Vlastimil Harapes hraje, zpívá a tančí životem (dál)

Přednarozeninovým koncertem, beneficí nazvanou A tančím dál, oslavil v úterý 12. července 2016 v historické budově Státní opery Praha svou sedmdesátku jeden z nejvýznamnějších českých tanečníků – Vlastimil Harapes. Během slavnostního večera, který natáčela Česká televize, si s ním přišli zavzpomínat jeho přátelé, kamarádi a kolegové z oblasti tanečního, činoherního i operního divadla, jeho televizní, filmoví i rozhlasoví partneři a spolupracovníci včetně několika zpěvaček.

V začátku večera se ze zákulisí ozval hlas Vlastimila Harapese a teprve po chvíli, kdy nastoupily tanečnice a v podání Harapese se rozezněla píseň Jsem tu šéf, vyšlo najevo, že šlo o záměr, nikoliv nedopatření. Jako první host se ujal mikrofonu a na chvíli i moderování večera Václav Kopta, herecký kolega z Divadla Semafor, který uvedl na scénu hlavního aktéra a doprovodný orchestr Charlie Band. Příjemnou „spojkou“ večera se stala malá tanečnice Anička v bílém trikotu, sukýnce a punčoškách, která po celý večer umně, ladně a s krásným úsměvem „tančila“ mezi jevištěm a zákulisím (nosila bílé růže, které gratulanti předávali oslavenci, přinášela a odnášela mikrofony aj.).

Po usazení mistra na barové židli u improvizovaného baru na kraji jeviště, které bylo haleno do vysokých papírových horizontů, které prostřednictvím světel efektně měnily svůj design i atmosféru na jevišti, již patřily veškeré další okamžiky vstupům hostů, kteří se po odchodu Kopty vzájemně zvali na jeviště. Z hereckých kolegů přišla a vystoupila další Harapesova kolegyně z divadla, Lucie Černíková, která s oslavencem zazpívala ukázky ze společného představení Čochtanův divotvorný hrnec. Následně program oživilo vtipné taneční vystoupení baletních sólistů Michala Štípy a Ondřeje Vinkláta.Z divadelního světa se večer přesunul do světa filmu – prostřednictvím promítacího plátna si nejen diváci připomněli půvabné momenty z filmu Den pro mou lásku, na který mistr zavzpomínal po boku své poněkud odrostlejší filmové dcery Sylvy Kamenické, která mu přijela popřát. Filmové plátno následně vystřídal záznam z projektu Popelky na ledě, kterou přišla reprezentovat Hana Buštíková, která si (s oslavencem) zazpívala duet krále a královny. A to už se program přesouval do oblasti rozhlasového vysílání. Přišel Harapesův rozhlasový kolega Petr Jančařík, který si připravil přání sesumírované v jazyce tanečního názvosloví. I když závěrečný verš v mistrem upřesněném doslovném překladu vyzněl poněkud rozpačitě, originalitu a vtip mu upřít nešlo.

A opět se večer přesunul do světa filmu. Tentokrát se promítaly sekvence z filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku, které nabídly ukázku Harapesova tanečního mistrovství i legendární slova Tomáše Holého (filmového Vaška) o tom, že není družný a nemá rád psy… Scénáristku a režisérku filmu Marii Poledňákovou zastoupila Zora Ula Keslerová, která předala vzkaz, že se režisérka omlouvá a napravuje obsah repliky v pozitivní hodnocení obou vlastností. Nepříliš šťastný vstup se podařil Gabriele Vránové s dlouhou básní Jaroslava Seiferta, ale následně ji na jevišti vystřídala ukázka ze Starců na chmelu v podání Martina France a především vynikající Leony Machálkové, která to na jevišti doslova rozjela (pěvecky i tanečně). Příjemným vstupem přispěl i hlasový imitátor Petr Martinák, který „předvedl přání“ Vlasty Buriana, Zdeňka Srstky, Václava Klause či Miloše Zemana, u kterých se ke konci oslavenec zmítal smíchy. Po komornějším přeladění prostřednictvím kytary Lubomíra Brabce se honosným operním domem rozezněly operní tóny v podání další dominantní dámy večera – pěvkyně Dagmar Peckové, která zavzpomínala na příhodu z prvního osobního setkání s umělcem. A opět přišel na řadu film – Pannu a netvora přišla připomenout slovenská herečka Zdena Studenková. Další Harapesovo působiště – Mezinárodní  konzervatoř Praha, kde dnes působí jako umělecký šéf, zastupovaly kolegyně Hana Talpová, Veronika Žilková a Marcela Březinová. Filmovou ukázku z Operace mé dcery přišla reprezentovat rovněž „odrostlá“ filmová dcera – Klára Pollertová-Trojanová. Další semaforské působení Harapese připomněla Michaela Vítková, s níž to na jevišti pěvecky i tanečně rozjel a znovu strhl a naplno roztleskal přítomné diváky. Poněkud lacinou úroveň mělo „věštecké“ vystoupení Uršuly Klukové. Smíšené pocity oslavence i diváků rozmetala další hvězda večera – zpěvačka Hana Zagorová. Vplula na jeviště s dárkem (snad jako jediná si dovolila narušit koncepci jednotných přání bílými růžemi) a svou oblíbenou písní Maluj zase obrázky, kterou se sobě vlastní grácií „sdělila vše“. Jako obrazová vzpomínka byl promítnut záznam z pořadu Dva z jednoho města z Karlových Varů ze „zaláskovaného“ období obou bývalých životních partnerů. Při něm si po letech opět zazpívali a zatančili duet Jen pár dnů. Zasněného oslavence nakonec přišli pozdravit poslední hosté a gratulanti (opět ze Semaforu) Jitka Molavcová a Jiří Suchý, spolu s nimiž si Harapes „střihl“ i závěrečnou společnou píseň Kdykoli kdekoli s tanečními kreacemi, kterou nakonec za potlesku stojícího publika opakovali.

V průběhu koncertu byl předán šek za výtěžek z části vstupenek zástupkyni Českého hnutí speciálních olympiád, jehož je Harapes pětadvacet let čestným předsedou a dostavil se i ministr obrany Martin Stropnický, který oficiálně vyzval umělce ke kandidatuře do Senátu. Celkově se stal koncert důstojnou beneficí naplněnou nejen setkáními uměleckých přátel, ale také průřezem širokou paletou žánrů a oblastí, do nichž Vlastimil Harapes během svého aktivního pracovního života zavítal. Od mistrových exkurzů ze světa tance, přes filmové, televizní a divadelní herectví až po muzikál. A tak bylo možno prominout i některé nepříliš zdařilé momenty či vstupy, které by si umělec, nebýt nenadálé rodinné tragédie, zcela jistě „vychytal“. 

Sdílet článek: