Luboš Stehlík

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Terezie Fialová a Jiří Bárta: Hudba našich předků je tu navěky s námi

„Je leden 2021 a Evropa i celý svět se nachází uprostřed druhé vlny pandemie… Prvotní soudržnost společnosti se vytratila a je cítit spíše chaos a negativní emoce. Jedni se snaží žít v pozitivní bublině, jiní propadají depresím. My usedáme k nástrojům a upřímnou radostí si začínáme plnit náš ‚covidový‘ sen… Tuto desku bychom chtěli věnovat všem, pro které je tato doba náročná, bolestná, kterým hodně vzala, ale třeba dokázala i něco nového dát…“ Slova hudebních a životních partnerů Terezie Fialové a Jiřího Bárty, klavíristky a violoncellisty, kteří vloni nahráli a u firmy Animal Music vydali pět sonát pro klavír a violoncello Ludwiga van Beethovena. Po důkladném proposlouchání jako byste poznali skladatelův život. Výsledek mě příjemně šokoval. Zrodil se artefakt mimořádného významu. Co mi k tomu poví sedmatřicetiletá pianistka a sedmapadesátiletý cellista?

Harmonie 1/2022

29. prosinec 2021
Harmonie 1/2022

Čeká nás kulturní sfumato? Sfumato je druh malířské techniky, ve které tvůrce překrývá průsvitné vrstvy barvy, aby vytvořil zjemněný prostorový dojem hloubky, objemu a tvaru. Celá malba tak získá dojem jemného, jakoby kouřového oparu, ve kterém se ztrácejí ostré kontury i hranice vržených stínů. Sfumato snižuje kontrast a zviditelňuje nejtemnější stíny.“/p>

Prosincový TIP Harmonie: Umění života s Daniilem Trifonovem

U Daniila Trifonova nikdy nevím, čím překvapí. Každý jeho projekt je ale nakonec událostí, dokonce bych dodal, že pokaždé jedním z nejpřínosnějších tvůrčích počinů daného času. Bylo tomu tak se Silver Age s hudbou Skrjabina, Stravinského, Prokofjeva i Destination, jenž dal hudbě Rachmaninova novou identitu, nový smysl. Podobný šok budete mít i s projektem, jenž nasvěcuje hudbu rodiny Bachů, podle mě nevídaným způsobem. Z klávesové diskografie Johanna Sebastiana Bacha jsem měl vždy respekt, ne-li hrůzu. Je bezbřehá a mně se zpočátku jevila neuchopitelná. Až později jsem zjistil, že se opakovaně vracím jen k nahrávkám Glenna Gouda, Murraye Perahii, Víkingura Ólafssona a dalších tří čtyř pianistů. Hned po prvních pěti contrapunctech z Umění fugy jsem k nim přiřadil Daniila Trifonova.

Harmonie 12/2021

29. listopad 2021
Harmonie 12/2021

Legendy XX. Děkuji všem čtenářům a přátelům Harmonie, autorkám, autorům a našim partnerům za podporu a přízeň v tomto podivném roce. Procházeli jsme složitým ekonomickým, personálním i zdravotním obdobím, nicméně přesto jsme nabídli jedinečné projekty. (Údolí stínů jakoby nemělo konce a bude mít bohužel asi pokračování i v roce MMXXII.) Zmíním několik z nich: po třech letech se završil unikátní autografní vějíř špičkových českých a moravských muzikologů, bezmála evropským eposem se stalo poutavé vyprávění o životních osudech českých muzikantů z Polep u Litoměřic – bratrů Zavrtalových (Sawerthalových). Během svého života jsem se v skrytu duše postupně loučil s dirigenty, kteří mi byli nejbližší – Herbert von Karajan, Claudio Abbado, Jiří Bělohlávek, Mariss Jansons, Rafael Kubelík, Charles Mackerras, Carlos Kleiber, Václav Neumann. V říjnu odešel jeden z posledních velmistrů taktovky 20. století – Bernard Haitink. Znovu musím zopakovat, že bylo pro mě darem uveřejnit jeho vzpomínky a myšlenky, jež vnímám jako vyznání.

Harmonie 11/2021

26. říjen 2021
Harmonie 11/2021

Brouci v hlavě. „Míváte někdy brouky v hlavě? Mám s nimi zkušenosti. Vím, jak na ně. Vyplavat, vychodit, vyběhat, vyřvat, vyzpívat…“ I já mívám brouky v hlavě, ale neumím je „vychodit nebo vyřvat“ jako Jitka Molavcová. A vyzpívat už také ne... Pod citlivým vedením vydavatelství Galén vydala letos věčná souputnice Jiřího Suchého svou první šansonovou desku. Jmenuje se Zčistajasna a skutečně – zčistajasna je tu klenot. Mnoho let mě při poslechu paní Molavcové napadá, proč taková herečka, spisovatelka a originální zpěvačka nezpívá šansony, vždyť její hlas je pro ně ideální. Proč je šanson v Česku synonymem, při vší úctě, například pro Hanu Hegerovou či Juditu Čeřovskou…?

Festa di Mozart

14. říjen 2021
Festa di Mozart

Můj komentář se dotkne dvou koncertů, které ač koncepcí zcela rozdílné, měly přece jen cosi společného. 11. října pořádalo Collegium 1704 ve Dvořákově síni Rudolfina, pár dnů po volbách, večer s názvem „Mozartova labutí píseň“, kterým otevřelo svůj pražský cyklus. 12. října tamtéž zahájily Svátky hudby a musicCom potřicáté svůj festival, který rozložením do celé sezony je vlastně také koncertním cyklem. I tento večer byl hlavním tvůrcem Mozart. Navíc oba projekty spojovaly prvky spontánní oslavy hudby.

Slovanský souboj?

27. září 2021
Slovanský souboj?

Titulek nechce bulvárně poutat vaši pozornost. Jde pouze o hyperbolu a simplifikaci. Zrcadlí jen skutečnost, která vzešla z dramaturgie festivalu Dvořákova Praha. 21. 9. zakončili Bamberští symfonikové svoje druhé festivalové vystoupení provedením druhé řady Dvořákových Slovanských tanců (op. 72, B. 147). Posledním dílem letošní Dvořákovy Prahy byla 24. 9. v podání České filharmonie první řada Slovanských tanců (op. 46, B. 83). Bylo zajímavé poslechnout si dvě koncepčně zcela odlišné interpretace, dvě různá dirigentská pojetí – Jakuba Hrůši a sira Andráse Schiffa, jiná naturelem, věkem, zkušenostmi i zázemím. Tolik ke slůvku „souboj“. Je to i „simplifikace“, protože koncerty nabídly naštěstí i jinou hudbu a podle mě Dvořák sice byl pro posluchače velmi atraktivní, avšak nebyl na obou večerech úhelným kamenem.

Harmonie 10/2021

23. září 2021
Harmonie 10/2021

Chvála hudební diplomacie. Jako člověku veskrze nesportovnímu mi vždy přišlo zábavné pozorovat, jak mocně stát podporuje tzv. vrcholový sport, přičemž výsledný efekt by se asi dal často úspěšně zpochybnit. Nikdy jsem neměl pocit, že by například český fotbal vstoupil v tomto století do mezinárodní elity. Nejsem si ani jist efektem pro český byznys. Jestli třeba pro Škodu Auto má sponzoring českého hokeje větší marketingový smysl než podpora České filharmonie… Naopak desítky let stát i byznys nechápaly výhodnost silné a smysluplné podpory české kultury. Respektive až na jednu exkluzivní výjimku – audiovizi, zvláště pak Karlovarský filmový festival, který si hýčkaly, hýčkají a hýčkat budou. Přitom nemám pocit, že by se jim vložené miliony vracely v podobě cen na nejdůležitějších festivalech či v žebříčcích světové sledovanosti. Přesuňme se k hudbě, která si na sebe horko těžko vydělává, ale kde každá vložená koruna má větší efekt než vložená koruna do sportovce, filmaře, zbrojaře, pivaře i vinaře (omlouvám se svým známým vinohradníkům). Co se týká byznysu, tak jsou to stále jen výjimky, jež potvrzují pravidlo (Česká filharmonie, Národní divadlo a pár festivalů…), co se týká státu, tak podpora regionálních orchestrů a divadel, přes všechny minulé proklamace, zatím není zrovna důvodem k polce či fašanku. Možná stát něco upustí navíc pro živé umění v dalším rozpočtu, možná proteče nějaká almužna do umění z Národního plánu obnovy, ale o skutečně promyšleném a koncepčním řešení nevím.

Čtvrtek může být posvátný, i když není Zelený

Svoji reflexi hudebního čtvrtka 16. září musím začít letmou předjímkou. Den předtím, ve středu 15., se na festivalu Dvořákova Praha představil pianista Kit Armstrong – subtilní postavou, gigantický uměním. Jak povýšil „Egyptský“ koncert Camilla Saint-Saënse z kompoziční všednosti na velkolepé dílo jsem zažil v hudbě jen několikrát v životě. Navíc Pražští symfonikové vedeni Tomášem Braunerem sugestivně provedli Svěcení jara. Myslím, že by měl Igor Stravinskij radost, jak jeho ještě dnes provokující pohanská hudba zněla syrově, drsně a posluchače mohlo jen mrzet, že chyběl taneční kondukt. Jaký kontrast k idylickému ztvárnění pohanství další večer v katedrále sv Víta.

Lucie Sedláková Hůlová: Biber inspiruje k vlastnímu rozjímání

Nastudovat, provádět a natočit Růžencové sonáty Heinricha Ignaze Franze Bibera je umělecký počin hodný úcty. Zvlášť když se podaří tak, jako houslistce Lucii Sedlákové. Po poslechu nahrávky jsem měl utkvělou myšlenku, že musím o tom zjistit víc.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.