úterý, 15. listopad 2016

Příští Pražské jaro otevře Barenboim, na závěrečný koncert přijede Penderecki

Napsal(a) 

Nový vizuál festivalu, foto Pražské jaro Nový vizuál festivalufoto: Pražské jaro

Přehlídku prominentních zahraničních symfonických orchestrů a zároveň celý příští ročník festivalu Pražské jaro zahájí těleso, které mnozí řadí na první příčku pomyslného žebříčku nejlepších světových orchestrů – Vídeňští filharmonikové v čele s dirigentem Danielem Barenboimem. Orchestr na Pražské jaro zavítá již posedmé – pocty zahájit festival se jim ale dostává vůbec poprvé. Daniel Barenboim pojal přípravy zahajovacího koncertu skutečně důkladně i velkolepě. Smetanovu Mou vlast zařadil na program abonentního koncertu Staatskapelle Berlin  12. a 13. prosince 2016 v Berlíně (shodou okolností na den přesně se zahájením prodeje vstupenek na Pražské jaro). Jen několik dní poté dílo nastuduje s Vídeňskými filharmoniky a uvede jej na koncertech ve Vídni, Paříži a Kolíně nad Rýnem (16. až 21. prosince 2016). S Vídeňskými filharmoniky Mou vlast zahraje v předvečer festivalu, tedy 11. května 2017, v Mnichově – symbolicky ve městě, které po dlouhá desetiletí bylo spjato s působením dirigenta Rafaela Kubelíka, jenž tam Smetanův cyklus s velkým úspěchem uváděl.

Po zahajovacích koncertech Pražského jara dílo představí ještě v Linci a opětovně ve Vídni.  Zajímavostí je, že si Daniel Barenboim nechal zaslat videozáznam slavné Kubelíkovy interpretace z Pražského jara 1990. Ve spolupráci s Českou televizí festival připravuje dokumentární film, který zachytí Barenboimovu cestu k Mé vlasti. Téma „vlasti“ je v dnešní době stejně aktuální, jako v době Smetanově. Úzce se přitom dotýká i samotného Daniela Barenboima, který je známý svým světoobčanstvím a aktivním angažmá v hledání mírového řešení palestinsko-izraelské otázky.

Závěr festivalu s legendou

Všechny parametry výjimečné události splňuje rovněž závěrečný koncert. Festival bude završen pod taktovkou jedné z největších skladatelských osobností 2. poloviny 20. století a současnosti, Krzysztofem Pendereckim. V autorově nastudování zazní jeho slavná symfonie Sedm bran jeruzalémských, která vznikla k oslavám 3000. výročí založení města Jeruzalém. Kontrastní předehrou k monumentální Pendereckého symfonii bude jásavá, optimistická a hravá Serenáda pro orchestr českého neoklasicistního skladatele Iši Krejčího. 

Krzysztof Penderecki Krzysztof Penderecki

Zahraniční symfonické orchestry

Příslibem vrcholného uměleckého zážitku jsou dva koncerty Toronto Symphony Orchestra se svým šéfdirigentem Peterem Oundjianem. Ten o svých mimořádných kvalitách přesvědčil při zahajovacím koncertu Pražského jara 2013 a zajímavou historickou souvislost tentokrát nalézáme v osobnosti Karla Ančerla, jenž v čele torontského orchestru působil po emigraci z Československa v letech 1969 – 1973. V úvodu jejich prvního vystoupení zazní Karnevalová předehra kanadského skladatele českého původu – Oskara Moravce (*1917 – 2007). Jeho talent rozpoznal George Szell, když jej ve věku pouhých 19 let doporučil na místo asistenta dirigenta v Novém německém divadle v Praze. Před nacisty však musela rodina uprchnout do Kanady. Právě v Torontu pak na tamější univerzitě Moravec dokončil svá studia hudby a od roku 1951 zde rovněž pedagogicky působil.

Vedle této dramaturgické zajímavosti se oba koncerty pyšní vynikajícími sólisty: po osmnácti letech se na Pražské jaro vrací dnes již legendární houslista Maxim Vengerov, druhý koncert zase nabízí hvězdu nastupující generace interpretů – teprve jedenadvacetiletého kanadského klavíristu Jana Lisieckeho. Přehlídku zahraničních symfonických orchestrů uzavírá slavný Orchestre de Paris s německým dirigentem Thomasem Hengelbrockem, který se do povědomí českého publika – podobně jako Oundjian – zapsal jedinečným provedením Mé vlasti na zahajovacím koncertu v roce 2015.

Autentická interpretace staré hudby

Festival připomene 450. výročí narození skladatele Claudia Monteverdiho koncertem předního italského souboru zabývajícího se autentickou interpretací vokální hudby starých slohů – La Compagnia del Madrigale. Na Pražské jaro se po dvaadvaceti letech vrací jedna ze zakladatelských osobností hnutí poučené interpretace staré hudby – William Christie – a to v čele britského Orchestra of the Age of Enlightenment s programem na téma Bach a jeho francouzští současníci.

