The Best of Jonas Kaufmann

„Je to omamný mix,“ napsal James Jolly, autor bookletu k novému CD současného předního německého tenora Jonase Kaufmanna, narážeje tím nejen na dramaturgii disku – jež je skutečně pestrá: vedle Verdiho, Pucciniho a Mascagniho tu stojí Weber, Strauss, Wagner, ale také Mozart! –, nýbrž i na skutečnost, že Kaufmann jako jeden z mála současných pěvců překlenuje – máme pokušení říct: téměř programově – propast, která zeje mezi operními žánry a epochami. Bývá zvykem (a zvyk je železná košile) stavět proti sobě dva hudební velikány, kteří slavili minulý rok dvousetleté výročí narození: Verdiho a Wagnera – a právě v roce 2013 vychází Kaufmannovo CD –, stejně jako je zvykem interpretů řadit se – s větší, či menší vehemencí – do toho, či onoho tábora: specialista na italský repertoár přece nemůže zpívat Wagnera a vice versa! Kompakt The Best of Jonas Kaufmann připouští dva možné výklady: buď nejsou hranice – zas a znovu sugerované mimo jiné tradičně koncipovanými učebnicemi dějin hudby – mezi Verdim a Wagnerem (stejně jako mezi italskou a německou hudbou obecně) tak pevné, jak se na první pohled zdá, nebo spočívá Kaufmannovo pěvecké mistrovství v první řadě právě v překlenutí oněch hranic. (Tato recenze si neklade nárok otázku rozhodnout.) Posluchač totiž neví, zda má více obdivovat křišťálovou průzračnost provedení Mozartovy árie Dies Bildnis ist bezaubernd schön a árií verdiovských či pucciniovských, nebo sytost partií wagnerovských (Winterstürme wichen dem WonnemondValkýry a Walterova píseň z Mistrů pěvců). Umělecky přesvědčivá je ale třeba také Kaufmannova interpretace slavné veristické árie Vesti la giubba z Leoncavallovy opery Pagliacci, stejně jako dalšího repertoáru (Bizet, Mascagni, Cilea, Giordano, Massenet, Gounod, Refice, Strauss). CD, jež je kompilátem z různých koncertů z posledních let – a výběr dirigentů, s nimiž Kuafmann spolupracoval, jen svědčí o jeho úrovni (Abbado, Gardiner, Pappano a další) –, není pouze dokladem Kaufmannova širokého záběru, ale zároveň přináší – vedle světových hitů – i méně známé autory, jakým je například Licinio Refice (píseň Ombra di nube). Kompakt lze jistě doporučit každému, kdo si chce udělat obrázek o současné hvězdě německého operního nebe, ale domnívám se, že posluchač, jenž je s Kaufmannovým zpěvem již obeznámen, vyhledá raději nějakou operu nebo tematicky zaměřenou nahrávku – třeba písní jednoho autora. Při své pestrosti totiž CD může působit až příliš roztříštěně (což však nic nemění na kvalitách tohoto prvotřídního umělce).

 

Sdílet článek: