Haydnovy hudební slavnosti se v roce 2015 poprvé konaly v prodlouženém termínu více než dvou týdnů (11. – 27. 9.), do kterých se vešlo celkem patnáct koncertů. V souladu s letošními významnými hudebními výročími (Bach, Händel, Zelenka, Domenico Scarlatti, Jiří Antonín Benda, Václav Pichl, Jakub Jan Ryba) i s jedním z hlavních programů Plzně, města evropské kultury 2015, festivalem Devět týdnů baroka, se dramaturgie zaměřila na téma hudebního baroka – od pozdní renesance po klasicismus, od hudby a divadla k tanci, od hudby umělecké k folkloru, od českých zemí, Rakouska a Německa po Slovinsko, Itálii, Španělsko, Katalánsko, Francii, Nizozemí, Anglii a Irsko. Zahajovací koncert v Dolní Lukavici byl 11. 9. jako vždy v rukou orchestru plzeňské konzervatoře a dirigenta Jiřího Štrunce. Na programu byly Haydnova Lukavická symfonie a symfonie Rybova – a mezi nimi jedno z nejlepších provedení Haydnova Violoncellového koncertu C dur, jaké se autorce těchto řádek kdy podařilo slyšet. Profesorka plzeňské konzervatoře Věra Bartoníčková zahrála sólový part tak, jak by se ideálně hrát měl – neokázale, maximálně soustředěně, s velkým smyslem pro vykreslení fráze a výrazové akcenty, se zjevnou znalostí historicky poučené interpretace. Její výkon dal koncertu punc výjimečnosti; díky jejímu vkladu, výborné kondici orchestru a preciznímu dirigentskému výkonu Jiřího Štrunce vyznačovala tento večer skutečně slavnostní atmosféra.
Pozoruhodné byly i koncerty následující. Druhý (Letiny, 12. 9.) připravil Ensemble Sporck se sólistkou Gabrielou Eibenovou (Vivaldi, J. Ph. Kirnberger, Bach, Zelenka, Telemann; do dramaturgicky zajímavě postaveného programu byly zařazeny mj. i Bachovy málokdy uváděné Schemelliho písně). Na třetím večeru (13. 9.) vystoupil v Přešticích Michal Novenko s varhanním recitálem (Bach, Haydn, J. N. Seger, J. K. Kuchař, J. J. Ryba). Čtvrtý (Řenče, 15. 9.) přispěl k festivalovému dění italskými raně barokními lamentacemi a duchovními i světskými canzonettami (včetně veselých zpěvů o tématech tak vážných, jako je smrt), prostřídanými přednesem písňových textů za doprovodu instrumentálních skladeb pro loutnu a barokní kytaru (Monteverdi, A. Trombetti, A. Lori, D. Mazzochi, M. Galilei, T. Merula, P. P. Melli, G. P. Foscarini, G. A. Colonna, G. G. Kapsberger, B. Marini); sopranistka Lucie Rozsnyó a loutnista Miloslav Študent se tu předvedli jako dva znamenití sólisté i originální duo. Čistě duchovní tvorbu připravili pro druhý dolnolukavický koncert Dyškanti (16. 9.), jejichž umělecký vedoucí Martin Horyna se jako badatel výrazně zasloužil o rozšíření povědomí o evropském renesančním repertoáru, provozovaném v českých zemích; na koncertě zazněla hudba, která se provozovala v českokrumlovském kostele sv. Víta kolem let 1600 (G. Gabrieli, J. de Mantua, O.di Lasso, P. Zallamella, J. Handl Gallus, B. Resinarius) a 1750 (G. Reutter). Bohemikálnímu a německému hudebnímu baroku se 17. 9. v Dobřanech věnoval pod vedením Petra Wagnera Ensemble Tourbillon (G. Finger, A. Kühnel, H. I. F. von Biber).
Na Iberský poloostrov zavedly 18. 9. festivalové publikum v Prusinách cembalistky Lucie Guerra-Žáková a Petra Žďárská a italská tanečnice a virtuoska ve hře na kastaněty Ludovica Mosca – ve skvěle sestaveném i provedeném hudebně tanečním programu z tvorby J. H. d’Angleberta, A. Solera, D. Scarlattiho a L. Boccheriniho. Příchovický zámek hostil 19. 9. vynikajícího hráče na historický klarinet Jiřího Krejčího, který spolu s houslistou Václavem Návratem, violistkou Zuzanou Peřinovou a violoncellistou Petrem Hejným připomenul dvě stě deset let od úmrtí Václava Pichla (na programu večera byla komorní tvorba jeho a Haydnova). Ve Štěnovicích předvedla repertoár přelomu renesance a baroka Capella ornamentata (20. 9.; G. Gastoldi, J. Sixt z Lerchenfelsu, O. di Lasso, J. Paix, E. di Caurroy, J. Trajan Turnovský, C. Merulo, K. Harant, C. Luython, J. Walter); v chotěšovském klášteře uvedla Monika Knoblochová s Julií Branou, Hanou Flekovou a tanečnící Andreou Miltner tvorbu současného nizozemského skladatele Louise Andriessena a francouzský barok (21. 9.; F. Couperin, J. Morel, J.-P. Rameau, M. Marais, G. le Roux).
