Novou koncertní sezónu v kalifornské Roy O. Disney Concert Hall zahájil multimediální projekt pěti českých autorů nazvaný Tastes. Svou neopakovatelnou atmosférou a energií prostoupil největší sál California Institute of the Arts v Los Angeles. Není se čemu divit, neboť představení se neomezilo pouze na sluch a zrak, ale přimělo posluchače zapojit i jejich další smysly. Koncert, který se uskutečnil v pondělí 19. září 2016, byl rozhodně nevšedním zážitkem pro všechny zúčastněné. Úspěšně tím završil sérii prvních třech provedení v Los Angeles, které se konaly 15. září v Gerald R. Daniel Recital Hall (Long Beach) a 18. září v Cypress Recital Hall (Northridge).
Autory a interprety Tastes jsou členové brněnského uskupení Ensemble Marijan: Ivo Medek, Sára Medková a Jan Kavan, a dále Vít Zouhar a Lukáš Medek. Ensemble Marijan se od roku 1999 soustředí na interpretaci autorské soudobé a improvizované hudby. Tastes navazují na předchozí „komprovizované“ projekty Soundscapes (2008), Vinegar Syndrome (2014) a Zouharovy hudební hry Arcadi (2014) a zaHRAda (2015). Projekt Tastes se zaměřuje na paralely mezi vnímáním zvuků, chutí a vůní. Celkové plynutí času, jakýsi vnitřní klid a poutání pozornosti k jednotlivým zdánlivým maličkostem, až nápadně připomínají víceznačnou obřadní atmosféru, kterou lze vnímat ve větší či menší míře po celou dobu představení. Tvoří tak zřejmou paralelu k čajovému rituálu, který v roce 2015 společně zažili Ivo Medek, Sára Medková a Vít Zouhar v Šanghaji, a který byl prvotním impulzem ke vzniku díla (jak se lze dočíst v programu k představení). Nedílnou součástí projektu je také video Lukáše Medka, vycházející z minimalistického, stylizovaného zobrazení aktů příprav a různých stádií vaření.
Úvodní fáze Tastes přivádí diváka na myšlenky o zvuku samotném, zkoumání různých možností zvukových světů, v čemž autorsky i interpretačně vynikají všichni tři členové Ensemble Marijan (Sára Medková – piano a hlas, Ivo Medek – inside piano, Jan Kavan – violoncello). Zvukovými strukturami postupně prostupuje i elektronika využívající prvků reálných zvuků příprav a procesů vaření, kterou velmi obratně a s citem ovládá v reálném čase přímo na pódiu Vít Zouhar. Ve složce videa se dynamicky odvíjí zpočátku geometrické útvary, které se postupem času začínají spojovat a vytvářet jakési chemické vzorce. Čeho? Tím si divák v tuto chvíli ještě nemůže být jistý, ovšem při pohledu na pódium mu však nemůže uniknout stůl s nádobím a surovinami. Napjatě proto očekává, zda opravdu dojde k samotnému vaření, anebo budou následovat jen další nové zvuky. Ani ve chvíli, kdy Ivo Medek vymění inside piano za zmíněný pracovní stůl, a do zvukových ploch začnou prostupovat zvuky reálných příprav k vaření linoucí se z pódia, ještě stále není jasno. Tento typ performance může být velmi ošemetný a neobratný, ovšem v tomto případě vše probíhalo velmi plynule a přirozeně, a když po chvíli divák ucítil první závany vůní prostupující zvuky v sále, nemohl se ubránit údivu, že Ivo Medek skutečně na pódiu vaří. Také význam textu, který v této části následuje ve strhující interpretaci Jana Kavana a Sáry Medkové, je zřejmý až s odstupem. Je to jakýsi recept na míchaná vajíčka, který se postupem času zvukově i deklamací proměňuje až do absurdity či nových významových rovin, odkazuje a vede dialog s elektronikou a videem. To ve svých kolážích záběrů konkrétních činností (místy až surrealisticky pojednaných) kooperuje s textem a zpětně vytváří nové významy. Celé vyznění této části odvádí diváka do vlastních představ, což mu nechává otevřený prostor k výkladům a nalézání vlastních vnitřních významů. Pozorný divák má tak možnost rozkrýt celý nový významový svět. Závěrečná část zahrnující poslední ze smyslů – chuť – se jak zvukově, tak koncepcí videa a performance obrací ke klidu a obřadnosti.
Kombinace reálných zvuků, elektroniky, videa, performance, vůní a v závěru také chutí se v projektu koncepčně spojují v jeden celek, pro který stojí za to prožít večer s tímto seskupením. Celý projekt Tastes je nesmírně konzistentním zážitkem, který nemůže nechat nikoho chladným, a nakonec ani hladovým.
