Ultimate musical duel na Novoměstské radnici

Hobojista Vilém Veverka je nejen uznávaný interpret, ale je také neustálý „hledač“ nových výzev, tvůrčích i dramaturgických. Vnitřní energie jej žene stále kupředu po cestách, které nejsou prošlapané a tudíž tím přitažlivější. Jeho prioritou je a přes všechny další aktivity vždy zůstane hudba, ale jaká a s kým připravená, to je právě krásně široký horizont, který Viléma Veverku láká a přináší posluchačům další projekty koncertní i nahrávací.

Zatím posledním bylo setkání v sále Novoměstské radnice v Praze 22. 1., kde v rámci cyklu Sólo pro klasicismus připravil Veverka „souboj“ hoboje a houslí Ultimate musical duel ve skladbách Jana Zacha, Giuseppe Antonia Brescianella a Johanna Sebastiana Bacha spolu s houslistou Romanem Patočkou a vynikajícím souborem ensemble 18+. Koncert uvedla Mozartova Kirchensonate in D v podání ensemble 18+ a pak už následovala doslova smršť hobojové a houslové virtuozity Veverka vs. Patočka – nádherná a po všech stránkách strhující: v Koncertu pro hoboj a smyčce in B Jana Zacha s kadencí Viléma Veverky si sólista s ansámblem předávali sekvence s naprostou rytmickou a interpretační samozřejmostí a dechberoucí jistotou. Brescianellův Koncert g-moll pro housle, hoboj a smyčce dal spolu se závěrečným Bachovým koncertem název celému večeru. A že bylo co obdivovat na duelu dvou nástrojů, které jsou zdánlivě zcela odlišné, ale oba jsou ve svém tónu vlastně nejbližší lidskému hlasu. To byl také důvod pro sestavení programu, který vyvrcholil po dvou sólových skladbách Telemannově Fantazii VII pro hoboj sólo a Kreislerově Recitativo und Scherzo – Caprice pro housle závěrečným Bachovým Koncertem d moll pro housle, hoboj a smyčce BWV 1060 v báječném provedení obou sólistů a precizního ansámblu.

Vilém Veverka dokáže současně hrát, dirigovat a komunikovat s partnerem i celým souborem tak, že společné nadšení, úsměvy, radost a hráčská virtuozita se přenášejí během koncertu i na posluchače a propojují všechny natolik, že se vlastně nechce nikomu domů a kdyby nebylo nutné přece jenom skončit, zůstali by společně ještě další dvě hodiny bez únavy. Chvála takovému setkání a díky za muzikantskou radost a hru na nejvyšší úrovni.

Sdílet článek: