úterý, 21. duben 2015

Jak jíst barokní jablko

Napsal(a) 

Barbara Maria Willi a Anna Fusek, foto Martina Kritznerová Barbara Maria Willi a Anna Fusekfoto: Martina Kritznerová

Zatímco první dva koncerty nové řady komorních večerů v Zrcadlové kapli pražského Klementina byly – co se tkne interpretů – výhradně pánskou záležitostí, na třetím koncertě (14. 4. 2015) předvedly pražskému publiku své umění dvě mladé dámy: německá multiinstrumentalistka Anna Fusek a brněnská cembalistka Barbara Maria Willi. Svému vystoupení daly umělkyně velmi neobvyklý název: „El Melo neboli Jak jíst barokní jablko“. A jak Barbara Maria Willi hned v úvodu vysvětlila, k tomuto zvláštnímu názvu je inspirovala skladba „El Melo“ – „Jablko“ italského skladatele Andrey Falconiera, která zazněla jako druhé číslo programu. Pokud zůstaneme u kulinářských konotací, nutno hned také zdůraznit, že se ze strany obou interpretek jednalo o nemístnou skromnost. Nenabídly totiž posluchačům jen pouhé jablko, ale připravily pro ně opulentní hostinu, na níž servírovaly nejvybranější lahůdky evropské barokní „hudební kuchyně“. První půle večera patřila méně známým, ale velmi zajímavým italským barokním skladatelům 17. století – G. P. Cimovi, A. Falconierovi, G. A. P. Meallimu a B. Storacemu. Po přestávce pak zazněla díla věhlasných mistrů německé a francouzské hudby 18. století G. Ph. Telemanna a J. Ph. Rameaua. V pestrém a rozmanitém programu se střídaly skladby nejrůznějších forem a žánrů a v nejrůznějším nástrojovém obsazení. Anna Fusek totiž hraje stejně skvěle na housle jako na zobcové flétny (kromě toho je údajně ještě také vynikající klavíristka a dokonce i úspěšná herečka) a s cembalistkou Barbarou Marií Willi vytvořila opravdu výborné duo. Obě dámy navíc působily dojmem, že jsou naladěné na „stejnou barokní strunu“, takže jejich vystoupení bylo pro obecenstvo skutečným zážitkem. Hrály s neobyčejným entuziasmem a nezřídka se nechaly hudbou unést natolik, že mezi jednotlivými čísly opomněly udělat pauzu, aby jim posluchači mohli zatleskat. Požitek z jejich hry pochopitelně ještě umocňovala překrásná barokní výzdoba Zrcadlové kaple. Bylo-li čeho litovat, tak snad jedině toho, že se v tištěném programu (jinak velice hezky vypraveném) nenašel prostor pro podrobnější informace o skladatelích a jejich dílech. Tak jako pro předchozí koncerty v Zrcadlové kapli, i pro tento „barokní“ večer připravila degustátorka Hannah Balaštíková ochutnávku vín, jež vybrala speciálně pro tuto příležitost. Skladby Telemannovy ji inspirovaly ke třem vínům z německého vinařství Raddeck: Trilogie Cuvée Rosé, Grauburgunder a Portugieser, pro italské baroko našla pak Hannah Balaštíková odpovídající chuť, vůni a barvu v italském červeném víně Piccini „Memoro“. Živě a poeticky stylizované charakteristiky všech těchto čtyř vín, otištěné na poslední stránce programové brožury, se daly číst jako báseň v próze a byly tak lákavé, že asi jen málokdo z posluchačů odolal, aby o přestávce některé z těch svůdných vín neokusil.

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.