Dánové říkají, že se jim v posledních letech ekonomicky vedlo dobře. Mnozí si pochvalují, že udělali dobře, když nepřijali euro. Hudbě se proto v Kodani, jak se zdá, daří. Nejenže by tu mělo být nové činoherní divadlo, ale v budoucím rozhlasovém a televizním centru se také staví moderní koncertní sál. A ještě předtím bude už za rok na jiném místě otevřena zbrusu nová Opera. Platí ji celou soukromý mecenáš. Prosklená budova stojí naproti královskému paláci. Je ovšem na jiném ostrově – odděluje je široký mořský kanál tvářící se jako řeka. Zatím prý jen není úplně jasné, jak přesně se vyřeší dopravní obslužnost. Donedávna tam totiž bývaly nepřístupné vojenské a přístavní prostory a most v blízkosti není.
„Nová Opera od privátního donátora, to se nestalo od renesance. Budeme chtít ukázat, co vše ten dům umí,“ přibližuje plány pro jaro roku 2005 operní dramaturg Královského divadla Henrik Engelbrecht. Při otevření se prý bude hrát něco opravdu velkolepého se zvířaty na scéně. Mohla by to být třeba Aida . Nastudován bude i Wagnerův Siegfried a ještě jedno dílo. Poslední ze čtyř úvodních nových inscenací bude Kafkův Proces od současného skladatele Poula Ruderse. Jednu soudobou dánskou operu studuje ostatně divadlo každý rok. V historické budově, kde jsou prostorová tíseň i termínové kolize už neúnosné, zůstanou na repertoáru jen operní díla potřebující atmosféru, jež se nedá jinde napodobit. Například Mozartova.
Do nového se těší i Per Erik Veng, ředitel Dánského národního symfonického orchestru. Logo užívající písmena DR dává tušit, že těleso patří k Dánskému rozhlasu. „Budeme pak uvádět i koncerty, které nebudou vysílány, dovážet i umělce, kteří si vysílání nepřejí,“ říká. Gerda Albrechta letos vystřídá u šéfovského pultu Thomas Dausgaard. Pokračovat má nahrávání pro firmu Chandos i státem podporované natáčení dánské hudby. Plány na rok 2005 hovoří pak o turné na Dálný Východ, o londýnských Proms, o rok později přijde jižní Amerika a Salcburský festival… Současný sál rozhlasového tělesa byl otevřen v srpnu 1945. Do té doby se nacházely stále nějaké „nedodělky“, jen aby síň nepřevzali Němci. V polovině prosince 2006 zde zazní Haydnova symfonie Na odchodnou . Až se pak těleso odstěhuje, převezme koncertní prostor konzervatoř.
Ředitel orchestru také doufá, že se v roce 2006 uskuteční první ročník hudebního festivalu zahrnujícího nejen oblast Kodaně, ale také švédská města na protilehlém pobřeží, v nichž je podle něj nyní „velká energie“. Po otevření mostu přes mořskou úžinu před pár lety se ostatně kulturní a geografické příbuzenství prohloubilo a kontakty zintenzivnily. Švédové prý také jezdí do Kodaně hodně nakupovat a Dánové se kvůli nižším daním naopak stěhují do Malmö.
Tradičně malý prostor pro hostování zahraničních těles je prý v Kodani dán počtem vlastních orchestrů. Je to možné, ale pravda také je, že Symfonický orchestr Tivoli, Sjaelandský symfonický orchestr a Kodaňská filharmonie jsou jedno a totéž těleso. První název používá přes léto, když účinkuje – už 160 let – v zábavním parku Tivoli v centru města, druhý je pro zimní měsíce a vyjadřuje přináležitost k regionu a třetí je exportní. Na zájezdy však mnoho času tito hudebníci nemají. Je jich 74 a odehrají, fakticky během dvou sezon v jednom roce, na 120 koncertů. Jen v předvánočním týdnu měli devět vystoupení. Pětkrát Čajkovského Louskáčka a čtyřikrát Bachovo Vánoční oratorium . Jak to ovůbec mohou zvládnout, ředitel Sren Bojer neprozradil. Nyní 11. února bude v Praze šance se na to zeptat jejich šéfdirigenta, v Dánsku usazeného Itala Giordana Bellincampiho. Bude řídit Pražskou komorní filharmonii s kompletně dánským programem, který, jak jinak, vyvrcholí hudbou Carla Nielsena.
Nazvat Tivoli zábavním parkem je ovšem nepřesné. Jeho hudební ředitel Lars Grunth podotýká, že komplex je jedinečným „mixem“ kultury a zábavy. Jsou tam kolotoče a horské dráhy, pivo a střelnice, jezírko s čínským pavilonem a během adventu také kluziště a vánoční trhy, ale po celý rok zde znějí rovněž symfonické koncerty. Rozdíl je jen v tom, že v létě se do sálu s 1900 místy chodí ze zahrad a v zimě z ulice. Od počátku patří navíc k Tivoli uniformovaný chlapecký dechový orchestr sestavený ze žáků vlastní soukromé hudební školy. Vypadají trochu jako královská garda. V šestnácti odejdou „do penze“ a později se z nich rekrutuje polovička hráčů na dechové nástroje v dánských orchestrech.
A pak je v metropoli přinejmenším ještě jedno místo, kde je doma hudba. V Královské knihovně, jejíž moderní přístavbu na břehu kanálu trefně nazývají černým diamantem. Je tu pracovna Johna Fellowa Larsena majícího nyní na několik let rozplánováno vydávání korespondence Carla Nielsena. Je zde dále sál, v němž se konají komornější koncerty včetně soudobé hudby, jazzu a world music i operní večery užívající projekce z DVD. A je tu rarita – Hudba o jedné: denně hodinu po poledni zní obrovským skleněným foyerem krátká elektroakustická kompozice. Autor se jmenuje Fuzzy. Pro každý týden roku napsal jednu a docílil nemožného: badatelé vyjdou na ochozy a poslouchají.
