Hampson s premiérou v Litomyšli

Operní festival Smetanova Litomyšl se zaměřuje v širším kontextu na vokální umění, a tak do jeho programu patřil orchestrální písňový cyklus Lingua angelorum (Andělská řeč), nové dílo Sylvie Bodorové, zcela logicky. Tím spíše, že interpretem byl vedle Pražských symfoniků barytonista Thomas Hampson , bezpochyby jedna z velkých hvězd současného operního světa i koncertního provozu. Zařazení rozměrné soudobé skladby bylo od pořadatelů vesměs přístupně koncipovaného festivalu rizikovým počinem, zprvu se také koncert dobře neprodával. Nakonec však bylo auditorium na zámeckém nádvoří (4. 7.) přece jen zaplněné a vokální mistrovství sólisty a invenční hudba autorky slavily plný úspěch.

Hodinová freska rozčleněná do osmi částí z různých úhlů pojednává dobu Rudolfa II. Co část, to jeden charakteristicky vymodelovaný pohled. Autorský výběr zastoupených témat sahá od světských po duchovní, od plynutí času přes kritiku bohatství, obavu z Osmanů či židovskou modlitbu po úvahu o věčnosti; sahá od alchymie po křesťanství. Ve výrazu je to široké spektrum od ironie přes naléhavost po vroucnost. Epilog, vycházející z protestantských písní, nabízí v tom všem smysl a řád.

Sylvii Bodorové se někdy vyčítá až přílišná vstřícnost k posluchači. To bývá názor těch, kteří stojí na pozicích experimentu, konstrukce a věcné strohosti a souvztažnost k tradici chápou nebo odsuzují jako slabost. V tomto případě je však sled písní na texty z rudolfinské doby v hudebním vyjadřování zvukově i strukturálně snad dostatečně „moderní“ – bylo by tedy méně snadné (a bylo by i nespravedlivé) vytýkat skladbě líbivost. Je nicméně koncipována a tvarována srozumitelně a pro poučeného posluchače i přehledně.

Různě zaměřené texty v desítce různých jazyků jsou zhudebněny barvitě, s využitím různých charakteristik a v převaze dramatičtějšího náboje. Jde o pěkně napsanou hudbu, výraznou, jednoznačnou, rozmáchlou, stavící na výstižné instrumentaci s žesti a bicími a ve vokální lince na logičnosti propojení s textem. Bizarně znějící pochod janičářů zastupuje dobové obavy z tureckého nebezpečí, italské amoroso tehdejší poezii. Část s názvem Pán peníze se nebojí využít nadsázky, je tu Shakespearův sonet o pomíjivosti mládí, je tu disonantní píseň Alchymystica postihující kontroverzní stránky Rudolfových zálib i závažný Anděl smrti reflektující morovou ránu v ghettu.

Thomas Hampson je velký umělec s fantazií a schopností dramatické výstižnosti, mimo jiné, jak víme, vynikající interpret Mahlerových písní, pěvec s dosud krásným měkkým hlasem, vynikající technikou a širokými výrazovými možnostmi, který dovede vtisknout jednotlivým písním charakter výstupů či scén a bezpečně a výstižně odlišit jednu od druhé. O skladbě, kterou si u české autorky objednal, hovořil pěvec s uznáním a s tím, že by ji rád ponechal v živém repertoáru, který je reálné opakovaně uplatnit.

Dvořákova Anglická symfonie v první polovině večera měla za úkol přilákat publikum. Šlo ovšem o dost kuriózní kombinaci a navíc dirigent Christopher Zimmerman nedosáhl dál než k běžnému, nepříliš zajímavému uchopení partitury. V případě novinky měl ruku šťastnější, ostatně jistě i díky tomu, že dílo s orchestrem zřejmě podrobněji připravil již Marek Štilec. Nebýt snahy naklonit si publikum a vyvážit mu soudobou hudbu něčím vstřícnějším, bylo by asi logičtější spojit hudbu Bodorové s něčím úplně jiným. Premiéra nicméně byla událostí, a to nejen pro odvahu pořadatelů, ale samozřejmě i díky Hampsonovi. Kdo další z českých hudebních tvůrců mimochodem měl možnost napsat podobně velké dílo někomu na světové scéně tak významnému…?

Sdílet článek: