěšně zpochybnit. Nikdy jsem neměl pocit, že by například český fotbal vstoupil v tomto století do mezinárodní elity. Nejsem si ani jist efektem pro český byznys. Jestli třeba pro Škodu Auto má sponzoring českého hokeje větší marketingový smysl než podpora České filharmonie… Naopak desítky let stát i byznys nechápaly výhodnost silné a smysluplné podpory české kultury. Respektive až na jednu exkluzivní výjimku – audiovizi, zvláště pak Karlovarský filmový festival, který si hýčkaly, hýčkají a hýčkat budou. Přitom nemám pocit, že by se jim vložené miliony vracely v podobě cen na nejdůležitějších festivalech či v žebříčcích světové sledovanosti. Přesuňme se k hudbě, která si na sebe horko těžko vydělává, ale kde každá vložená koruna má větší efekt než vložená koruna do sportovce, filmaře, zbrojaře, pivaře i vinaře (omlouvám se svým známým vinohradníkům). Co se týká byznysu, tak jsou to stále jen výjimky, jež potvrzují pravidlo (Česká filharmonie, Národní divadlo a pár festivalů…), co se týká státu, tak podpora regionálních orchestrů a divadel, přes všechny minulé proklamace, zatím není zrovna důvodem k polce či fašanku. Možná stát něco upustí navíc pro živé umění v dalším rozpočtu, možná proteče nějaká almužna do umění z Národního plánu obnovy, ale o skutečně promyšleném a koncepčním řešení nevím.

Čtvrtek může být posvátný, i když není Zelený

Svoji reflexi hudebního čtvrtka 16. září musím začít letmou předjímkou. Den předtím, ve středu 15., se na festivalu Dvořákova Praha představil pianista Kit Armstrong – subtilní postavou, gigantický uměním. Jak povýšil „Egyptský“ koncert Camilla Saint-Saënse z kompoziční všednosti na velkolepé dílo jsem zažil v hudbě jen několikrát v životě. Navíc Pražští symfonikové vedeni Tomášem Braunerem sugestivně provedli Svěcení jara. Myslím, že by měl Igor Stravinskij radost, jak jeho ještě dnes provokující pohanská hudba zněla syrově, drsně a posluchače mohlo jen mrzet, že chyběl taneční kondukt. Jaký kontrast k idylickému ztvárnění pohanství další večer v katedrále sv Víta.

Lucie Sedláková Hůlová: Biber inspiruje k vlastnímu rozjímání

Nastudovat, provádět a natočit Růžencové sonáty Heinricha Ignaze Franze Bibera je umělecký počin hodný úcty. Zvlášť když se podaří tak, jako houslistce Lucii Sedlákové. Po poslechu nahrávky jsem měl utkvělou myšlenku, že musím o tom zjistit víc.

Vzletu vzlet

6. září 2021
Vzletu vzlet

Při cestách s mými malými dětmi do parků v pražských Vršovicích jsem v 80. let občas šel kolem Kina Vzlet. Vždy mě napadlo, jak tristní je to pohled a kam došlo vyvlastnění sokolského biografu z roku 1921 ve stylu art deco, jeden z dokladů bolševického ničení architektury.

Nejstarší kvarteto světa

31. srpen 2021
Nejstarší kvarteto světa

Panochovo kvarteto se konstituovalo v památném roce 1968, od roku 1971 hraje ve stejném obsazení.

Harmonie 9/2021

30. srpen 2021
Harmonie 9/2021

Hudba je těsnopis emocí, řekl údajně Lev Nikolajevič Tolstoj. Johann Wolfgang von Goethe pak nabádal: „Každý by měl denně poslouchat trochu hudby, přečíst nějakou báseň, podívat se na dobrý obraz a pokud možno říci několik rozumných slov.“ Letošní jaro a část léta Mám rád ty, mi nečekaně zpříjemnil artový program České televize, vůči němuž mám občas výhrady. V případě seriálu This Is Art (v české verzi Emoce v umění) bych jistě mohl vyjmenovat množinu věcí, s nimiž jsem nesouzněl, kde jsem cítil mantinely rozpočtu, ale vedle samotného příběhu a filozofie projektu mě fascinovaly entusiamus, nakažlivá radost a angažovanost tvůrce a režiséra Ramóna Genera, katalánského pianisty, zpěváka, spisovatele, milovníka filozofie, literatury, výtvarna, sochařství a architektury, polyglota, prostě všeuměla a svébytného artového enterteinera. (Škoda že někoho takového nemáme.) Líbily se mi mnohé jeho režijní nápady, myšlenky jeho hostů a hlavně zapojení „lidí z ulice“. Zaujal mě už jeho předchozí seriál To je opera, nicméně Emoce šly ještě dál. Jistě, bylo to velmi osobní, jeden z desítek možných pohledů na umění, ale v rámci mantinelů rozpočtu, národnosti i jeho samotného to bylo nesmírně sugestivní a z ohlasů se zdá, že seriál aktivoval hodně širokou laickou veřejnost, která by možná jinak neměla důvod se nad uměním zamýšlet. Dovolím ocitovat headline Ramóna Genera: „Mám rád ty, kteří se dokáží vyjádřit skrze umění, aby sdíleli to nejuniverzálnější: emoce! Obraz, socha nebo píseň mě inspirují, vyvolají ve mně vzdor, lásku nebo dojetí. Miluji umění! V kontaktu s ním se sami proměňujeme v cosi jedinečného.“

Vznešené harmonie festivalu

6. srpen 2021
Vznešené harmonie festivalu

Letní slavnosti staré hudby navštívily letos mezi 20. červencem a 5. srpnem zajímavé lokality (Emauzské opatství, kostel sv. Martina ve zdi, Trojský zámek, barokní sál Šlechtovky, Letní refektář Strahovského kláštera) a oblažily posluchače mnohými hudebními perlami. Určitě musím připomenout například lamentace Orlanda di Lassa, hudbu Johannesa Ciconii, nádhernou Händlovu Chaconnu A dur nebo taneční španělskou renesanční hudbu.

Dobré vzpomínky

5. červenec 2021
Dobré vzpomínky

Mezi české hudební legendy posledního století dozajista patří houslista Josef Suk (8. 8. 1929–7. 7. 2011). Měl své fanoušky i kritiky, přičemž těch prvních bylo drtivě více. Ti druzí tvrdili, že mu v životě pomáhala oslnivá rodová tradice a za zenitem „už to nebylo ono“.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.