pondělí, 6. červen 2005

Antonín Dvořák: Koncert h moll pro violoncello a orchestr op. 104, Koncert g moll pro klavír a orchestr op. 33*

Napsal(a) 

booklet booklet
Jiří Bárta - violoncello, Martin Kasík - klavír, Česká filharmonie, Jiří Bělohlávek, Jiří Kout*. Produkce: Jiří Hubač. Text: A, N, F, Č. Nahráno: live, 9/2003 (op. 33), 5/2004 (op. 104), Dvořákova síň Rudolfina, Praha. Vydáno: 2004. TT: 38:20 + 42:25. DDD. 2 CD Supraphon SU 3774-2. Mimořádně atraktivní dvojalbum nabízí dva z nejkrásnějších českých koncertů v podání dvou našich vynikajících mladých sólistů, s nimiž hraje Česká filharmonie, řízená dvěma z našich nejvýznamnějších současných dirigentů. Violoncellový koncert patří k nejhranějším Dvořákovým dílům a mohlo by se dokonce zdát, že do něho už sotva lze vnést něco nového. Jiřímu Bártovi spolu s Jiřím Bělohlávkem se však podařilo téměř nemožné. Od prvních tónů této nesmírně sugestivní nahrávky jsme vtaženi do magické krajiny, kterou sice důvěrně známe, ale kterou náhle vidíme zcela nově, v nečekaně krásném osvětlení a s nespočtem překvapivých detailů. Interpreti drží naši pozornost po celou skladbu ve zvláštním elektrizujícím napětí a nechají nás vydechnout až teprve s posledními tóny závěrečné katarze. Projev Jiřího Bárty je při veškeré vyzrálosti a nadhledu tak vypjatý ve výrazu, že si na mnoha místech už ani nelze představit intenzivnější uměleckou výpověď. Orchestr pod taktovkou Jiřího Bělohlávka hýří nádhernými barvami, od zářivých a průzračných po sametově měkké a temné. Zvláštní pozornost si zaslouží sólisté orchestru, především dechy. Každé orchestrální sólo je tak osobité, že by si jeho interpreti zasloužili být jmenování hned vedle sólisty a dirigenta. Nahrávka Dvořákova Klavírního koncertu , jakkoli výborná, už nevyznívá tak zcela jednoznačně. Jeho orchestrální úvod je oproti Violoncellovému koncertu trochu matný - ale není vyloučeno, že se po předchozí strhující nahrávce jedná o "optický" klam. Naštěstí tento dojem ihned napraví první nástup Martina Kasíka - suverénní, zářivý ve zvuku, dokonale rytmický. A pak už zřejmě trochu pozapomeneme na orchestr, protože pánem situace je tu zjevně pianista. Dává koncertu právě onen pianistický lesk, který Dvořákovi vrstevníci v díle postrádali. Technika nedělá Kasíkovi nejmenší problémy a náročné Kurzovy úpravy hraje s oslnivou brilancí. Ta tu ovšem není samoúčelná, cítíme v ní životní optimismus a obrovskou radost ze hry. Počáteční "matný" zvuk orchestru našel své uplatnění v rozplývavé náladě volné větě. Filharmonie s Jiřím Koutem se v ní dokonce na několika místech jako by nechala strhnout vitalitou sólisty a ve finální větě se mu už stala téměř rovnocenným partnerem. K oběma nevšedním posluchačským zážitkům přidal Supraphon ještě prémii: na každém CD je tříminutový videoklip se záběrem z koncertu v Rudolfinu.

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 38:20 + 42:25

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.