Dne 21. 4. 2015 vystoupila v Olomouci v divadle K3 v budově jezuitského Konviktu kapela SWOMP. Koncert byl součástí 7. ročníku mezinárodního festivalu soudobé hudby MusicOlomouc. Název kapely tvoří první písmena jejích členů. Duchovními otci projektu jsou saxofonista Michal Wróblewski a trumpetista Jan Přibil. Sestavu dále doplňují kontrabasista Vladimír Micenko, bubeník Kamil Slezák a hráč na marimbu Martin Opršál. Již obsazení souboru předjímá mimořádný hudební zážitek. Všichni zmínění hudebníci jsou totiž nejen špičkovými instrumentalisty, ale také výraznými osobnostmi české hudební scény. Wróblewského a Micenka můžeme znát například z kapely E Converso, která v loňském roce vydala kritikou dobře přijaté album Konspirační melodie, Přibila jako leadera vlastního jazzového kvinteta či člena bigbandu Concept Art Orchestra, kapely Dust In The Groove a řady dalších. Opršál se věnuje především interpretaci soudobé hudby pro marimbu. Slezák patří mezi vyhledávané jazzové bubeníky, spolupracuje s Big Bandem Gustava Broma, triem Roberta Balzara či kapelou Druhá tráva.
Autorem hudby SWOMPu je Wróblewski. V komponovaných částech svých skladeb dobře využívá barevné možnosti poněkud nezvyklého složení kapely. Název závěrečné skladby a zároveň podtitul koncertu – Difference and Repetition – SWOMP trefně charakterizuje. Spíše táhlá témata hraná trubkou a saxofonem doplňují často repetitivní motivy marimby. Micenko při hře na kontrabas střídá arco i pizzicato, místy se pouští do groovů silně kontrastujících s volnějšími plochami. Slezákovi je bicí souprava paletou barev, které organicky spojuje s okolním hudebním děním ať už komponovaným či improvizovaným.
Inspirací první skladby koncertu Dreaming byl Wroblewskému poslední sen před probuzením, kterým začíná nový den. V následující nostalgické Drops SWOMP užívá široké spektrum různých možností hry na jednotlivé nástroje – od rozeznívání kamenů marimby pomocí smyčce přes neznělé foukání do dechových nástrojů až k saxofonovým multifonikám. U Cockoo’s Nest autor v programu zmiňuje jistou schizofreničnost a vliv dojmů z Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. Schizofrenii nacházíme třeba v rozvolněných sólech saxofonu a trubky znějících nad komponovanou repetitivní marimbou a kontrabasem či v postupném „rozpadu“ tématu trubky a saxofonu směrem k úplné disharmonii. První polovinu koncertu doplnily ještě skladby Infantile a Anima. První jmenovaná má odkazovat na dětskou jednoduchost a upřímnost, vtisknutou jak do úvodního marimbového motivu, procházejícího dále celou skladbou, tak do nápaditého Přibilova sóla.
Ve druhé polvoině koncertu zazněly skladby Chalupa na konci tunelu, Plateaux, Schultz Gate, Difference and Repetition a jeden zcela volně improvizovaný kus. Premiéru Schultz Gate věnoval Wróblewski ubytovně v Norsku, kde momentálně žije. Otatní tři komponované skladby mohli posluchači (spolu s Animou z první poloviny) znát z nahrávek, které kapela natočila v loňském roce. V podání SWOMP je však každé provedení zcela originální i v případě komponovaných skladeb. Závěrečnou improvizaci hudebníci vystavěli především na různých tichých zvukových efektech. Úvod improvizace také okořenil extrémně podladěný Micenkův kontrabas.
Koncert SWOMP dokonale zapadl do inspirativních podkrovních prostor starobylého Konviktu. Je velká škoda, že se tato kapela nevydává na koncertní pódia mnohem častěji. V rámci dramaturgie festivalu tento v pořadí druhý koncert vytvořil zajímavý spojovací most mezi prvním klavírním koncertem z děl českých i světových avantgardních autorů (Murail, Dvořáková či Keprt) a koncertem Pavla Zlámala a George Cremaschiho, který následuje ve středu 22. 4. ve 21:00 v Atriu Konviktu.
