Kde jinde duchovní hudbu než v Olomouci

V předvečer zahájení 23. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby Olomouc jsme požádali o rozhovor jeho ředitelku Dobromilu Hamplovou.

Kdy jste se ujala organizování Podzimního festivalu duchovní hudby? To se budu muset vrátit trochu nazpět. V roce 1989 po tzv. Sametové revoluci vzniklo mnoho změn ve společenském životě. Euforie svobody a možnost podnikat či realizovat záměry jednotlivců daly odvahu mnoha lidem realizovat své představy. Tehdy v úzkém kroužku přátel vznikla myšlenka, že ve městě s geniem loci, jaký má Olomouc, s jeho kulturním a historickým zázemím se vznik festivalu s duchovním zaměřením přímo nabízí. Myšlenka zaujala biskupa Hrdličku, arcibiskup Mons. Jan Graubner přislíbil záštitu a v tom okamžiku jsem se ujala její realizace, založila Podzimní festival duchovní hudby a vedu jej dodnes.

Jaké byly začátky? Jak se proměňovaly problémy, které jste musela řešit? Jako každý začátek, těžký, na druhou stranu však plný euforie. Byla to krásná doba. Velmi brzy jsem zjistila, že je to závazek na plný úvazek a rozhodla jsem se věnovat pouze festivalu. Musela jsem přesvědčit své okolí, město, kraj i sponzory, že vkládají své finanční prostředky do projektu, který je seriózní, noblesní a má naději na úspěch. To bylo možné jen tehdy, když bude mít festival vysokou úroveň a přitažlivou dramaturgii už od samého počátku. Již druhý z koncertů navštívil ministr kultury Pavel Tigrid a s potěšením kvitoval, že se vynikající kulturní akce, jaké jsou v Praze, přesouvají i do vzdálenějších destinací, že funguje decentralizace v kultuře.

Proč je hlavním tématem duchovní hudba? Za doby socialismu se vše duchovního rázu potíralo. Skladby s duchovním obsahem se nesměly zařazovat do programu orchestrů. Po revoluci vzniklo vakuum a hlad po hudbě, která po staletí patřila k duchovnímu životu celých generací. A kde jinde provozovat duchovní hudbu, než ve městě které má na svém území 27 kostelů a kostelíků? Navázali jsme na tradici. S Olomoucí jsou spojená mnohá jména slavných skladatelů, Jacobus Handl Gallus, Wolfgang Amadeus Mozart, Gustav Mahler, Ludwig van Beethoven dokonce věnoval slavnou Missu solemnis olomouckému arcivévodovi Rudolfovi, Janáček Glagolskou mši arcibiskupovi Prečanovi, Antonín Dvořák Svatou Ludmilu pěveckému spolku Žerotín ad. Knowhow festivalu je postaveno na provádění velkých oratorních děl v jejich autentickém prostředí. Uvádíme nejen chronicky známé taháky, ale i díla neznámá či z mnoha důvodů málo hraná, jako v poslední době Saint-Saënsovo Requiem či úžasné Donizettiho Messa di Gloria e Credo, které jsme uvedli v loňském roce.

Simona Šaturová

S kým jste za téměř čtvrtstoletí spolupracovala? V prvé řadě jsem potřebovala uměleckou osobnost. Požádala jsem o spolupráci a uměleckou záštitu dirigenta Stanislava Macuru. Jeho vztah k této tématice, umělecká náročnost a cit pro stavbu velkých oratorních celků nastavily již od prvního ročníku vysokou uměleckou laťku. Festival si získal jméno a naše spolupráce trvala 15 let. Ve spolupráci s Českou televizí nastudoval Stanislav Macura a provedl 6 koncertů, např. Sukova Asraela a Kilarův Koscielc s Národním symfonickým orchestrem Polského rozhlasu Katovice, s Filharmonií Brno Brittenovo Válečné requiem, Brucknerovu VIII. symfonii, se SOČR Brucknerovu VII., s FOKem Honeggerovu III. symfonii Liturgickou a s JFO Brahmsovo Německé requiem se Simonou Šaturovou. Po jeho odchodu v roce 2009 jsem nabídla pozici hlavního dirigenta festivalu Jaromíru M. Krygelovi, který nastudoval hezkou řadu zajímavých titulů. Zajímavým dramaturgickým počinem bylo provedení novodobých českých premiér – Saint- Saënsova Requiem a Donizettiho Missa Gloria e Credo, které přenášela v přímém přenosu TV NOE.

Z umělců nemohu vyjmenovat všechny. Opakovaně jsme zvali interprety, jimž byla blízká duchovní tematika a to se promítá do interpretace umělce. Byli to zejména Richard Novák, Marta Beňačková, Hana Štolfová-Bandová, Mária Kobielská, Ludmila Vernerová, později Simona Houda-Šaturová, Adriana Kohútková, Jana Sýkorová, Michaela Šrůmová, Tomáš Černý, Jaroslav Březina, Jiří Sulženko, Martin Gurbal ad.

Ke stálicím festivalu patří Český filharmonický sbor Brno, jen v letošním bude hostovat již po dvacáté! Významnými hosty festivalu byli např. dirigenti Jiří Bělohlávek, Petr Altrichter, pěvecké osobnosti Magdaléna Hajóssyová, Drahomíra Drobková, Peter Mikuláš či mistr slova Radovan Lukavský. Ze zahraničních například ukrajinský basista Taras Shtonda, Luise Hudson či Nana Miriani.

Český filharmonický sbor Brno

Má festival své vyhraněné publikum? Festival je otevřený všem. Snažíme se, aby dramaturgie oslovila jak „fajnšmekry“, tak i širší veřejnost a přitom nesklouzli do podbízivosti. Uvádíme i velmi náročné tituly. Olomouc má vyspělé publikum. Samozřejmě převažují posluchači středního a zralého věku. Příjemné je zjištění, že koncerty navštěvují i mladí lidé. No a k festivalu patří i posluchači rozhlasových stanic a diváci televize Noe, která zaujímá stále větší místo v oblasti klasické hudby a opakovaně i účastníci podzimních sympozií v Olomouci.

Jaké máte vztahy s arcibiskupstvím, městem a krajem? Jak jsem se již zmínila na začátku, podporu a záštitu arcibiskupa olomouckého Mons. Jana Graubnera jsme získali již na počátku a vzhledem k tomu, že trvá dodnes, dá se říct, že velmi dobré.Snažíme se citlivě tvořit dramaturgii tak, aby byla v souladu s posláním církve. Stejné je to i v případě podpory města i kraje. Získali jsme důvěru, kterou jsme nezklamali. Snažíme se dobře reprezentovat naše skvělé město za rámec kraje i České republiky a prostřednictvím televizních přenosů i do Evropy. Letos realizujeme již 18. televizní přenos.

Letos poprvé podpořilo festival i Ministerstvo kultury a osobně pan ministr. Je to pro festival významné? Podpora Ministerstva kultury patří zcela jistě mezi ty významné, umocňuje jeho image. Velmi si vážíme toho, že se letos ministerstvo kultury se rozhodlo po letech zařadit náš festival mezi podporované projekty. Určitou zajímavostí je, že současný pan ministr byl přítomen na tiskové konferenci uspořádané v Praze na Pražském arcibiskupství při propagaci prvního ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby. Již tehdy jej tato idea velmi zaujala. Festival v minulosti navštívili ministři Pavel Tigrid, Jaromír Talíř a Pavel Dostál a další významné osobnosti jako např. papežští nunciové, velvyslanci i prezident republiky.

Na čem právě pracujete? V loňském roce jsme program festivalu rozšířili o novinku a to je promítání úspěšných televizních záznamů- tedy malé reminiscence. Plánujeme festival obohatit o nová koncertní místa, která čekají na svá znovuobjevení. Chceme rozšířit mezinárodní spolupráci, představovat mladé talenty, zpestřovat dramaturgii o neznámé tituly a premiéry od doby renesance po autory současnosti. V souvislosti s tím chceme pokračovat v hudebně historickém bádání a rozšířit tým spolupracovníků. V roce 2018 oslavíme 25. výročí, takže se na ně musíme náležitě připravit.

Sdílet článek: