Pražský komorní orchestr (o.p.s.), instituce s téměř pětašedesátiletou historií, naplnil svůj smyčcový koncert 2. února ve Dvořákově síni pražského Rudolfina čtyřmi zábavnými kusy, jež bych zařadil do škatulky s názvem divertimento. Nejdříve zahrálo 21 hudebníků, kteří si dle potřeby stále ještě drží svoji pověst orchestříku bez dirigenta, pětivětý Kvartet Es dur, op. 1, Hob II:6, Josepha Haydna. Orchestrální verzi jsem živě slyšel poprvé a byla to čirá radost – v rámci moderního zvuku stylové, technicky dokonalé, ve vibrátu příjemně úsporné, naprosto homogenní. Provedení mělo skutečně atmosféru příjemně dýchajícího divertimenta; nejpůvabnější bylo Adagio cantabile… Divertimento B dur, K. 137, Wolfganga Amadea Mozarta, jenž je referenčním skladatelem PKO od jeho založení (viz například mozartovské kreace s Charlesem Mackerrasem), mělo opět vysokou kulturu projevu a úroveň secvičenosti. Ocenil jsem, že koncertní mistr Alexej Rosík zvolil přesná, nijak přehnaná tempa… Vysloveně líbezná byla Čajkovského Serenáda C dur, op. 48. Z hráčů vyzařovala, podobně jako například z hráčů PKF – Prague Philharmonia, radost z vytváření Hudby; bylo to vzdušně noblesní.
Vrcholem koncertu však bylo první uvedení Pražského divertimenta Vladimíra Franze, jež vzniklo na objednávku PKO. Známá osobnost pražské kulturní scény jakoby neustále něco analyzovala – idiomy, prvky, znaky, zvuky, vzájemně je konfrontovala, syntetizovala a formovala do jasných struktur, hravých, transparentních a někdy velmi úsporných. Vladimír Franz má navíc dar, jenž je u současných komponistů docela vzácný – smysl pro humor a nadsázku. Jako vždy našel přesně hranu recepce – nezkušeného posluchače tato hudba neodradí a poučeného neurazí.
Při poslechu mě nutně napadlo srovnání s konkurencí PKO. V technické a zvukové úrovni jsou lehce nad ním jen smyčce Pražské komorní filharmonie. Nicméně jedno jsem ve hře výborně připraveného Pražského komorního orchestru tento večer postrádal – šťavnatost a neobyčejnou tónovou lahodnost, kterou měl na počátku éry Oldřicha Vlčka a hlavně v období vedení Ondřeje Kukala.
