úterý, 24. srpen 2010

Akustika v konzervě

Napsal(a) 

Akustika v konzervě, foto archiv MC Akustika v konzervěfoto: archiv MC

Představme si, že New York Philharmonic Orchestra chce doma, ve Filharmonickém sále Lincolnova centra, natočit Mahlerovu symfonii, tak jak asi zněla v letech 1909 až 1911. Tehdy totiž Mahler dirigoval tento světový orchestr. Jenže tehdy ještě nestálo Lincolnovo centrum, Mahler byl ale doma ve vídeňském Konzertvereinu. Jak jednoduché! Pošleme technika z McGill Univerzity z kanadského Montrealu se svými aparáty do Vídně, aby v proslulém sále Konzertverein (všichni ho známe z novoročních koncertů Vídeňských filharmoniků) zakonzervoval onu nenapodobitelnou akustiku. Orchestr tedy zůstane klidně doma a ušetří čas a cestovní výdaje. V newyorském studiu natočí onu Mahlerovu symfonii a o vídeňský dozvuk se postará akustický odborník. Utopie? Nikoliv, skutečnost! V roce 1989, když se bořilo sovětské impérium, vyrobili Maďaři malé plechové konzervy, na kterých bylo napsáno (i v češtině): „Poslední dech komunismu.“ Polský Kanaďan Wieslaw Woszczyk se tímto vtipným suvenýrem nechal inspirovat a uložil místo dechu do konzervy digitálně natočené dozvuky z historických sálů a místností do počítače. První pokus revoluční procedury nahrávání je hotov, zatím se nejedná o velký orchestr, ale o klavírní dílo Josepha Haydna v podání Toma Beghina. V budoucnosti bude ovšem možné „nahrát“ skladbu například v sále, který je momentálně v rekonstrukci nebo dlouhodobě obsazen. Totéž platí i pro historické kostely, kde je přes den příliš hluku z ulice.

Belgický muzikolog a klavírista Tom Beghin se dostal do kanadského Montrealu přes Švýcarsko a New York. Vyučoval také šest let na univerzitě UCLA v Los Angeles. Od roku 2003 je profesorem na McGill University v Montrealu. „V duši se cítím interpretem, specializoval jsem se na historickou interpretaci staré hudby, zejména z období 1750 až 1830, a tím jsem se začal více věnovat hudební vědě“, říká úvodem Tom Beghin. „V Montrealu je aktivní hudební život, ale trochu konzervativní. Stará hudba spadá pod tento název zhruba jen do roku 1750, kdežto v Evropě se dnes prodloužila historická interpretace až do 19. století. Několikrát jsem v Montrealu potkal bratry Kuijkenovi nebo Jaap ter Lindena, abych zůstal u hudebníků z Beneluxu.“ Od začátku působení v Kanadě se Tom Beghin intenzivně věnuje aplikaci „virtuální akustiky“. „Na tomto poli spolupracuji velmi úzce se zvukovým inženýrem Wieslawem a hudební producentkou Marthou de Francisc. Na první pohled vypadá princip celkem jednoduše. Nejdříve se realizují různá měření ve zvoleném prostoru a potom se stávající akustika rekonstruje v nahrávacím studiu. V klasickém studiu se dozvuky přidávají po nahrávce, my s pomocí 24 reproduktorů, které jsou kolem interpreta umístěny, rekonstrujeme zvolenou akustiku přímo ve studiu. Vlastně hraji v tomto studiu, jako bych byl v onom prostoru, který jsem si předem vybral. Naším cílem nejsou nějaké okázalé výsledky, ale reprodukovat co možná nejpřirozenější zvuk. Díky tomuto systému může posluchač v našem studiu v Montrealu během jednoho koncertu prožít akustiku různých historických prostorů.“ Haydn psal téměř všechny klavírní skladby k privátním účelům. Jednalo se o víceméně skromné skladby pro své žáky, které zněly ve stejně skromných prostorách, ale i o díla, která komponoval pro své šlechtické zadavatele a která byla určena pro okázalé sály.

O první nahrávku novou technologií se postarala firma Naxos, která v březnu tohoto roku vydala kompletní sólové klavírní skladby Josepha Haydna. Jsou to čtyři Blu-ray disky (3 audio disky a 1 video disk), které by v budoucnu měly nahradit klasické DVD (jedná se o první Blu-ray produkt u Naxosu). Celkem jde o 15 hodin hudby a 3 hodiny high-definition obrazu, včetně luxusní ilustrované knížky (64 stran). Tom Beghin nahrál Haydnovy skladby na sedmi různých nástrojích, od klavichordu (model 1760) až po anglické pianoforte z roku 1795. Nahrávky byly pořízeny v devíti virtuálních prostorech, kde hrál buď Haydn sám nebo jeho hudebníci. Na jedné straně uslyšíme skladby v Haydnově pracovně v jeho domě v Eisenstadtu, na straně druhé například v salonu v Albertině nebo v sále Lobkowitzova paláce ve Vídni či v Holywell Music Room v Oxfordu. Tom Beghin se zabývá Haydnem i teoreticky, za svoji knihu „Haydn and the Performance of Rhetoric“ dostal od americké muzikologické společnosti (American Musicological Society) cenu „nejlepší esej roku 2008“. Momentálně píše další knihu o Haydnově interpretaci, která vyjde u University of Chicago Press.

Když se Tom Beghin zeptal holandského průkopníka historické interpretace staré hudby Gustava Leonhardta, jestli může změřit a rekonstruovat akustiku jeho zcela zachovalé autentické hudební místnosti z 18. století, známý hudebník mu odvětil: „Nevěřím, že by věda dokázala imitovat božské stvoření.“ Možná se tentokrát Leonhardt přece jen zmýlil.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish
MENU