Luboš Stehlík

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Harmonie 11/2017

30. říjen 2017
Harmonie 11/2017

Vážení přátelé harmonie, v rozmezí několika týdnů oznámily dva tuzemské orchestry nové umělecké vůdce… Po dvouletém prázdnu se stal designovaným šéfdirigentem Filharmonie Brno třiasedm­desátiletý Američan Dennis Russell Davies, umělec se zajímavým životopisem a úctyhodným renomé, pro něhož bude Brno asi vrchol kariéry. Rozhodně má erudici a zkušenosti, aby navázal na nejslavnější okamžiky historie orchestru, prací mu vtisknul evropský rozměr, posunul jej kvalitativně výš a pomohl filharmonii na lepší zahra­niční pódia. Odpovědi na zásadní otázky (například nové myšlenky a projekty, jaká bude koexistence s managementem filharmonie) se jistě časem dozvíme. Překvapivé je jméno nového stálého hostujícího dirigenta – Robert Kružík. Pro sedmadvacetiletého mladíka je to životní šance rozvinout svůj talent a být DRD oporou.

Začaly Svátky hudby

27. říjen 2017
Začaly Svátky hudby

26. ročník festivalu Svátky hudby otevřel 24. října program, jenž by se dal označit v rámci možného jako sváteční. Festival je spjat s houslistou Václavem Hudečkem, jenž v úvodním entrée připomněl 50 let své kariéry. Poděkoval za podporu své ženě a partnerům. Pozoruhodné na tomto výčtu byla překvapivá tečka, kdy na pódium Dvořákovy síně Rudolfina přišel generální ředitel Kooperativy Martin Diviš a předal panu Hudečkovi certifikát, v němž se údajně pojišťovna zavazuje, že bude „navěky“ hlavním partnerem festivalu, přesněji dokud bude festival spjat s panem Hudečkem a bude muzikantsky aktivní. Něco takového mu musejí závidět snad všechny festivaly. Přiznávám, že jsem se s něčím takovým dosud nesetkal.

Pan dramaturg

24. říjen 2017
Pan dramaturg

V poslední době odcházejí lidé, ke kterým jsem měl více než jen profesionální vztah. Byla to směsice obdivu k jejich práci, úcty k profesionalitě i člověčenství. Byli to Michaela Freemanová – muzikoložka, která věděla u nás o baroku jako málokdo, Miroslav Rada – malíř s neuvěřitelným duchovním přesahem, Jiří Bělohlávek, dirigent, jenž léty dozrál ve fascinující komplexní osobnost a Antonín Matzner – publicista, spisovatel, hudební režisér, producent a dramaturg. Narodil se 22. srpna 1944 -  zemřel 16. října 2017.  Chci uctít jeho památku a vydat nepatrné svědectví o něm. Zajímavé na jeho životě je skutečnost, že je sice autorem řady publikací ze světa jazzu a populární hudby, jako režisér a producent byl aktivní právě v této oblasti, ale nejhlubší stopu otiskl ve světě klasické hudby. Nicméně pro mě to byl hlavně Pan dramaturg. (Umění hudební dramaturgie ovládá na mezinárodní úrovni v České republice jen málo lidí.)

Magdalena El Pipa 

13. říjen 2017
Magdalena El Pipa 

Omlouvám se za mateník v titulku reflexe. Propojil jsem jména dvou velkých uměleckých duší – mezzosopranistky (a někdy i sopranistky) Magdaleny Kožené a velmistra sofistikovaného flamenca  Antonia El Pipy. Proč jsem tak učinil, se pokusím vysvětlit. V roce 1996 nad Magdalenou Koženou mnohé dnešní ozdoby české hudební kritiky ohrnovali nosíky, dnes pějí chválu. Budiž jim k dobru, že se nebránili změně myšlení… V Praze zpívala již mnohokrát, vždy to bylo koncepcí neobyčejné a bylo jedno, jestli to byli Bach, Dvořák, Martinů nebo Ravel. Jakoby nám všem dala nahlédnout do nejvyššího patra prezentace komorní hudby ve světě. (A aniž to zamýšlela, ponížila operní show pěveckých hvězd.) Co mě však na ní fascinuje, je její novost. Prostě na rozdíl od většiny jejích kolegů a kolegyň, kteří jsou spokojeni s úrovní, které dosáhli, jde 

My jsme SOČR

3. říjen 2017
My jsme SOČR

V pondělí 2. října  zahájil Symfonický orchestr Českého rozhlasu svou 71. sezonu. Návštěvníky koncertu přivítal ve Dvořákově síni Rudolfina hrdý slogan na varhanní empoře „My jsme SOČR“ a orchestr potvrdil, že hrdost je na místě.

Harmonie 10/2017

29. září 2017
Harmonie 10/2017

Milí čtenáři, jsem rád, že Vás mohu opět pozdravit a popřát v sezoně 2017/2018 hodně hudební krásy a málo nudy… Přemýšleje, co bych zmínil z aktuálního dění, zvolil jsem tři témata. Téma první. Pozitivní zprávou bylo vyhlášení Akademie klasické hudby (pořadatel MHF Dvořákova Praha), že novým laureátem Ceny Antonína Dvořáka je pianista Ivan Klánský. Působivá cena z těžkého křišťálu je v dobrých a stále ještě hbitých rukou. Vzhledem k tomu, že Ceny Trebbia si na renomované ceny jen hrají, ceny České hudební rady zná jen úzký okruh hudebníků, ceny ministerstva kultury mají sice státní váhu, ale jsou statické, a Classic Prague Awards se teprve vynořují z mlžného oparu, jsem i nadále přesvědčen, že možnosti této ceny by mohly být značné, ovšem neměly by být jen oceněním celoživotních zásluh....

Třetí a poslední Stabat Mater Jiřího Bělohlávka

O historii sekvence Stabat Mater psát nebudu, protože vše podstatné lze najít na internetu. „Obraz matky, která ztrácí své dítě a s bolestí, avšak v pevné víře v Boha se vyrovnává se svým těžkým údělem“, byl vždy vnímán nejen v pašijovém období hodně intenzivně. A býval poměrně často inspirací pro skladatele. Text sekvence zpracovali Giovanni Pierluigi da Palestrina, Giovanni Battista Pergolesi, Gioacchino Rossini, Karol Szymanowsky, Giuseppe Verdi, Ferenc Liszt i Krzysztof Penderecki… Bez patriotismu a meritorně musím konstatovat, že nejen nejrozsáhlejší, ale hlavně nejkvalitnější je zpracování Antonína Dvořáka. Jestliže nahrávek jeho Deváté symfonie jsou desítky, záznamů neméně geniální Stabat Mater jsem napočítal jedenáct. U nás byl dosud nejznámějším snímek z roku 1987, kdy Českou filharmonii, Pražský filharmonický sbor a pozoruhodný sólo­vý kvartet (Běňačková-Čápová, Wenkel, Dvorský, Rootering) řídil v Rudolfinu Wolfgang Sawallisch. Dodnes tato nahrávka patří mezi nejhodnotnější tituly Supraphonu.

M 21 / B 23

24. září 2017
M 21 / B 23

Ačkoliv byla premiéra Festivalového orchestru Dvořákovy Prahy (Dvořák Prague Festival Orchestra) 21. 9. prezentována jako vrchol Komorní řady, byl to plnohodnotný orchestrální koncert. Večer by se dal označit za tradiční obraz v netradičním rámu.

Goldbergovy variace v aranžmá ²

19. září 2017
Goldbergovy variace v aranžmá ²

Radek Baborák prožil s festivalem Dvořákova Praha vzrušující září. Nejenže si několikrát zahrál na lesní roh a dirigoval, ale byl i kurátorem série komorních koncertů. V pondělí 18. září se v 18 hodin představil v Anežském klášteru poprvé nový, zatím bezejmenný, projektový ansámbl, kdy spolu s ním pánové Dalibor Karvay (housle), Pavel Steidl (kytara)  a Bence Bogányi (fagot) provedli úpravu Goldbergových variací Johanna Sebastiana Bacha. Nebudu se pouštět do oblíbených spekulací, co by tomu řekl autor nebo Johann Gottlieb Goldberg. Možná by se jim to nakonec líbilo... Berme jako fakt, že jde  jednak o ambici pana Baboráka splnit si sen a zahrát si milovanou hudbu, jednak překvapit a nabídnout kvalitní interpretaci něčeho hodně neobvyklého. Jeho hledačství  a nespokojenost s tím, co je dané, je sympatické.  Nabídl další atraktivní pohled na geniální partituru a snažil se svým instinktem najít dobrou míru. 

Odpočinutí věčné dejž jim

18. září 2017
Odpočinutí věčné dejž jim

Dvořák – Requiem – Rudolfinum - Jiří Bělohlávek - Česká filharmonie – Decca. To  vše bylo ještě v polovině května silným lákadlem, aby si člověk koupil vstupenku na koncert festivalu Dvořákova Prahy, jenž byl věnován památce Antonína Dvořáka III. Vše zůstalo, jen jiné bylo jméno dirigenta a sopranistky. Pro šestatřicetiletého Jakuba Hrůšu to byla určitě výzva – jednak převzal projekt Jiřího Bělohlávka, jednak bude mít v katalogu věhlasné gramofonové společnosti Decca svůj první titul, což je v jeho věku obrovský úspěch a další krok v dynamicky se rozvíjející kariéře. (Dodal bych, že po letošním debutovém triumfu na BBC Proms je to další krok k plnému dobytí Londýna.☺) 

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.