Mariusz Treliński je uměleckým ředitelem Národní opery Velkého divadla ve Varšavě, s nímž vstoupilo Národní divadlo do koprodukce poprvé ve své historii. Trelińskeho režie již viděli diváci bruselské La Monnaie, Mariinského divadla v Petrohradě, Washinghton National Opera nebo Los Angeles Opera. V lednu příštího roku jej čeká debut v Metropolitní opeře v New Yorku s Čajkovského Jolantou a Bartókovým Hradem knížete Modrovouse pod taktovkou Valerije Gergieva, v hlavní roli s Annou Netrebko.
„Všechno začalo setkáním se Silvií Hroncovou. Před pár lety jsme v Bratislavě připravili Orfea a Eurydiku a ta inscenace byla objektivně velmi úspěšná. Spolupráce se mi líbila, protože Silvie přemýšlí o opeře velmi moderně. Snaží se v ní nalézt něco svěžího, co překračuje všem dobře známé konvence. To je už léta moje obsese. Proto hledám všude na světě místa, kde mohu dělat odvážnější inscenace vymykající se konvencím operního jazyka,“ říká o svém angažmá v Praze Mariusz Treliński a pokračuje: „Salome je mýtus hluboce zakořeněný v naší kultuře. V Bibli se píše o Salome na pouhých třech řádcích a přesto nás tolik fascinuje! Existuje kolem 2600 obrazů s motivem Salome. Tak jako všichni chápeme pojem Oidipův komplex, tak se chceme zabývat komplexem Salome, podívat se na příběh dívky, která není jen zvrhlým člověkem, ale velmi pravděpodobně také obětí vztahů s Herodem a Herodiadou. Vytváříme jakousi reinterpretaci tohoto mýtu pro dnešní dobu.“
Mariusz Treliński přivedl do Prahy rovněž svůj tým – vedle dramaturga Piotra Gruszczynskeho také scénografa Borise Kudličku nebo světelnou designérku evropského renomé Felice Ross. Titulní role se zhostila německá sopranistka Gun-Brit Barkmin, která si získala pražské publikum již postavami Emilie Marty v Janáčkově Věci Makropulos a královny Alžběty I. v Brittenově Glorianě. V titulní roli opery Salome se představila loni ve Vídeňské státní opeře pod taktovkou Andrise Nelsonse a reprízy má v rakouské metropoli naplánované na červen příštího roku. „Zkušební proces s Mariuszem je vynikající. Nechce velká operní gesta, vyžaduje jakýsi záběr zblízka. Máme si představovat, že na nás míří filmová kamera a my musíme být neustále přítomni ve svých postavách. Divák si toho jistě brzy všimne a bude nás účinkující pozorovat s větší pečlivostí, pozorněji,“ říká Gun-Brit Barkmin.
Bez zajímavosti není, že v tehdejším Novém německém divadle (dnešní Státní opera) Richard Strauss svou Salome osobně dirigoval, a to jak první reprízu v roce 1906, tak uvedení o 16 let později v rámci Straussova týdne. Další vazbou na české operní prostředí je účinkování Karla Buriana v drážďanské premiéře v roce 1905 a jeho následné angažování na premiérách v Paříži a New Yorku. S berlínským uvedením Salome v roce 1906 je spojena Ema Destinnová, jež účinkovala v titulní roli, a to posléze také v pařížské premiéře.
