Jindřich Bálek

Jindřich Bálek

Od roku 2004 pracuje v Českém rozhlase, z toho deset let v Redakci kulturní publicistiky a od roku 2014 v Redakci vážné hudby. Zabývá se hudební dramaturgií, kritikou i publicistikou. Pochází z Teplic, kde vystudoval gymnázium; je absolventem Institutu základů vzdělanosti UK, a oboru filosofie na FF UK v Praze.

Téměř letní zakončení Pražského jara

Letošní 76. ročník festivalu Pražské jaro končil ve Smetanově síni vystoupením České filharmonie, který byl takovým líbezným koncertem pro trochu náročnějšího posluchače. A atmosférou připomínal jakési nadějné vyhlížení normálních poměrů. Lidí v sále bylo o něco více než na koncertu zahajovacím a o přestávce se mnozí živě bavili mezi sebou…

Martin Turnovský (1928–2021)

20. květen 2021
Martin Turnovský (1928–2021)

Ve středu 19. května zemřel ve věku 92 let dirigent Martin Turnovský, pozoruhodná osobnost, které jako by nebylo dáno nikde trvale zakotvit. Narodil se do mimořádně kulturní rodiny, která je zrcadlem česko-německo-židovské kulturní historie 20. století. Otec Jan Turnovský byl právník, který od mládí hrál velmi dobře na klavír a v profesionální dráze mu zabránila 1. světová válka; celý život se ale vášnivě věnoval hudbě, natolik dobře, že v za První republiky mohl brát hodiny u Alexandra Zemlinského a Eduarda Steuermanna.

Václav Luks a životní smetanovská výzva

Cesta k zahajovacímu koncertu letošního Pražského jara bude napínavá a spletitá. A bude určitě připomínat okolnosti premiéry cyklu v roce 1882, záměrně a někdy možná i trochu bezděčně. Dirigovat bude Václav Luks, orchestrem je rozšířené Collegium 1704, rozšířené co do počtu hráčů i směrem k přítomnosti, pokud jde o nástrojové vybavení. Otázek je mnoho, na některé odpovídá přímo Václav Luks pro časopis Harmonie.

Eroica v intimním osvětlení

27. březen 2021
Eroica v intimním osvětlení

Druhý ze čtyř koncertů „Jarní hvězdy České filharmonie“ měl 25. března na programu dvě slavná Beethovenova díla a ještě slavnější Houslový koncert Maxe Brucha. A jeho atmosféra byla zcela odlišná od toho prvního, kdy Jakub Hrůša doprovázel Elgarův Violoncellový koncert a pak zařadil Sukovu Pohádku léta, a program o něco populárnější. Od těchto koncertů bez publika ovšem nelze úplně odmyslet dobu, ve které se konají. Bez publika se vždycky hraje hůř a každý je podvědomě solidární se všemi muzikanty, kteří nemůžou hrát, a každou příležitost jim přeje. Koncert byl navíc benefiční a jen během programu se vybraly necelé dva miliony korun na sociálně psychickou podporu zdravotníků a moderoval ho s tradiční noblesní profesionalitou Marek Eben. Koncert se konal v pološeru mezi velkými žárovkami, v atmosféře někde mezi mystikou a čtením na dobrou noc, televizní obraz ještě tmavší než sál.

Jarní hvězdy ve velkém soustředění

11. březen 2021
Jarní hvězdy ve velkém soustředění

Čtveřice jarních koncertů České filharmonie začala vzorovým provedením Elgarova Violoncellového koncertu. Violoncellistce Alise Weilerstein otevřel dveře do světa Daniel Barenboim v Evropském koncertu Berlínských filharmoniků na anglické půdě, právě v tomto díle, ke kterému má mocnou citovou vazbu. Jedno ze slavných provedení totiž natočil se svou první manželkou, předčasně zesnulou Jacquelinou du Pré. A že po několika desítkách let angažoval právě tuto cellistku, mělo samo o sobě velkou působivost. O to větší radost je, že jsme ji mohli slyšet v i Českou filharmonií v naprosto svrchovaném provedení. Ocenit musíme doprovod orchestru, který nemá, krom slavného úvodního tématu, snad jediné pohodlné unisono. Koncert celý stojí na sólistovi, a orchestr má často nenápadný, ale kompozičně nesmírně těžký part. Jeho vypracovanost a přesnost byla opravdu potěšující. Introvertním a bolestných charakterem navíc Elgarův koncert koresponduje se zvolenou skladbou Josefa Suka pro druhou polovinu.

Jak je dobré míti Radioservis

9. únor 2021
Jak je dobré míti Radioservis

Vydavatelství Radioservis letos připomíná 20 let svého vzniku. Vltava to minulý týden připomněla přímým přenosem, ale na rozhlasové vysílání tak či onak odkazuje podstatná část produkce. A s odstupem času je až neuvěřitelné v jaké šíři se podařilo hudební i slovesnou produkci uplynulých desetiletí zaznamenat a vydávat. Jsou tu zapomenuté poklady, a řada snímků, které by jinak těžko spatřily světlo světa.

John Eliot Gardiner: Až se vrátí normální situace, bude to jiný typ normality

V době bezbřehého covidového streamování hudby nabídla 29. listopadu Česká filharmonie díky svému vynikajícímu studiu online koncert, na nějž se dlouho nezapomene. Neokázalou hvězdou večera byl dirigent John Eliot Gardiner. Rozhovor se uskutečnil před koncertem.

Dvořákova radost do ztichlého sálu

22. prosinec 2020
Dvořákova radost do ztichlého sálu

Poslední adventní koncert České filharmonie začal stylově hudbou Pavla Josefa Vejvanovského. A byl to krásný dotek s hudbou českého baroka, hlas dvou trubek z empory se nesl opravdu zářivě. Zazněla Sonata Vespertina, která dobře unese i toto větší obsazení, a provedená byla čistě, pečlivě, v pomalém slavnostním duchu. Také moderátor Marek Eben v úvodním komentáři připomněl, že dirigent Tomáš Netopil je rodák z Kroměříže, kde Vejvanovský podstatnou část života působil – a vtipně dodal, že krajané si vždycky rádi pomůžou. Tady to ale byla ideální předvánoční znělka, neotřelé koncertní číslo, které odkazuje na ducha některých koled.

První koncert, poslední Beethoven a Svaté díky za uzdravení v podání Bennewitzova kvarteta

Zrušením nejatraktivnějšího koncertu Hagenova kvarteta a úspěšným záskokem Bennewitzova kvarteta začala letošní sezóna Českého spolku pro komorní hudbu. Jménem Spolku to v úvodu omluvil Radek Křižanovský a dodal, že důvodem jsou tentokrát restrikce rakouské vlády a že kvarteto už hledá náhradní termín, a také že plánované souborné provedení všech šestnácti Beethovenových smyčcových kvartetů v této sezóně bude v jiném pořadí realizováno. Změnil se také program, místo dvou velkých Beethovenů, Razumovského op. 59/2 a op. 130 s Velkou fugou byl program tradičnější: Haydn – Janáček – Beethoven s netradičním, ale velmi vhodným přídavkem. Volba to nebyla náhodná, Bennewitzovo kvarteto studovalo v Madridu dva roky právě u violoncellisty Hagenova kvarteta Reinera Schmidta, tedy jediného člena, který není příjmením Hagen. A interpretační stopu věhlasného souboru, stejně jako jeho světovou laťku, bylo myslím od začátku slyšet. 

Neplánovaná poetika na závěr Dvořákovy Prahy

Že mají koncerty v tomto čase výjimečnou atmosféru, potvrdil i závěrečný koncert festivalu Dvořákova Praha. Všechno působí jaksi méně samozřejmým dojmem, publikum v rouškách sedí pozorně a nikdo ani nezakašle. A všichni hudebníci jsou evidentně rádi, že mohou vystoupit. Ředitel Jan Simon v krátké úvodní promluvě poděkoval nejen sponzorům, ale právě také publiku, protože i přes změny programu a nekomfortní roušky byl o koncerty živý a srdečný zájem.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.