Lamentationes Jeremiae Prophetae

Tip Harmonie

Damien Guillon – alt, Daniel Johannsen – tenor, Tomáš Král – bas, Collegium Marianum, Jana Semerádová – umělecká vedoucí. Text: LAT, A, N Č. Nahráno: 2014. Vydáno: 2014. TT: 74:15. DDD. 1 CD Supraphon SU 4173-2.

Zelenkovy Lamentace proroka Jeremiáše  jsou poměrně často prováděné koncertně – jejich nahrávky však prozatím existují jen čtyři. Lamentace vznikly pro drážďanský katolický dvůr v letech 1722–1723; určeny byly pro bohoslužby Svatého týdne. „Tenebrae“ se provádějí za šera, podle starého způsobu určování času na počátku nového dne, v tomto případě v předvečer Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a Bílé soboty. Jejich texty pocházejí ze Starého zákona, knihy Jeremiášovy, oddílu Pláč – v ekumenickém překladu. V Zelenkově zhudebnění je tato vzpomínka na dobytí Jeruzaléma Babyloňany roku 587–586 před Kristem rozdělena do tří dílů – tři středeční lamentace jsou založeny na části Město bez útěchy (verše 1–14, Jak samotno sedí město – Panovník mě vydal do rukou těch, před nimiž neobstojím), tři čtvrteční lamentace na textech Hněv nepřítele (verše 8–15, Hospodin se rozhodl zničit hradby sijónské dcery – Toto je město, o němž se říkalo „Místo dokonalé krásy k potěše celé země“) a Utrpení a útěcha (verše 1–9, Já jsem muž, jenž zakusil ponížení – Zazdil mé cesty kvádry, mé stezky rozvrátil), tři lamentace páteční na textech Utrpení a útěcha (verše 22–29, Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí – Ať položí do prachu svá ústa, snad ještě naděje zbývá), V hlubinách soudu, (verše 1–6, Jak zčernalo zlato – [Sodoma] byla podvrácena v okamžení, aniž ji zasáhla ruka) a Prosba o pomoc (verše 1–11, Rozpomeň se, Hospodine, co se nám stalo – Na Sijónu ponižují ženy, v judských městech panny). Každý den lamentací otevírají slova „Incipit Lamentatio Jeremiae prophetae“ (Počíná nářek Jeremiáše proroka), samostatně jsou zhudebněna hebrejská písmena, kterými začínají jednotlivé verše, každá z lamentací končí zvoláním „Jerusalem, convertere ad Dominum Deum tuum“ (Jeruzaléme, obrať se k pánu Bohu svému). Hebrejská písmena jsou ve zhudebnění melodicky bohatě vyzdobená, následující formou dramatického recitativu přednášené verše vybízejí k zamyšlení, které přetrhne naléhavá závěrečná výzva. Naléhavost je pravděpodobně nejpřiléhavější termín, kterým by se dalo charakterizovat kterékoliv Zelenkovo duchovní i světské dílo. Stojí za to sledovat je s textem v ruce; skladatelova práce se slovem je – jako vždycky – podivuhodně detailní.

Zajímavé je tuto nahrávku porovnat s nahrávkou Lamentací, kterou vydala firma Hyperion v roce 1991. Zpívali kontratenorista Michael Chan­ce, tenorista John Mark Ainsley a basista Michael George, doprovázel soubor The Chandos Baroque Players. Provedení je to o něco „světštější“ než nejnovější, které má výrazněji chrámový charakter (zvlášť je to slyšet při porovnání hlasů Michaela George a Tomáše Krále; Králův je méně průrazný, měkčí a pro tento repertoár vhodnější). Ve druhé páteční lamentaci je v nové nahrávce použito skladatelem předepsané chalumeau, na které tu výtečně hraje Igor Františák (na starší nahrávce se tento nástroj neobjevuje – v době, kdy byla pořízena, nebylo chalumeau v souborech staré hudby zdaleka bežným nástrojem – kterým ostatně není ani dnes). Chalumeau je nástroj klarinetové rodiny; v organologické terminologii 18. století se klarinet vyskytuje jako „vox humana“ – lidský hlas. Není náhodou, že Zelenka chalumeau využil k podtržení nejvyšší trýzně, které jsou texty velkopáteční lamentace plné. Lidské hlasy tu naříkají dva – mužský alt a chalumeau v altové poloze.

Provedení Lamentací souborem Col­legium Marianum, za řízení Jany Semerádové, je vynikající. Biblické texty jsou uvedeny v původní latině, angličtině, němčině a češtině – stejně jako výborný doprovodný text Václava Kapsy, přeložený navíc do francouzštiny. Nescházejí informace o souboru a sólistech, booklet má přítažlivý obal (Ukládání do hrobu od Giovanniho Bassana, z majetku Národní galerie). Poznámka nakonec: Pokud má někdo potřebu meditovat, má v této nahrávce perfektního pomocníka – usebrat se a ztišit u Zelenkových lamentací je snazší než při poslechu amorfní, umělecky bezvýznamné zvukové masy běžných meditačních nahrávek, které pozornější a poučenější posluchače spíš iritují, než že by plnily svoje poslání.

Psáno pro: HARMONIE 11/2014

Sdílet článek: