Luboš Stehlík

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Dobré vzpomínky

5. červenec 2021
Dobré vzpomínky

Mezi české hudební legendy posledního století dozajista patří houslista Josef Suk (8. 8. 1929–7. 7. 2011). Měl své fanoušky i kritiky, přičemž těch prvních bylo drtivě více. Ti druzí tvrdili, že mu v životě pomáhala oslnivá rodová tradice a za zenitem „už to nebylo ono“.

Harmonie 7/2021

28. červen 2021
Harmonie 7/2021

Nezbytné a zbytné aneb vše zlé je i pro něco dobré. Snad nastává čas sčítání pandemických proher a výher. Výher kupodivu není málo. Například jsme se naučili správně si mýt ruce, pečovat o své zdraví, o své blízké, probudili jsme v sobě možná až nečekanou míru empatie. Prohrou nejstrašnější je děsivý počet „nadúmrtí“. Učinila se špatná rozhodnutí a neexistuje pro ně fundamentální omluva. Mezi nenahraditelné ztráty patří i dva bývalí disidenti, jichž jsem si vážil – filozof Jan Sokol a socioložka Jiřina Šiklová.

Harmonie 6/2021

25. květen 2021
Harmonie 6/2021

Duše a tělo. „V hlubinách našeho vědomí se ukrývají stopy po zapomenutém prvotním výbuchu úžasu nad vlastní existencí. Umělec má pátrat po tomto úsvitu ukrytém v hlubinách, aby každý, i pohodlný člověk, mohl pochopit a pocítit, že může být šťasten jenom proto, že žije.“ (Gilbert Keith Chesterton) Karel Čapek o Chestertonovi napsal: „Vesele a zplna hrdla velebil věci, které náleží mezi pět švestek obyčejného života, jako je domov, víra, demokracie, řád a důvěra. Byl to kouzelník, který vytahuje králíky z klobouku; nejvážnější pravdy, nejvznešenější výzvy vysypával ze svého hravého a laskavého humoru; byl to skotačící filosof, který metal kozelce ze samé radosti, že má co dělat s pravdou a vážností nesmrtelné člověčiny… Hájil prostotu a konzervativnost lidského života s nejskvělejší genialitou poety…“

Harmonie 5/2021

27. duben 2021
Harmonie 5/2021

Nechci informační roboty. V březnu se silně zviditelnil výborný houslista, ale též pedagog, propagátor hudby a entertainer, Pavel Šporcl dopisem premiérovi a vládě. Jestli jej neznáte, doporučuji si jej na internetu najít. Jeho apelativní bušení mělo možná vzniknout podstatně dříve, možná mělo bít na poplach více celebrit českého umění. Je to sice silně emocionální reflexe současnosti, ale v podstatě dobře nastínil situaci, v níž se kultura nachází. Jsou tam i takovéto ostré věty: „Když už něco v médiích o kultuře zazní, tak ve smyslu, že muzikanti a herci jsou póvl. Zbohatlíci, kteří se jen přetvařují a šmidlají na hudební nástroje, a nic nepotřebují. A pokud se neuživí, měli by dělat něco jiného. Takto to vnímáme z kroků vlády, slyšíme od prezidenta, dalších představitelů a bohužel nás takto vidí i část veřejnosti.“

Harmonie 4/2021

29. březen 2021
Harmonie 4/2021

Je prvního března. Vzpomínám na slova řady spisovatelů i skladatelů, jak jim bylo občas těžko z bílé první strany románu nebo první strany symfonie. Prázdný monitor notebooku na mě výsměšně civí, protože nevím, o čem bych měl psát. Vlastně vím, ale nevím, jakou dát myšlenkám formu, do jakých slov je obléknout, protože nejsem věštec ani nemám inteligenci a matematickou erudici přítele mého syna Jana Kulveita, experta na modelování a globální rizika z Oxfordské univerzity. Naštěstí mají novináři svého patrona – sv. Františka Saleského, takže mohl vzniknout tento editorial. Jemu patří chvála.

Petr Rudolf Manoušek: Dva tisíce tři sta tun lásky

Jen málokterý hudební nástroj mě fascinuje tak jako zvon. Být v blízkosti Petra Rudolfa Manouška, možná posledního českého mistra zvonaře, byla doslova životní zkušenost.

Harmonie 2/2021

26. leden 2021
Harmonie 2/2021

Kdybych byl Euterpé a přehlédl Čechy a Moravu, duše by plesala nad mnohými hudebníky, řadou orchestrů, několika festivaly, kde nejsou na prvním místě peníze, ale blaženost posluchačů, nad houslaři, kteří poctivě celý život hledají dokonalost italských velmistrů 17. a 18. století. Je to sice marné, ale hodné úcty. To vše patří mezi naše hudební drahokamy. Tím možná nejvíce opomíjeným je poklad, který nás téměř všude obklopuje, je stovky let součástí našeho bytí, součástí životního rytmu člověka a přesto si jej uvědomujeme jen výjimečně – zvony. Jejich vrcholnou řemeslnou i hudební formou je zvonohra. Co se zvonů týče, patříme mezi evropské velmoci.

Komentář Luboše Stehlíka: Stíny a světla roku 2020

Skončil od druhé světové války nejpodivnější rok v životě lidstva, rok navždy spjatý s covidem 19. Mé myšlenky směřují ke klasické hudbě, protože je už více než padesát let mým duševním světem i sociální bublinou.

Harmonie 1/2021

1. leden 2021
Harmonie 1/2021

„Je lepší nazvat občas nějakou horu kopcem a nějaký kopec horou než se nacházet v myšlenkovém stavu, kdy se člověk domnívá, že na světě nejsou žádné hory, protože nebyla pevně stanovena výška toho, co je horou.“ (Gilbert Keith Chesterton). Hlavním hudebním jubilantem loňského roku byl Ludwig van Beethoven. V roce 2021 si budeme (doufejme živou) hudbou připomínat asi jiné hudební hory – Dvořáka, Mozarta, Stravinského. Jen doufám, že ne tak pandemicky jako Beethovena. Snad ale nezapomeneme na další důležité kopce, například Josefa Bohuslava Foerstera a Sergeje Prokofjeva.

Exaltatio Dagmar Peckové

3. prosinec 2020
Exaltatio Dagmar Peckové

Když jsem v roce 2018 slyšel (a viděl) nahrávku Nativitas – Vánoční písně staré Evropy, působila na mě rozporuplně, a to hlavně kvůli necitlivému „operismu“ Dagmar Peckové, na níž byl postaven marketing, a kolísavému výkonu sboru. Viděno prizmatem posluchačů, mýlil jsem se, neboť byla komerčně úspěšná. Na podzim vyšel druhý díl - Exaltatio – Christmas Carols. Stejná zpěvačka, stejný orchestr, stejný dirigent a aranžér. Opět tu máme výběr z vánočních písní Evropy (sympatická je volba jedné slovenské písně). Kromě toho několik vánočních a adventních 

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.