Luboš Stehlík

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Pěvecký zlatý standard Ameriky

12. červenec 2019
Pěvecký zlatý standard Ameriky

V roce 1997 jsem zažil jeden z mých nejsilnějších hudebních okamžiků – byl jsem přítomen výseku natáčení Rusalky pro společnost Decca. Nad vším vládl totálně koncentrovaný sir Charles Mackerras, nicméně víc než hra České filharmonie, jež měla tehdy své limity, si mě podmanil zpěv Bena Heppnera a především Renée Fleming, jež byla řadu let hlavní primadonou Metropolitní opery v New Yorku. (O dvacet let později dlouhou kariéru v tomto legendárním divadle ukončila.)

Nástin prvních 40 let Iva Kahánka

28. červen 2019
Nástin prvních 40 let Iva Kahánka

Klavíristu Iva Kahánka (1979) jsem poprvé jsem slyšel v roce 2004 na soutěži Pražského jara. Měl jsem pocit, jako by bych byl svědkem zrodu hvězdy, podobně jako v roce 1995 v případě Magdaleny Kožené. Dalších patnáct let mi dalo za pravdu. Letos dospěl do věku, kdy už se o něm nadále nebude psát jako o mladém talentovaném pianistovi. Svůj vysoký kredit musí potvrzovat na každém koncertu.

Harmonie 7/2019

26. červen 2019
Harmonie 7/2019

Malý kruh je stejně nekonečný jako velký. V uplynulých 25 letech prošla Harmonie několika krizovými situacemi a jako všechny časopisy světa občas produkovala chyby. Naštěstí podstatně víc bylo krásných okamžiků a správných edičních projektů. Trajektorie kvalitativního i kvantitativního růstu časopisu postupně stoupala. Otiskli jsme takové množství článků, recenzí a sériových řad jako nikdo jiný v českém hudebním mikrosvětě. Jak narůstala harmoniová léta, zlepšovala se i polygrafie a grafika časopisu. Někdy v roce 2016 jsem se začal zaobírat (většinou při cestách metrem) myšlenkou, jestli jsme nedosáhli stropu a že možná nastal čas na změnu. Nějak jsem to vždy pod naléhavostí života (a možná i averze k profanaci slova „změna“ politiky) odsunul, nicméně se to po čase navracelo. Vloni jsem na břehu jednoho jihočeského písníku dospěl k pocitu, že musím dát impuls k zásadní změně. Nechtěl jsem odvalit tíhu odpovědnosti do budoucna a vzal na sebe riziko (dokud tu je ještě energie).

Nibiru. Nenápadná hvězda českého gramofonového nebe

Jestliže podle konspiračních teorií na sítích je „Boží dvanáctá planeta“ Nibiru temná, nejistá, neviditelná a přinese Zemi zkázu, pozemská Nibiru je pozitivní, vydává krásnou literaturu (třeba básně Hrubína, Verlaina, Seiferta) a hudbu. Ze všeho nejvíc je doma i v cizině spjatá s Janem Dismasem Zelenkou, jehož je vydavatelským světlonošem. Hovoří-li se kdekoli o vydávání hudby v České republice, zazní na prvním místě Supraphon, jenž má u nás dominantní pozici. Konkurence existuje, je ekonomicky úplně jinde, ne však hodnotou nahrávek a kreativitou. A tak se má více či méně k světu například Radioservis, Animal Music, Arco Diva nebo Nibiru. A právě o Nibiru jsem se začal před časem hlouběji zajímat, protože její hudební produkce je sice střídmá, leč neobyčejná. Musím začít popisem. Vydavatelství Nibiru se zrodilo v roce 1997 a jejím zakladatelem, majitelem, ředitelem, dramaturgem a jediným zaměstnancem je Tomáš Janeček, jehož otcem byl malíř, grafik, ilustrátor a sochař Ota Janeček. Výhodou i rizikem jeho podnikání je, že dělá něco, co jiní nedělají, tudíž se mi zdá, že otázka konkurence jej zatím příliš netrápí. Alfou a omegou Nibiru je jednoduchá ediční filozofie – být první.

Jiří Bárta rozzářil Rudolfinum

19. červen 2019
Jiří Bárta rozzářil Rudolfinum

Pražský komorní orchestr byl pro mě mnoho let zárukou vysoké tónové stability. Přiznávám že jsem jej někdy slýchával častěji, jindy méně. Více v době vedení Ondřejem Kukalem, méně v době Radima Kresty. Byla i doba, a není to tak dávno, kdy orchestr vysloveně stagnoval, možná byl i blízko svému konci. Nový umělecký život začal s příchodem houslisty Leoše Čepického, jenž v roli uměleckého vedoucího a koncertního mistra dává orchestru silnou energii. Koncert PKO 18. června ve Dvořákově síni pražského Rudolfina měl tři výrazné osobnosti – dirigenta Jiřího Rožně, violoncellistu Jiřího Bártu a skladatele Lukáše Hurníka.

