Libor Šmoldas – kytara, Sam Yahel – piano, George Mraz – kontrabas, Jeff Ballard – bicí, Zeurítia – zpěv. Nahráno: 6/2009, Tedesco Studios, New Jersey, USA. Vydáno 2010. TT: 58:15. 1 CD Animal Music ANI 016-2 (distribuce Panther).
Ondřej Konrád nedávno charakterizoval mladý český jazz jako „svěží a šťavnatý“. Počet autorsky a interpretačně vyzrálých osobností ve věku kolem 30 let stoupá až překvapivou rychlostí a čím dál víc z nich také zkouší své štěstí v kolébce jazzu, ve velké zemi za oceánem. Po amerických deskách Ondřeje Pivce nebo Beaty Hlavenkové si vyzkoušel natáčení ve Spojených státech i člen Pivcova Organic Quartetu Libor Šmoldas . Ačkoli jeho elektrickou kytaru na albu In New York On Time nepřeslechneme (a výtečný mix českého studia Sono a následný newyorský mastering zážitek z krásného zvuku nástroje umocňuje), troufale konstatuji, že klíčovým, případně alespoň s kytarou rovnocenným nástrojem Šmoldasova alba je kontrabas.
Zatímco své první CD On The Playground (2007) Šmoldas natočil podle osvědčeného konceptu „převažující vlastní tvorba plus pro zpestření dva standardy“, tentokrát si dovolil na ploše jedné hodiny prolnout dva zdánlivě nesourodé světy: čtyři písně z My Fair Lady prostřídal se svými autorskými kompozicemi. Zatímco Loewovy notoricky známé muzikálové melodie předkládá v instrumentálních verzích, do dvou svých skladeb přizval jako vokalistku svou ženu Vendulu Šmoldasovou alias Zeurítiu . Více než její (samozřejmě zpestřující) přínos je však třeba vyzdvihnout účast dalších tří muzikantů, o generaci až dvě zkušenějších než český kytarista. Bubeníka Jeffa Ballarda známe z alb Brada Mehldaua nebo Chicka Corey. Sam Yahel je ve hře na hammondky velkým vzorem a učitelem Ondřeje Pivce. A George Mraz , to je skutečně klíč či svorník celého alba.
Paralelu ke zdánlivě nespojitelnému spojení americké muzikálové klasiky a vlastní tvorby mladého českého autora totiž tvoří souhra téhož mladého českého kytaristy s klasikem světového jazzu, usazeným ve Spojených státech. Zatímco Šmoldas, donedávna prý Loewovými kompozicemi netknutý, objevil ve standardech krásu, již se pokouší vyjádřit vlastním mladým jazykem, Mraz dokáže svou hráčskou přesností a žitou erudicí postrčit Šmoldasovy autorské skladby k ideálnímu tvaru. Na Šmoldasově prvním albu, soul-jazzovém či jazzrockovém, tvrdily muziku Pivcovy hammondky. Tentokrát varhany neuslyšíte vůbec, protože Sam Yahel si pro změnu odskočil ke klavíru a užívá si svou roli melodika, který se víc než na rytmus může soustředit na předhazování nečekaných témat. A Ballard? Ten sice nenápadně, ale také přesně a zkušeně, vše zpovzdálí sleduje a jistí.
Ačkoli je Šmoldasovo jméno na obalu logicky uvedeno větším písmem než jména jeho spoluhráčů, je In New York On Time skupinová nahrávka. Repertoár sice není zvlášť invenční (My Fair Lady známe v mnoha úpravách a Šmoldas se svými autorskými skladbami spíše zdárně snaží přiblížit standardům – broadwayským i latinskoamerickým – než šokovat), avšak aranže jsou vkusné a inspirativní. Díky střetu generací, díky střetu kontinentů i díky kombinaci nástrojů, která je zdánlivě všední, avšak minimálně pro Libora Šmoldase nová.
Body: 4 z 6
