Jan Borek

Jan Borek

Redaktor a editor webové Harmonie. Absolvent olomoucké hudební vědy a filosofie. Bývalý klavírista, současný kytarista, skladatel, překladatel a držitel ocenění z mezinárodní skladatelské soutěže Maurice Ravela 2015. Věnuje se především progresivnímu rocku a soudobé klasické i experimentální tvorbě, zároveň sleduje mnohé současné avantgardní a okrajové proudy.

Ostravská banda podruhé a závěr Ostravských dnů 2021 v rukou PKF – Prague Philharmonia

Poslední dny letošních Ostravských dnů nabídly kromě jiného i další dvojici orchestrálních programů již tradičně v prostoru Trojhalí Karolina. Druhý program pro komornější obsazení Ostravské bandy proběhl ve čtvrtek 26. srpna.

Fenomén Kit Armstrong a absolutní služba hudbě

Festival Dvořákova Praha v rámci řady Pro budoucnost uvítal ve středu 15. září v Dvořákově síni Rudolfina devětadvacetiletého klavíristu Kita Armstronga a Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK s šéfdirigentem Tomášem Braunerem. Program představil trojici hudebních děl počátku 20. století, dělící od sebe pouhých sedmnáct let, ovšem stylově i vyzněním naprosto rozdílných.

Převážně témbrové orchestrální večery Ostravských dnů

Ohniskem obsáhlého programu Ostravských dnů jsou již tradičně orchestrální koncerty. Nedělní večer nazvaný „Orchestra opening“ byl, slovy Petra Kotíka, „vyvrcholením zahájení festivalu.“ Tradiční bod programu konaný v prostoru Trojhalí Karolina je již od roku 2017 svěřen souboru Ostrava New Orchestra vzniklému přímo pro potřeby festivalu, dle potřeby doplněnému hráči Ostravské bandy a vybranými sólisty. I tentokrát byl sestaven z větší části ze světových premiér skladeb současných tvůrců. Jakýmsi nevyřčeným, ale nakonec zjevným společným jmenovatelem tohoto večera i následujícího vystoupení Ostravské bandy byl samotný fenomén zvuku – jeho charakter, barva či síla.

Jedenácté Ostravské dny odstartovaly v plamenech

„Interpreti sedí na židlích a před nimi jsou pouze notové stojany s party, účinkující pak…“ Jedenácté bienále současné hudby Ostravské dny odstartovalo 19. srpna již tradičně v areálu Dolní oblasti Vítkovice. Desetidenní festival odstartovala Trace for Orchestra (1964) amerického avantgardisty Roberta Wattse (1923–1988). Hráči Ostravské bandy a Ostrava New Orchestra sedící venku před prostorem starých koupelen na pokyn dirigenta Jiřího Rožně zmíněné party na stojanech zapálili.

Ostravské dny pojedenácté představí novou hudbu bez předsudků

„U nové a nejnovější hudby se nesmíme zaleknout obtíží. Nesmíme se dát zahnat na útěk k pasivitě, musíme naopak sami přejít do aktivního útoku a poslouchat tuto hudbu co nejvíc. Jedině tak se naučíme po čase rozlišovat mezi lepším a horším. A pak už se nám nebude zdát všechno stejné, jednotvárné nebo dokonce odpuzující.“

Harmonie 8/2021

3. srpen 2021
Harmonie 8/2021

Buďme u toho. Nejde jen o hudbu – pro rozšiřování obzorů je nanejvýš důležité vstřebávat co nejpestřejší paletu zkušeností uměleckých, lidských, myšlenkových, fyzických. Především bychom pak měli hledat za hranicemi vlastního pohodlí. Společně s druhou polovinou roku podle všeho přichází i postupné obnovení kulturního provozu. Opět budeme moci být živě – jinak to dost dobře nejde – přítomni u hudebního dění. Chceme-li se ovšem na tomto kulturním provozu opět podílet plně, neměli bychom opomíjet novou – tzv. soudobou – tvorbu. Hudba označovaná jako klasická je umělecké odvětví ojedinělé ve své tvrdošíjné orientaci do minulosti. Něco takového je stěží představitelné jak ve výtvarném umění, literatuře či filmu, tak i v hudbě populární a jazzové.

Od rukopisu k interpretaci: Olomoucké Baroko uvedlo novodobou premiéru Stabat mater pro biskupa Schrattenbacha

Koncert olomouckého festivalu Baroko 16. července nebyl, přísně vzato, pouze koncertem, ale také mimořádným badatelským, edičním a realizačním výkonem. Objevení unikátního původního rukopisu, detailní analýzy a kompletního edičního zpracování se zhostil tým studentů olomoucké muzikologie pod vedením Jany Spáčilové, interpretace na koncertu v Uměleckém centru Univerzity Palackého pak soubor Ensemble Damian v čele s dirigentem a skladatelem Tomášem Hanzlíkem. Hlavní dílo večera, Stabat mater Girolama Pery, z dochovaného opisu detailně zmapovala Iva Čermáková ve své diplomové práci. Krátce po jejím odevzdání – kvůli logistickým omezením vzniklým pandemií – pak v knihovně benátské konzervatoře nalezla původní autograf partitury. Tyto zcela nové, dosud neznámé poznatky popsala ve studii publikované v časopisu Opus musicum. Badatelské a ediční úsilí pak vyvrcholilo právě na koncertě nazvaném Duchovní hudba pro biskupa Schrattenbacha (1660–1738), na němž Stabat mater zaznělo v novodobé premiéře.

Převážně instrumentální závěr Podzimního festivalu duchovní hudby

Letošní Podzimní festival duchovní hudby zřejmě de facto skončil koncertem 10. října, nedlouho po zákazu „převážně vokálních koncertů“. Na tuto formulaci ve svém úvodním slovu odkázal i dramaturg Petr Daněk – tvrdící, že dle výkladu Ústavu pro jazyk český se opatření vztahuje na koncerty obsahující zpěv pře-vážně neboli více než vážně. Původní program souboru Ensemble Inégal, Mariánské nešpory Claudia Monteverdiho, tedy musel byl nahrazen výběrem vokální a instrumentální hudby Monteverdiho i jeho současníků a dalších stylově spřízněných skladatelů. I tak ale byly provedeny tři části ze zmíněných nešpor. Sbor, tedy „pře-vážný“ element, v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci ovšem absentoval.

Svatocecilská mše na rozloučenou se zpěvem

6. říjen 2020
Svatocecilská mše na rozloučenou se zpěvem

Sedmadvacátý Podzimní festival duchovní hudby uvedl v Olomouci již druhou – a zřejmě poslední – slavnostní mši letošního programu: Messe solennelle en l’honeur de Sainte-Cécile (Slavnostní mši na počest svaté Cecilie) Charlese Gounoda z roku 1855. V dómu sv. Václava zazněla v sobotu 3. října, tedy dva dny před druhou vlnou preventivních nařízení včetně zákazu veřejného zpěvu.

Silný start olomouckého Podzimního festivalu s komorní mší

Zahajovací koncert letošní edice Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci v neděli 20. září nabídl v chrámu sv. Václava dílo Petite Messe Solennelle Gioacchina Rossiniho z roku 1863. Skladatel proslulý zejména svým operním dílem se ve svých sedmatřiceti letech náhle přeorientoval na komorní, písňovou a klavírní tvorbu. V případě této slavnostní mše, jeho pozdního díla, se pak dostává ke slovu snaha o skutečné duchovní vyjádření. Malá slavnostní mše zde byla uvedena v původní verzi pro sóla, sbor, dva klavíry a harmonium. Obvykle se uvádí s orchestrálním aranžmá, v tomto provedení pak měla až nezvykle komorní charakter – a to jak v kontextu mešní tvorby, tak tváří v tváří okázalému prostoru katedrály.

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.