pátek, 21. červenec 2017

Kateřina Chroboková mezi Messiaenem a Bachem

Napsal(a) 

KATT je umělecké jméno cembalistky a varhanice Kateřiny Chrobokové (na svém webu si říká Katta), výtečné a dnes již zkušené interpretky, o jejímž velkém hudebním nadání a silné intuici nemůže být pochyb. Všechny podněty, které nashromáždila během svých studií (Janáčkova konzervatoř Ostrava, JAMU Brno, Utrecht School of the Arts, Lammeninstitut Leuven, Schola Cantorum Basiliensis), přetavila do svébytného uměleckého programu, jímž se stala kromě interpretace také snaha přiblížit klasickou hudbu a zvuk královského nástroje publiku mimo standardní koncertní okruhy. Jak se zdá, produkce KATT jsou zároveň vítaným osvěžením pro pořadatele klasických koncertních řad a festivalů, neboť také oni by rádi své publikum rozšířili o nové abonenty. Pro mnohé posluchače se tedy stávají její vystoupení pomyslným žánrovým mostem.

Katta hraje jak na tradiční nástroje, tak i na své bílé mobilní varhany, obsahující nasamplované zvuky varhan různých regionů a historických období. Své první album na­točila ještě jako Kateřina Chrobo­ková v roce 2008 u belgického labelu Passacaille (Passacaiile 949), v němž představuje skladby autorů 18. století v provedení na historický nástroj stavitele Van Peteghema v kostele sv. Martina v Haringe. Na debutovém albu u firmy Supraphon se tato umělkyně představuje již jako KATT. Realizovala jej v bazilice Sv. Willibroda v lucemburském Echternachu na čtyřmanuálový nástroj německé firmy Klais (1953). Pojítkem tohoto snímku je duchovní hudba, která je zde zcela logicky zahájena a poté završena skladbami Johanna Sebastiana Bacha (Toccata a fuga d moll BWV 565, Toccata d moll „dórická“ BWV 538). Ostatní skladby pocházejí z 20. století a současnosti. Katta z nich vybrala tři skladby varhanního „mága“ Oliviera Messiaena (1908–1992), jednak Prière aprés la Communion z cyklu Livre du Saint Sacrement (Kniha nejsvětější svátosti), jednak Communion Sortie ze Svatodušní mše (Messe de la Pentecôte), v nichž nechybí pro Messiaena typické nápodoby ptačího zpěvu, v kombinaci s niternou kontemplací. Jednoduchost v kráse podtrhují dvě díla Arvo Pärta (nar. 1935), Trivium Pari intervallo. K mistrům kompozice, barev a harmonií přidala Katta své vlastní tři skladby, neboť její touhou je vytvářet si prostor i pro autorskou tvorbu. Tak se na CD dostaly skladby SlavkofBogorodice Djevo Veni Sancte Spiritus. První z nich je zároveň vůbec první skladbou této hudebnice, která je v kompozici samoukem, a vznikla z improvizace ve slavkovském kostele. Další dvě skladby, reagující na křesťanskou tradici Východu i Západu, představují Kateřinu Chrobokovou též v roli zpěvačky.

Podíváme-li se na interpretaci, není jí co vytknout. Katta ví, jak pracovat s nástrojem, jeho barvami, zvukem, dozvukem, Bach je citlivě artikulován a vystavěn, Messiaen příhodně barevně vykreslen a Pärt jemně „nazvoněn“. Co se týče Kattiny vlastní tvorby, při hledání cesty, jak vy­jádřit sebe sama, je odvážná a přesvědči­vá. Věřím, že v živém provedení na mobilní nástroj včetně vizualizace je výsledek značně sugestivní. Nejméně mě, přiznám se, zaujalo ztvárnění ortodoxní modlitby k Panně Marii Bogorodice Djevo, v němž kontrast mezi textem, zvukem a hlasem je pro mě ve výsledku až nadmíru syrový.

Mou douškou na závěr je poznámka k převážně hudebně-analytickému průvodnímu slovu Jiřího Gemrota. Ti, kdo se orientují v hudební teorii a její terminologie jim není cizí, si nepochybně s chutí počtou. Pakliže chce ale Katta oslovit publikum, u něhož tyto znalosti nepředpokládáme, stálo by možná za úvahu pojmout i doprovodný text také trochu jako most. Počkejme si, co nám Katta připraví příště.

Kateřina Chroboková – varhany. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 8/2015, Bazilika sv. Willibroda, Echternach, Lucembursko. Vydáno: 2016. TT: 56:44. 1 CD Supraphon SU 4189-2.

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.