Druhou osobností v našem miniseriálu rozhovorů s vedoucími souborů vystupujících na letošním ZUŠ Open je dirigent a umělecký vedoucí Symfonického orchestru ZUŠ Kroměříž. Tato umělecká škola sídlí v pětici historických budov nedaleko Arcibiskupského zámku a navazuje na bohaté tradici hudební školy, která zde byla založena již v roce 1882. Violista a pedagog Pavel Nikl je jedním ze zakladatelů předního českého souboru Pavel Haas Quartet.
Jaká je aktuální role ZUŠ v dnešním světě, společnosti a kultuře? Jednoduše velmi významná. Každé dítě, nebo mladý člověk, má už od malička v sobě potřebu se vyjadřovat nejen slovem, ale také uměleckou činností. Ať už zpěvem, výtvarnou činností, nebo pohybem. Patří to k životu každého z nás a je to zcela přirozené. ZUŠ prostřednictvím svých kantorů pomáhá tyto snahy rozvíjet a dává jim určitou formu. Ať už se později jednotliví žáci věnují této činnosti profesionálně, nebo jen amatérsky, má to dle mého názoru zcela zásadní vliv na rozvoj osobnosti každého takového jednotlivce.
Může a má se to změnit? Jak? Naopak bych na tomto faktu nic neměnil. Je velmi dobře, že existuje systém základního uměleckého školství. Česká republika navíc patří mezi země s nejlepší propracovaností a úrovní tohoto systému.
Jaké pozorujete trendy, co do oblíbenosti nástrojů, hudebních schopností či technologií? Trendy jsou stejně jako v jiných oblastech proměnlivé. Co se týká oblíbenosti jednotlivých nástrojů, určitě existují řekněme klasické nástrojové „stálice“ jako klavír, zobcová flétna, housle atd., o které zájem víceméně s časem neupadá, a jsou stále populární. Oproti tomu jsou nástroje, které daleko více podléhají určité módní vlně a kde se zájem o ně střídá s nezájmem, nebo menším zájmem. Hudební schopnosti dětí jsou dle mého názoru stejné, ale úroveň toho, co dokáží jednotlivé děti a mladí lidé na své nástroje zahrát, má vzrůstající tendenci. Je to podle mého názoru podobné jako u sportu. Samozřejmě i tam existuje jakýsi průměr a výjimečné individuality. Někdy mne až překvapuje, jak malé děti nebo jak mladí lidé dokáží zahrát nebo zazpívat věci, které byly dříve těžko představitelné.
Jaké jsou sféry možné spolupráce ZUŠ a jejich veřejného vlivu? Přál bych si, aby veřejnost vnímala uměleckou činnost jako důležitou součást vzdělání každého jednotlivce. Myslím si, že je u nás spousta institucí, škol a jednotlivých pedagogů, kteří se o to ze všech sil snaží.
Jaký je hlavní repertoár vašeho orchestru? Snažím se žáky seznámit s hudbou všech období, aby jejich spektrum vnímání hudby bylo pokud možno co nejširší.
Jak podle Vás formuje mladé lidi hra v orchestru? Velmi. Celou dobu se snaží jednotliví kantoři rozvíjet individuální schopnosti a dovednosti jednotlivých žáků, což je nutné a správné. Ale to samo o sobě pro jejich úplné hudební vzdělání nestačí. V orchestru se mimo jiných důležitých věcí naučí naslouchat i jiným kolem sebe a přizpůsobit se celku. Spolupracovat společně s dalšími na stejné skladbě a svými dovednostmi přispět k jejímu úspěšnému zvládnutí. Naučí se vnímat hudbu i z jiné strany, než té individuální. Kdybych to přirovnal k fotbalovému mužstvu, bylo by velmi těžké postavit jej na samých útočnících, byť by byli individuálně sebelepší. Kdyby si mezi sebou neuměli přihrát a zvolit společnou strategii, těžko by toto mužstvo mohlo dobře fungovat a dosahovat dobrých výsledků.
Co připravujete v rámci vašeho vystoupí na letošním ZUŠ Open? Čeká nás vystoupení v hlavní části celodenního programu v Senátu ČR, což je pro nás čest a velká výzva. Připravili jsme jednu část z Concerta grossa Petera Breinera na píseň Beatles ve stylu J. S. Bacha pro flétnu a komorní orchestr, Rumunské tance Bély Bartóka a čtyři písně z francouzského filmu Les choristes pro symfonický orchestr a sbor, který v případě tohoto koncertu bude zahrnovat více než tři sta členů z celé ČR. Moc se na to všichni těšíme.
