Varhanice a cembalistka Kateřina Chroboková účinkuje na řadě prestižních hudebních festivalů v zahraničí a spolupracuje s významnými tělesy a dirigenty. Zúčastnila se mnoha mezinárodních mistrovských kurzů u vyhlášených interpretů. Kateřina koncertovala na mezinárodních varhanních festivalech v České republice, Polsku, Litvě, Německu, Holandsku, Belgii, Lucembursku, Portugalsku, Anglii a Skotsku. Spolupracovala s Janáčkovým komorním orchestrem, s Moravskou filharmonií Olomouc provedla světovou premiéru Koncertu pro varhany a orchestr E. Skoczka na Mezinárodním varhanním festivalu 2006 v Olomouci a loni v lednu vystoupila s renomovaným orchestrem Anima Eterna pod vedením Jose van Immerseela v Bruselu a Bruggách při provedení cembalového koncertu B. Martinů. Do svého repertoáru zařazuje různá stylová období. Je nadšenou interpretkou a propagátorkou soudobé hudby, kterou ve spolupráci se skladateli a dalšími hudebníky představuje na domácích i mezinárodních festivalech. Jako pedagog působí od roku 2004 na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě. Rovněž byla přizvána k lektorské spolupráci na mezinárodních kurzech pro varhaníky Oundle for Organists v Anglii a na University of Glasgow ve Skotsku.
Po absolvování oboru hra na varhany na Janáčkově konzervatoři v Ostravě ve třídě Martiny Zelové jsi začala studovat na JAMU v Brně u Kamily Klugarové. Záhy tvé hudební kroky směřovaly do zahraničí, konkrétně kam a ke komu? V polovině 2. ročníku na JAMU jsem byla vybrána na stáž na Hocheschool voor den Kunsten do Utrechtu v Holandsku. Po ukončení stáže u prof. Jana Raase jsem byla přijata k regulérnímu studiu do tak zvaného Tweede Fase (ekvivalent magisterského studia, pozn. red.) . Od té doby se pohybuji po různých částech Evropy a pokud jde o přátele i profesní kontakty, cítím se být Evropankou.
Co všechno ti přineslo studium za hranicemi? Studium v zahraničí vám otevře nové obzory, například pokud jde o různé interpretační přístupy. Pro varhaníky je to velmi přínosná zkušenost. Každá země měla svůj specifický stylový vývoj i specifické nástroje. Pro správné pochopení určitého hudebního stylu či děl konkrétního skladatele je třeba znát varhanní dispozici nástrojů, které se v dané době stavěly, a mít s nimi osobní zvukovou zkušenost, to znamená vědět, jak zní nástroj, pro který autor skladby komponoval. Z toho pak vyplývá registrace i interpretace jednotlivých skladeb. Skladby renesanční nebo raně barokní, jako například skladby Frescobaldiho, jsou psány pro varhany ve středotónovém ladění. Díky středotónovému temperování vzniká mezi jednotlivými intervaly větší či menší napětí, čehož skladatel záměrně využívá. Tento záměr však na moderním nástroji s rovnoměrně temperovaným laděním nevynikne.
Holandsko je známé zejména svými unikátními nástroji z období baroka, které jsou většinou ve výborném stavu. Měla jsi možnost se s některými z nich seznámit? Je jich celá řada, takže je těžké vybrat jen některé. Velmi obdivuji nástroje A. Schnitgera, který stavěl varhany v Holandsku a severním Německu. Úžasný je také nástroj z roku 1655 v Nieuwe Kerk v Amsterdamu, na kterém jsem měla možnost koncertovat. Postavil jej německý varhanář H. W. Schonat a později jej rozšířil J. van Hagerbeer. Píšťaly tohoto nástroje jsou chráněny před prachem tak zvanými křídlovými dveřmi, které se stavěly v 17. století a v původním stavu se jich dochovalo už jen několik. Při hraní se otevřou a na jejich vnitřní straně jsou nádherné fresky od J. G. van Bronckhorsta, současníka slavného Rembrandta van Rijn. Kostel Nieuwe Kerk stojí přímo v centru Amsterdamu na náměstí Dam vedle královského paláce a jeho prostory již neslouží k liturgickým účelům. Konají se v něm různé výstavy a koncerty, ale také například svatby členů královské rodiny a proběhla zde i korunovace královny Beatrix. Takových případů, kdy je kostel odsvěcen a využívá se k různým kulturně společenským účelům, je v Holandsku více. V Holandsku jsou též vynikající varhanáři, kteří stavějí nástroje ve stylu historických varhan. Hrála jsem na nádherný nástroj firmy Vershueren v opatství Averbode v Belgii.
V Belgii jsi také studovala… Ano, v Leuvenu u Reitze Smitse. Ten se stal mým obrovským vzorem. Je nesmírně vzdělaný v oboru varhan i cembala a zároveň je to vynikající muzikant a čistý člověk. Snaží se o prosazení kvalitní varhanní literatury do koncertních repertoárů, má invenční přístup k dramaturgii skladeb, nebojí se na koncertech uvádět i skladby méně známých autorů, organizuje různé zajímavé projekty ve spolupráci například se soudobými skladateli.
Co je pro tebe při interpretaci důležité? Dokonalé zvládnutí řemesla, stylová poučenost, znalost pramenů… To vše představuje práci na celý život. Pro mne je ale zároveň prioritou, aby má interpretace byla čitelná, aby měla puls a energii a byla v ní cítit radost ze hry. Inspiraci čerpám i z jiných hudebních žánrů, zajímá mne jazz, world music, pop… Někteří hudebníci zmíněných žánrů mají kromě talentu i tak vysokou technickou vybavenost a smysl pro komplikovanou polyrytmiku, že by jim leckteří interpreti klasické hudby mohli závidět. Moc se mi líbil výrok Jose van Immerseela o jeho první koncertní houslistce Midori Seiler: „Hraje s citem pro daný styl a s energií cikána.“
Jos van Immerseel je dirigentem proslulého orchestru Anima Eterna. Tobě se jako jediné sólové hráčce z České republiky podařilo s tímto ansámblem vystupovat (pozn.red.: Tento orchestr je nominován na cenu BBC za nahrávku M. Ravela). Jaká byla tato spolupráce? Na internetu jsem se dočetla, že tvé provedení cembalového koncertu Bohuslava Martinů mělo velký úspěch. Byla to pro mne obrovská zkušenost. Jos má ve svém ansámblu muzikanty, kteří mimo Animu Eternu vystupují jako sólisté nebo jsou zároveň členy jiných špičkových orchestrů současné světové scény. Vybírá si k sobě lidi s podobným hudebním cítěním, takže i když je to v podstatě orchestr složený ze sólistů, panuje tam skvělá týmová spolupráce, uvolněná atmosféra, prostě radost ze hry, která je pro konečný výsledek tak důležitá. Možnost spolupráce se špičkovými muzikanty na krásné muzice je snem každého nadšeného muzikanta.
Anima Eterna je známá tím, že všichni muzikanti hrají na dobové nástroje. Ano, používají nástroje, na které se hrálo v době, kdy daný skladatel žil a komponoval. Pod pojmem „dobové nástroje“ si dnes většinou představíme nástroje barokní. Repertoár této epochy už však orchestr Anima Eterna téměř neprovádí. Soustřeďuje se nyní na skladby autorů konce 19. a první poloviny 20. století. Nástroje tohoto období, zejména dechové, se výrazně liší od nástrojů moderních, a to jak barvou, tak intenzitou zvuku. Také ve většině orchestrů první poloviny 20. století používali hráči na smyčcové nástroje střevové struny. Zvuková rovnováha a celkové vyznění je pak zcela jiné než při interpretaci na moderních nástrojích.
Po ukončení magisterského studia v oboru varhany jsi začala tedy studovat cembalo opět na Janáčkově akademii múzických umění. Co tě přivedlo ke studiu tohoto nástroje? Už v Utrechtu jsem paralelně při studiu varhan měla cembalo jako druhý nástroj. V Holandsku je běžnou praxí, že varhaníci jsou zároveň cembalisty. Člověk si jednak rozšíří akční radius a také získá zkušenosti hraním s jinými muzikanty. Věděla jsem, že při studiu cembala jako hlavního oboru musím zvládnout hru bassa continua. Zvládnutí hry bassa continua a zmíněná komorní a ansámblová zkušenost je však velmi přínosná i pro hráče jako sólisty. Chtěla jsem zase studovat u nás a také mě tehdy velmi zaujala osobnost Barbary Marie Willi, která cembalo na brněnské JAMU učí. Je to pro mě velmi inspirativní muzikant i člověk. Má obrovský cit pro stylovou čistotu a na druhé straně velký smysl pro žánrový přesah, což mi na ní imponuje. Jako pedagog a člověk mi mnoho dala a zároveň mi poskytla prostor pro sebe samu. Přesně to jsem v dané fázi potřebovala.
Nyní studuješ obor basso continuo u renomovaného Jespera Christensena na Schole Cantorum v Basileji. Co tě k tomu přimělo? Basso continuo je technika doprovodné hry podle číslovaného basu. Jelikož se cembalista v praxi uplatní spíše jako komorní hráč než jako sólista, je pro něj znalost této doprovodné techniky zásadní. Zároveň mu poskytuje obrovskou svobodu, neboť se jejím prostřednictvím seznámí s často se opakujícími harmonickými „standardy“. Vybuduje si tedy reflex, díky kterému pak tyto typické postupy okamžitě rozpozná a automaticky hraje. A to jak v continuu, tak i v sólových skladbách. To se snažím vysvětlit svým studentům, když je „drtím“ na opakování continuových cvičení.
Slyšela jsem, že se Christensenovi říká guru bassa continua? Jesper Christensen je ve svém oboru skutečně světově proslulý. Kromě sólového hraní se zhruba již třicet let intenzivně věnuje studiu historických pramenů, týkajících se bassa continua a dobové interpretace. Při realizaci b. c. vychází z „hudebního jazyka“ daného skladatele, se kterým je důkladně obeznámen. Například při zpracování b. c. v Corelliho sonátách jsme aplikovali jeho typické vedení hlasů, které používá ve svých orchestrálních skladbách. Na Schole Cantorum jsem měla možnost slyšet nástroje, které se na jiných školách, i podobně zaměřených, běžně nevyučují – například zink, dulcian, šalmaj. Pro mne je velmi inspirativní i kosmopolitní atmosféra na škole, neboť tam kromě Evropanů studují Brazilci, Kolumbijci, Japonci a tak dále.
Pohybuješ se jak v oblasti staré hudby, tak i intenzivně na scéně hudby soudobé. Někteří skladatelé ti dokonce dedikovali své skladby, provedla jsi několik světových premiér současných autorů, vystupuješ s různými ansámbly. Loni v březnu jste hráli na Expozici nové hudby v Brně spolu s Barbarou Maria Willi a Tomášem Ondrůškem skladbu pro dvě cembala a bicí, kterou ti věnoval Petr Cígler. Jaké chystáš další nové projekty? V nebližší době mě čekají dvě vystoupení na mezinárodním multižánrovém festivalu v Mexico-City. Na jednom koncertě zazní skladby barokní a repertoár druhého koncertu budou tvořit skladby Oliviera Messiaena při příležitosti stého výročí narození tohoto velkého francouzského skladatele a varhaníka.
V domácím prostředí jsi před Vánocemi úspěšně vystupovala na koncertě v pražském Rudolfinu a spolu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pod vedením Vladimíra Válka jste hráli koncert F. X. Brixiho. Kdy tě budeme mít možnost slyšet opět na českých pódiích? U nás vystoupím 27. května v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj v Ostravě, kde budu hrát skladby Marcela Duprého, Oliviera Messiaena a Petra Ebena.
V dubnu ti vychází debutové CD. Nahrála jsi ho v Belgii na starých barokních varhanách. Proč právě tento nástroj? Mohla bys nám přiblížit obsah své první nahrávky? Měla jsem tu čest vystupovat na prestižním varhanním festivalu v belgickém Haringe, kde hráli renomovaní varhaníci jako například Gustav Leonhardt nebo Ton Koopman. Po vystoupení jsem dostala nabídku natočit CD na těchto varhanách. Je to velmi vzácný nástroj z roku 1778, z dílny varhanářské rodiny Van Peteghem. Varhany tedy pocházejí z období rokoka, dispozice nástroje však odpovídá vrcholnému francouzskému baroku. Pro tuto nahrávku jsem tedy zvolila skladby, které na tomto nástroji a ladění znějí nejlépe. Jde o díla autorů jako Clérambault, Muffat, Gallupi, Vaňhal a Carl Philipp Emanuel Bach.