Španělský akcent

V programu ročníku 2017 nalezneme opětovně tematický akcent na hudbu hispánské oblasti. Soubor Forma Antiqva festivalové publikum seznámí se vskutku ojedinělým žánrem španělského hudebně-dramatického umění přelomu 18. a 19. století, tzv. Tonadilla escénica. Sourozenecké trio Zapico Brothers pak přinese skvosty španělské instrumentální tvorby 18. století pro cembalo, teorbu a barokní kytaru. Hvězda španělského flamenka, zpěvačka Rocío Márquez, zase nabídne písně na texty Federica Garcíi Lorcy.

Zapico Brothers Zapico Brothers

Víkend komorní hudby

Rovněž v roce 2017 bude pokračovat projekt Víkend komorní hudby, tentokrát se zastřešujícím podtitulem „Předsudky, překážky, pronásledování“ (toto téma ostatně rezonuje i festivalovými koncerty mimo rámec samotného Víkendu). V programech se objeví díla skladatelů pronásledovaných (Dmitrij Šostakovič, ad.), skladatelek bojujících s předsudky o oprávněnosti působení žen v umění (Mel Bonis, Ethel Smyth), budou zařazena díla autorů, kteří volili emigraci  jako útěk k umělecké svobodě (Sergej Rachmaninov, Karel Janovický, Oskar Moravec, Tomáš Svoboda ad.).

V rámci deseti koncertů soustředěných kolem jednoho víkendu se mj. představí houslistka Vilde Frang, violoncellista Nicolas Altstaedt či klavírista Alexander Lonquich, který bude rezidenčním umělcem festivalu: zahraje v sólovém recitálu, v komorním uskupení a coby sólista a dirigent vystoupí s Cameratou Salzburg, která se na festivalu objeví vůbec poprvé. V rámci Víkendu komorní hudby se představí rovněž špičková smyčcová kvarteta Sacconi, Wihanovo, Martinů či Davida Oistracha. Tématu „Předsudky, překážky, pronásledování“ bude věnována jednodenní konference, jejímž odborným garantem bude muzikolog Jan Špaček.

Mladé publikum a světové premiéry

Na mladé publikum cílí koncert ve spolupráci s Orchestrem Berg, na kterém zazní světová premiéra skladby Petra Wajsara objednané Pražským jarem, jež chce na Brittenova Průvodce mladého člověka orchestrem navázat perspektivou současného mladého posluchače a hudby počátku 21. století. Skladba s provokativním názvem Zbývá jen píseň bude ve světové premiéře uvedena 1. června. Zcela originální zážitek slibuje koncert vznikající ve spolupráci s Institutem intermédií Fakulty elektrotechnické ČVUT, který se odehraje v dopravní hale Národního technického muzea. Zazní světová premiéra skladby Circulation Jana Trojana objednané Pražským jarem. Ten ve své kompozici využije kombinace živých hudebníků, elektro-akustické hudby a „robotizovaných“ reproduktorů, které se budou pohybovat mezi publikem.

Nová vizuální prezentace

Ne úplně často se naskytne příležitost, kdy máme jako grafičtí designéři možnost popustit uzdu fantazii a nenechat se svazovat korporátním zadáním, barvami či jinými předdefinovanými prvky. Pražské jaro jako etablovaný festival klasické hudby to nejen umožňuje, ale přímo vyžaduje. Existuje nepřeberné množství cest a přístupů, jak hudební téma uchopit. Pro vytvoření originálního a reprezentativního vizuálního stylu bylo třeba zkoušet nové pohledy a postupy, které by jinde byly nemyslitelné či nevhodné. Dynamo Design právě takové výzvy vyhledává.

Foto Pražské jaro Foto Pražské jaro

Nový vizuální koncept festivalu Pražské jaro, pracovně nazvaný Musica Magica, přichází s jedinečným výrazovým pojetím, těžko použitelným jinde. Hudební nástroje v něm ožívají přímo před našima očima. Plynule se vpíjejí do jiných objektů, aby nakonec vytvořily nového tvora – zpěvného ptáka, symbol jara. Pěvci na vizuálech ale nejsou prvoplánovými maskoty. Jsou to tvorové žijící v hudbě a hudbou se živící. Mají svá jména a životy, společenské zvyky a rituály. Hudební fanoušci je objevují podobně, jak se v dávných cestopisech kdysi objevovali fantastičtí živočichové.

Díky kolážím, vědomě navazujícím na bohatou tradici českého surrealismu (Toyen, Štýrský, Švankmajer, Kolář), v nich nacházíme odkazy na klasické umění a zároveň prezentujeme úžasnou pestrost hudebních forem a neutuchající radost z procesu tvorby. Vizuální koncepce Pražského jara nás tak svými barvami a tvary uvádí do snového světa, existujícího mimo každodenní skutečnost, a vábí nás, abychom se nechali unášet fantazií, stejně jako na koncertech klasické hudby.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.