Jindřich Bálek

Jindřich Bálek

Od roku 2004 pracuje v Českém rozhlase, z toho deset let v Redakci kulturní publicistiky a od roku 2014 v Redakci vážné hudby. Zabývá se hudební dramaturgií, kritikou i publicistikou. Pochází z Teplic, kde vystudoval gymnázium; je absolventem Institutu základů vzdělanosti UK, a oboru filosofie na FF UK v Praze.

Nová výzva i návrat ke kořenům: Collegium Vocale 1704 bude mít samostatnou sezonu

Předvelikonočním provedením Matoušových pašijí Johanna Sebastiana se uzavřela letošní sezona Collegia 1704 a Collegia vocale 1704. Letošní novinkou ovšem je, že naváže série koncertů, kde bude Collegium vocale 1704 samostatným protagonistou v dílech podstatně komornějších. A v repertoáru, který u nás neslýcháme často.

Česká filharmonie s Mahlerem, Mahler bez nostalgie

Semjon Byčkov provádí tento týden s Českou filharmonií Devátou Mahlerovu symfonii. A při středečním koncertu se zdálo, že provedení je větu od věty lepší. Ale dost možná je to klam, tato symfonie totiž je napsaná tak, aby všechno směřovalo k mystické čtvrté větě, která je melodicky a harmonicky nejkrásnější. Oproti tomu první věta působila až přerývaně a jakoby složená z mnoha fragmentů, i když orchestr hrál soustředěně a přesně. Byčkov nepojal úvodní Andante comodo jako jednolité drásavé drama, ale jako hledání plné nečekaných zvratů. Zvuk orchestru byl čistý a barevný, bez přehnané dynamiky, ale také výrazově méně romantický, než jsme u této symfonie zvyklí.  Jakoby se v první větě víc hlásilo o slovo 20. století oproti devatenáctému. I tak se mi zdálo, že celkové soustředění mohlo být větší a s ním i jistý vnitřní tah.

Exodus jako silný příběh

13. březen 2019
Exodus jako silný příběh

Zatím poslední koncert Collegia 1704 připomněl letošní výročí dubnové 260. výročí úmrtí Georga Friedricha Händela a zejména jedno pozoruhodné oratorium Izrael v Egyptě. Slyšeli jsme barokní orchestr ve velkém obsazení včetně trojice pozounů, a zejména Collegium vocalle 1704 mělo svůj velký den. Toto starozákonní oratorium je totiž netypické právě tím, že největší prosto zde mají sborová čísla.

Bach a Bacchus na Barokních podvečerech

Barokní podvečery 5. března měly nádech exkluzivity, neboť se konaly v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě. Návštěvníci přicházející na Hrad už večer nemuseli stát frontu u vstupních kontrol, a o přestávce se mohli procházet malou galerií v několika místnostech, které přiléhají k Císařskému sálu paláce. A program byl řekněme aristokraticko-kratochvilný, zahajoval letošní řadu „Stravaganza“, kdy se vybírá ze skladeb extravagantních či experimentálních.

Večer, kdy publikum nedostane nic zadarmo

Mezzosopranistka Magdalena Kožená a klavíristka Mitsuko Uchida se setkaly na pódiu Dvořákovy síně Rudolfina v neděli 20. ledna. Koncert, který byl už jednou plánován v sezoně, kdy byla Kožená rezidenční umělkyní České filharmonie, měl nakonec podtitul Prolog XXIV. ročníku MHF Concentus Moraviae a byl spojen s jeho podporovateli. A byl to v mnoha ohledech koncert pro náročného a zvědavého posluchače. Ten nakonec udělal nejlépe, když sledoval texty v tištěném programu – bytostné sepětí hudby a slova bylo totiž hlavním tématem. Kožená do svého přednesu dala vše a dovedla si udržet soustředěnou pozornost, vždyť jen první polovina trvala bezmála hodinu čistého zpívání s klavírem.

Neokázale slavnostní polský koncert

19. listopad 2018
Neokázale slavnostní polský koncert

Státní svátek obnovení samostatnosti Polska připadá na 11. listopad a letošní 100. výročí je provázeno desítkami koncertů po celém Polsku, ale například také polským týdnem v Elbphilharmonie v Hamburku. A v Praze, kromě bohatého programu Polského institutu, se naskytla příležitost slyšet v pátek 16. 11. Poznaňskou filharmonii pod taktovkou Łukásze Borowicze. Orchestr je spojen hned se dvěma významnými polskými soutěžemi – nejvíce s houslovou soutěží Henryka Wieniawského, která probíhá právě v Poznani, po válce se orchestr podílel i na znovuobnovení Chopinovské soutěže ve Varšavě. A právě dvě laureátky zmíněných soutěží byly hlavním lákadlem koncertu v Obecním domě.

Má vlast na svém místě

30. říjen 2018
Má vlast na svém místě

Zdá se, že nejzajímavější hudební akce o výročním víkendu vzniku Československa v Praze se konala v Obecním domě. Nebyla ani objevná, ani zvlášť propagovaná. Ale v celkovém kontextu letošních oslav je to vlastně dobře. Vždycky je dobré si připomenout, že skoro všechny důležité domácí dokumenty spojené se vznikem Československa byly v roce 1918 podepsány v Obecním domě. Tato skutečnost se připomíná každoročně, protože Koncert pro republiku je tradiční akcí Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK už desátý rok, a v letech předešlých zvalo vedení Obecního domu na toto datum i jiné hostující orchestry. A tak vznikla paradoxní situace: hlavní mediální pozornost byla (v pozitivním i negativním smyslu) upřena na Národní muzeum, Rudolfinum, Vladislavský sál, popřípadě na vojenskou přehlídku, ale kdo si chtěl důstojně, neokázale a mírně stranou oficiálního dění připomenout vznik republiky, mohl a měl navštívit Mou vlast ve Smetanově síni Obecního domu pod taktovkou Tomáše Netopila. V sobotu zde byla veřejná generálka, v neděli v podvečer slavnostní koncert. Byla to akce, které v den nejdůležitějšího státního svátku nic nechybělo, a – což je dnes skoro vzácnější – nebylo tam nic rušivého navíc.

FOK je nadále v dobrých rukou

14. září 2018
FOK je nadále v dobrých rukou

Zahajovací koncert 84. sezóny otevřela 12. a 13. září Slavnostní předehra op. 70 Josefa Bohuslava Foerstera. Následovaly Čtyři poslední písně Richarda Strausse a po pauze Symfonie č. 1 „Titán“ Gustava Mahlera. Řídil šéfdirigent Pietari Inkinen.

Dvořák je v Praze všude – a nikde

Co letos připomenout u příležitosti Dvořákových narozenin? Dvořákovské stopy v Praze patří k nejvýraznějším a nejvýznamnějším. A některé z nich jsou dokonce obecně známé – neb jde o Slavín, Národní divadlo a Rudolfinum. Zažít ovšem skutečnou atmosféru Dvořákovy „duchovní přítomnosti“ – tedy atmosféru ztišenou a intimní – je v Praze možná těžší, než kdekoli jinde. Možná dokonce těžší než v New Yorku. Že si Dvořákova Praha vybrala pro svůj pravidelný cyklus „Po stopách Antonína Dvořáka“ letos Prahu – po Lužanech, Nelahozevsi, Zlonicích, Vysoké a Kroměříži tedy není z nouze ctnost, ale velká zásluha. Úroveň přípravy ze strany muzikologa Davida Beveridge byla víc než důstojná, ale výsledný dojem hodně připomíná, co péči o Dvořákův odkaz dlužíme a jak po něm, často doslova, šlapeme...

Novosvětská a gesto vzájemného uznání

Poslední abonentní koncert sezóny České filharmonie měl v této sezóně opravdu symbolický závěr. Hrála se Dvořákova Novosvětská a nastupující šéfdirigent provedení chápal jako gesto uznání vůči orchestru, které je s tímto dílem spojeno víc, než kterékoli jiné. Semjon Byčkov ukázal své pojetí, ale chtěl dát najevo, že v provedení asi nejsvětovější české skladby ctí domácí tradici. To se poznalo především volbou temp a respektem ke klasickému tvaru. Řadu míst ovšem pojímá Byčkov o něco dramatičtěji a řekněme temněji.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.