Luboš Stehlík

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Harmonie 11/2018

30. říjen 2018
Harmonie 11/2018

Vážení abonenti a neabonenti, když jsem se v 90. letech rozhodl zařadit do konceptu časopisu novou ediční platformu – vícedílné projekty, riskoval jsem, věděl jsem, že to bude v české hudební žurnalistice něco nového. Naštěstí jste to jak vy, tak odborná veřejnost přijali pozitivně. Nabízeli jsme různá témata, od staré hudby po jazz. Vložili jsme do české hudební literatury řadu profesionálně zpracovaných témat, spolupracovali a spolupracujeme se špičkovými odborníky. Za ta léta je toho tolik, že bychom mohli vydat objemnou knihu. Téměř nikdy nedělám entrée žádnému seriálu, ale tentokrát udělám výjimku, protože začíná projekt, který se bude svým mezinárodním rámcem vymykat všemu, co jsme dosud publikovali.

Ó, věř!

11. říjen 2018
Ó, věř!

„Ó srdce mé věř, nic z toho nevymizí…“ (O Glauber, mein Herz! Es geht dir nichts verloren!) Jeden z incipitů Druhé symfonie c moll, která dostala název „Vzkříšení“, jenž se mi vracel po koncertu České filharmonie 10. října 2018. „Národní“ orchestr zahájil 123. sezonu výborně – je dobře rozehraný, koncentrovaný a zdá se i natěšený na výzvy, které jej v následujících měsících čekají. Po tom, co jsem slyšel, myslím můžeme s důvěrou čekat, že nevymizí bělohlávkovská důslednost v přípravě, snaha dostat se definitivně do širší světové elity, ničení rutiny a každodenní péče o kultivovanost zvuku a špičkovou techniku, otevřenost vůči dirigentům i sólistům.

Podivné století

8. říjen 2018
Podivné století

Sto let několika forem soustátí Čechů a Slováků a samostatného českého státu, které nadšeně slavíme či kritizujeme, bylo zvláštním obdobím našich dějin – dvě velké války, rozporuplné období První republiky, zmařené životy řady hudebníků, hlavně židovských, deka socialismu reálného i imaginárního, kdy vedle zbytečné angažované hudby občas vznikala i díla zajímavá a dnes neprávem zasutá v archivech, intriky, udavačství, drobné projevy zdravého rozumu, vzdoru ba i hrdinství, erupce svobody, kulturního kapitalismu, ale i rozostřenosti po roce 1989 – bylo to vskutku podivné století.

Harmonie 10/2018

27. září 2018
Harmonie 10/2018

Vážení čtenáři, při sledování našeho hudebního dění se často zabývám myšlenkou, jak umí být život krutý. Jistě to bývá problém řady zemí, ale u nás mi připadá vyostřenější. Hudební historie českých zemí je skutečně neobyčejně bohatá, přesto se vůči ní chováme, uhranuti současností, s nemalým nezájmem. Naše historická paměť se stává hodně selektivní. Jsme pyšní na velkou čtyřku (Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů), s ostychem věnujeme pozornost Sukovi, Novákovi či Foersterovi. Díky některým interpretům, občasnému zájmu médií a vzmachu institucí po zásluze uvádíme terezínské skladatele a vybrané osobnosti (například Miloslav Kabeláč, Petr Eben). Štěstí pak mají někteří velikáni minulosti se záštitou mocných institucí, jejichž odkaz má punc nadčasovosti - Rafael Kubelík, Rudolf Firkušný; zvláštní kapitolou je reflexe Jiřího Bělohlávka, jenž měl navíc to mimořádné štěstí, že hodně nahrával. Občas si vzpomeneme na lidi typu skladatele Jaroslava Ježka, houslisty Josefa Suka, klavíristy Ivana Moravce...

