Čeněk Svoboda

Čeněk Svoboda

Pochází z Liberce, kde vystudoval Gymnázium F.X. Šaldy, vede od roku 2001 gymnaziální sbor Cum decore, vedl smíšený sbor Ještěd (2007–2013) a od jara do zimy obdivuje krásy Jizerských hor. Zde také potkal prof. Svatavu Šubrtovou, která se ho laskavě ujala jakožto soukromá učitelka zpěvu. V Praze vystudoval obor Sbormistrovství na Pedagogické fakultě ve třídě Marka Valáška. Mezi lety 2004–2016 zde vedl ansámbl staré hudby Collegium 419. V roce 2015 založil vokální ansámbl I Dilettanti. Jako zpěvák se specializuje na interpretaci staré hudby. Je jedním ze zakládajících členů Collegia vocale 1704, v němž působí dodnes. Spolupracuje se soubory Musica Florea, Collegium Marianum, Dresdner Kammerchor, Doulce memoire a dalšími. V současné době také přednáší na Ped. Fakultě estetiku sborového zpěvu a připravuje pořady pro Český rozhlas 3.

Peter Dijkstra: Bachova hudba plná milosti

V polovině října, v čase našeho rozhovoru, byl právě ponořen do studia Rossiniho Stabat Mater. Uznání si ale tento holandský sbormistr a dirigent získal především na poli barokní hudby. Peter Dijkstra vedl deset let Sbor bavorského rozhlasu, v současné době je šéfem Nederlands Kamerkooru a také sbormistrem Švédského rozhlasového sboru. Ke spolupráci si ho zvou přední evropské vokální soubory jako BBC Singers, RIAS Kamerkoor nebo Collegium Vocale Gent. Když mluví o hudbě a své životní cestě, nezaznívají žádné pochyby, hledání nebo vnitřní boje. Vyzařuje z něj harmonie a sebevědomí, odpovídá nenuceně, s místy až podezřelou hladkostí a samozřejmostí. Před jeho prosincovým koncertem v Praze, na kterém spojí síly Nederlands Kamerkoor a Collegium 1704, jsme mluvili o Bachově vypravěčském talentu, o tradici provádění Bachových pašijí v Nizozemí nebo o důležitosti dirigentského gesta.

Jakub Kydlíček: Nenacházím omluvu pro neautentickou interpretaci

Jakub Kydlíček patří mezi naše nejlepší hráče na staré zobcové flétny. Specializuje se hlavně na barokní a starší hudbu, spolupracuje s našimi předními soubory v dané oblasti (Collegium 1704, Capela Regia, Collegium marianum, Czech Ensemble Baroque atd.). Vystudoval hru na flétnu a dirigování na konzervatoři, následně studoval zobcovou flétnu ve Schole cantorum v Basileji, ve třídě Coriny Marti. Dnes vyučuje na Pražské konzervatoři, kde vede třídu zobcových fléten. Navíc už šest let diriguje Barokní orchestr Pražské konzervatoře, který se stal poměrně rychle výrazným hudebním fenoménem. Krom toho vede soubor Concerto Aventino, jehož koncert se objeví na letošním programu festivalu Lípa Musica.

Zaujatá recenze zahajovacího koncertu festivalu Lípa Musica

Pokud v posledních letech český divák touží slyšet na vlastní uši světově uznávanou mezzosopranistku Magdalénu Koženou, musí obvykle vážit dalekou cestu. Její sólový recitál v Jablonci nad Nisou, navíc ve spolupráci s Collegiem 1704, znamenal pro celý region naprosto výjimečnou událost. Do posledního místa vyprodané jablonecké divadlo za tak vzácný zážitek vděčí především organizátorům festivalu Lípa Musica, kteří už sedmnáctým rokem přinášejí kulturu do jinak kulturně poměrně vyprahlého kraje.

České sbory jsou fenomén. A v Kutné Hoře o ně umí pečovat

Okřídlené spojení „co Čech, to muzikant“ už dnes bohužel neplatí. A když ho občas v zahraničí člověk zaslechne, má potřebu uvádět ho na pravou míru. Tedy upřesnit, že toto rčení platilo hlavně v baroku, klasicismu a možná ještě trochu později. A že vzhledem k úrovni současné hudební výchovy na školách se stává spíš zbožným přáním. Přesto se najdou oblasti hudby, ve kterých jsme v porovnání se světem stále výjimeční. Platí to zejména o amatérské sborové scéně. Členové organizace NIPOS (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu), kteří se o tuto scénu starají, odhadují, že u nás působí kolem 1500 sborů. Od malých pětičlenných ansámblů až po velké, několikavrstevnaté organizace.

Svět potřebuje Schützovu mystiku

31. červenec 2018
Svět potřebuje Schützovu mystiku

Hans Christoph Rademan patří mezi špičkové německé sbormistry. Působil dlouhou dobu u RIAS Kammerchor v Berlíně a nedávno převzal po stárnoucím Helmutu Rillingovi jeho legendární organizaci Bach akademie a Gaechinger Cantorey ve Stuttgartu. Pochází ovšem z Krušných hor a začínal s hudbou v Drážďanech, kde v roce 1985 založil Dresdner Kammerchor. A právě s tímto sborem v posledních deseti letech postupně nahrával kompletní diskografii děl Heinricha Schütze. Úctyhodný cyklus čítá 20 dílů. Hans Christoph pochází z rodiny evangelického kantora, v civilu působí nenápadně a na pódiu si nelibuje v okázalých či teatrálních gestech, která se u nás tak ráda u dirigentů považují za projev originální muzikality. Sedíme v parku ve švábském Gmuendu, do koncertu v místním Muenstru zbývají tři hodiny a nastávající chvíle přímo vybízejí k bilancování.

Nalezení prvního českého violoncellisty

16. červenec 2018
Nalezení prvního českého violoncellisty

Libor Mašek patří mezi významné české violoncellisty, kteří svou koncertní činnost dělili mezi barokní a moderní verzi svého nástroje. Violoncello s bodcem už před pěti lety odložil (byl zakládajícím a dlouholetým členem PKF). Úzce spolupracuje s Collegiem 1704 pod vedením Václava Lukse, často hraje continuo na koncertech souborů Musica Florea, Collegium Marianum, Ensemble Inégal a dalších. Vystudoval brněnskou konzervatoř a JAMU, vyučuje v Praze na konzervatoři a na Akademii staré hudby v Brně. Je také nadšeným badatelem, v českých a zahraničních archivech vyhledává dosud nerealizované skladby se sólovou úlohou violoncella a usiluje o jejich zpřístupnění hudební veřejnosti. Mimo to se zabývá přepisem a spartací starých hudebních pramenů do současné notační podoby. Takto rekonstruoval už stovky děl, významně je zastoupena především tvorba Jana Dismase Zelenky (více než 40 opusů). Také se věnuje komorní hudbě raného romantismu v Rejchově kvartetu a hraje na varhany v kostele sv. Antonína v Holešovicích.

Sestry v tempu baroka

23. listopad 2017
Sestry v tempu baroka

Soubor Collegium Marianum vznikl před dvaceti lety v samém centru Starého Města pražského, v prostorách Týnské školy. Od počátku je spojen se sestrami Semerádovými. O něco mladší Jana, umělecká vedoucí souboru, patří mezi špičkové evropské hráčky na flauto traverso, tedy na barokní příčnou flétnu. Markéta (nyní už provdaná Kahoferová), vystudovaná sbormistryně a ředitelka stejnojmenné kulturní a vzdělávací instituce, zaštiťuje provoz ansámblu, festival Letní slavnosti staré hudby a koncertní řadu Barokní podvečery. Náš dvojrozhovor probíhal v kanceláři souboru ve Vodičkově ulici. V družné náladě, obklopeni historickými fotkami, jsme vzpomínali na časy, kdy se utvářela česká scéna poučeného provozování staré hudby a pokoušeli jsme se zachytit, odkud kam vlastně jejich soubor směřuje a co je jeho podstatou.

Reportáž z kolébky božského Claudia

Když se v Cremoně v 9. května 1567 narodil Claudio Monteverdi, určitě zrovna rorýsi, stejně jako letos hnízdící ve věžích a starých zdech města, vyváděli mláďata z hnízd. Určitě stejně divoce poletovali nad vyhřátými ulicemi a za neustálého pískání učili svou křídlatou drobotinu první letecké manévry. Ve velebné řece Pád se zrcadlilo jarní slunce, zčásti alpsky štiplavé, zčásti italsky horké. Vysoká věž nad obrovskou katedrálou hlásala již zdaleka, že právě tady jste v samotném srdci Lombardie. A v podloubí naproti vchodu do katedrály slavní houslaři z rodu Amati či Guarnieri připravovali svými výrobky půdu, ze které se za 70 let narodí největší z nich, Antonio Stradivari.

Jestliže je sobota, musíme být v Amsterdamu

Kdysi jsem ještě coby děcko absolvoval zájezd po skandinávských zemích, při kterém jsme během jednoho týdne stihli prosvištět Dánsko, Švédsko, Finsko i Norsko. Nejvíc si pamatuji na cestu lodí ze Stokholmu do Helsinek. Pak si matně vzpomínám, že Kodaň je na rovině, ale možná to byl spíš Stokholm, že v Oslu pršelo a že v Helsinkách mají náměstí nad mořem s nádherným katolickým kostelem a podivuhodným pravoslavným chrámem.

Zpráva z ráje pod šikmou věží

26. září 2016
Zpráva z ráje pod šikmou věží

Pisánská republika bývala ve středověku významným hráčem na politické scéně Itálie a také významnou námořní silou v Tyrhénském moři. Dokonce význam města převyšoval okolní toskánské bašty, kupříkladu Florencii. To ještě město leželo přímo u moře v ústí bahnité řeky Arno, která se kalně sune jílovitým krajem, kdysi osídleným tajemnou Etruskou civilizací. Dnes je pobřeží od bran města vzdáleno nějakých devět kilometrů jílovité země, kterou sem naplavila řeka.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.