Gabriela Beňačková – Arias

Verdi, Puccini, Čajkovskij, Smetana, Dvořák a Janáček – v tomto pořadí jsou seřazeny vybrané snímky z diskografie Gabriely Beňačkové . Jedná se o nahrávky Supraphonu vzniklé v rozpětí téměř dvaceti let. Jsou dokladem nestárnoucího mistrovství umělkyně, jejího stylového rozpětí, jsou potěšením z jejího výjimečného hlasu, především však z duše jejího zpěvu, jemuž vždy věříme, ať už se jedná o Verdiho Leonoru ze Síly osudu , Desdemonu z Otella , Pucciniho Toscu , Čo-čo-san či Manon, Čajkovského vynikající Lízu, Smetanovu Mařenku (jednu z nejpůvabnějších, jaké jsme kdy měli), Libuši (méně heroickou, ale o to vznešenějšího ženství – modlitba z 1. dějství se sborem tvoří střed snímku nejen co do minutáže, je také jeho centrem dramaturgickým. Jedná se o live snímek z historického představení ke znovuotevření Národního divadla), Dvořákovu Rusalku či především jedinečně interpretované role Janáčkovy – Káťu a Jenůfu. Ve scéně z Libuše spoluúčinkují Eva Děpoltová a Věra Soukupová , Borisem v Kátě Kabanové byl Petr Straka a Lacou v Její pastorkyni Vilém Přibyl (je zde přítomen pouze několik minut, uvědomíme si však opět, jakého v něm měla česká opera vynikajícího pěvce). Zvláště Janáček je v podání Gabriely Beňačkové úžasně jímavý a postihující celý rozměr skladatelových ženských postav. Některé scény bylo nuceno takzvaně ustřihnout; jiné řešení v podobných výběrech není možné, zde si zvláště uvědomíme, jaké je to „barbarství“, když by se chtělo poslouchat dál. Naštěstí je umění Gabriely Beňačkové dostupné i na kompletních operních nahrávkách – přesto však: nemohlo jich být víc?

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 74:06

Nahráli: Gabriela Beňačková – soprán, Česká filharmonie, Orchestr Národního divadla a jeho sbor, Orchestr Janáčkovy opery v Brně, Bohumil Gregor, Václav Neumann, Zdeněk Košler, Sir Charles Mackerras, František Jílek – dirigenti

Body: 6 z 6 – tip Harmonie

Sdílet článek: