Nová publikace Martina Flašara a Pavla Žůrka dokumentující vztah skladatele Jana Nováka (1921–1984) k jeho učiteli Bohuslavu Martinů v letech 1947–1959 přináší na základě shromážděných pramenů nové skutečnosti z tvůrčího a osobního života obou skladatelů. Dvojjazyčnou knihu s názvem „Umělec nesmí nikdy ztratit odvahu“ v těchto dnech vydává Masarykova univerzita. Podstatnou část práce tvoří rekonstrukce kontextu československé kulturní politiky přelomu 40. a 50. let s detailními ukázkami rétoriky a postojů konkrétních aktérů, které ústily v obecnější trendy v přijímání a hodnocení díla B. Martinů i J. Nováka.
Na základě korespondencí obou skladatelů a jejich přátel na jedné straně a projevů oficiálních institucí a jejich zástupců na straně druhé před námi vyvstávají konkrétní obrysy ideologického střetu nové linie kulturní politiky a svobodných umělců, kteří se řídí výhradně vlastním úsudkem a svědomím. Po úvodních vzpomínkách členů rodiny a přátel Jana Nováka jsou zařazeny životopisné kapitoly rýsující chronologický vývoj tvůrčí osobnosti Jana Nováka až do setkání a následného studia u Bohuslava Martinů, které po roce 1948 především z politických důvodů nabylo čistě korespondenční podoby.
Zásadní část knihy tvoří zápisy ze schůzí Svazu československých skladatelů a publikované kritiky hodnotící Novákovy skladby. Těžištěm celé práce je edice korespondence B. Martinů J. Novákovi (dopisy druhé strany se nedochovaly) a dále Novákovy vzpomínky na studium u Martinů v New Yorku na přelomu let 1947–1948 vyňaté z korespondence Jana Nováka jeho budoucí manželce Elišce Hanouskové. Závěr tvoří hledání obecnějších rysů a paralel v životě a tvorbě obou skladatelů. Kniha je doplněna faksimilemi a dokumenty převážně pocházející z Novákovy pozůstalosti uložené v Českém muzeu hudby.
