Irena Černíčková

Irena Černíčková

Její životní cesta, která ji nakonec zavedla do Prahy, začala v jihomoravském Uherském Hradišti. Díky lásce ke klavíru, ale i hudbě samotné, vedly další kroky na Konzervatoř P. J. Vejvanovského v Kroměříži. Studiu klavírní hry a současně hudební vědy se poté věnovala na pedagogické a filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Profese pianistky a spontánní zájem o folklor, utvářený prostředím rodného Slovácka, později ohraničily tematický okruh její doktorské disertační práce, v níž se zabývala Uherskými rapsodiemi Franze Liszta. Klavíru se v současnosti věnuje jako pedagožka, korepetitorka i sólistka. Do Harmonie přispívá svými texty od roku 2012. Kromě profesní a osobní přitažlivosti k vážné hudbě přiznává také slabost pro hudbu jazzovou.

Zahájení Firkušného: Koncert, na který Gavrilov jen tak nezapomene

Klavírní festival Rudolfa Firkušného je již zakořeněnou událostí podzimní části koncertní sezony a výčtem osobností, které dramaturgové posluchačům představují, se festival dostal do nejprestižnější mety hudebních akcí podobného charakteru (v dalších dnech zahrají David Fray, Tomáš Víšek, Pierre-Laurent Aimard a sestry Khatia a Gvantsa Buniatishvili). V úvodním koncertu 19. 11. zahrál v Rudolfinu ruský pianista Andrei Gavrilov, který se do Prahy vrátil po deseti letech (poslední koncert se uskutečnil v rámci festivalu Pražské Jaro).

Zahajovací koncert, jehož název jsem chtěla změnit

Úvodním koncertem komorní řady Dvořákovy Prahy 2017 byl večer, organizátory opatřený titulkem Tři velká B. Bylo tak zdůrazněno obsahové zaměření na tři velikány hudebních dějin, Beethovena, Bacha a Brahmse. Určitě by mi všichni tito pánové prominuli, že jsem po skončení večera myslela nejen na jejich hudební odkaz, ale především na tři umělce, kteří mi toho večera připravili hluboký zážitek po stránce interpretační. Pro mě to byl zkrátka večer dvou velkých K a jednoho velkého B (Kashimoto, Kozhukhin a Baborák).

Petra Matějová má o dvě stě let staré hudbě absolutně jasno

Petra Matějová je přední českou hráčkou na historické klávesové nástroje a své interpretační dovednosti v minulosti obohatila také o vědecké poznání, jehož centrálním bodem byla problematika historicky poučené interpretace klavírního díla J. V. H. Voříška. Tímto komplexním, interpretačně-badatelským způsobem se „svému“ oboru věnuje i nadále. Náš rozhovor probíhal právě v době, kdy se těšila ze Supraphonem vydaného CD, na němž zní v jejím podání klavírní sonáty V. J. K. Tomáška.

PhilHarmonia Octet oslavil výročí a vydal desku, jiskřivě a s nadhledem

Vznik dechového souboru PhilHarmonia Octet se datuje rokem 2007 a k hlavní zakladatelské iniciativě se pojí jména dvou jeho členů, Viléma Veverky a Václava Vonáška. Název PhilHarmonia v sobě skrývá dva s hudbou související termíny. Prvním je všeobecně známý pojem „filharmonie“, tím druhým je o něco specifičtější výraz „harmonie“, v tomto případě míněn jako označení pro komorní ansámbl složený z dechových nástrojů. Největší oblibě se tato hudební tělesa těšila na konci 18. století a literaturu pro ně tvořili ti nejvýznamnější skladatelé. PhilHarmonia Octet se v počátcích svého působení věnoval převážně hudbě klasicismu, ale 

FOK a jazzmani, spolu a úžasně

12. červen 2017
FOK a jazzmani, spolu a úžasně

Stávající koncertní sezona velkých orchestrů se chýlí ke konci a letošní programová linka orchestrálních koncertů Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK se stočila směrem k jazzovým dílům. Večery 7. a 8. 6. (Smetanova síň Obecního domu) patřily hudbě dvou osobností, jež kouzlu jazzové hudby podlehly celoživotně a napříč celým svým skladatelským odkazem – George Gershwinovi a Karlu Růžičkovi. V úvodu večera zazněla předehra ke Gershwinově muzikálu Oh, Kay!, komponovaném v roce 1926. Stejně jako u mnoha dalších, i zde je pod hudbou a textem podepsána autorská a zároveň bratrská dvojice Georg a Ira Gershwinové. Jejich umělecká spolupráce trvala od roku 1924 a zrodilo se z ní mnoho muzikálových písní, ke kterým se později vraceli (jí) mnozí jazzoví

Jinhyung Park opět na Pražském jaru a opět ve velkém stylu

Vítěz loňského ročníku soutěže Pražské jaro, jedenadvacetiletý Jinhyung Park, se vrátil na „místo činu“, aby předvedl své umění ve vlastní režii a v atmosféře oproštěné o soutěžní konkurenty. Korejský pianista, momentálně studující na Yonsei University, si pro svůj recitál připravil pestrou paletu hudby od počátku devatenáctého století až po současnost. Pro úvod večera zvolil Park Sonátu A dur D 664 Franze Schuberta. První dvě věty probíhaly kromě několika málo momentů v pianu a střední dynamice. Interpretův nezvykle měkký úhoz, připomínající jakoby jemné šimrání kláves, vytvářel velmi subtilní dojem a toto své pojetí Park ještě

PKF svátečně: Duel podle Kadeřábka a bratři Fišerové podle Martinů

A to hned z několika důvodů. Nejenže následující řádky patří koncertu, který proběhl na Boží hod velikonoční, ale svátečním elementem večera byla i premiéra skladby Duel II Jiřího Kadeřábka. Dlouhodobě pak na koncertech řadím do kategorie svátečních posluchačských zážitků dirigentskou účast Jakuba Hrůši, což byl případ také tohoto večera. Jako každý rok, i letos uvedla PKF v rámci

Dagmar Pecková a její svět Kurta Weilla

Před dvaceti pěti lety se Dagmar Pecková zhostila sopránové role prostitutky Jenny v opeře Vzestup a pád města Mahagonny, zkomponované německým skladatelem Kurtem Weillem. Stalo se tak ve Státní opeře Stuttgart a bez nadsázky šlo o první krůček k realizaci jejího současného projektu. Tím je maraton celkem sedmnácti představení (ve formě kabaretní revue) zvaný Wanted Dagmar Pecková alias Mackie Messer, v němž je vše zasvěceno hudbě a osobnosti Kurta Weilla. Všechna představení se odehrají ve velkém sále pražské Lucerny (12. – 30. dubna), někdy

Saleem Ashkar uzavřel první cyklus Beethoven Residency

Izraelsko-palestinský klavírista Saleem Ashkar udělal tečku za prvním (přibližně tři čtvrtě roku probíhajícím) cyklem projektu Beethoven Residency, během něhož se představil pražskému, ale také německému a izraelskému publiku prostřednictvím čtyř koncertů věnovaných jedné z perel světové hudební literatury, sbírce klavírních sonát Ludwiga van Beethovena (v České republice proběhly všechny koncerty v prostorách Anežského kláštera). Ashkar se věnuje

Nezařaditelný Epoque Quartet

20. únor 2017
Nezařaditelný Epoque Quartet

Letos je tomu sedmnáct let, co byla umělecká scéna obohacena o pozoruhodný smyčcový kvartet, jenž za svou dobu působení prokázal neobvykle velkorysou žánrovou flexibilitu. Jeho členové jsou oslovování významnými osobnostmi či tělesy z nejrůznějších hudebně-stylových oblastí. Centrálním tématem následujícího rozhovoru byl nejnovější společný projekt Epoque Quartet a kanadského pianisty a skladatele Davida Braida, jehož kompozice pro klavír a smyčcový kvartet jsou obsahem nedávno vydaného CD „Flow“. Nahrávka se dočkala slavnostního křtu v Newyorské Steinway Hall a v pražském Jazzdocku. O podrobnostech jsem si povídala s Vítem Petráškem, violoncellistou a managerem Epoque Quartet v jedné osobě.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.