Kritický Martinů 

Stranou zájmu široké hudební veřejnosti zůstal večer 17. října v Českém muzeu hudby. Členové PKF – Prague Philharmonia, Nadace Bohuslava Martinů a nakladatelství Bärenreiter Praha představili nový svazek Souborného kritického vydání díla Bohuslava Martinů, který obsahuje komorní hudbu pro 6 – 9 nástrojů.

Po takřka dvaceti letech tvrdé práce na shromažďování podkladů začínají vycházet první svazky edice. V případě v pořadí čtvrtého svazku jde o první vědecko-kritické vydání s detailní předmluvou, kritickou zprávou a faksimile důležitých pramenů. „Skladby jsou psány pro neobvyklá nástrojová obsazení, společná je jim zvuková originalita a vysoká umělecká kvalita. Vůbec poprvé zazní tyto skladby v rámci jednoho koncertu, navíc z nového kritického vydání, nahrazujícího nevyhovující edice staré 50 a více let,“ řekla před koncertem Jitka Zichová, editorka svazku a zároveň koordinátorka projektu. Hudba byla doplněna několika proslovy, z nichž nejzajímavější byl od Aleše Březiny, ředitele Institutu Bohuslava Martinů, jehož vědečtí pracovníci mají klíčovou zásluhu na přípravě edice. Svazek obsahuje: Les Rondes, H 200, Serenádu č. 1, H 217, Serenádu č. 3, H 218, Stowe Pastorals, H 335 a  Nonet č. 2, H 374. „Křest“ 4. svazku kritického vydání se obešel vzhledem k údajné ceně 400 eur bez polévání šampaňským, zato byl ozdoben vtipným nahlédnutím s živými hudebními ukázkami do zákulisí práce na oprašování, restaurování hudebního díla. (Každý rok by měly skrze nakladatelství Bärenreiter vyjít z „restaurátorské dílny“ Institutu Bohuslava Martinů dva až tři svazky, tudíž práce na dlouhou řadu let.)

Zleva Jitka Pánek Jurková (Bohemian Heritage Fund), Aleš Březina (ředitel IBM), Jitka Zichová (editorka), Jonáš Hájek (redaktor Bärenreiter Praha) a Ludvík Kašpárek (člen dozorčí rady NBM)

Jaký byl koncert v rámci cyklu Komorní dialogy napříč staletími orchestru PKF – Prague Philharmonia, jenž finančně podpořila Nadace Bohuslava Martinů a Bohemian Heritage Fund? Pozitivní, profesionálně perfektně realizovaný a technicky téměř dokonalý. Jedinou chybou bylo místo konání. Prostor bývalého barokního kostela sv. Máří Magdaleny na pražské Malé Straně  je atraktivní, ale akustika, oscilující mezi kostelem a nádražím, nebyla pro subtilní, hravou a na detaily přebohatou hudbu vhodná.

Jestliže je na programu hudba jediného autora, bývá to občas riskantní, neboť je třeba udržet zájem publika celý večer, v ideálním případě učinit jej nezapomenutelným. Nebezpečí určité poslechové jednotvárnosti (v první polovině zazněla hudba z počátku 30. let,  po pauze dvě díla z  50. let) bylo snadno překonáno proměnlivostí obsazení a velmi kvalitními výkony. První Serenáda kombinuje troje housle a violu s klarinetem a lesním rohem, druhá serenáda čtvery housle, cello s hobojem a klarinetem, Les Rondes dvoje housle, klavír, trubku, fagot, klarinet a hoboj, Stowe Pastorals pět zobcových fléten (!), klarinet, dvoje housle a violoncello. Pouze druhý Nonet vychází ze standardního obsazení (flétna, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh,  housle, viola, violoncello, kontrabas).  Členové PKF, vedeni koncertním mistrem Janem Fišerem, evidentně věnovali přípravě hodně sil, nadšení a možná i času. Co se týká hudební „závažnosti“, pak nejvíce upoutaly můj sluch skvělá Ronda (výborná sóla hoboje a klarinetu) a samozřejmě závěrečný Nonet (nádherná druhá věta!). Serenády a zvláště asi vědomě výrazově jednoduchý pastorální opus H 335 pak prezentovaly dychtivě usměvavou a nekonfliktní část kompoziční poetiky Martinů…

Komorní večer PKF – Prague Philharmonia měl příjemnou, vlídnou atmosféru a byl jakoby dozvukem minulé sezony, kdy se orchestr zaobíral hudbou Bohuslava Martinů a vztahu k Francii. Ostatně dílu Bohuslava Martinů se věnuje z českých orchestrů setrvale asi nejvíce. V této sezoně to bude například ještě 30. listopadu 2016 (Sinfonia Concertante, H 322) a 16. dubna 2017 (Koncert pro dvoje housle a orchestr, H 329).

Sdílet článek: