Ohňostroj na závěr festivalu Concentus Moraviae

Magdalena Kožená zdobí programy jihomoravského festivalu 13 měst Concentus Moraviae pravidelně a ozdobila jej jako krajanka a jeho patronka i ve dvacátém ročníku. Její koncert sestavený z francouzské barokní hudby 25. června ve Valticích celou přehlídku jako mimořádná událost završil a uzavřel.

Bylo to současně slavnostní představení a první využití zcela renovované historické Jízdárny valtického zámku, která sice pro svou monumentální délku z akustických důvodů primárně asi nebude ideálním koncertním prostorem, ale posloužila nyní dobře: skvělý festival zde vyvrcholil – a právem – ve velkém stylu. Přítomno mohlo být odhadem kolem osmi set posluchačů, včetně ministra kultury a dalších jmenovitě představovaných hostů – a ještě zbylo dost místa na televizní kamery a rozhlasové mikrofony. Program nazvaný Podvedená Medea obsáhl šest vokálních čísel z okruhu dvorských písní a kantát, jimž sólistka dodala jedinečnou emocionální naléhavost a přesný styl.

Šlo o projekt, který Magdalena Kožená prezentovala v poslední době už na několika místech. Doprovázel ji soubor Le Concert d´Astrée vedený cembalistkou Emmanuelle Haïm. Projekt ve zvuku mimořádně intimní, jakkoli je postava žárlivé a mstící se Medey spojena v mytologii i v umění s velkým osobním dramatem. Zastoupeni byli skladatelé Jean-Baptiste Bésard, Michel Lambert, Jean-Philippe Rameau, Marc-Antoine Charpentier a Louis-Nicolas Clérambault. Komorní sestavu tvořily dvoje housle, flétna, viola da gamba a cembalo – a byl to doprovod neanonymní, zcela osobní, houslisté Stéphanie-Marie Degand a Matthieu Camilleri i flétnista Jocelyn Daubigney hráli se stoprocentní odpovědností za svůj part, nejen spolu, ale každý i za sebe, v těsném bezprostředním souznění se sólistkou. Stejně tak osobně vyzněla loutna, která celý večer v předehře k první písni otevřela. A stejně tak hraje na cembalo Emmanuelle Haïm. Zajímavé je, jak se jemnější přístup těchto instrumentalistů po celý večer lišil od vášnivější, živočišnější a vyhroceněji drsnější hry některých jiných barokních souborů, zejména třeba orchestru Il Giardino Armonico, s nimiž Kožená také spolupracuje – ať už byl hlavním důvodem konkrétní charakter této tak trochu elegantní hudby, nebo přece jen odlišná individualita uměleckého vedení.  V programu figurovaly také tři ryze instrumentální kusy (jejichž autory byli Marais a Leclair), při nichž sólistka usedla v pozadí.

Foto Concentus Moraviae

Zrcadlení silného prožitku, hluboké vnitřní porozumění textu, respektive přesné vyjádření afektu a vcítění do psychologie postavy, to jsou silné stránky projevu mezzosopranistky Magdaleny Kožené ve staré hudbě – a nebylo tomu teď jinak. Žánrově šlo spíše o lamenta a dramatické scény než o nezávazné písně. Zněly vokální skladby v pomalejším tempu, se značným tahem, nepolevující v intenzitě výrazu, náladou příbuzné, ať už byly z počátku, a nebo i z konce 17. století. Patří k nim stejně tak temné tóny, jako dramatické sopránové výšky, stejně tak klenuté fráze v Charpentierově árii z opery Medea, jako uťatý výkřik v Rameauově árii Telaïre z opery Castor a Pollux. Vrcholem byla pochopitelně nejrozměrnější kompozice – Clérambaultova kantáta Médea ze sbírky z roku 1710, členěná recitativy, expresivní, opojná. 

Na úplný závěr festivalu byl hodinu po koncertě ve Valticích odpálen ohňostroj. Nabízí se ovšem téměř banální slovní hříčka – ohňostrojem byl už předtím samotný koncert: zaskvělo se tu velké, zralé, přitom zcela samozřejmě působící neokázalé umění sólistky, spočívající v udržení daného naladění večera a současně v individualizaci jednotlivých čísel, umění bezděky vyjadřované vokální technikou i muzikálností. A to i v přepnutí při přídavcích do méně závažné polohy.

 

Sdílet článek: