Zahajovací koncert již sedmého ročníku mezinárodního festivalu soudobé hudby MusicOlomouc se odehrál v pondělí 20. dubna v prostorách jezuitského konviktu, konkrétně v jedné z jeho nejkrásnějších prostor – v kapli Božího Těla. Krátce po 19. hodině vystoupil a pronesl pár slov nový ředitel a dramaturg festivalu Marek Keprt, který kromě zahájení letošního ročníku, poděkoval i dosavadnímu vedoucímu festivalu profesoru Janu Vičarovi a symbolicky tak převzal záštitu nad dalšími ročníky, které se jak podotkl Vičar, pravděpodobně ponesou v avantgardnějším duchu. Kromě této oficiální role však Keprt vystupoval hlavně v roli interpreta.
Plně obsazený sál se mohl kromě freskami bohatě zdobené kaple nechat oslňovat světelným designem, který skvěle propojil audio-vizuální dojem a navodil tak vhodnou atmosféru. Repertoár klavírního recitálu byl sestaven ze skladeb posledních tří desetiletí světových i domácích osobností a zahrnoval i dvě premiéry. (program je dostupný na stránkách festivalu www.musicolomouc.cz)
Jako první zazněla skladba francouzského představitele spektrální hudby Tristana Muraila (*1947 Francie, USA) Cloches d’adieu, et un sourire (Zvony rozloučení a úsměv…, 1992). Tento odkaz na tvorbu svého učitele Oliviera Messiaena byl interpretován procítěně a naléhavost některých motivů vybízela posluchače k meditaci. Na světovou scénu navázala domácí premiéra Mikropříběhy pro klavír (2015) Markéty Dvořákové (*1977), která se koncertu osobně zúčastnila. Mezinárodní charakter festivalu potvrdila skladba japonského skladatele Toru Takemitsu (1930-1996, Japonsko), který je znám nejen spoluprací s Johnem Cagem, ale i tvorbou filmové hudby. Zazněla jeho skladba Les yeux clos II (Zavřené oči II, 1988). Příznačná „bezčasovost a vzdušnost” Takamitsova díla byla v interpretaci velmi dobře vystižena. První polovinu večera uzavřela hudba Oliviera Messiaena (1908-1992). Zazněly tři části z díla Petites esquisses d´oiseaux (Malé črty ptáků I-III, 1985). Skladby odráží Messiaenovu zálibu v ptácích a i přes jejich náročnost byly provedeny precizně.
Po krátké přestávce byla uvedena skladba Ambre nous resterons (2007), která vznikla pod vlivem tvorby Francoise Couperina. Na jejímž základě autor posledně jmenovaného kusu Gérard Pesson (*1958, Francie) staví a rozvíjí svou kompozici. Název je anagramem právě jednoho Couperinova díla. Výrazně uplatňovány zde byly metoda střihu, koláže, mikro motivy a velké dynamické kontrasty. Projekce podkreslovala hudbu neonovými odstíny modré a fialové. U další skladby se prolnul světelný ambient v zelenou a růžovou. Zazněla hudba v sále přítomného Geralda Resche (*1975, Rakousko) Phantasie über Dreiklänge (Fantazie na kvintakordy, 1998-2000). Skladba byla typická opět meditativním charakterem a důrazem na témbr, přičemž kompoziční základ skladby tvoří 220 kvintakordů. Závěr večera a pro mnohé i vrchol koncertu tvořily dvě Keprtovy autorské skladby. Ztotožnění rolí autor-interpret se v tomto případě velice zdařilo a skladby tak nabyly velmi osobitého a originálního charakteru, což se v kontextu ostatních kompozic jasně projevilo. Večer uzavřela díla V punčošná chvění vRosnívá šálobdění (premiéra, 2015) a Květ vyškeblování se zhmotňuje na sněhu (2006, přepracované 2015).
První koncert letošního ročníku splnil svou roli nad očekávání. Návštěvnická účast byla hojná, světelný background umocnil atmosféru a podpořil hluboký prožitek z každé skladby. Po interpretační stránce bych vyzdvihl zejména výbornou práci s dynamikou a pedálem, přičemž když bylo zapotřebí, každý tón byl vybroušený do detailu a publikum odměnilo Keprtův výkon trojnásobným potleskem.
