Luboš Stehlík

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Goldbergovy variace v aranžmá ²

19. září 2017
Goldbergovy variace v aranžmá ²

Radek Baborák prožil s festivalem Dvořákova Praha vzrušující září. Nejenže si několikrát zahrál na lesní roh a dirigoval, ale byl i kurátorem série komorních koncertů. V pondělí 18. září se v 18 hodin představil v Anežském klášteru poprvé nový, zatím bezejmenný, projektový ansámbl, kdy spolu s ním pánové Dalibor Karvay (housle), Pavel Steidl (kytara)  a Bence Bogányi (fagot) provedli úpravu Goldbergových variací Johanna Sebastiana Bacha. Nebudu se pouštět do oblíbených spekulací, co by tomu řekl autor nebo Johann Gottlieb Goldberg. Možná by se jim to nakonec líbilo... Berme jako fakt, že jde  jednak o ambici pana Baboráka splnit si sen a zahrát si milovanou hudbu, jednak překvapit a nabídnout kvalitní interpretaci něčeho hodně neobvyklého. Jeho hledačství  a nespokojenost s tím, co je dané, je sympatické.  Nabídl další atraktivní pohled na geniální partituru a snažil se svým instinktem najít dobrou míru. 

Odpočinutí věčné dejž jim

18. září 2017
Odpočinutí věčné dejž jim

Dvořák – Requiem – Rudolfinum - Jiří Bělohlávek - Česká filharmonie – Decca. To  vše bylo ještě v polovině května silným lákadlem, aby si člověk koupil vstupenku na koncert festivalu Dvořákova Prahy, jenž byl věnován památce Antonína Dvořáka III. Vše zůstalo, jen jiné bylo jméno dirigenta a sopranistky. Pro šestatřicetiletého Jakuba Hrůšu to byla určitě výzva – jednak převzal projekt Jiřího Bělohlávka, jednak bude mít v katalogu věhlasné gramofonové společnosti Decca svůj první titul, což je v jeho věku obrovský úspěch a další krok v dynamicky se rozvíjející kariéře. (Dodal bych, že po letošním debutovém triumfu na BBC Proms je to další krok k plnému dobytí Londýna.☺) 

Lyrický vstup do sezony

13. září 2017
Lyrický vstup do sezony

Sedmého září jsem kvůli nemoci sledoval koncert PKF-Prague Philharmonia v České televizi, zahájení sezony desátého září jsem si nenechal ujít. Vzal jsem si Codein, abych nekašlal, a odjel do Prahy. Vstup do sezony byl sázkou na jistotu i příjemným překvapením. Především však byl výkon orchestru o třídu lepší, nežli na Dvořákově Praze – přesný, iniciativní, homogenní.

Harmonický rozhovor s Igorem Františákem, ředitelem Svatováclavského hudebního festivalu

Původně regionální festivaly, které potvrdily svou stálost a jejichž význam časem přerostl v celostátní, ba mezinárodní, už nemusí úporně bojovat o své místo na slunci a naopak každoročně potvrzují (případně nepotvrzují) svoje renomé. A tak Concentus Moraviae se letos konal po dvaadvacáté, Letní slavnosti staré hudby po osmnácté, Lípa Musica oslaví šestnáctiny a Svatováclavský hudební festival proběhne po čtrnácté. Mezi 4. a 28. zářím nabídnete 35 koncertů. I když některé budou reprízy, přesto je to obdivuhodné číslo.

Jakub Hrůša na BBC Proms

23. srpen 2017
Jakub Hrůša na BBC Proms

V sobotu 26. srpna 2017 se uskuteční v Londýně jeden z nejvýznamnějších českých koncertů v cizině tohoto roku. Jakub Hrůša, šéfdirigent Bamberg Symphony, hlavní hostující dirigent Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra a také Philharmonia Orchestra, hostující dirigent České filharmonie, bude v rámci svého debutu na BBC Proms, dirigovat BBC Symphony Orchestra a nabídne auditoriu obrovité Royal Albert Hall ryze český program, který je svou dramaturgií mimořádný, možná do jeho rodné země nepřenosný. Pocta české hudbě bude mít mezinárodní publicitu, jakou má jen výjimečně. Před svým odletem do Londýna mi Jakub Hrůša odpověděl na několik otázek. 

Srpnový Tip Harmonie: Debut Belfiato Quintetu ve správnou dobu

I po 25 letech, co detailně sleduji produkci vydavatelství Supraphon, mě tento vedoucí český label dokáže občas překvapit. Příkladem je i nahrávka mladého kvinteta Belfiato, která je dramaturgicky vyhraněná a vyzařuje nadšení instrumentalistů.

O festivalu, který rozsvítil pražský podzim

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha završí letos desetiletku. Ne vše je v tuto chvíli ve „zlatém seku“, ale progres, který sleduji, zažil jen málokterý festival v Česku. „Dvořákovka“ zatím přímo nekonkuruje národnímu festivalovému stříbru, Pražskému jaru, ale co se týká například zajímavosti komorní hudby a vzrušení nad jmény sólistů, dirigentů a orchestrů, tak mu už zdatně šlape na paty. Nabízí i řadu otázek. Na leckteré mi v kavárně Four Seasons odpověděl Robert Kolář, ředitel obecně zatím téměř neznámé Akademie klasické hudby, jež festival pořádá. Říká, že Dvořákova Praha posunula pražský podzim na mezinárodní hudební úroveň.

Pád sborové ikony

28. červenec 2017
Pád sborové ikony

Přemýšlel jsem, jestli mám nějak reflektovat děsivý skandál, který světová a poté i česká masová média zveřejnila a  šťavnatě komentovala – dlouhodobé znásilňovaní a týrání členů Regensburger Domspatzen. Nechtěl jsem se zařadit do masového i odborného bulváru. Nicméně je to tak vážné, že si dovolím aspoň stručný komentář.

Horňácké očištění aneb běžte dom

26. červenec 2017
Horňácké očištění aneb běžte dom

Horňácké slavnosti jsem v HARMONII zmínil několikrát (naposledy zde). Ale psát o této unikátní události a podporovat její existenci mě asi nikdy neomrzí. Pražská hudební sezona je přebohatá, každý rok jsem svědkem řady setkání se silnými osobnostmi, kvituji dramaturgii, jež může být jak průkopnická, tak konzervativně sebejistá, v koncertních sálech mě oslovuje umění skvělých sólistů, dirigentů, orchestrů i sborů. Na opačném konci jsou hudební akce zbytné, tuctové i podprůměrné. Ale také bohužel nemohu nevnímat zákulisní řevnivost, boj o peníze a místo na slunci. Mediální prostor je zaplevelen rádoby kritickými kritikami, klamavou i oprávněnou reklamou a PR.  Prostě běžná součást života metropole. Naštěstí je tu konec července, kdy trávím víkend v horňácké Velké nad Veličkou, kde naberu vždy pozitivní energii a naději.

Kdo by zůstal za dveřmi hudebního panteonu?

K této letně krátké poznámce mě přivedly oprávněné i plané diskuse o Pantheonu Národního muzea, které hlavy tam být mají a které ne. Kdo by asi měl být v pantheonu české hudby, přičemž úvodním kritériem je, že umělec je na pravdě Boží? Nesporná je svatá trojice české hudby – Antonín  Dvořák, Leoš Janáček a Bedřich Smetana. Určitě by se odborná a laická veřejnost shodla, že v pantheonu musejí být hlavy skladatelů Bohuslava Martinů, Vítězslava Nováka a Josefa Suka. Podle mého přesvědčení by tam však patřili i další osobnosti, které v různých historických obdobích významně přispěly do současné naší i světové hudební kultury: 

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.