Zjasněný konec času

18. září 2018
Zjasněný konec času

Těžko si představit zajímavější závěr komorní série Dvořákovy Prahy kurátorky Sharon Kam. Pondělí 17. září se zapíše do análů festivalu; byl to zásadní přínos do pražské koncertní sezony 2018/2019. Žádný nekonfliktní Mozart nebo Dvořák, Dvořákovu síň Rudolfina zaplavila geniální hudba Arnolda Schönberga a Oliviera Messiaena, „dvě základní, ale kontrastní komorní díla 20. století“, jak napsala Sharon Kam v programu koncertu. Smyčcový sextet Zjasněná noc jde rozvolňováním tonality na hranu možného. Ve své době budil kontroverzní emoce a platí to v podstatě i pro dnešní publikum. Naštěstí pondělní auditorium bylo poučené, vstřícné i vděčné.

Hradní kouzla...

18. září 2018
Hradní kouzla...

…nemyslím tím imaginární kouzla Správy Pražského hradu nebo Kanceláře prezidenta republiky, protože na nich nic kouzelného není a umějí maximálně vykouzlit z Hradu nedobytnou pevnost, ale koncert PKF – Prague Philharmonia 14. září ve Španělském sále, jímž orchestr zahájil pod vedením uměleckého šéfa Emmanuela Villauma 25. koncertní sezonu. Hned prvním koncertem dal sebevědomé razítko slovům ředitele PKF Radima Otépky, jenž prohlašuje, že sezona „opět nabídne plnou paletu barev, rozmanitých hudebních slohů a uměleckých variací“.

Bohumil K.

17. září 2018
Bohumil K.

Zemřel Bohumil Kulínský. Bylo mu 59 let. Protože byl synem slavného hudebníka, měl „přídomek“ mladší. Do roku 2004 prožíval právem světovou kariéru oslňujícího sboru Bambini Di Praga, který doslova tvaroval. V 80. letech jsem zažil umění tohoto nedětsky dětského sboru několikrát zblízka a pěvecká dokonalost byla jakoby z jiného světa. Jevil se tehdy jako druhý nejlepší domácí sbormistr, hned po Pavlu Kühnovi. A kupodivu poněkud utajený dirigent s darem od pána boha…

Bez nebo s? Academy of St Martin in the Fields opět v Praze

Coby teenager jsem byl v 70. letech fascinován pohledem na bez dirigenta hrající Pražský komorní orchestr a Smetanovo kvarteto bez chyb zpaměti interpretující moje tehdy milovaná kvarteta – Janáčkova a Smetanova. Prostě jsem něco takového nechápal. Později jsem se občas v průběhu života setkával s orchestry bez dirigenta a měl jsem rozporuplné vjemy. Každopádně hrát bez taktovky je pro muzikanta vysoká škola disciplíny, sehranosti, empatie a řemesla.

Bernstein i Platón by měli radost

10. září 2018
Bernstein i Platón by měli radost

V sobotu 8. září přivítal festival Dvořákova Praha v pražském Rudolfinu renomovaný orchestr - Camerata Salzburg (naposledy v Česku na Pražském jaru 2017), světově oceňovanou houslistku Hilary Hahn a u nás neznámého dirigenta Daniela Blendulfa.

Harmonie 9/2018

28. srpen 2018
Harmonie 9/2018

Milí přátelé hudby, občas zapomenu doma rozečtenou knihu, a tak jsem občas nucen vnímat reklamy ve vozech metra. Nedávno jsem byl konfrontován sloganem „Kéž Jsou Všechny Bytosti Šťastny“, zasazené do amorfně tajemné světelné záře. Výzva nějakého nadačního fondu, za niž by se mohli postavit jak Bhútánci, tak zčásti snad i křesťané, je však v dnešní realitě dosažitelná jako světlo na konci nekonečného tunelu. Učiním-li z ní hudební metaforu, bylo by krásné, kdyby byli všichni lidé šťastní z veškeré nabídky festivalů, orchestrů, divadel, ale nelze učinit blaženými všechny. Tvorba dramaturgie je úvaha nad mírou kompromisu, nad rozpočtem, prioritami či subjektivními preferencemi, nad konceptuální uměleckou filozofií, odvahou tvůrce a otevřeností publika… Neznám relevantní subjekt českého hudebního života, který si může dělat, co chce, a je mu jedno, jaká bude recepce.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.