úterý, 13. leden 2009

Magdalena Kožená - Songs My Mother Taught Me

Napsal(a) 

Magdalena Kožená - Songs My Mother Taught Me Magdalena Kožená - Songs My Mother Taught Me

(L. Janáček, A. Dvořák, E. Schulhoff, P. Eben, J. J. Rössler, V. Novák, B. Martinů)

Magdalena Kožená - mezzosoprán, Malcolm Martineau - klavír, Michael Freimuth - kytara, Dorothea Röschmann - soprán. Produkce: Marita Prohmann, Arend Prohmann. Text: A, N, F. Nahráno: 3/2007 Bavaria Musikstudios, Mnichov. Vydáno: 2008. TT: 70:04. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 6665 (Universal Music).

Nejnovější CD Magdaleny Kožené s názvem Písně, které mě učila matka není její první deskou s písněmi. Avšak třebaže i na titulu Love Songs vydaném v roce 2000 je Dvořák, Janáček a Martinů, nic se neopakuje - i výběr z Janáčkovy Moravské lidové poezie v pí sních je v obou případech jiný. Navíc nynější nová nahrávka má jednoznačné tematické zázemí v inspiraci lidovou písní a co do zastoupení autorů širší záběr než zmiňovaná starší. A potom - tato deska je i značně osobní: výběrem, záměrem a koneckonců i názvem, který sice jakoby odkazuje k Dvořákově písni Když mne stará matka zpívat učívala , ale spíše je zároveň vyznáním - a není smyšlený. Jsou tu totiž písně, které pěvkyně skutečně slýchávala od své maminky. Reklamní slogan na samolepce na krabičce s CD hovoří o "putování bohatstvím písňového repertoáru její vlasti" a cituje Koženou, která ujišťuje, že má tyto písně "v krvi". Hned úvodní číslo je "tradicionál" Kebych bola jahodú a interpretka tu sahá v hlubokém rejstříku k co nejpřirozenějšímu uvolněnému zpěvu evokujícímu neškolené zpívání lidovek. Pak už ale nejde o lidové písničky či o jen tak ledajaké jejich úpravy, ale o výběry z písňových cyklů českých autorů, sestavené do pestré mozaiky stylů a nálad. Z Dvořáka je tu zmíněná píseň a dvě další čísla z Cikánských melodií , jedna z Večerních písní a pak dva z Moravských dvojzpěvů ; zde se k hlasu Kožené ideálně pojí soprán Dorothey Röschmann . Jestliže od Martinů dříve už natočila Písničky na jednu stránku a Nové slovenské písně, teď přišly na řadu Písničky na dvě stránky . Vítězslava Nováka zastupuje pětidílný cyklus Pohádka srdce na verše českých básníků, Erwina Schulhoffa pak tři z Národních písní a tanců z Těšínska . Projev protagonistky desky je takový, jak ho známe a jak je oceňován - proteplený, nacházející mnoho míst, kde lze ubrat na dynamice; tehdy hlas nenapodobitelným způsobem zvroucní. Kožená nebyla a primárně nebude velkým operním hlasem (i když árie, ať už od Glucka a Mozarta, nebo od francouzských autorů z 19. století zpívá nádherně) a umělé koncertní písně, jak je zde opět slyšet, jsou jejím ideálním světem, samozřejmě vedle starší a staré hudby - tvorby barokní a odkazu z doby klasicismu. V Janáčkovi, Dvořákovi i u Martinů vyniká pozornost textu a každému slovu a schopnost nádherné kantilény. V Schulhoffových písních, sršatějších, kde i doprovod je zemitě a zároveň neromanticky staccatový, Kožená doslova hlasem hraje text. Povzdech "ach ja nešťastná" a řada dalších míst, to je mimořádná šíře agogiky, výrazu, dikce; zároveň se tu poprvé dostává k větší dynamice, téměř až ke stylizovaným výkřikům. Delší píseň Sidej na vuz je ovšem pomalá, zasněná. Vítězslav Novák přináší romanticky vypjaté nádherné zpívání, široký rejstřík od vzrušených zvolání po melancholickou rezignovanost.

Petr Eben a jeho Písně k loutně je ovšem samostatná kapitola. Způsob, jímž se zde snoubí tradice a modernost, je jedinečný nejen skladatelsky, ale naprosto bezkonkurenčně i interpretačně: dokonale zvládnutý zpěv umožňuje přesné dávkování emocí, vroucnosti, kantilény a srozumitelnosti; různé jazyky dávají v jednotlivých písních možnost charakteristického stylového zabarvení. Ebenových šest písní je skvostných. Ze sestavy CD jakoby vybočuje píseň An die Entfernte z přelomu 18. a 19. století, jejímž autorem je Jan Josef Rösler (většinou se u nás přesněji, kvůli jeho slovenskému původu, psává Ján Jozef); do celkového charakteru desky však překvapivě zapadá. Martinů je v rychlých písních až překotný, ale sólistka velmi dobře ví, kde se pozastavit, aby se dostavila pointa a uspokojení i v těchto případech. A lyrice jeho pomalejších písní, té rozumí jako málokdo.

