úterý, 4. červenec 2017

PhilHarmonia Octet oslavil výročí a vydal desku, jiskřivě a s nadhledem

Napsal(a) 

PhilHarmonia Octet, foto Daniel Havel PhilHarmonia Octetfoto: Daniel Havel

Vznik dechového souboru PhilHarmonia Octet se datuje rokem 2007 a k hlavní zakladatelské iniciativě se pojí jména dvou jeho členů, Viléma Veverky a Václava Vonáška. Název PhilHarmonia v sobě skrývá dva s hudbou související termíny. Prvním je všeobecně známý pojem „filharmonie“, tím druhým je o něco specifičtější výraz „harmonie“, v tomto případě míněn jako označení pro komorní ansámbl složený z dechových nástrojů. Největší oblibě se tato hudební tělesa těšila na konci 18. století a literaturu pro ně tvořili ti nejvýznamnější skladatelé. PhilHarmonia Octet se v počátcích svého působení věnoval převážně hudbě klasicismu, ale postupně se začal zaměřovat také na stylové přesahy a hudbu dvacátého a jednadvacátého století. Kromě ansámblové hry je každý z hráčů aktivní také v sólové produkci. To je fakt, který téměř vždy posouvá výsledný efekt kolektivní hry na nejvyšší úroveň, a v případě tohoto souboru to platí stoprocentně. U příležitosti desátého výročí vzniku si členové PhilHarmonia Octetu nadělili dárek v podobě Supraphonem vydaného CD s hudbou W. A. Mozarta, L. v. Beethovena a G. Kleina. Jde o výrazná, pro svou dobu charakteristická, a tedy i velmi odlišná díla literatury pro dechové nástroje. Na druhou stranu, všechny skladby jsou kromě svého nástrojového obsazení a čtyřvětého půdorysu pojeny jedním důležitým faktorem, a tím je špičková úroveň jejich provedení. Prvním dílem na CD je Beethovenův Dechový oktet Es dur, op. 103. Skladba vznikla během Beethovenova působení v Bonnu a skladateli bylo v té době pouhých 22 let (1792). Datem, ale i kompozičním stylem je tak dílo řazeno do počáteční etapy autorovy skladatelské kariéry a později (1796) se dílo dočkalo také Beethovenovy úpravy pro smyčcové kvinteto. Jedná se o virtuózní, po stylové stránce haydnovsko-mozartovskou exhibici všech nástrojů oktetu. Instrumentální preciznost je zde proto vzhledem k technické náročnosti partů potřebná rovnoměrně u všech hráčů. PhilHarmonia Octet dokázal vytvořit ukázkové znění stylu vídeňského klasicismu, se všemi jeho ostrými dynamickými kontrasty i příznačnou virtuozitou.

Po této skladbě následuje Divertimento pro dechové okteto Gideona Kleina. Dílo vzniklo v roce 1940, což bylo rok před jeho deportací nacisty do Terezína. Ještě před touto děsivou událostí se však Klein dočkal kompozičního vzdělání pod vedením Aloise Háby a tato významná zkušenost ho poháněla v tvůrčí činnosti i během jeho let strávených v koncentračním táboře (zde bohužel strávil také své poslední dny). Kleinova hudba, charakteristická mikrointervaly a atonalitou jako základními stavebními prvky, je opakem hudebního stylu, který zaznívá v předešlém Beethovenovi. Oproti klasicistním autorům Klein namíchává nemalé množství zcela odlišných odstínů zvukového témbru dechového oktetu, což je výsledkem jeho inspirace hudbou nejen Aloise Háby, ale také Leoše Janáčka, Albana Berga či Arnolda Schoenberga. Jeho kompoziční práce je (nejen) v souvislosti s instrumentací naprosto bravurní a zařazení tohoto autora na CD s Beethovenem a Mozartem považuji z mnoha důvodů za skvělý tah. Z dramaturgického hlediska tím nahrávka získává neobyčejnou jiskru. Slunéčko sa zdvíhá, den se krátí, což je píseň z Janáčkova Zápisníku zmizelého, pojal Klein u Divertimenta jako melodické východisko pro třetí větu, a já už ji nechci slyšet jinak, než v této úpravě a v interpretaci PhilHarmonia Octetu (se vší úctou k jiným souborům i ke kráse Janáčkova originálu). Nahrávku uzavírá Mozartova Serenáda c moll pro dechové nástroje K 388/384a. Pro tento typ skladeb netradiční mollová tónina dává dílu zdánlivě temnější charakter, ale v podání PhilHarmonia Octetu zní jiskřivě, energicky, vznešeně a jakoby se vztyčenou hlavou (a tedy nadhledem). Technická suverenita všech hráčů, extrémně vybroušená dynamická soudržnost a jednomyslné vnímání kontinuity jednotlivých skladeb – už jen tento trojlístek aspektů řadí předloženou nahrávku do kategorie CD, která byste měli slyšet. A věřte, že takovýchto dalších podobných trojlístků najdete při poslechu souboru PhilHarmonia Octet ještě mnoho.

Tip Harmonie

Vilém Veverka, Monika Boušková – hoboj, Irvin Venyš, Karel Dohnal – klarinet, Ondřej Vrabec, Přemysl Vojta – lesní roh, Václav Vonášek, Martin Petrák – fagot. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 1/2016, modlitebna Českobratrské církve evangelické v Praze na Vinohradech. TT: 59:38. 1 CD Supraphon SU 4214-2.

Irena Černíčková

Její životní cesta, která ji nakonec zavedla do Prahy, začala v jihomoravském Uherském Hradišti. Díky lásce ke klavíru, ale i hudbě samotné, vedly další kroky na Konzervatoř P. J. Vejvanovského v Kroměříži. Studiu klavírní hry a současně hudební vědy se poté věnovala na pedagogické a filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Profese pianistky a spontánní zájem o folklor, utvářený prostředím rodného Slovácka, později ohraničily tematický okruh její doktorské disertační práce, v níž se zabývala Uherskými rapsodiemi Franze Liszta. Klavíru se v současnosti věnuje jako pedagožka, korepetitorka i sólistka. Do Harmonie přispívá svými texty od roku 2012. Kromě profesní a osobní přitažlivosti k vážné hudbě přiznává také slabost pro hudbu jazzovou.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.