Luboš Stehlík

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Andělé v Rudolfinu

3. leden 2018
Andělé v Rudolfinu

Konec roku 2017 se mi narozením vnučky natolik zahustil, že se dostaly adventní, vánoční i novoroční hudební projekty na vedlejší kolej. Stihl jsem jen dva, zato ale stály za to.  Chci se s vámi podělit o radost, kterou mi přinesly.

Harmonie 25

3. leden 2018
Harmonie 25

Vážení a milí čtenáři, současní i budoucí, HARMONIE vyšla poprvé v roce 1993. Dvacet pět let je dle mého mínění dobrým důvodem, abych letmo zavzpomínal a připomněl, jak zásadně časopis přispěl do české hudební publicistiky. Za tu dobu jsme uveřejnili tiskem a v posledních letech i na našem portálu v Česku nedostižné množství recenzí nahrávek, stovky rozhovorů s výraznými osobnostmi české a světové scény klasické hudby a jazzu, desítky tematických sérií, studií, glos. Symbióza pestrosti, odborné kvality a informační serióznosti je v českém mediálním prostoru unikátní. To vše je ovšem dané autorským zázemím a týmem, který časopis připravuje. Jsem přesvědčen, že HARMONIE je výjimečným časopisem i ve středoev­ropském prostoru, spolehlivou informační plat­formou a prostředím, kde najdete mimořádný obsah. Časopisem pro srdcem a duchem otevřené lidi. Připomeňte si se mnou mozaiku let 1993–2002. Další léta, 2003–2017, najdete na našem portálu.

Harmonie 1/2018

28. prosinec 2017
Harmonie 1/2018

Milí přátelé Harmonie, v listopadu 2017 jsem poznal se svou manželkou nejlepší ze všech řadu míst Izraele, Palestiny a Jordánska. Měli jsme štěstí. I když viděno prizmatem toho, jak z Izraele profitují, je těžko pochopitelná existenciální nenávist Palestinců vůči státu Izrael setrvalá, nekonala se žádná intifáda, nelétaly rakety, nenapadl nás žádný islámský fanatik, takže jsme v klidu prožili mnoho krásného, prohloubili nebo naopak pozměnili naše názory na tyto země a jejich obyvatele. Ač by měla Evropana zasáhnout hlavně legendární křesťanská místa, jako jsou například Via dolorosa, Chrám Božího hrobu, Chrám Narození Páně, Olivetská hora, více se mě dotkly místa spojená s historií Hebrejců a Nabatejců. I když Kafarnaum, Jardenit nebo Galilejské jezero jsou magická místa, doslova spirituální prožitky jsem měl z noční návštěvy Západní zdi (Zdi nářků) pod Chrámovou horou v Jeruzalémě, z neskutečného ticha Judské pouště a z velebnosti starověké skalní pevnosti Masada poblíž Mrtvého moře. Jestliže na Masadě jsem přemýšlel nad tragickým nadčasovým příběhem, v Judské poušti jsem meditoval nejen o své rodině, ale i o Harmonii: jaký bude rok 2018, rok čtvrtstoletí časopisu, v čem jsem se rozhodl správně a v čem jsem chyboval, co jsme přinesli našim čtenářům, proč mají mnozí tento časopis rádi a proč jej někteří rádi nemají a proč jsou jedinci, kteří mu škodili. Poslední zmíněné nechám být, musí si to srovnat se svým svědomím.

Harmonie 12/2017

28. listopad 2017
Harmonie 12/2017

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, v mezidobí, kdy skončila bývalá česká vláda a čekáme na novou, by bylo slušné, aby se hudební časopis letmo ohlédl za prací exministra kultury Daniela Hermana. Ačkoliv jsem s některými jeho činy nesouhlasil, jevil se mi jako typický produkt lidoveckého hesla „Klidná síla“. Dokonce v morálním rozměru se nepatrně blížil Pavlu Tigridovi. Kulturní rozpočet, jenž se blíží metě jednoho procenta státního rozpočtu, navýšil z necelých devíti na třináct miliard, výrazně pomohl České filharmonii, Národnímu divadlu, tlačil na zvýšení platů ve státní sféře, spustil mimo jiné rekonstrukci Státní opery a Klementina. V jeho stopě v dějinách budou převažovat kladné elementy. Úkoly pro jeho následníka či následnici v oblasti hudby by se daly shrnout do hesel: dovést skutečně kulturní rozpočet, očištěný od nákladu na církve a další provozní věci, k jednomu procentu, ještě masivněji podpořit zvýšení platů v regionálních orchestrech, přičemž se musí stát rozhodnout, jestli se fundamentálně přizná ke své povinnosti k péči o kultivaci a rozvoj hudebního života v celém státě, neboť na to města a kraje zjevně nestačí. S tím souvisí koncepční změna grantového systému. Určitě by měla dále růst podpora živého umění. Speciálně musím uvést nastavení koncepční materiální podpory (granty, nástroje, zahraniční stáže) špičkovým mladým hudebníkům a vydávání nahrávek české, především soudobé hudby. Jsou zde však další výzvy: jak si poradit s ekonomickou gravitací festivalů, jak moc si vzít za své vznik špičkové koncertní haly v Praze, jak skloubit vizi Andreje Babiše o sloučení kultury a cestovního ruchu… Je však otázka, jestli nebude nový ministr na zoufalé úrovni některých svých předchůdců, jestli nějaká stálá vláda bez demise vůbec bude moci pracovat a jestli nakonec kultura nespadne na ekonomické dno. Doufám, že nejhranější skladbou Bedřicha Smetany nebude Blaník.