Až na Ebenovy písně, kde je stylovým doprovodem kytara, obstarává partnerství pianista Malcolm Martineau - jeho doprovod je velmi propracovaný, ideálně nenápadný, vzácně kultivovaný, stejně jako hlas Kožené oduševnělý. Sympatické je, že se při přípravě takového titu-

lu neuchýlila pěvkyně například k úpravám s orchestrem, které by se z repertoáru lidových písní snažily učinit přístupné a efektní hity muzikálového typu a pokoušely se je povýšit na záležitost mezinárodní platnosti. K jejímu hlasu, založení a uměleckému přesvědčení by to nesedělo, Kožená zůstává u poezie a dává svému publiku, rozesetému po celém světě, co nejautentičtější náhled na charakter a zvuk písní své země. Je pochopitelné, že právě tato rovina desky je pro tuzemského posluchače samozřejmostí a věcí srdce, zatímco pro cizince může být CD i novým poznáním čehosi téměř exotického. Obě možné roviny vnímání natočené hudby jsou však v případě tohoto mimořádného titulu zcela legitimní.

Petr Veber

HHHHH

Je důvod mít radost z každého nového titulu, který Magdalena Kožená vydává u jednoho z nejvýznamnějších hudebních vydavatelství. A pokud jde o titul s řadou méně známých děl české hudby, a navíc v písňovém repertoáru, zaslouží si o to větší uznání. Za jednoznačný vrchol nového CD považuji úžasně výrazově propracovaný cyklus Pohádka srdce Vítězslava Nováka. Vůbec se mi zdá, že čím blíže mají skladby k žánru umělých písní, je výsledek naprosto dokonalý. To platí i o cyklu Písně k loutně Petra Ebena s doprovodem kytary. Jde sice o lidové motivy a staré texty celkem ve čtyřech jazycích, ale ve velmi sevřené a promyšlené stylizaci. Tyto dva cykly jsou na novém CD zarámovány do výběru z Cikánských melodií, Moravských dvojzpěvůVečerních písní Antonína Dvořáka, Moravské lidové poezie v písních Leoše Janáčka, Národních písní a tanců Těšínska Erwina Schulhoffa a Písniček na dvě stránky Bohuslava Martinů. Máme tu tak vedle sebe řadu velmi rozdílných folklórních inspirací, hned po Janáčkovi následuje Dvořákova slavná píseň Když mne stará matka , a mezi Novákem a Martinů zazní dva Moravské dvojzpěvy v duetu s Dorotheou Röschmann . Domnívám se, že toto CD jednoznačně zaujme dramaturgicky objevnými tituly, ale tam, kde je srovnání s pěvkyněmi stejné kategorie, není vždycky na všechny superlativy. Nutně se musíme ptát, proč má například Anne Sofie von Otter na svém skvělém CD lidových písní u DG Cikánské melodie všechny, samozřejmě německy, ovšem zazpívané výborně. Anebo společné CD B. Bonney a A. Kirschlager pro Sony, kde je i kompletní nahrávka Moravských dvojzpěvů op. 32 - je naprosto fenomenální a získalo dokonce cenu Echo Klassik. Ve schopnosti vystihnout Dvořákovu jemnou lyriku a bezprostřední citovost na mě více působí i Bernarda Fink. Byť právě tato zdánlivá prostota a "lidovost" Dvořákových písní je snad vůbec nejchoulostivější poloha, jaká se po pěvci žádá. Posluchač se jinak vždycky ptá, jestli toho operního afektu není příliš. Tím jsou písně těžké a nevděčné. Pak je zde výběr z Leoše Janáčka. Pouští-li se pěvkyně s operně školeným hlasem na půdu folklóru, je to vždycky trochu riskantní - a na výsledný tvar nemusí každý přistoupit. A nemohu se zbavit dojmu, že výběr na desce Love Songs z roku 2000 vyšel v lyrických částech přirozeněji a v rychlých o něco brilantněji. Lidová píseň Kebych bola jahodů se po mém soudu hodí víc jako svérázný bonus než jako úvodní skladba. A například Schulhoffova písnička Pasala volky je tu proměněna spíše ve vtipnou divadelní etudu. V souvislosti s tím i sám citově laděný titul Písně, které mě matka učila trochu zavádí, CD stejně působí víc pěveckou virtuozitou, než "mateřským dotekem". A i text bookletu by žádal ještě něco jiného, než sympatické osobní vyznání pěvkyně s několika základními informacemi. Celkově vyvolává titul i řadu obecnějších otázek: máme se radovat z toho, že se jediné naší skutečně světové pěvkyni podařilo propašovat do katalogu Deutsche Grammophon pár věcí z Ebena, Nováka a Röslera, anebo spíš litovat, že prakticky pro všechny české pořadatele či producenty je umělkyně nedostupná? A některé dramaturgické kompromisy tohoto titulu kladou podobné otázky možná naléhavěji. Jinak Malcolm Martineau je jednou z velkých osobností mezi klavíristy, nedá se zde mluvit jen o doprovázení, ale o skutečném spoluvytváření jednotlivých písní. Jeho pozoruhodná hudební empatie, přímo básnická muzikálnost a cit jsou velmi silnou stránkou nahrávky. Magdalena Kožená si drží svou mimořádně vysokou laťku, a na světovém gramofonovém trhu jde o naprosto mimořádný titul.

Jindřich Bálek

HHHHH

Magdaleně Kožené vyšlo během osmi let již třetí písňové album (samozřejmě vedle dlouhé řady nahrávek s áriemi, kantátami či rolemi v kompletních operách). Již to svědčí o renomé, které tato mezzosopranistka v posledních letech požívá, i důvěře společnosti Deutsche Grammophon, která si s ní troufne uskutečňovat i neotřelé projekty. Již písňový recitál s milostnými písněmi Dvořáka, Janáčka a Martinů představil Koženou jako svrchovaně disponovanou interpretku tohoto žánru i umělkyni, která prosazuje českou hudbu. V druhém albu hudebně "vymalovala" písňový obraz první poloviny 20. století s kontrasty skladatelů odlišných národností, jazyků i stylů. Třetí CD je v rámci tak komorního žánru, jakým píseň je, "zpovědí" nejniternější. Inspirací pro tuto nahrávku byl Kožené prožitek z dětství, kdy jí maminka zpívala, což je podle ní osobitá česká a moravská tradice ve srovnání s jinými zeměmi prý zvlášť silná. Z jejího podání písní ovšem vedle této vzpomínky hluboce proznívá i její mateřská zkušenost (nahrávka vznikla v březnu 2007).

Základní linie recitálu je vystavěna na české a moravské lidové či ohlasové poezii a písních. Začíná bez doprovodu moravskou lidovou Kebych bola jahodú a přes jednoduché Janáčkovy aranže Moravské lidové poezie v písních nebo Slezských písní ze sbírky Heleny Salichové zde Kožená nazpívala i Schulhoffovy úpravy Národních písní z Těšínska a Martinů Písničky na dvě stránky na slova moravské lidové poezie . Nahrávku pak do ucelené celistvosti dotváří výběr z Dvořákových Večerních písníMoravských dvojzpěvůCigánských melodií , z nichž píseň Když mne stará matka dala celému albu i přiléhavý název. Cenné je i zařazení málo známého milostného cyklu Vítězslava Nováka Pohádka srdce . Nejstarší skladbou recitálu je píseň raného romantika Jana Josefa Röslera na Goethův text - jaký osobní příběh právě k této skladbě Kožená chová, že jej zařadila do tak privátního výběru, ví ona sama. Kompozičně nejmladší, inspiračně však zakotvené až ve středověku, jsou pak Ebenovy Písně k loutně .

Kožená opět dokáže prodchnout každou píseň hluboce procítěným výrazem a vtáhnout posluchače do nálady i na miniaturních plochách písniček, které mají sotva minutu. Osvědčenými partnery jí jsou jak klavírista Malcolm Martineau , tak Michael Freimuth na loutnu. Nádherné lidové obrazy přírody ve spojení s milostnou touhou i zklamáním podává s líbezností, zádumčivostí, snivostí, jímavostí, ale i rozjařeností a temperamentem, kupodivu méně už s humorem. Asi jen Čech může zalitovat, že si pro dva Moravské dvojzpěvy Kožená nevybrala čes-kou sopranistku. Jakkoli Dorothea Röschmann barvou svého hlasu s Koženou souzní, dokonalosti češtiny, na které si Kožená právě na tomto albu tolik zakládá, dosáhnout nemůže. (A je škoda, že u písní, jejichž text není v češtině, Deutsche Grammophon v bookletu s originálními texty a překlady do němčiny, angličtiny a francouzštiny nedoplnila i překlad český.) Především Novákovy vzrušeně emocionální písně jí dovolují rozvinout dramatičtější rejstříky, do kterých nyní vyzrál její hlas. Určité otázky může vyvolávat její až přepjaté pojetí Janáčkových písní s romantizující rozevlátostí, které známe i z méně excitovaných podání, neméně působivých svou "drsnou" přímočarostí. Jakoby Kožená třeba i v Ebenově Stratilať sem milého chtěla uplatňovat hlas, který získal na plnosti, barevnosti, dynamické plastičnosti, a velkou citovou angažovanost i tam, kde by mohla stačit niternější nevtíravá prostota (jíž dosáhnout je ovšem velmi obtížné a která je právě jedním z nejjiskřivějších skvostů pěveckého umění Magdaleny Kožené). Za recitál s dramaturgicky ojedinělým holdem české a moravské písni zaslouží ovšem Kožená vysoké ocenění.

Helena Havlíková

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.