V rámci cyklu Jeunesses musicales, který pořádá Janáčkova filharmonie Ostrava předvedli 17. 5. 2018 své koncertantní výkony nadějní čeští interpreti – klavíristka Amaliya Abdurashidova, kontrabasista Ondřej Sejkora, fagotista Pavel Horák a hobojistka Barbora Šteflová.
Organizátoři zvolili pro koncert název Polovecké tance s mladými talenty a provedení Borodinovy populární kompozice také celý večer zahájilo. Alexander Borodin sice nebyl profesionálním hudebníkem (stal se profesorem chemie), nicméně svou tvorbou pomáhal formovat podobu romantického myšlení v carském Rusku. Aktivně sice komponoval pouze v mladém věku a sám své umělecké počínání později s neskrývaným sarkasmem okomentoval: „Bylo mně umožněno tvořit v krátkém čase svobody, která byla způsobena ošklivou chřipkou, která postihla mou hlavu…“, zanechal nám však po sobě dílo sestávající z bohaté komorní i symfonické tvorby. Opera Kníže Igor, jejímž fragmentem jsou i Polovecké tance, zůstala nedokončená. Podle Borodinových skic operu později dotvořili jeho generační kolegové ze skupiny „5“ (u nás známé jako „Mocná hrstka“) Nikolaj Rimskij-Korsakov a Alexander Glazunov. Janáčkova filharmonie Ostrava se pod energickou taktovkou Opavského rodáka Jakuba Žídka předvedla při provedení Poloveckých tanců v relativně slušné formě. V úvodu se člověk mohl cítit zasněný a v živějších pasážích si zase bylo možno představit dobrodružné cesty po odlehlých krajích „širé rusi“. Drobné rytmické nepřesnosti v souhře orchestru se dají vzhledem k charakteru koncertu a pokročilé fázi sezony odpustit, neboť celková kvalita interpretace JFO se jevila ve velmi sympatickém světle.
Maďarský klavírní virtuos a hudbení skladatel Ferenc Liszt pravidelně veřejně koncertoval již od věku devíti let. Později studoval klavír a kompozici ve Vídni u Carla Czerneho a Antonia Salieriho. Jeho život výrazně ovlivnily milostné románky – zatímco z Paříže prchl po skandálním odhalení vztahu s hraběnkou Marií d‘Agoult, prestižní post kapelníka Výmarské kapely zase musel opustil pro společensky nepřijatelný vztah s kněžnou Carolyne Sayn-Wittgenstein. Po těchto životních eskapádách na milostný život rezignoval, odjel do Říma a přijal nižší kněžské svěcení. Závěr života poté strávil u své dcery Cosimy, manželky Richarda Wagnera. Koncert pro klavír a orchestr č. 2 A dur vznikl v období Lisztova pobytu ve Výmaru, roku 1856. Kompozice je jednovětá, variačního charakteru. Funkci kontrastu a zklidnění ve skladbě přináší intimní a zasněný duet klavíru a violoncella, jež ve formě nahrazuje volnou větu. Jako sólistka se předvedla Amaliya Abdurashidova, mladá klavíristka původem z Uzbekistánu. Suverénní pojetí úvodu koncertu bylo v jejím podání velice sympatické a naznačilo růstový potenciál interpretky. Potěšením byl poslech duetu s violoncellem, kdy se jako partnerka Abdurashidové představila čistě a s nadhledem hrající Judita Šprochová. V závěrečných pasážích koncertu jsem se neubránil dojmu, že orchestr sólistku mírně „nahání“, nicméně tyto nepřesnosti v souhře neovlivnily výsledný, veskrze příjemný posluchačský zážitek.
Po pauze nastal čas na představení skladby zajímavého italského kontrabasisty, dirigenta a hudebního skladatele, jímž byl Giovanni Bottesini. Jako kontrabasový virtuos procestoval prakticky celý svět a ve své době byl publikem zván „Paganini kontrabasu“. Celoživotní přátelství ho pojilo s generačním kolegou Giuseppe Verdim, jemuž mimo jiné dirigoval premiérové uvedení populární opery Aida v Káhiře. V rozsáhlém Bottesiniho kompozičním díle, jehož vrcholem je dvanáct oper, zaujímají výsadní místo koncertantní skladby pro kontrabas. V rámci koncertu byla provedena jedna z nich, konkrétně Koncert pro kontrabas a orchestr č. 1 fis moll. Se sólovým partem se energickým způsobem popasoval kontrabasista z Chrudimi Ondřej Sejkora. Bylo velkým potěšením sledovat a poslouchat jeho hru, v níž sice dominuje technický potenciál, ale pozadu nezůstává ani velká porce živelné muzikality. Dovolím si předpovědět, že o tomhle mladíkovi, jehož zdobí rychlé prsty, ještě mnoho uslyšíme.
Závěr koncertu obstaralo provedení skladby Dvojkoncert pro hoboj, fagot a orchestr, op. 302, který zkomponoval roku 1999 český autor Zdeněk Lukáš. Komponovat začal jako samouk, později v 60. letech 20. století se ve skladbě zdokonalil díky soukromým lekcím u Miloslava Kabeláče. Přestože byl vystudovaným pedagogem, hudba mu byla posláním – pracoval nejprve jako hudební redaktor Českého rozhlasu v Plzni a později se prosadil jako hudební skladatel na volné noze. Za svůj život se mu podařilo dokončit úctyhodné množství 354 opusů. Zajímavé byly okolnosti vzniku Dvojkoncertu, neboť Lukáš se dlouho bránil tvorbě pro hoboj, což komentoval slovy „nahoře to mečí a dole to bučí“. Z podnětu interpretů, hobojistky Liběny Sequardtové a fagotisty Luboše Hucka však změnil názor a vytvořil velice zajímavé dílo. Poprvé byl Dvojkoncert proveden Komorní filharmonií Pardubice, pod taktovkou Leoše Svárovského, přičemž oba iniciátoři vzniku skladby byli také jejími prvními interprety.
Jako sólisté aktuálního ostravského provedení se představili mladí brněnští hudebníci, hobojistka Barbora Šteflová a fagotista Pavel Horák. Sluší se vyzdvihnout, že oba jsou již první hráči svých nástrojů v Orchestru Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Úvodní Andante třívětého cyklu znělo pohodovým a uvolněným dojmem. Nejzajímavější částí Dvojkoncertu se poté jevila kontrastní, členitá druhá věta, kde sólisté i orchestr předvedli své kapacity ve výstavbě rytmické plasticity. V závěrečné části se autor pokusil o gradaci směrem k závěru, otázkou zůstává, nakolik se mu to řemeslně povedlo… Čisté provedení a výborné parametry souhry obou interpretů, kteří spolu hrávají prakticky „odmalička“, byly dozajista vrcholem koncertu.
Závěrem bych si dovolil vyzdvihnout organizátory cyklu Jeunesses musicales v Ostravě, kteří pravidelně umožňují mladým interpretům získat neocenitelné sólové zkušenosti. Nesmírně důležitá je také otevřená dramaturgie cyklu, poskytující prostor pro interpretaci nepříliš hraných koncertantních skladeb. Samotné výkony mladých interpretů pak dávají oprávněné naděje pro jejich další profesionální růst. Hodně zdaru!