Slavnost hudby aneb světové umění ve dvou večerech

Šestého a sedmého prosince jsem zažil dva koncerty, které se sice koncepcí lišily, ale byly si svou úrovní natolik blízké, že jsem se rozhodl zastřešit je společným titulkem. Praha byla opět místem, kde mohl posluchač slyšet světové umění.

Orchestr na soutoku Labe s Orlicí

28. listopad 2017
Orchestr na soutoku Labe s Orlicí

Hradec Králové, bývalé královské, dnes krajské město na soutoku významného Labe a meandrovité Orlice, kdysi označovaného jako salon republiky, je už dvě století kulturním centrem východních Čech. Není jen základnou špičkových dětských sborů (Boni pueri, Jitro), Klicperova divadla, di­vadla Drak, chloubou architektonických skvostů Jana Kotěry a Josefa Gočára, ale i sídlem Filharmonie Hradec Králové, orchestru pozoruhodné úrovně, jenž je schopen výborně zahrát jak Beethovena (v květnu 2018 Pastorální dokonce s Václavem Luksem), tak Mahlera, zajímavé historie, silné přítomnosti a nadějné budoucnosti; orchestru, který slaví čtyřicátou koncertní sezonu. (Filharmonie je členem Asociace symfonických orchestrů a sborů ČR.) O Filharmonii Hradec Králové jsem si povídal s jejím kapitánem Václavem Dernerem, jenž ji řídí od roku 2000 a je tak nejspíš nejdéle sloužícím orchestrálním direktorem České republiky.

Harmonie 11/2017

30. říjen 2017
Harmonie 11/2017

Vážení přátelé harmonie, v rozmezí několika týdnů oznámily dva tuzemské orchestry nové umělecké vůdce… Po dvouletém prázdnu se stal designovaným šéfdirigentem Filharmonie Brno třiasedm­desátiletý Američan Dennis Russell Davies, umělec se zajímavým životopisem a úctyhodným renomé, pro něhož bude Brno asi vrchol kariéry. Rozhodně má erudici a zkušenosti, aby navázal na nejslavnější okamžiky historie orchestru, prací mu vtisknul evropský rozměr, posunul jej kvalitativně výš a pomohl filharmonii na lepší zahra­niční pódia. Odpovědi na zásadní otázky (například nové myšlenky a projekty, jaká bude koexistence s managementem filharmonie) se jistě časem dozvíme. Překvapivé je jméno nového stálého hostujícího dirigenta – Robert Kružík. Pro sedmadvacetiletého mladíka je to životní šance rozvinout svůj talent a být DRD oporou.

Začaly Svátky hudby

27. říjen 2017
Začaly Svátky hudby

26. ročník festivalu Svátky hudby otevřel 24. října program, jenž by se dal označit v rámci možného jako sváteční. Festival je spjat s houslistou Václavem Hudečkem, jenž v úvodním entrée připomněl 50 let své kariéry. Poděkoval za podporu své ženě a partnerům. Pozoruhodné na tomto výčtu byla překvapivá tečka, kdy na pódium Dvořákovy síně Rudolfina přišel generální ředitel Kooperativy Martin Diviš a předal panu Hudečkovi certifikát, v němž se údajně pojišťovna zavazuje, že bude „navěky“ hlavním partnerem festivalu, přesněji dokud bude festival spjat s panem Hudečkem a bude muzikantsky aktivní. Něco takového mu musejí závidět snad všechny festivaly. Přiznávám, že jsem se s něčím takovým dosud nesetkal.

Pan dramaturg

24. říjen 2017
Pan dramaturg

V poslední době odcházejí lidé, ke kterým jsem měl více než jen profesionální vztah. Byla to směsice obdivu k jejich práci, úcty k profesionalitě i člověčenství. Byli to Michaela Freemanová – muzikoložka, která věděla u nás o baroku jako málokdo, Miroslav Rada – malíř s neuvěřitelným duchovním přesahem, Jiří Bělohlávek, dirigent, jenž léty dozrál ve fascinující komplexní osobnost a Antonín Matzner – publicista, spisovatel, hudební režisér, producent a dramaturg. Narodil se 22. srpna 1944 -  zemřel 16. října 2017.  Chci uctít jeho památku a vydat nepatrné svědectví o něm. Zajímavé na jeho životě je skutečnost, že je sice autorem řady publikací ze světa jazzu a populární hudby, jako režisér a producent byl aktivní právě v této oblasti, ale nejhlubší stopu otiskl ve světě klasické hudby. Nicméně pro mě to byl hlavně Pan dramaturg. (Umění hudební dramaturgie ovládá na mezinárodní úrovni v České republice jen málo lidí.)

Magdalena El Pipa 

13. říjen 2017
Magdalena El Pipa 

Omlouvám se za mateník v titulku reflexe. Propojil jsem jména dvou velkých uměleckých duší – mezzosopranistky (a někdy i sopranistky) Magdaleny Kožené a velmistra sofistikovaného flamenca  Antonia El Pipy. Proč jsem tak učinil, se pokusím vysvětlit. V roce 1996 nad Magdalenou Koženou mnohé dnešní ozdoby české hudební kritiky ohrnovali nosíky, dnes pějí chválu. Budiž jim k dobru, že se nebránili změně myšlení… V Praze zpívala již mnohokrát, vždy to bylo koncepcí neobyčejné a bylo jedno, jestli to byli Bach, Dvořák, Martinů nebo Ravel. Jakoby nám všem dala nahlédnout do nejvyššího patra prezentace komorní hudby ve světě. (A aniž to zamýšlela, ponížila operní show pěveckých hvězd.) Co mě však na ní fascinuje, je její novost. Prostě na rozdíl od většiny jejích kolegů a kolegyň, kteří jsou spokojeni s úrovní, které dosáhli, jde 

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.