Červnový Tip Harmonie: Zahrada vzdechů Magdaleny Kožené a Collegia 1704

Brzy po sobě vyšly dvě nahrávky, na kterých se podílel soubor Collegium 1704: Händel – Mesiáš a Il giardino dei sospiri; obě mají mimořádnou úroveň, v určitých aspektech referenční. Bylo by tedy neprofesionální nebýt aktuální a minout je, proto onen náhodný souběh. V květnu byl deskou měsíce Mesiáš, v červnu Zahrada vzdechů.

Překvapivé zakončení Pražského jara

V duchu francouzské linie letošního Pražského jara přijel zakončit festival dvěma koncerty  (3. a 4. 6.) Orchestre National du Capitole de Toulouse s uměleckým ředitelem Tuganem Sochijevem. Vlastní reflexi hostování předního francouzského symfonického tělesa předjímám konstatováním, že jsem slyšel jen koncert 4. června a že mě pořadatel posadil do 20. řady, což je pro Smetanovu síň Obecního domu dobré možná jen pro Mahlera.

Harmonie 6/2019

3. červen 2019
Harmonie 6/2019

Milé čtenářky, vážení čtenáři, částečná zkáza Cathédrale Notre-Dame de Paris 15. dubna šokovala jistě každého vnímavého člověka, možná vyjma tamních extremistů a teroristů. Asi není divu, že první myšlenka, jež mě den poté napadla, byla – díky bohu, že nádherné varhany nebyly zničeny. (Olivier Latry tím pádem bude i nadále prvním titulárním varhaníkem Francie.) V úterý 23. dubna uspořádala Česká filharmonie benefiční koncert ve prospěch Notre Dame. Výběr spojených pražských orchestrů zahrál Dvořákovu Stabat Mater v Rudolfinu důstojně, dirigent Tomáš Netopil udělal maximum, aby výkon nesourodého souručenství sólistů a sboristů byl co nejlepší. Hlavním poselstvím večera však bylo vyslání signálu lidí dobré vůle. Objem vybraných peněz na opravu (téměř 400 000 korun) sice bledne před miliardami světové sbírky na rekonstrukci chrámu Matky Boží, ale důležitá byla symbolika dvořákovského večera. Nemělo by zapadnout, že 20. dubna na Bílou sobotu se Václav Luks zapojil do nablýskaného charitativního večera v pařížské Invalidovně. Čech řídil Orchestre national de France a Chœur de Radio France ve sborech z Bachových Matoušových pašijí. Jistě by se mohlo říci, že jen byl v pravý čas na pravém místě, když na Velký pátek provedl celé Pašije v divadle Champs-Elysées, přesto je to zajímavá pocta a nepřímo i decentní uznání české interpretaci baroka.

Dobrý akord Strun podzimu

23. květen 2019
Dobrý akord Strun podzimu

Ačkoliv mohou názory na Struny podzimu vyvolávat i ostré diskuse, festivalu nelze upřít kreativitu, dravost, energii a naplňování občas opomíjeného významu slova festival, hudební slavnosti, která není ekonomicky velkorysou nadstavbou koncertní sezony, ale akcí, jež přináší něco nového, něco, co v nabídce  orchestrů, agentur a jiných festivalů neuslyšíte.

Roman Bělor: Pražské jaro nikdy nebude muzeem

Mezinárodní hudební festival Pražské jaro čekají zajímavé změny. Za ročník 2021 bude už plně odpovědná nová umělecká rada, která se hemží silnými osobnostmi, přičemž konzultovat bude už rok příští. Festival oznámil jméno nového dramaturga. Vybrán byl Josef Třeštík, dosavadní dramaturg SOČRu a festivalu soudobé hudby Contempuls. Jaký to bude mít vliv, budeme postupně poznávat až od roku 2021. Názorové soulady i nesoulady mezi managementem, dramaturgem a uměleckou radou, diskuse a jejich výstupy budou určitě neobyčejně zajímavé a mohou festival posunout dále do světa. Salcburk, BBC Proms, Berlín mají často náskok ekonomický, nic nám ale nebrání v tom, abychom byli na světové úrovni kreativitou a programem. Před mikrofonem jsem měl tradičně ředitele Romana Bělora.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.