Zahájení roku Bohuslava Martinů

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK se ujal 14. a 15. ledna v pražském Obecním domě čestného úkolu zahájit jubilejní Rok Bohuslava Martinů (125 let od narození). Dílem, kterým jej připomněl, byl Druhý houslový koncert, H 293, jež měl asi být centrem večera. Bohužel nebyl. Hra houslisty Ivana Ženatého byla působivá, tónově noblesní, suverénní, ale nebyl to Martinů, jakého jsem čekal. V 21. století očekávám od interpretů Martinů hluboké pochopení smyslu hudby, dokonalý styl, maximum exprese a tónové intenzity. To jsem slyšel jen občas. Navíc sluchový vjem nebyl vždy totožný se záznamem koncertu v mojí paměti. Měl jsem silný pocit, že některé takty neodpovídaly autografu a byly upraveny. Velmi dobře však byly zahrány kadence. (Jsem velmi zvědav, jak provedou stejné dílo v březnu na abonentním koncertu České filharmonie Julia Fischer a David Zinman.)

Na dirigentské podestě stál Heiko Mathias Förster. Vstupní Dvořákovo Scherzo capriccioso, op. 66, bylo provedeno dobře, ale do nadšení jsem měl daleko. Po koncertě jsem si s nostalgií vzpomněl na provedení Mackerrase, Bělohlávka, Kubelíka, Abbada, Peška a několika dalších dirigentů. Moc jiskřivé, barevně a melodicky opojné to nebylo. Bylo to jen dobře odvedené řemeslo, což je na metropolitní orchestr málo. Nicméně velkou pochvalu si zaslouží horny.

Heiko Mathias Förster, foto FOK

Skvělá ale byla Druhá symfonie D dur, op. 43, Jeana Sibelia. Najednou orchestr rozkvetl, byl flexibilní, iniciativní, takže Föster mohl krásně tvarovat tektonické a náladové vlny. Zdá se, že FOKu tato hudba natolik svědčí, že aspiruje v českém prostředí na symbolické přízvisko „sibeliovský orchestr“. Ostatně tato hudba byla evidentně blízká i dirigentovi… Volba Sibelia potvrdila, že občas může být móda blahodárná. Svět totiž zažívá v tomto století vlnu zájmu o hudbu Jeana Sibelia. Je oblíbená u interpretů, lidé poznávají její hodnoty a orchestr FOK v ní, zdá se, našel další svoji parketu.

Večer byl sice označen jako Zahajovací koncert Roku Bohuslava Martinů, ale skutečné oslavy hudby našeho Mistra nás ještě čekají. Vrcholem koncertu byl jednoznačně Sibelius!

Sdílet článek: