Luboš Stehlík

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Zjasněný konec času

18. září 2018
Zjasněný konec času

Těžko si představit zajímavější závěr komorní série Dvořákovy Prahy kurátorky Sharon Kam. Pondělí 17. září se zapíše do análů festivalu; byl to zásadní přínos do pražské koncertní sezony 2018/2019. Žádný nekonfliktní Mozart nebo Dvořák, Dvořákovu síň Rudolfina zaplavila geniální hudba Arnolda Schönberga a Oliviera Messiaena, „dvě základní, ale kontrastní komorní díla 20. století“, jak napsala Sharon Kam v programu koncertu. Smyčcový sextet Zjasněná noc jde rozvolňováním tonality na hranu možného. Ve své době budil kontroverzní emoce a platí to v podstatě i pro dnešní publikum. Naštěstí pondělní auditorium bylo poučené, vstřícné i vděčné.

Hradní kouzla...

18. září 2018
Hradní kouzla...

…nemyslím tím imaginární kouzla Správy Pražského hradu nebo Kanceláře prezidenta republiky, protože na nich nic kouzelného není a umějí maximálně vykouzlit z Hradu nedobytnou pevnost, ale koncert PKF – Prague Philharmonia 14. září ve Španělském sále, jímž orchestr zahájil pod vedením uměleckého šéfa Emmanuela Villauma 25. koncertní sezonu. Hned prvním koncertem dal sebevědomé razítko slovům ředitele PKF Radima Otépky, jenž prohlašuje, že sezona „opět nabídne plnou paletu barev, rozmanitých hudebních slohů a uměleckých variací“.

Bohumil K.

17. září 2018
Bohumil K.

Zemřel Bohumil Kulínský. Bylo mu 59 let. Protože byl synem slavného hudebníka, měl „přídomek“ mladší. Do roku 2004 prožíval právem světovou kariéru oslňujícího sboru Bambini Di Praga, který doslova tvaroval. V 80. letech jsem zažil umění tohoto nedětsky dětského sboru několikrát zblízka a pěvecká dokonalost byla jakoby z jiného světa. Jevil se tehdy jako druhý nejlepší domácí sbormistr, hned po Pavlu Kühnovi. A kupodivu poněkud utajený dirigent s darem od pána boha…

Bez nebo s? Academy of St Martin in the Fields opět v Praze

Coby teenager jsem byl v 70. letech fascinován pohledem na bez dirigenta hrající Pražský komorní orchestr a Smetanovo kvarteto bez chyb zpaměti interpretující moje tehdy milovaná kvarteta – Janáčkova a Smetanova. Prostě jsem něco takového nechápal. Později jsem se občas v průběhu života setkával s orchestry bez dirigenta a měl jsem rozporuplné vjemy. Každopádně hrát bez taktovky je pro muzikanta vysoká škola disciplíny, sehranosti, empatie a řemesla.

Bernstein i Platón by měli radost

10. září 2018
Bernstein i Platón by měli radost

V sobotu 8. září přivítal festival Dvořákova Praha v pražském Rudolfinu renomovaný orchestr - Camerata Salzburg (naposledy v Česku na Pražském jaru 2017), světově oceňovanou houslistku Hilary Hahn a u nás neznámého dirigenta Daniela Blendulfa.

Harmonie 9/2018

28. srpen 2018
Harmonie 9/2018

Milí přátelé hudby, občas zapomenu doma rozečtenou knihu, a tak jsem občas nucen vnímat reklamy ve vozech metra. Nedávno jsem byl konfrontován sloganem „Kéž Jsou Všechny Bytosti Šťastny“, zasazené do amorfně tajemné světelné záře. Výzva nějakého nadačního fondu, za niž by se mohli postavit jak Bhútánci, tak zčásti snad i křesťané, je však v dnešní realitě dosažitelná jako světlo na konci nekonečného tunelu. Učiním-li z ní hudební metaforu, bylo by krásné, kdyby byli všichni lidé šťastní z veškeré nabídky festivalů, orchestrů, divadel, ale nelze učinit blaženými všechny. Tvorba dramaturgie je úvaha nad mírou kompromisu, nad rozpočtem, prioritami či subjektivními preferencemi, nad konceptuální uměleckou filozofií, odvahou tvůrce a otevřeností publika… Neznám relevantní subjekt českého hudebního života, který si může dělat, co chce, a je mu jedno, jaká bude recepce.

Věčná naděje

16. srpen 2018
Věčná naděje

Po loňském nultém ročníku festivalu Věčná naděje, jenž byl evidentně společensky úspěšný, přichází Nadační fond Věčná naděje, jenž vznikl v roce 2017, s oficiálním prvním ročníkem. 

Harmonie 8/2018

23. červenec 2018
Harmonie 8/2018

Vážení přátelé HARMONIE, co se týká festivalů, vysíláme do světa signály na různých frekvencích. Nejblyštivější je Pražské jaro. Letos jsem si ověřil, že neztrácí dynamiku a v rámci možností se snaží, aby Praha nebyla vedle Londýna, Berlína, Vídně, Salcburku či Paříže na úzkorozchodné, lokální dráze. Partnerem managementu vždy byla umělecká rada, jež se nedávno radikálně proměnila a představuje pozoruhodný mix. Kontakty a tipy ze světa přinesou Jakub Hrůša a Tomáš Hanus, domácí scénu mají v malíčku Marko Ivanović a Ivo Kahánek, jehož kompetence přesahuje klavírní obor. Spojnicí se soutěží je Michal Kaňka, který bude doufám do festivalu vnášet inspirující komorní návrhy. Přínosem pro starší hudbu by měla být Jana Semerádová. Dynamiku a odvahu očekávám v soudobé hudbě od Miroslava Srnky. Angažování prvního zahraničního člena rady, Clemense Hellsberga, emeritního ředitele Wiener Philharmoniker, není předpokládám za „zásluhy“, ale kvůli jeho kontaktům, přehledu a zkušenostem. Všichni jsou mimořádně kreativními osobnostmi, takže je na místě přání, aby umělecká rada (zatím bez předsedy) festival zásadně ovlivnila a nabídla vzrušující akcenty. Bohužel směřování Pražského jara bude určovat až od roku 2021.

Harmonie 6/2018

29. květen 2018
Harmonie 6/2018

Milí čtenáři, dovolím si podělit se s vámi o čtyři zprávy. První dvě jsou radostné. V neděli 13. května porazil cellista Václav Petr tvrdou konkurenci a získal v soutěži Pražského jara, stejně jako Tomáš Jamník v roce 2006, 2. cenu, když první nebyla udělena. Ve středu 2. května vydala Česká pošta údajně první jazzovou známku, navíc s připomínkou české státnosti. Jejím autorem je výtvarník a básník, věnující se kreslenému humoru, litografii a knižní ilustraci, Jiří Slíva. Konečně bude mít jazz vtipné zastoupení i ve filatelii! Neradostné jsou další dvě události. Činnost ukončil nečekaně portál Opera Plus. Přestože se nás jeho šéf pokusil lživě očernit, zániku lituji. Jistě by bylo užitečné, kdyby web tohoto typu existoval. Horší zprávou je však blížící se zánik Kabinetu hudební historie (KHH), pražského muzikologického pracoviště, jež je od roku 2003 součástí Etnologického ústavu Akademie věd. Mezi poslání KHH patří „pramenný výzkum v oblasti historie české a evropské hudební kultury od pozdního středověku s těžištěm v bádání o hudbě 18.–20. století…“, což sice zní vznešeně, ale veřejnost o jeho výsledcích ví pramálo. A když už něco spatřilo světlo světa, tak se o tom přinejmenším hudební obec nedozvěděla, protože vedení KHH to neumělo „prodat“. Stejně jako mají svoje teoretické základny jiné vědní obory, nejinak je tomu s hudbou. (Platformy jako například Institut umění nebo katedry hudební vědy jsou sice pozoruhodné, ale nemohou pojmout široké spektrum hudby. Ostatně je otázka, jestli by byl něčeho takového schopen KHH…) Nebudu vás zatěžovat hudebními a podivnými personálními peripetiemi, takže jen několik kusých poznámek; snad se k tématu vrátíme někdy na našem portálu.

Rezident 004

25. květen 2018
Rezident 004

Móda rezidenčních umělců a orchestrů dorazila před několika lety ze Západu i do našich orchestrů a festivalů. Sice to může omezit pestrost nabídky, ale jde-li o nezpochybnitelnou kvalitu a je-li taková rezidence domyšlena, je pro posluchače přínosná. Taková byla i rezidentura houslisty, violisty a dirigenta Juliana Rachlina na Pražském jaru 2018. Ze čtyř koncertů jsem vynechal 14. května oslavu založení Státu Izrael, protože Mendelssohnův koncert jsem od něho slyšel v Praze už dvakrát a měl jsem pocit, že by jej nehrál jinak. Zato další jeho hostování jsem si ujít nenechal.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.