Radek Baborák: V čem jsme jiní? To ať řeknou sami posluchači

18. října v pražském Rudolfinu zahájí Václav Hudeček společně s Ivo Kahánkem, Simonou Houda-Šaturovou a SOČRem pod vedením dirigenta Tomáše Braunera 25. ročník festivalu Svátky hudby. Zakončení festivalu 11. 4. 2017 bude potom v rukou hornisty a dirigenta Radka Baboráka, který odpověděl organizátorům na několik otázek.

V letošní sezoně představíte v rámci cyklu Svátky hudby v Praze svůj taneční projekt Orquestrina, na co se mohou návštěvníci těšit? Posluchači se mohou těšit na spoustu zajímavých skladeb, které jim zahrajeme v obsazení, které neuslyší jinde na světě. S trochou nadsázky jsem tento typ souboru nazval Orquestrina – což je pojem známý v latinské Americe a je to taneční orchestřík, který byl nedílnou součástí všech tanečních představení. Místo lesních rohů ale většinou nechyběl bandoleon, nástroj který je spojen se jménem Astor Piazzolla. Takže jeho geniální skladby nebudou chybět a k tomu výlet do světa chasidských písní a tanců, opět jak se ode mne dá čekat, ozvláštněný zvukem horen.

Orquestrinu jste vydal na CD před dvěma lety, kdy jste ji natočil s ansámblem složeným ze skvělých sólistů a hráči komorních těles. S kým budete spolupracovat na tomto provedení? Vystoupíme ve stejném obsazení. To znamená, že k tomuto projektu Baborák ensemblu jsem pozval spřízněné muzikanty z Epoque kvartetu a Pepina Valáška z Clarinet factory, bicistu Sváťu Čecha, a nebude chybět ani skvělý klavírista a skladatel Fero Šterbák od nějž pochází nejedna úprava pro náš soubor. Jak už je na Svátcích hudby tradicí, ani Václav Hudeček nenechá svoje housle doma.

Ke svému projektu jste uvedl: “Možná, že se vám zdá, že jste již dané skladby někdy slyšeli, ale neslyšeli jste je tak, jak je hrajeme my!“ V čem je Vaše Orquestrina jiná? Na tomto programu zazní skladby 20. století, které si našly cestu k posluchačům někdy více, než skladby různých inovátorů a experimentátorů z druhé půle minulého století. A když je materiál těchto kompozic silný, myslím, že snese i netradiční úpravy. Když jsem se o tom bavil se skladatelem Tomášem Illem, který je autor Piazzollových transkribcí řekl mi, že od tohoto pána se dá upravit v podstatě cokoliv a vždycky to přinese trochu jiný pohled. Další důležitou věcí je, jak se to zahraje. Je potřeba do toho dát hodně energie a vášně , ale zároveň se velmi obezřetně poslouchat. Asi jsem úplně přesně neodpověděl v čem jsme jiní, ale snad to ani není potřeba – myslím, že posluchači to sami poznají.

Hostem Václava Hudečka se nestáváte letos poprvé, jak vzpomínáte na dosavadní spolupráci s panem Hudečkem? Vzpomínám na ni velmi rád. Jako hornista jsem s ním nikdy nehrál, ale jakmile se trochu proslechlo, že jsem se před pár lety vrhnul na dirigování, Václav mě hned oslovil a já jsem nabídku ho doprovázet se svým orchestrem velmi rád přijal. Zvlášť bych si dovolil vzpomenout na jeho provedení Mozartova houslového koncertu, které bylo prostě jedinečně mozartovské!

Svátky hudby se snaží o podporu mladých talentů a vytváření příležitostí pro jejich první koncertní vystoupení. Jaká je s ohledem na Vaše bohaté zahraniční zkušenosti situace v této oblasti v zahraničí v porovnání s českým prostředím? Já myslím, že to je jak kde. U nás máme jiná specifika co se hudebního života týče. Hlavně je česká hudba a umění rodinné stříbro, ne-li zlato, ale nějak se zdá, jakoby to málokdo chápal. Přtom se jedná o hodnotu, která nezná hranic.

Co jiného zajímavého Vás čeká v nadcházející sezoně? Celá řada rozmanitých koncertů, festivalů. Je těžké z nich vybrat jeden „nej“, ale každopádně to bude velmi pestrá sezona, ať už pro soubor, pro mě jako hornistu i dirigenta.

Svátky hudby slaví 25. výročí, co byste cyklu koncertů popřál do dalších let? Přeji Svátkům hudby, ať mají stále vyprodáno, a jejich organizátorům pevné nervy.

Sdílet článek: