Letní sezona „early music“ u nás tradičně začíná v prvních červencových dnech ve Valticích – na Mezinárodní letní škole staré hudby. V česko-německém příhraničí ve stejné době pokračuje festival Mitte Europa. 21. 6. byl na jeho pořadu koncert v oseckém klášteře, na kterém vystoupila německá Compagnia di Punto. Tento soubor založil výtečný hráč na invenční lesní roh Christian Binde, spolu s vynikající barokní flétnistkou Annie Laflamme, která spolupracuje i s českými specializovanými ansámbly. Na programu byly pouze symfonie a koncerty Francesca Antonia Rösslera-Rosettiho: kompozičně pozoruhodné, u nás však prakticky neznámé. Stálo za to si je poslechnout v brilantním podání Compagnii di Punto a obou jejích sólistů – bylo zajímavé i poučné slyšet Christiana Bindeho říkat, jakou radost mu dělá možnost hrát Rösslerovy skladby v zemi, kde se narodil (v Litoměřicích; letos tomu bylo dvě stě šedesát pět let)…
Vraťme se zpět k Valticím. Letos měly zdejší kursy, které se konají přes dvacet let a i dnes hrají důležitou roli zprostředkovatele informací o nejmodernějších trendech historicky poučené interpretace mladým lidem, kteří se chystají na profesionální hudební dráhu, k dispozici několik nově zrekonstruovaných prostor. Jednak to bylo obnovené zámecké divadlo (kde jako součást koncertního programu kursů uvedly 7. 7. soubory Victoria Ensemble a En Garde Vecchiho L’Amfiparnaso, o kterém jsem psala jinde, a kde bylo možné o Barokní noci 9. 7. vyslechnout v provedení Musicy Florey Telemannovu Tafel Music) a dále zámecká jízdárna, ve které Musica Florea a Collegium Floreum během Barokní noci provedly Charpentierovo a Lullyho Te Deum (zatímco v zámecké kapli zněly italské madrigaly připravené souborem I dilettanti). Z lektorských koncertů si zaslouží zvláštní zmínku alespoň ten, který se 6. 7. odehrál v zámecké španělské konírně – vystoupení hammerklavieristky Petry Matějové s Musicou Floreou, v programu sestaveném z komorních děl pražských a vídeňských skladatelů doby klasicismu (Leopold Koželuh, Johamm Mepomuk Hummel, Wolfgang Amadeus Mozart). Na závěrečném koncertě 11. 7. představili frekventanti kursů v jízdárně elegantní zkratku Zelenkovy školské hry Sub olea pacis – pod vedením Marka Štryncla, ve spolupráci s domácími a zahraničními lektory tříd sólového a sborového zpěvu, tance, orchestrální a komorní hry,ve vtipné, historizující a zároveň půvabně moderní režii lektora třídy barokního herectví a gestiky Lorenza Charoye (velmi působivý výkon tu podal zejména mladý slovenský tenorista Matúš Šimko).
Tomu, kdo zná historii proměny Georga Friedricha Händela z bankrotujícího operního skladatele v jednoho z nejúspěšnějších autorů oratorií všech dob, jistě neušla role, jakou v tom hrálo pirátské uvedení jeho oratoria Esther v jednom z londýnských hostinců v roce 1732. Vzhledem k místu konání koncertu lze předpokládat, že Esther byla provedena jevištně (v divadle by to bylo pro anglikánskou církev nepřijatelné). Představu o tom, jak takové představení mohlo vypadat a proč zapůsobilo tak velkým dojmem, bylo možné získat na letošním Hudebním festivalu Znojmo. Jeho poslední dva večery (25. a 26. 7.) byly zasvěceny scénickému uvedení Telemannova oratoria Der aus der Löwengrube errettete Daniel (Daniel v jámě lvové) – velmi dramatickému dílu, pro “nezasvěcené” publikum přístupnějšímu než Bach (Telemannovi současníci považovali snadnou poslouchatelnost jeho tvorby za bonus). Znojemský jezuitský kostel sv. Michala má příznivou akustiku a poskytuje dostatek prostoru pro postavení stupňovitého podia, v jehož spodní části, těsně nad orchestrem Czech Ensemble Baroque byly umístěni sbor a někteří sólisté, všichni v bílých řízách a s pozlacenými vlasy, zatímco ve vrchní, propojené se spodní krátkým schodištěm, se odehrával vlastní děj. Danielem byl kontratenorista Piotr Olech, Dariem barytonista Jiří Miroslav Procházka, Arbaces připadl Petře Noskaiové; alegorické postavy Radosti, Odvahy ztělesnili Lenka Cafourková Ďuricová a Lukáš Hacek, Duše Anna Jelínková, Martin Ptáček a Jakub Kubín, Anděly Lucie Karafiátová a Tereza Válková. Tanečních rolí Odvahy a Archanděla Michaela (oratorium je věnováno jeho svátku) se zhostil Miroslav Urban, němé role Nenávisti a Peršanů Alžběta Krejčíříková, Pavel Němec a Martin Minich. Kostýmní výtvarnice Mária Fulková oblékla Peršany do širokých černých plášťů, na které byly zezadu našité bílo-černé siluety lvů. Atributem Radosti byly květiny ve vlasech a červená průhledná hvězda, Danielovým modré roucho, oblečené přes bílý spodní oděv, Dariovým homolovitá zlatá pokrývka hlavy, zloduch Arbaces byl stejně jako jeho perští průvodci v černém. Připočteme-li k tomu výbornou choreografii a režii Heleny Kazárové, a skvělou práci všech sólistů, instrumentálního ansámblu, vedeného Peterem Zajíčkem a dirigenta Romana Válka, jednalo se o jedno z nejpůsobivějších znojemských představení vůbec. Zasloužilo by si více provedení, než jen tato dvě – i kvůli možnosti blíže poznat Telemannovu tvorbu.
Londýnský Strawberry Hill patří k prvním a zároveň i nejkrásnějším neogotickým stavbám Evropy. V Čechách se mu svou střídmou elegancí nejvíc blíží windischgrätzovská jízdárna ve Světcích u Tachova, kam program Plzně – Evropského hlavního města kultury 2015 situoval 31. 7. a 1. 8. novodobou premiéru korunovační opery Johanna Josepha Fuxe Costanza e Fortezza (Praha 1723). Nastudování se ujal Marek Štryncl spolu se soubory Musica Florea a Collegium Floreum; tance Nicoly Matteise (autora původních tanečních vložek do Fuxovy opery) připravil Hartig Ensemble, vedený Helenou Kazárovou (která byla zároveň i dramaturgem představení), režisérem byl Tomáš Surý. Scéna byla založena na mobilním barokním divadle, které dal postavit Marek Štryncl, doplněném o kulisy hradeb a mostu. Sóla zpívali Michaela Šrůmová (Titus Tarquinius), Martin Ptáček (Lars Porsenna), Stanislava Jirků (Clelia), Markéta Cukrová (Valeria), Alice Martini (Herminius), Sylva Čmugrová (Mucius), Roman Hoza (Horatius), David Nykl (Publius Valerius) a Matúš Mazár (Bůh Tiber). Hudební i taneční nastudování díla, o kterém mnohý četl, ale málokdo ho slyšel, mělo vysokou úroveň, akustika jízdárny se překvapivě ukázala jako pozoruhodně dobrá. Režii bylo možné vytknout jistou statičnost i ve vypjatě dramatických situacích (dobytí mostu). Závěrečný obraz však všechny pochybnosti rozptýlil – namísto původního holdu Habsburkům a císařství se inscenátoři rozhodli pro oslavu zrodu prvního československého státu. Z balkonů jízdárny se spustily vlajky v českých barvách, ozdobené českými lvy, na jeviště vstoupila alegorie Československé republiky v červeno-modro-bílém barokním kostýmu; přivítal ji dlouhotrvající potlesk ve stoje. Komu se nepoštěstilo být ve Světcích, může Fuxovu operu uvidět začátkem září v Praze; návštěvu představení lze vřele doporučit (už jen kvůli hudbě samotné).
Nakonec je potřeba zmínit Hudební léto v Jezeří – festival, který se koná na lobkovickém zámku, jenž se díky vytrvalosti obyvatel uhelnou těžbou dnes opět ohroženého Horního Jiřetína pozvolna proměňuje z ruiny v původní velkolepé sídlo. Duší zdejšího Hudebního léta je cembalistka a hammerklavieristka Alena Hönigová, která v Praze pořádá cyklus Hudební jaro u dominikánů, letos (28. – 31. 5.), věnovaný hudbě ve službách diplomacie a smíření – Vestfálskému a Utrechtskému míru a vídeňskému kongresu. Na koncertě, který jsem měla možnost navštívit 29. 5., vystupovaly dvě umělkyně s Lotyšska (sopranistka Aija Veismane a violoncellistka Ilze Gudrule), Alena Hönigová (cembalo) a houslisté Jana Chytilová a Jiří Sycha; na programu byli Heinrich Schütz a jeho současníci Albert Heinrich (který část života prožil v Pruském Královci), rižský regenschori Daniel Kahde a holandský varhaník Jan Baptist Verrijt. Ilze Gudrule, Jana Chytilová a Jiří Sycha se 8. 8. spolu s Ivem Anýžem podíleli i na programu druhého víkendu Hudebního léta v Jezeří. Jako členové Kvartetu Eisenberg (pojmenovaného podle německého názvu zámku) společně provedli smyčcové kvartety lobkovického kapelníka Jana Josefa Rösslera, Ludwiga van Beethovena (Kvartet č. 1, op. 18) a Jiřího Sychy (Kvartet č. 2 h moll – pozoruhodné dílo, založené na variační práci s folklorními motivy – premiérové uvedení). Ve druhé polovině se k nim připojili Alena Hönigová (hammerklavier) a mladý švýcarský skladatel a hráč na historické i moderní drnkací nástroje Vincent Flückiger, aby společně premiérovali Flückigerův Eisenberg – jednovětou kompozici, která zajímavě propojuje samplované zvuky, včetně lidského hlasu s Beethovenovým a Dusíkovým op. 18, aniž by měl posluchač pocit hry pro hru a schválnosti. Dne 9. 8. byl festivalový koncert věnován francouzskému diplomatovi a ministrovi zahraničí Charlesi Mauriceovi de Talleyrand-Périgord. Francouzské Duo harpianissimo – Livia Laiferova (hammerklavier) a Sarah Massuelles (harfa) – provedlo skladby Johanna Nepomuka Hummela, Sigmunda von Neukomm, Jana Ladislava Dusíka, Ferdinanda Riese a Françoise-Josepha Nadermana (zjevně mimořádně nadaného skladatele, žáka Jana Křtitele Krumpholze a syna jednoho z nejvýznamnějších výrobců harf, Jeana Henriho Nadermana). Festival pokračuje až do 5. září, kdy ho zakončí vystoupení německé Batzdorfer Hofkapelle, kterou vede Daniel Deuter (“Ex Libris Philippa Hyacinta Lobkovice” – člena rodu, který do Čech přivezl ze svých diplomatických cest řadu unikátních tisků). Mezitím lze slyšet berlínský Camesina Quartett, košický Zbor sv. Cecílie, houslistu Johannese Gebauera, Alenu Hönigovou a hornistu Miroslava Rovenského (mimo jiné lobkovičtí a místní hudebníci – jedním z cílů festivalu je rozšíření povědomí o bohatství zdejšího hudebního života v 18. a na počátku 19. století).