V Nezdicích čekalo publikum zajímavé překvapení – 22. 9. tu měla svůj sólový recitál violoncellistka a gambistka Hana Fleková, známá především jako členka prestižních českých souborů staré hudby. Uvedla se ve velkém stylu – za doprovodu Moniky Knoblochové, která do programu přispěla Bachovou toccatou, brilantně zahrála interpretačně mimořádně náročné violoncellové a gambové skladby Telemannovy, Händelovy a Bachovy. 24. 9. následoval recitál další – tentokrát skvělého barokního houslisty Jiřího Sychy, kterého na cembalo doprovodil Filip Dvořák; program výtečně propojil hudbu uměleckou i folklorní, ve které podnes žije odkaz hudební řeči renesance, baroka i klasicismu (Starý Plzenec, 24. 9.; Händel, Bach, B. Montalbano, T. O’Carolan, N. Matteis, J.-M. Leclair, T. Linley). 26. 9. na festivalu hrál spolu s Lukášem Vendlem Vilém Veverka (Lužany; Telemann, Vivaldi, Bach – Johann Sebastian a Carl Philipp Emanuel, F. Couperin, L. N. Clérambault), 27. 9. zakončil festival soubor Collegium Musicum Brno s Irenou Troupovou výběrem z hudby, uchovávané v moravských archivech (G. Legrenzi, G. Bononcini, J. M. Zacher, H. I. F. von Biber, J. I. F. Vojta). Ještě předtím však 25. 9. došla řada na další významné výročí a pozoruhodný umělecký počin zároveň – Jiřího Antonína Bendu a jeho melodram Ariadna na Naxu, ve výjimečně krásném provedení plzeňského ansámblu Consortium musicum, řízeného Vítem Aschenbrennerem a herecké trojice Diana Toniková (Ariadna), Petr Konáš (Theseus) a Jana Kubátová (Hlas Oready).
Haydnovy hudební slavnosti kolidují s jinou velmi významnou regionální akcí – českokrumlovským Festivalem barokních umění. Jeho osmý ročník měl 18. – 20. 9. na pořadu rovněž osm akcí: 18. 9. mělo českokrumlovské obecenstvo možnost v kapli sv. Martina vyslechnout Canzonette e Lamenti v provedení Lucie Rozsnyó a Miloslava Študenta, 19. 9. odpoledne v letohrádku Belárie v interpretaci hráče na kladívkový klavír Christopha Hammera a klarinetisty Markuse Schöna skladby, dochované v českokrumlovské schwarzenberské sbírce (F. Danzi, S. Neukomm, Ch. G. Neefe, L. van Beethoven, A. Eberl). Téhož dne večer se ve Vlašském dvoře představil Ensemble Fiorello v programu Les nations (Telemann, Händel, M. P. de Monteclair, A. Ariosti), 20. 9. připravila varhanice Jiřina Dvořáková-Marešová pro klášterní kostel poctu mistrům varhanářům N. Christeindlovi a B. Wollersovi (G. Muffat, J. J. Froberger, J. K. Kerll, J. C. F. Fischer).
Nedílnou součástí festivalu jsou barokní iluminace a přízemní ohňostroj, které následují po jednom ze tří uvedení hlavního bodu programu: jevištního hudebního díla. Letos tu mělo svou druhou novodobou premiéru „dramma giocoso“ Antonia Boroniho Amore in musica z roku 1763 (první se odehrála v červnu v Praze, kde byla Boroniho buffa uvedena roku 1765). V Krumlově se Boroniho komická opera dávala v zámeckém barokním divadle, které inscenátorům umožnilo rozehrát rozkošně vtipnou taškařici z prostředí divadelního zákulisí s velikým půvabem. Na jedné straně tu stojí peněz a požitků všeho druhu chtivá skupina divadelníků – zpěvačka Reginella (Pavla Štěpničková), její matka Calandra (Jana Bínová Koucká), německá pěvkyně Farfarella (Jana Dvořáková) se svým obžerným chotěm a mizerným skladatelem Cromaticem (Zdeněk Kapl), a jejich impresário Curlone (Tomáš Kočan); na straně druhé po lásce toužící boháč Anselmo, jehož nekonečná hloupost je podtržena mimikou i líčením (Ivo Michl) a jeho syn Fabrizio (Pavel Valenta). Třetí stranu celku tvořily výtečné hudební nastudování pod vedením Ondřeje Macka, na kterém měli lví podíl jak výborné výkony podávající sólisté, tak ansámbl Hof-musici, skvělá režijní práce specialistky na barokní gestiku Zuzany Vrbové, maskérka Zuzana Wittmannová a za kostýmování celého divadelního souboru zodpovědná Markéta Štormová. Radost dívat se a poslouchat je při krumlovských operních představeních, připravených Ondřejem Mackem, pravidlem; Amore in musica nesporně bylo jedním z jeho vůbec nejhodnotnějších uměleckých počinů.
