Jedenáctý ročník olomouckého festivalu soudobé hudby, letos zaměřený na klavír ve všech jeho odstínech, nabídl během sedmi koncertů celkem jedenáct světových premiér. Hned čtyři z nich přinesl program v podání Isha Trio (Kristina Vaculová – flétna, Lucie Rozsnyó – zpěv, Sára Medková – klavír) v úterý 8. října.

Pátý koncert olomouckého Podzimního festivalu duchovní hudby přinesl ve středu 9. října do chrámu sv. Mořice program postmoderní duchovní hudby Arvo Pärta a Alfreda Schnittkeho v podání Ensemble Inégal pod vedením Adama Viktory.

Završením letošních Ostravských dnů byla dvojice koncertů v posledních dvou dnech: páteční večer již podruhé patřil Ostravské bandě, sobotní Večer v opeře pak zakončil festival provedením Feldmanovy jediné opery v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu.

Desáté bienále soudobé a experimentální hudby Ostravské dny ve dvou koncertech opět představilo svá domovská tělesa – Ostrava New Orchestra a Ostravskou bandu. Nedělní program s názvem Orchestra Opening přinesl do ostravského Trojhalí Karolina velký ansámbl mladých umělců z celého světa, který na festivalu před dvěma lety s úspěchem debutoval. Druhý koncert v pondělí pak patřil Ostravské bandě, výběrovému ansámblu interpretů spolupracujících na projektech nejen Ostravského centra nové hudby. Během obou koncertů se střídali dirigenti s oběma ansámbly dlouhodobě spolupracující: Petr Kotík, Johannes Kalitzke, Bruno Ferrandis a Lilianna Krych.

Pondělní večer 27. května nabídl dvojici koncertů předních francouzských ansámblů pod hlavičkou Pražského jara. Zatímco v Rudolfinu vystoupil barokní soubor Les Arts Florissants, v prostoru DOX+ se v tu samou dobu představil světový orchestr Ensemble intercontemporain specializovaný na současnou tvorbu. Těleso o celkem jednatřiceti sólistech založené v roce 1976 Pierre Boulezem řídil Julien Leroy. Vrcholná akce letošní soudobé linie Pražského jara přinesla technicky a interpretačně stěží uvěřitelný, avšak esteticky problematický výkon ve čtyřech náročných skladbách vzniklých během posledních sedmadvaceti let, včetně očekávané premiéry skladby Miroslava Srnky.

Odpolední koncert posledního dne víkendu komorní hudby Pražského jara v neděli 26. května patřil Bohemia Saxophone Quartetu, akordeonistce Janě Bezpalcové a jedné světové premiéře. Jak neopomněl zmínit Pavel Fiedler, program sestavený relativně netradičně pouze z žijících skladatelů sestával z tří bloků hudby Michaela Nymana obklopujících dvojici tuzemských tvůrců.

Příští rok tomu bude sto let, co spatřil světlo světa první bezdotykový hudební nástroj. Elektronický vynález Leona Sergejeviče Těrmena svým charakteristickým klouzavým tónem a technikou hry budí úžas (a jako častý efekt u hororových filmů mnohdy i hrůzu) dodnes. Již od počátku ale také figuruje ve skladbách předních tvůrců vážné a experimentální hudby, včetně minimálně dvou Čechů. A právě pro jejich hudbu hostilo Pražské jaro v pátek 24. května večer s názvem Pocta těreminu. Nejen že jde o nástroj bezkontaktní, pohyb interpretových rukou navíc určuje všechny složky tvorby a průběhu tónu: nástup, vibrato, hlasitost i dozvuk, a to všechno je třeba zvládnout i s extrémně náročnou intonací ve volném prostoru okolo vertikální antény. Jedna z nejvýznamnějších hráček současnosti Carolina Eyck ale ví, jak na to – sama ostatně vyvinula a knižně vydala vlastní techniku hry.

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK vystoupil pod vedením šéfdirigenta Pietariho Inkinena v pondělí 20. května v rámci festivalu Pražské jaro v domovské Smetanově síni Obecního domu s programem česko-finského dialogu a jedné velké symfonie ze státu, který má historicky mnoho společného jak s Finskem, tak s Čechy…

Sólový recitál klavíristy Marka Keprta 16. dubna nabídl návštěvníkům Reduty olomoucké Moravské filharmonie neotřelý pohled na spektralismus a zpětné mapování spektralistických tendencí v klavírní literatuře 19. a 20. století, jež předcházely plnému rozvinutí tohoto směru orientovaného především na fenomén alikvotní řady a přesnou definici zvukovosti. Večer koncertní řady projektu Lichtzwang 2019 zahájila premiéra klavíristovy kompozice v hlesoSnovná zMúznění se vJíni, v níž byl využit materiál z předchozích skladeb (lehkosnovná zÚjmění když mízní a elfenLaub) v novém kontextu a s novým materiálem. Opět sledujeme nenásilné zvukomalby vycházející z fenoménu třpytivého světla a jeho odlesků, tentokrát s programním odkazem na jinovatku a v kontextu jeho tvorby spektralističtějším založením. V přibližně desetiminutové skladbě se pozvolna, po drobných krocích harmonicky i témbrově vyvíjí centrální model v horním rejstříku zprvu postavený na minimálních intervalech, k němuž se postupně přidávají další hlasy ve střední (a později i hlubší) poloze.