neděle, 15. únor 2009

Giacomo Puccini - La Bohème

Napsal(a) 

Giacomo Puccini - La Boheme Giacomo Puccini - La Boheme

Anna Nětrebko, Nicole Cabell, Rolando Villazón, Boaz Daniel, Stéphane Degout, Vitalij Kowaljow, Tiziano Bracci, Kevin Connors, Gerald Häussler, Nicolas von der Nahmer. Chor des Bayerischen Rundfunks, Kinderchor des Stadttheaters am Gärtnerplatz, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, Bertrand de Billy . Produkce: Christopher Alder, Ute Fesquet. Text: A, N, F, Š. Nahráno: live, Mnichov, Philharmonie im Gasteig, 4/2007. Vydáno: 2008. TT: 52:36, 52:52. DDD. 2 CD Deutsche Grammophon 477 6600 (Universal Music).

HHHHH

Anně NětrebkoRolandu Villazónovi se v rovině marketingových klišé a novinových výkřiků hovořívá v posledních pár letech jako o novém operním „páru snů“. Aniž by bylo nutné podléhat diktátu trhu, je nicméně skutečností, že se v případě této dvojice opravdu zrodily a vhodně daly dohromady dva jedinečné hlasy naprosto výjimečných kvalit, dva umělci mající nadprůměrnou schopnost sdělit zpěvem příběh, pocity a velké city. Je to zřetelné i v kompletní koncertní nahrávce Pucciniho Bohémy . Opera je nastudována a natočena velmi přirozeně, tak, že přímo evokuje dění na scéně. Dirigent Bertrand de Billy , interpret s velkými operními zkušenostmi, zde zcela zřetelně garantuje nejen vitální muzikalitu a perfektní hudební propracovanost, ale i dramatickou přesvědčivost. Především Villazón dokonce svým charakteristicky emotivním způsobem zpěvu působí tak, že upřednostňuje výraz před pouhým dokonalým belcantem. Také zpěv Anny Nětrebko, temnější a bez nějakých rafinovaností, dává najevo, že u ní nikdy nejde a nemá jít jen o krásu hlasu, ale o komplexní a životné vystižení hudebního dramatu; připomíná, že slyšet ji zpívat zdaleka nestačí – je dobré ji také vidět hrát. Dvojalbum v tomto směru nabízí alespoň v rovině audio hodně – krásné tóny, vcítění, mistrovství – tolik, kolik lze.

Nahrávka má barvitou a kontrastní atmosféru, orchestr je veden v široké výrazové škále. Snímek vystihuje bezstarostnost mladé společnosti i zvážnění v závěru. Pucciniho Bohéma má v tomto pojetí tedy vše – rozvernost, melodramatičnost i srdceryvnost. Sympatické (i logické) je, že ani v menších rolích se neozývají slabší výkony. Jde o stejnou generaci, o sólisty s rostoucí reputací – konkrétně Boaz Daniel , Stéphane DegoutVitalij Kowaljow jako Marcello, Schaunard a Colline jsou krásně sezpívaní a také oni dávají do svých partů mnoho z tušené jevištní akce. Velice zajímavým hlasem vládne Nicole Cabell (Musetta).

Bohéma není zdaleka prvním operním kompletem, natož prvním operním setkáním slavné dvojice – Villazóna a Nětrebkové. Lze to jistě vyposlechnout i v samozřejmosti, s níž se dobírají realistického výkladu partitury. Bylo vcelku jasné, že je jen otázkou času, než se po Traviatě a po Gounodovi, Donizettim a dalších úkolech dostanou i ke slavné Bohémě. Na scéně se tak poprvé stalo roku 2006 v Petrohradu, poté i v Metropolitní opeře. Tato nahrávka zachycuje podobu, jak zazněla při koncertech s tělesy Bavorského rozhlasu v Mnichově na jaře 2007; má být údajně podkladem i pro televizní Bohému. Je to operní hudba nesentimentální, ale plná emocí, zvukově dokonalá. Krabičku provází silná knížka – text a libreto. Pozdně romantická Bohéma patří očividně k dílům, která budou nové a nové generace znovu a znovu natáčet; zároveň k dílům, u nichž to má smysl a váhu. Při poslechu recenzované umělecké sestavy ani nepřijde na mysl, že by tato nahrávka třeba bývala nemusela vzniknout. Naopak.

Petr Veber

HHHH

Mezi vznikem nové nahrávky Bohémy a jejím uvedením na trh se leccos přihodilo. Především Rolando Villazón si dopřál několikaměsíční hlasový klid a napříště asi bude korigovat obraz „neúnavného“ tenoristy. Anna Nětrebko se v době vydání snímku chystala na mateřskou pauzu.

Byly to právě Villazónovy blíže nevysvětlené hlasové problémy, které vyvolaly spekulace o rozpadu „dvojice snů“, jež se dala (či spíše byla dána) dohromady po roce 2000 a stala se hitem operního světa. Nicméně „show must go on“, a tak nyní vychází Bohéma s populární dvojicí v rolích Rudolfa a Mimi. Jde o živý záznam koncertního provedení, přesněji řečeno tří koncertů, které se uskutečnily v dubnu 2007 v Mnichově. Při poslechu si však člověk ani neuvědomí, že jde o živý snímek, a nejen proto, že chybí potlesk. Zvuk je velmi kvalitní, takže téměř vzniká dojem studiové nahrávky. Villazón a Nětrebko, to byl ovšemže dostatečný (a jediný) důvod pro vydání nové Bohémy. Oba jsou mladí a krásní. Nicméně je nutno se ptát, co nového komplet přináší z čistě hudebního hlediska. Konkurence je totiž velká, z mnoha dřívějších nahrávek lze některé považovat za vyloženě referenční, především legendární snímek Herberta von Karajana s Lucianem Pavarottim a Mirellou Freni.

Nová Bohéma je dozajista generační výpovědí, protože podává svědectví o mladých zpěvácích naší doby, o mladých hlasech, o raketovém mediálním vzestupu – a o důsledcích toho všeho.

Villazóna zastihlo natáčení právě v oné kritické době, kdy přetěžovaný hlas začal vykazovat známky únavy. Určitá zatěžkanost a sklon k tlaku se v jeho zpěvu nedají přeslechnout, v duetu s Mimi se Villazón vzdal vysokého C (které koneckonců není od Pucciniho předepsáno). Nicméně celkově vzato part Rudolfa Villazónovi sedí, jeho tenor je nezaměnitelně zbarvený, zpívá s obvyklým temperamentem, roli inteligentně ztvárňuje, takže jeho projev roste od žertování s přáteli přes lyrickou něhu při setkání s Mimi až po zoufalou, emocionální zpověď Marcellovi. Anna Nětrebko jako vždy dbá na dokonalost technickou i estetickou, a její temný soprán září od začátku do konce. Dokáže být velmi intenzivní (zvláště ve třetím dějství), ale „skleníkovou květinkou“, k níž Mimi přirovnává Rudolf, není. K té má mnohem blíže subtilní a niterná, a přesto vášnivá Mirella Freni. Nětrebko má možná zase blíže k Musettě, která jistěže nemusí být vždy jen subreta.

Představitelé ostatních „bohémů“ nepřekvapí ani nezklamou. Jsou to talentovaní zpěváci mladé generace, kteří ale (ještě) nemají dost individuality, aby do celku vnesli výraznější vklad. Nicole Cabell je nicméně „lehkonohou“, svěží Musettou, dobře zpívají i Boaz Daniel (Marcello), Stéphane Degout (Schaunard) a Vitalij Kowaljow (Colline). Posluchač se také asi nepřestane vracet k vycizelovanému Karajanovi nebo k Beechamovi (nahrávka s Björlingem a de los Angeles), jakkoli Symfonický orchestr Bavorského rozhlasuSbor Bavorského rozhlasu pod taktovkou Bertranda de Billyho podávají spolehlivý výkon, živý a odstíněný, v detailech vypracovaný. Nová Bohéma nepřichází se zásadní odpovědí na otázku, zda bohatá pucciniovská diskografie potřebuje novou nahrávku této opery. Zbytečná však také není. Bezesporu osloví publikum, které zná a obdivuje Nětrebkovou a Villazóna. Začátkem letošního roku navíc vznikla na základě nahrávky i filmová verze opery.

Věra Drápelová

HHH

Známe jen málo případů, kdy se skladatel ve svém díle tak ztotožnil s osudy jednajících postav, jako je tomu v Pucciniho Bohémě . V pozdějším věku často vyprávěl příběhy ze svého mládí, které úzce souviselo s epizodami vylíčenými ve zmíněném díle, třeba jako je scéna, v níž se pařížští bohémové pokoušejí setřást neodbytného domácího, který vymáhá nájemné.

Puccini tvrdil, že během studentských časů sestávala jeho večeře z jediného sledě, o nějž se ještě rozdělili tři další strávníci – s takovouto bohémskou tabulí se například setkáme v posledním dějství Bohémy, kterou nedávno vydala společnost Deutsche Grammophon ve hvězdném obsazení Anny Nětrebko v postavě švadlenky Mimi a Rolanda Villazóna v roli básníka Rudolfa. Dva krásní mladí lidé s barevnými hlasy. Co více si je možné přát!

Ale i zde sedí Stanislavského neblaze proslulé úsloví, chceš-li dojímat, nesmíš sám být dojat. V případě Rolanda Villazóna to ještě tak neplatí. Jeho vokální výkon je sice vystavěn na dokonale otevřeném krku, avšak má charakter „trhače“ kulis. Možná i tato skutečnost – hlubokého citového ponoru do postavy – vyvolala jeho nedávnou, blíže neurčenou krizi. U Anny Nětrebko je zas nutno zvednout varovně prst, protože nedodržování takzvané oborovosti se už nejedné primadoně vymstilo. Dost těžko si dovedu představit na slovo vzaté technikářky Sutherlandovou nebo Gruberovou, že by vedle Elvíry v Belliniho Puritánech zpívaly vypjatou veristickou operu. I zde je bohužel platné Senecovo rčení: „Iuvenile vitium est regere non posse impetum“ (Je chybou mládí, že nemůže ovládnout svoji prudkost). Hlas se pak třepí a dostává v závažných, dramatických rolích subretní charakter. Myslím, že by v tomto případě bylo vhodnější obsadit Nětrebkovou do role Musetty (na nahrávce zpívá Nicole Cabell ), pro niž je předurčena už charakterem svého výbušného temperamentu. Ale o obsazení dnes nerozhodují dirigenti (Bertrand de Billy ), nýbrž chladní lidé show byznysu, jejichž názory určují žebříčky sledovanosti a kýčový vkus filmových producentů.

Z mého kritického pohledu mnohem lépe vyznívají skromně obsazené vedlejší role, které představují u nás dosud neznámé tváře. Například ve čtvrtém jednání zastaví Colline svůj kabát, aby pomohl umírající Mimi. Puccini často vyprávěl, že také dal kdysi kabát do zastavárny během svých studií – ale jen proto, aby mohl vzít populární balerínu na večeři. Roli filozofa Collina zpívá ukrajinský basista Vitalij Kowaljow sametově zastřeným hlasem, který uchvacuje posluchače svou ryzí empatií. Stejně působivě vyznívá také postava malíře Marcella, jemuž propůjčil svůj lyricky baryton Boaz Daniel .

Ivan Ruml

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.